Hlavním tématem dubnového vydání, které právě máte v ruce, jsou služební cesty. Ty bývají u zaměstnanců vesměs populární. Pokud se na služební cestu podíváme očima práva, zjistíme, že pojem „služební cesta" nezná, ale definuje ji jako pracovní cestu. Stěžejním předpisem je zákoník práce čili zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění.
První zmínku o služební cestě najdeme v tomto zákoníku v jeho § 42 v podobě definice pracovní cesty, což je zjednodušeně řečeno vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Charakteristické je to, že se jedná vždy o dočasnou záležitost a někoho možná překvapí, že je to i věc dobrovolná, tedy že zaměstnanec musí se svým vysláním souhlasit. Může se stát, že zaměstnavatel vyšle zaměstnance na pracovní cestu do jiné organizační složky (k jinému zaměstnavateli), pak je zaměstnanec povinen poslouchat pokyny k výkonu práce od jiného nadřízeného, než je obvyklé, avšak takovýto případný jiný zaměstnavatel nemůže vůči zaměstnanci činit žádné právní úkony. Nemůže s ním tedy například rozvázat pracovní poměr, nutit jej k nástupu na dovolenou, měnit mu mzdu apod.
Někdy se zaměňuje pracovní cesta s přeložením k výkonu práce do jiného místa, než které bylo sjednáno v pracovní smlouvě. To je ale jiný institut, který je upraven hned v následujícím paragrafu, tedy v § 43 zákoníku práce. Opět se nám tu objevuje podmínka souhlasu zaměstnance s přeložením a vždy to musí být u shodného zaměstnavatele. Přeložení není podmíněno nějakou omezenou dobou, může tak být dočasné nebo i trvalé, pokud s tím zaměstnanec vyslovil souhlas. Přeložení vychází z nezbytné potřeby na straně zaměstnavatele.
Od přeložení musíme ještě odlišit dočasné přidělení. Jak už z názvu vyplývá, je charakteristické svým časovým omezením. Dočasné přidělení upravuje § 43a zákoníku práce poměrně podrobně. Jedná se totiž o přidělení k jinému zaměstnavateli, tedy k jinému subjektu, než je subjekt zaměstnavatele, který se zaměstnancem uzavřel původní pracovní poměr. Dočasně přidělit k jinému zaměstnavateli je tak možné nejdříve po uplynutí šesti měsíců ode dne vzniku pracovního poměru. Dočasné přidělení je podmíněno uzavřením písemné dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, musí tam být uvedena specifikace subjektu, ke kterému se zaměstnanec dočasně přiděluje, a délka dočasného přidělení, včetně vymezení předmětu práce. Za dočasné přidělení zaměstnance si zaměstnavatel nesmí nic účtovat, je to bezúplatné, lze ovšem hradit nezbytné náklady, které zaměstnavateli vznikly v souvislosti s dočasným přidělením. Dohodu o dočasném přidělení lze písemně vypovědět kteroukoli stranou i bez uvedení důvodu. Výpovědní lhůta je v tomto případě patnáctidenní.
Zpět ale k pracovním cestám. V dnešní době je časté, že jsou těm zaměstnancům, kteří v rámci výkonu své práce hodně cestují, resp. jsou opakovaně vysíláni na pracovní cesty, poskytovány služební vozy, různé telekomunikační a elektronické prostředky. S tím také souvisí spousta právních otázek. Je jasné, že pokud na pracovní cestě dojde například k dopravní nehodě, při které se zaměstnanec zraní, jedná se o pracovní úraz se vším všudy. Úplně jiná káva to ale bude, pokud zaměstnanec jede na pracovní cestu, která trvá déle než jeden den, ubytuje se v hotelu, rozhodne se, že si zajede na večeři do nějaké restaurace a po cestě do ní dojde k dopravní nehodě, při které se zaměstnanec zraní. To už jistojistě pracovní úraz není a bude se posuzovat i otázka, zda byl zaměstnanec oprávněn používat služební automobil pro svoji osobní potřebu. Většinou to ve smlouvách zaměstnanci mají, ale pokud tomu tak je, vyplývají z toho pro ně zase pro změnu daňové povinnosti.
Můžeme si dát další příklad, který se stává. Zaměstnanec je na delší pracovní cestě a před následujícím pracovním dnem, kdy se má v souladu s pokyny zaměstnavatele přesunout do dalšího města k výkonu práce, se zapomene na hotelovém baru. Ráno sedá do služebního vozidla a jede do určeného města na pracovní schůzku, přičemž opět dojde k dopravní nehodě se zraněním zaměstnance. Tomu byl zjištěn zbytkový alkohol v krvi z předchozího večera. Jednalo se tedy o pracovní cestu, k nehodě, resp. úrazu, došlo v rámci pracovní cesty, při plnění pracovních povinností, ale ejhle – o pracovní úraz se nejedná díky zbytkovému alkoholu. Takováto eskapáda může mít ještě řadu nemilých doprovodných jevů. Představme si, že při oné nehodě došlo i k poškození nejen služebního vozu, ale i svěřených předmětů, jako je počítač a mobilní telefon. To už pak zaměstnanci nebude veselo vůbec. Naopak. Na takovýto případ se nevztahuje omezení odpovědnosti zaměstnance za škodu. Důvodem je právě ten nešťastný zbytkový alkohol v krvi. Tím totiž i z pohledu zákoníku práce došlo ke zvlášť hrubému porušení pracovní povinnosti, takže hrozí i co? Ano, správně, hrozí i vyhazov a velice často také trestněprávní postih. To pokud byl zjištěn zbytkový alkohol v krvi v množství větším než jedno promile. Pak je jasná i náhrada škody v plné výši, takže takový zaměstnanec se může velice snadno stát nezaměstnaným, může mu hrozit trestní postih, pokuta, zákaz řízení, povinnost k náhradě škody a tak dále. Zkrátka pracovní cesta může být příjemná i veselá, ale všeho s mírou, protože uvedený příklad není teorií. Čas od času se opravdu v praxi stává a není to pak nic snadného ani veselého. Závěrem mi dovolte, abych vám popřál hezké jaro, jen samé úspěšné pracovní cesty a pevné nervy na rozbitých českých silnicích!
Autorem textů je Michal Kroft, |