Cestovní kancelář, cestovní agentura. Dva naprosto odlišné pojmy, které zákazníci často zaměňují. A dokonce ani samotní pracovníci v cestovním ruchu mnohdy nemají úplně jasno, jak bývá vztah cestovní kanceláře a agentury vymezen…
Jeden dotaz za všechny. „Pracuji v cestovní kanceláři, která má mnoho zprostředkovatelů. Již se nám stalo, že cestovní agentura vybrala peníze od klientů, ale peníze pak následně do cestovní kanceláře nepřeposlala ani po upomínkách a klient se samozřejmě dožadoval svých práv z uzavřené cestovní smlouvy. Existuje nějaký právní podklad nebo chystá se nějaká změna zákona 159/1999 Sb. s ohledem na fakt, že pojištění proti úpadku musí mít pouze cestovní kanceláře, ale cestovních agentur se tato skutečnost netýká? Peníze z agentur pak ale není možné získat, pokud nezaplatí a například zruší činnost," píše naše čtenářka Veronika Palková.
Vztah mezi cestovní kanceláří a cestovní agenturou je čistě obchodním vztahem, který upravuje smlouva o obchodním zastoupení či mandátní smlouva. Záleží tedy na cestovní kanceláři – organizátorovi zájezdů, zda se rozhodne s danou cestovní agenturou – prodejcem – spolupracovat a uzavřít obchodní vztah, či nikoliv. „Spolupráce může být řešena několika způsoby. Vždy ovšem musí být řešena tak, aby nebyl narušený základní vztah cestovní kancelář – klient. A v tom je právě ukryto nebezpečí pro cestovní kancelář. Cestovní kancelář totiž odpovídá za závazky z cestovní smlouvy sepsané v její prospěch, a to i v případě, že agentura nedodrží vůči cestovní kanceláři všechny povinnosti," říká Jan Papež, mluvčí Asociace cestovních kanceláří ČR a majitel cestovní kanceláře Marco Polo.
Klient nemá nic poznat
Vztah mezi cestovní kanceláří a klientem je řízen občanským zákoníkem a například zákonem 159, ale vztah cestovní kanceláře a agentury obchodním zákoníkem. Je tedy pouze na cestovní kanceláři, jak si upraví vztahy se svými prodejci, aby ochránila své zájmy a zcela na cestovní agentuře, jaké podmínky si s cestovní kanceláří vyjedná.
„Cestovní kanceláře si ovšem musí dávat velký pozor na to, že klient není povinen znát detaily vztahu kanceláře a agentury. Může se pak stát, že v dobré víře například zaplatí agentuře, i když podle podmínek má jít platba na účet cestovní kanceláře – ta pak za to ale klienta nemůže postihovat," uvádí Jan Papež.
Pozor si ale musejí dávat i turisti. Z minulosti je totiž známo i několik případů, kdy určité subjekty na trhu podepisovaly s klienty cestovní smlouvy cestovních kanceláří, se kterými neměly domluvenou spolupráci a neměly tedy takové oprávnění. „V těchto případech pak totiž nenese žádnou odpovědnost cestovní kancelář. Vše se musí řešit v trestněprávním řízení, protože se jedná o podvod," vysvětluje Jan Papež.
Platby a úpadek
Podle zákona se pojištění pro případ úpadku vztahuje pouze na prodané zájezdy s cílem ochrany spotřebitele. Pojištění se tak nevztahuje na případy v rámci obchodního vztahu, ať už mezi organizátorem zájezdu a prodejcem či organizátorem a subdodavateli služeb. Žádná změna zákona se v tomto ohledu nechystá. Podle české legislativy uzavírá zákazník smluvní vztah s cestovní kanceláří, proto má – jak již bylo uvedeno – hradit zálohy a doplatky přímo cestovní kanceláři.
„Cestovní kanceláře ale poskytují plnou moc svému prodejci k vybírání těchto plateb od klienta. Organizátor a prodejce si proto mezi sebou musí dohodnout, v jakých lhůtách a za jakých podmínek budou peníze převedeny. V případě úpadku prodejce pak cestovní kancelář přebírá veškerou zodpovědnost za vybrané finanční obnosy, protože k nim daného prodejce zplnomocnila," upřesňuje Kateřina Petříčková, tajemnice Asociace českých cestovních kanceláří a agentur.
Kamila Ondráčková