|
Pojem „timeshare“ označuje právo k dočasnému užívání určité nemovitosti nebo více nemovitostí, tzn. právo strávit minimálně jeden týden v roce v dané nemovitosti nebo nemovitostech. Klient se většinou stává členem klubu a s členstvím získává právo využívat danou nemovitost po určitou dobu. Členství je dlouhodobé a bývá spojeno s vysokým vstupním nebo členským poplatkem. S takto získaným právem k užívání určité nemovitosti je možné dále obchodovat – nabízet ho dalším zájemcům (resale) nebo vyměnit za právo užívat nemovitost např. v jiné lokalitě (exchange).
Timeshare je průmysl s hodnotou přesahující 10,5 mld. eur a zaměstnávající více než 40 000 lidí v celé Evropě. Tento způsob výběru a trávení dovolené je oblíbený ve Velké Británii, Švédsku, Německu, Švýcarsku, Itálii a Španělsku. Ve východní Evropě je tento druh podnikání stále spíše v počátcích a velmi silně ho poškodily firmy, které zde začaly nabízet timeshare s podvodnými úmysly, pochybnými praktikami a z nichž některé skončily mediální kauzou.
Ze společností, které ukončily činnost, uveďme například:
• Global Business Services, s. r. o., jejíž činnost ukončil soud 22. března 2007.
• Aeonian Holidays, s. r. o., později přejmenovaná na Odyssey International, s. r. o., na jejíž majetek byl v únoru 2006 vyhlášen konkurz. Webové stránky této agentury ale stále zvou své potenciální klienty na prezentace, telefonní číslo však hlásí, že neexistuje.
• Zydeco s. r. o., ukončila svoji činnost konkurzem v roce 2006.
• Kings Travel, s. r. o., která činnost cestovní kanceláře ukončila v roce 2002, činnost cestovní agentury v roce 2005, seznam exekucí na majetek této firmy je úctyhodný.
Výčet samozřejmě není kompletní, jedná se pouze o několik nejznámějších příkladů. Pokud byl na nějakou společnost podán návrh na konkurz, byl často pro nedostatek majetku zamítnut. Poškození klienti se tedy nedočkali žádného odškodnění.
Náležitosti smlouvy |
Rovněž v současné době funguje v České republice několik společností, které nabízejí dovolenou formou timeshare. Klient by měl být opatrný, dobře počítat a pečlivě vybírat, komu své peníze svěří, neboť velmi často jde o vysoké částky. Samotná myšlenka a princip timesharu však nejsou špatné. Je to ale oblast obchodu se sny a přáními, a proto také snadno zneužitelná. Jak ukazují zákony Evropské unie, není to problém pouze východní Evropy. Právní úprava timesharu v jednotlivých státech byla v minulosti velmi rozdílná a v mnoha případech nedostačující (např. na Maltě).
Evropská unie určila pravidla
Potřeba legislativní úpravy podnikání v oblasti timeshare vyústila poprvé v roce 1994 ve vydání Směrnice 94/47/ES. Cílem této Směrnice bylo v první řadě vytvoření minimální základny společných pravidel, která by umožnila fungování vnitřního trhu EU v oblasti timeshare a zároveň zajistila srovnatelnou ochranu spotřebitele. Směrnice se zabývá právem spotřebitelů na informace, ochranou jejich práv a podmínkami odstoupení od smlouvy.
Spotřebitel je v tomto případě nazýván „nabyvatel“, neboť nabývá určitého práva. Druhá strana je „prodávající“. Tato legislativní úprava se vztahuje na smlouvy, jejichž předmětem je nabytí práva k dočasnému užívání jedné nebo více nemovitostí. Smlouvy musí být uzavřeny alespoň na dobu tří let a právo k užívání nemovitosti nesmí být kratší než jeden týden. Pokud je smlouva uzavřena na kratší dobu, ustanovení Směrnice se na ni nevztahují.
Dokument obsahující tyto informace je zároveň nedílnou součástí smlouvy. Pokud se prodávající a nabyvatel nedohodnou jinak, k jejich změně může dojít pouze za okolností, nad kterými prodávající neměl žádnou kontrolu. Veškeré změny musí být uvedeny ve smlouvě. Jakákoliv reklama musí uvádět možnost získat tento informační dokument.
Pojistky pro zákazníky
Jelikož metody prodeje timeshare nejsou vždy zcela přívětivé k zákazníkovi, který je často nucen k rychlému rozhodnutí, Směrnice dává nabyvateli právo na 10denní lhůtu pro odstoupení od smlouvy, během níž nesmí prodávající požadovat ani zaplacení zálohy. Další důležitou ochranou spotřebitele je tříměsíční lhůta, ve které spotřebitel může odstoupit od smlouvy, pokud tato neobsahuje kromě výše uvedených informací dále:
• informace o možnosti nebo nemožnosti účastnit se výměnných nebo prodejních systémů a případné náklady této účasti;
• informace o právu na odstoupení a určení odpovědné osoby, které se má odstoupení od smlouvy oznámit;
• výše nákladů, které bude muset nabyvatel uhradit v případě, že využije svého práva na odstoupení;
• datum a místo podpisu obou stran.
