Tématy tohoto vydání jsou gastronomie a tzv. business travel, tedy hezky česky – pracovní cesty. I gastronomie může být z pohledu práva zajímavá, ale nebudu vám teď paragrafy kazit chuť. Podíváme se spíše na pracovní cesty. Kam se podívat, chci-li se dozvědět víc o pracovní cestě? Správně jste uhodli – do zákoníku práce, tedy zákona č. 262/2006 Sb., v platném znění. Pracovní cesta je tam definována v ustanovení § 42. Nemusíte běžet shánět text zákona, odpověď vám dám v následujících řádcích.
Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal. Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance na pracovní cestu k plnění svých úkolů do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), může pověřit jiného vedoucího zaměstnance (jiného zaměstnavatele), aby zaměstnanci dával pokyny k práci, popřípadě jeho práci organizoval, řídil a kontroloval. V pověření je třeba vymezit jeho rozsah. S pověřením podle věty první musí být zaměstnanec seznámen. Vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele však nemohou činit vůči zaměstnanci jménem vysílajícího zaměstnavatele právní úkony. Jak vidíte, nelze zaměstnance bez jeho souhlasu na pracovní cestu vyslat. Pokud je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu, kde vykonává práci pro vedoucí zaměstnance jiného zaměstnavatele, nemohou vedoucí zaměstnanci jiného zaměstnavatele vůči zaměstnanci činit právní úkony. Tedy přeloženo do civilní češtiny – nemohou s ním např. rozvázat pracovní poměr apod.
Každý z nás, předpokládám, někdy pracovní cestu zažil. Jsou pracovní cesty, které jsou oblíbené, jako jsou třeba team-buildingy, v posledních letech populární nástroj k upevnění týmových vztahů ve společnosti. Na těchto výjezdních zasedáních se často provozují různé sportovní a adrenalinové aktivity. Tady ale upozorňuji zejména zaměstnavatele, že pokud se v rámci takovýchto aktivit zaměstnanec zraní, je potřeba brát takové zranění jako pracovní úraz se vším všudy. To není jen můj názor, ale už i Nejvyšší soud judikoval shodně, tedy že úraz v rámci shora uvedených aktivit je nutné brát jako úraz pracovní. Pokud vás zajímá více, můžete si judikát najít – jedná se o usnesení Nejvyššího soudu České republiky 21 Cdo 997/2011.
Jinak je pracovní cesta výkonem pracovní činnosti, za kterou zaměstnanci samozřejmě náleží mzda plus náhrady hotových výdajů. V dnešní technologicky vyspělé době lze poměrně snadno kontrolovat zda, jak a kde se zaměstnanec na pracovní cestě pohybuje, zda a jak dlouho pracuje apod. Technické prostředky pro kontrolu zaměstnanců ale nelze používat neomezeně. Rovněž nejde kontrolovat jen některé zaměstnance a jiné nikoliv, zákaz diskriminace platí už i v českém právním řádu, konkrétně ve jmenovaném zákoníku práce. I v pracovněprávních vztazích platí základní lidská práva a jejich ochrana. Případné porušení nebude jen prohřeškem pracovněprávním, ale v některých případech se může jednat i o trestný čin. Například čtení soukromých e-mailů – monitorovat datový provoz je v pořádku, ale pozor na čtení obsahu přepravovaných zpráv, pokud nejsou určeny zaměstnavateli nebo se nejedná o zprávy psané a doručované obchodním partnerům nebo v rámci pracovní činnosti. Tady mohu doporučit zákon o ochraně osobních údajů a trestní zákoník. Je to prima čtení, nemluvě o tom, jak je znalost uvedených předpisů užitečná.
Zpět k otázce pracovní cesty. Práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele jsou jasně dány zákoníkem práce, ale také pracovní smlouvou. Velice často se v praxi setkávám s tím, že se pracovní smlouva podceňuje. Používají se různé jednoduché typy smluv – z internetu, předtištěné a formulářové. Jednoznačně v dnešní době nedoporučuji užívat tyto zjednodušené formy. Dobrá a podrobná pracovní smlouva může řešit i otázky pracovní cesty, užívání pracovních pomůcek a jiných věcí svěřených zaměstnavatelem zaměstnanci. Podrobná pracovní smlouva není jen v zájmu zaměstnavatele, ale i zaměstnance.
Jarní období s sebou nese zvýšené cestování, to pracovní nevyjímaje. Doporučuji v této souvislosti věnovat zvýšenou pozornost pracovní smlouvě a vnitropodnikovým předpisům zaměstnavatele. Lze tím předejít řadě problémů a nemusím říkat, že i dodnes platí, že soudy v případě sporu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem stále ještě často rozhodují ve prospěch zaměstnance, a tak na závěr ještě jednou připomínám: nepodceňujte pracovní smlouvu, je to alfa a omega pracovněprávního vztahu, a tak na ni jako i na jiné smlouvy dochází, až když je zle, a to se pak pořádně vypracovaná pracovní smlouva hodí. Přeji tedy krásné jaro, minimum pracovněprávních sporů a samé úspěšné pracovní cesty!
|
|
Text připravil Michal Kroft,