I plastové talíře či příbory by měly být nahrazeny ekologičtějšími variantamiFoto: Shutterstock.com
Zákon týkající se omezení prodeje jednorázových plastů měl původně oficiálně začít platit 1. července 2021. Počítá s tím, že plastové výrobky, jako jsou například srkací stébla („brčka“), příbory, talíře, kelímky, míchátka nebo tyčinky na čištění uší, již nebude v Česku možné vyrábět, ani do Česka dovážet. Návrh ale dosud neprojednala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a nedostal se ani do prvního čtení. Jeho platnost se tak odkládá.
Odpad v gastronomii představuje rostoucí problém na celém světě, a proto je snahou aplikovat i zde principy cirkulární ekonomiky při respektování pravidla 3R – reuse, reduce, recycle, jak vyplývá z Bílé knihy pohostinství EU 2019–2024. V EU se vyhodí 92 kg jídla na obyvatele ročně a cílem je do roku 2030 tuto hodnotu snížit na polovinu.
Vedle odpadu ze surovin je významný i odpad z jednorázových obalů určených pro jídlo s sebou. Použití plastových obalů na jedno použití zvyšuje pohodlí, podporuje kulturu na cestách a v některých případech prodlužuje životnost. Plastové obaly se v Evropě v gastronomii běžně používají od 50. let 20. století a na jednoho obyvatele připadá 30 kg plastového odpadu z obalů.
Odpad z obalů lze eliminovat využíváním jiných materiálů (papír, sklo, keramika, těstoviny), nakupováním ve větších baleních či v koncentrovanějších formách. Ve většině stravovacích zařízení vzniká nejvíc odpadu v přípravě, a to jak obalových materiálů, tak organického odpadu v podobě odřezků a zbytků jídla.
Plýtvání potravinami je celosvětovým problémem a v České republice se na něj začíná výrazněji upozorňovat teprve v posledních letech. V oboru gastronomie se mezinárodní trendy typu taste waste („ochutnej odpad“) nebo zero waste (nulový odpad) objevily teprve nedávno a do povědomí společnosti se dostávají pomalu. Z průzkumu však vyplývá, že provozovatelé restaurací ve svých podnicích principy nulového odpadu v různé míře uplatňují odjakživa. Provozovatelé se nesnaží omezovat zbytkové suroviny ani tak z ekologických důvodů, jako spíše z důvodů ekonomické motivace a šetření nákladů.
Sociální cestovní ruch je jednou z priorit rozvoje cestovního ruchu v Evropské unii. Navíc je po mnoho desetiletí budován a rozvíjen v mnoha turisticky vyspělých státech Evropy (např. Švýcarsko, Francie). V těchto zemích existují funkční systémy podpory sociálního cestovního ruchu...