Pokud prodávající doplní chybějící údaje, začíná opět běžet desetidenní lhůta na rozmyšlenou. Při odstoupení od smlouvy je rozhodující den odeslání oznámení o odstoupení. Pokud nabyvatel odstupuje od smlouvy, prodávající může požadovat pouze proplacení výdajů, které byly nezbytné a jsou uvedeny ve smlouvě. U vyšších částek se setkáváme s tím, že členství v „klubu“ je financováno formou půjčky, neboli je kryto úvěrem. Pokud věřitelem je přímo prodávající nebo třetí osoba na základě dohody mezi prodávajícím a touto třetí osobou, nesmí odstoupení od úvěrové smlouvy na základě odstoupení od smlouvy ve stanovených lhůtách podle této Směrnice být spojeno s jakýmkoliv penále nebo dalšími náklady. Důležitou ochranou nabyvatele je ustanovení, podle kterého veškeré doložky, ve kterých se nabyvatel dobrovolně vzdává práv na odstoupení a další ochranu plynoucí z této Směrnice, nejsou pro nabyvatele závazné.
|
Novinky na obzoru
Trh s timeshare produkty se rychle vyvíjí. Objevují se nové produkty i způsoby obejití zákonné úpravy. Z požadavků trhu vyplynula nutnost srovnatelné úpravy také pro opětovný prodej a výměnu time-share produktů. Již ve strategii Evropské komise na roky 2002–2006 byla naplánována revize této Směrnice. Návrhu nové Směrnice se občané Evropské unie dočkali 7. června 2007.
Kromě klasického timeshare se vztahuje také na „dlouhodobé rekreační produkty“, jejichž principem je opět členství v určitém klubu, které zakládá nárok na výrazné slevy při nákupu ubytování, dopravy a dalších služeb spojených s cestováním. Další změnou je rozšíření působnosti také na movitý majetek. Může se jednat o právo pobývat na výletních lodích, v karavanech apod. Jak již bylo naznačeno výše, nová Směrnice se bude vztahovat také na další prodej produktů (resale) a výměnu produktů timeshare (exchange). Nová úprava také významně zkracuje dobu, na kterou musí být uzavřena smlouva, aby spadala do působnosti této Směrnice, a sice ze tří let na jeden rok a do této doby se započítají i veškerá automatická prodloužení smlouvy bez výslovné žádosti nabyvatele.
Nová Směrnice dále zpřísňuje a rozšiřuje informace, které prodávající musí na požádání poskytnout nabyvateli. Např. zde musí být přesně uvedeny veškeré poplatky spojené s nabytím a využitím práva k dočasnému užívání nemovitosti nebo movitosti a výslovné uvedení, že kromě poplatků uvedených ve smlouvě neponese nabyvatel žádné další náklady a závazky. Dále musí být uvedena informace o existenci etického kodexu, jeho obsahu, kontrole a vynucení a informace o možnostech mimosoudního vyrovnání.
Prodávající bude mít povinnost prokazatelně informovat nabyvatele o možnosti odstoupení od smlouvy a nabyvatel podepíše, že o tomto byl informován. Nová úprava prodlužuje lhůtu na rozmyšlenou z 10 na 14 dní po podpisu smlouvy oběma stranami. Nadále je zakázáno přijímat jakékoliv zálohy během této lhůty na rozmyšlenou. Vynalézavost nepoctivých prodejců vedla k rozšíření „definice“ zálohy také na blokování peněz na platební kartě, uznání dluhu, různé formy záruky apod. Využije-li nabyvatel svého práva odstoupit od smlouvy, veškeré další navazující smlouvy (úvěr, výměna, odprodej) budou ukončeny bez jakýchkoliv požadavků na placení penále.
Pokud se týká požadavků na informace ohledně dalších transakcí a produktů, tyto vychází z požadavku ochrany spotřebitele, jeho maximální informovanosti a korespondují s požadavky uvedenými výše.
Nejdůležitějšími změnami, které poskytnou opět větší ochranu spotřebitelům, jsou, že se Směrnice bude týkat také:
• krátkodobých smluv (od 1 roku, včetně všech automatických prodloužení);
• práva využívat movitý majetek (lodě, karavany);
• dlouhodobých rekreačních produktů (členství ve slevových klubech);
• dalších transakcí s produkty timeshare (opětovný prodej a výměny).
Věřme, že po této novelizaci se timeshare stane důvěryhodným produktem, nebude spojován s podvody, nátlakovými metodami prodeje a velkým zklamáním a rozhořčením spotřebitelů, ale že si získá své příznivce a stane se bezproblémovým způsobem výběru a trávení dovolené.
Text: Zuzana Lechnýřová,
Vysoká škola ekonomická v Praze
Foto: © isifa/Ablestock