Studenti versus hospůdky

K životu studentskému odnepaměti patřily i hospůdky, vinárny, kluby a další útulky sloužící pro povznesení duše a odpočinek těla – a studentů zde je leckdy víc než na přednáškách ve školních lavicích. Studenti Vysoké školy ekonomické v Praze také vyrazili letos na jaře do těchto zařízení, ale nevedla je tentokrát ani tolik žízeň, jako zájem o informace. V rámci zpracování semestrální studie předmětu „Management stravovacích zařízení“ provedlo na 40 studentů specializace Cestovní ruch – rozsáhlý průzkum gastronomických zařízení v hlavních turistických oblastech Prahy 1. Prošli více než 21 ulic a oblastí v částech Starého a Nového Města, Malé Strany, Hradčan, Pohořelce a Strahova. Celkem navštívili 336 provozoven.

Co je zajímalo?

• Jaké druhy provozoven nabízejí své služby v centru města
• Kdy je můžeme navštívit – provozní doba
• Co za kolik – ceny vybraného sortimentu
• Návštěvnost resp. obsazenost
• Zájem cizinců

Druhy provozoven
Při návštěvách studenti našli více jak 13 různých typů provozoven, které jsou uvedeny v následujícím přehledu podle svého početního zastoupení. Často se vyskytovaly tzv. speciální nebo kombinované provozy* např. kavárna+bar, restaurace+kavárna, pekárna+kavárna, sea food, spageterie apod. Zastoupeny byly v menší míře i čajovny, cukrárny a kluby. Nejpočetnější skupinu tvoří klasické restaurace s nabídkou mezinárodní kuchyně. Poměrně zarážející je nízký podíl klasických hostinců a pivnic právě na turistických trasách.

Kdy je můžeme navštívit?
Kavárny nás často pohostí již od 8. hodiny ranní a v některých můžeme vydržet až do 02 hodin (např. Duke’s Bar + Café, Pařížská nebo U Orloje, Staroměstské náměstí). Přes půlnoc je však v centru otevřená jen menší část provozů. Jsou to kluby, bary a pár restaurací. Většina je však zařízena na podávání hlavních jídel v poledne a večer, kdy provoz končí ve 23.00, maximálně ve 24.00 hodin. V nočních hodinách nám mohou poskytnout „první pomoc“ jen některé fast foodové restaurace a stánky.

Co za kolik?
Sortimentní nabídka je tak pestrá, že pro porovnávání cen byly vybrány jen 4 nejčastěji konzumované položky.
• Světlé pivo 12° – v objemu 0,5l
• Nealko – stolní voda , minerálka apod. – 0,3l
• Káva espresso
• Hlavní jídlo pro 1 osobu

Ceny byly sledovány ve všech navštívených provozech a vyhodnocení bylo provedeno formou rozmezí od minimální do maximální zjištěné ceny za jednotlivé sortimenty celkem i podle druhů provozoven. Následující přehled uvádí maximální rozmezí:

Pivo 0,5 l
min.: 15,- Kč (občerstvení a stánky)
max.: 167,- Kč (restaurace Bellevue)

Nealko 0,3 l
min.: 7,- Kč (hostince, výčepy, stánky)
max.: 100,- Kč (restaurace U Malířů)

Káva espr.
min.: 10,- Kč (občerstvení)
max.: 100,- Kč (restaurace U Malířů)

Hlavní jídlo
min.: 23,50,- Kč (hostinec U Černého vola)
max.: 1 580,- Kč (restaurace U Malířů)

Nejlevněji se najíme v občerstveních, ve fast foodech, v některých hostincích a speciálkách. Nejdráž je v klasických restauracích, kterých však je nejvíc. Žízeň nejlevněji uhasíme kromě stánků a občerstvení v pivnicích, hostincích, ale i v čajovnách.

Jak bylo plno?
V poledních a večerních hodinách se personál nenudil. Obsazenost však výrazně kolísá jak během dne, tak i různé dny v týdnu. Ve zkoumaných oblastech se také na návštěvnosti nejvýrazněji projevují turisticky atraktivní akce jako např. Mistrovství světa v hokeji, Pražské jaro apod.
Cizinci tvoří ve většině provozoven podle sdělení personálu nadpoloviční většinu klientů. V některých zařízeních je to i přes 80 %. Jejich zájem se soustřeďuje paradoxně na restaurace fast foodových řetězců, pizzerie, ale i bary a pivnice. Nejčastěji zde potkáme Němce, Italy, mladé Angličany, Holanďany, ale i Španěly a Rusy.

S čím se studenti setkali?
V chování personálu se projevila vstřícnost i ochota ke spolupráci při provádění výzkumu, ale stejně tak jinde i odmítání, lhostejnost a někde byli studenti doslova vyhozeni. Personál předvedl celou škálu přístupů, se kterou se může setkat i běžný zákazník.
Provozovny byl většinou čisté, dobře označené, jídelní lístky před provozovnou umožňovaly dobrou orientaci v nabídce i v cizích jazycích. Někde je konkurence tak velká, že „hospodu“ najdete takřka v každém domě např. na Národní třídě či Na Příkopech. Jinde bychom čekali lepší nabídku s větším počtem provozů. Např. na Pražském hradě musí turista trpět žízní i hladem, neboť pokud nemá dobrou orientaci, jen těžko najde 4 ukryté provozovny.
Na turistických trasách pozvolna ubývá klasických hostinců a pivnic a naopak přibývají „lepší restaurace“ s mezinárodní kuchyní a etnické restaurace s vyššími cenami. Tento trend sice odpovídá převažující poptávce v centru metropole, je jen škoda, že se nějak vytrácí specifická nabídka české gastronomie v typickém prostředí, která by mohla být pro turisty stejně přitažlivá jako návštěva historických a kulturních památek našeho hlavního města.

Ing. Lena Mlejnková
katedra cestovního ruchu VŠE
VŠE Praha