Jak se neztratit v labyrintu paragrafů – Tentokrát o pojištění pro případ úpadku

Scházíme se po letní přestávce u zářijového vydání měsíčníku, jehož aktuální téma už jsem promítl do svého předcházejícího příspěvku. Letošní léto bylo dramatické zejména pro cestovní kanceláře, které se zaměřují na středomořské destinace. Pokud se nemýlím, skončilo jich k polovině minulého měsíce celkem sedm. Nebudu se vyjadřovat k důvodům a k situaci, která v oblasti výjezdové turistiky v letošní sezoně panovala, obecně jsme to mohli vidět všichni. Mám pocit, že ten, kdo v létě vycestoval k moři prostřednictvím leteckého zájezdu, řešil jen a pouze zájezd na poslední chvíli za cenu levnější, než kdyby jel autem do Chorvatska pod stan.

Zpátky k fenoménu pojištění cestovních kanceláří proti úpadku. Základním právním předpisem je tady zákon č. 159/1999 Sb., v platném znění, o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Povinné pojištění se vztahuje výhradně na cestovní kanceláře, ne na cestovní agentury.

Pro úplnost zmíním rozdíl mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou. Cestovní kancelář je podnikatelská činnost koncesovaná, jejímž základem je vytváření a prodej zájezdů vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Cestovní agentura je naproti tomu živnost volná. Podstatou činnosti cestovní agentury je zprostředkování prodeje zájezdů pro cestovní kancelář. Z rozdílné povahy činnosti obou subjektů vyplývá, proč se povinné pojištění vztahuje pouze na cestovní kanceláře. Aby podnikatelský subjekt vůbec dokázal získat koncesi na zahájení činnosti cestovní kanceláře, musí kromě jiného předložit i pojistnou smlouvu, resp. doklad o tom, že subjekt má sjednané povinné pojištění.

Od roku 1999 bylo čím dál těžší a dražší povinné pojištění získat. Je potřeba mít na mysli, že povinné pojištění se sjednává na období jednoho roku a o nové pojistné smlouvě se vyjednává každý rok. Pojišťovny jsou logicky čím dál tím ostražitější a cena pojistného roste. S ohledem na průběh letošního léta lze očekávat, že se pojistné podmínky opět zpřísní a pojistné vzroste. Podle mne tak po sezoně ukončí svoji činnost nemálo menších cestovních kanceláří, protože nedosáhnou na povinné pojištění, bez kterého zkrátka cestovní kancelář nesmí vykonávat svoji činnost. Na českém pojistném trhu také ne všechny pojišťovny nabízejí pojistný produkt pro cestovní kanceláře. V praxi jsem se setkal s tím, že nepotřebujete ani všechny prsty jedné ruky, abyste spočítali, kolik pojišťoven tento specifický pojistný produkt nabízí.

Jak je tedy možné, že i když je cestovní kancelář pojištěna, klienti se v případě pojistné události plnění nedočkají vůbec nebo ne v plném rozsahu? Odpověď je prostá – jedná se o velice komplikovanou záležitost. Ve hře je shora uvedený zákon, živnostenský zákon, obchodní zákoník, občanský zákoník a vlastní konkrétní smlouva s konkrétní cestovní kanceláří. Právě s ohledem na vývoj na trhu lze předpokládat, a tady zdůrazňuji, že se jedná o moji spekulaci, že ne všechny cestovní kanceláře poskytly pojišťovně úplné a pravdivé údaje a ne všechny správně odhadly vývoj sezony. Některé cestovní kanceláře pak mohly být vedeny snahou hlavně na pojistném co nejvíce ušetřit, takže se mohlo stát, že došlo k podpojištění.

K rozsahu poskytnutí plnění jasně mluví jednak zákon č. 159/1999 Sb., v platném znění, jednak série právních předpisů týkajících se pojišťoven a rovněž i vlastní pojistná smlouva. K tomu, aby se plnilo, musí být splněna kumulativně řada podmínek. Pokud však přesto klienti nedostanou to, co mají, mohou se obrátit na soud a to klidně i hromadnou žalobou, která nepochybně ušetří klientům náklady na právní pomoc a zastoupení. Procházel jsem letmo judikaturu a zatím není v této oblasti žádné zásadní rozhodnutí. Po letošní sezoně se ale domnívám, že se soudy dočkají řady žalob, ze kterých zcela jistě vzniknou rozhodnutí, která budou publikována a která zpřesní výklad diskutované problematiky.

Faktem je, že zpřesnění se bude týkat už jen limitovaného období dvou let, protože od roku 2014 bude účinný zcela nový občanský zákoník, který je naprosto nejzásadnější změnou soukromého práva od roku 1989 u nás. Ten zavádí řadu zcela nových práv, povinností i definic rovněž v oblasti cestovního ruchu a činnosti cestovních kanceláří. V souvislosti s účinností nového občanského zákoníku lze očekávat i nárůst počtu žalob proti cestovním kancelářím jak od klientů, tak dost možná i od pojišťoven a zároveň proti pojišťovnám. Čili v současném právním režimu budou realizovány ještě dvě sezony a pak se uvidí.

Závěrem rovněž doporučuji hlavně těm, kdo provozují hotely a penziony, aby se podívali na poslední rozhodnutí Nejvyššího soudu pro oblast výběru autorských poplatků. Nejvyšší soud dal v konečné instanci za pravdu Ochrannému svazu autorskému a autorské poplatky z audio-video zařízení tedy lze vybírat i zpětně. Proto doporučuji preventivně uvádět počet audiovizuálních zařízení v penzionech a hotelích a autorský poplatek odvádět řádně a včas, aby pak nenastal problém, jehož řešení je vždy dražší než prevence. Přeji hodně úspěchů v bouřlivé podovolenkové době a těším se na naše virtuální setkání zase za měsíc!

			Michal Kroft<			Text připravil Michal Kroft,
Managing Partner NWD Legal

NWD Legal
European Business Center
Dukelských hrdinů 34
Praha 7
Tel.: +420 224 215 221
Fax: +420 224 210 244
E-mail: info@nwd-legal.com 
www.nwd-legal.com