V České republice jsou zatím pouze čtyři ubytovací zařízení, která se mohou pochlubit evropskou nebo českou ekoznačkou. Průkopníky jsou v tomto ohledu pražské hotely Adalbert a Residence Belgická, jihočeský Sporthotel Zátoň a autokemp Oáza u Třeboně. O tom, jak se žije „zeleným“ hotelům, jsme hovořili s Ing. Filipem Kühnelem, ředitelem tříhvězdičkového hotelu Adalbert, který stojí v areálu Břevnovského kláštera.
Kdy a proč se zrodila myšlenka vybudovat v Praze ekologický hotel? Respektive byl hotel Adalbert jako „zelený“ již stavěn, nebo jste k této koncepci přistoupili až dodatečně?
Šlo až o dodatečné rozhodnutí. Já jsem v hotelu od roku 2005, hotel tou dobou již dva roky fungoval. Přestože budova pochází ze 17. století, hotel je relativně nový, proto již veškerá elektroinstalace a další vybavení bylo budováno podle současných standardů, nicméně nešlo o úspornou koncepci. Ekologická politika vznikla až pod mým vedením – přistoupili jsme k ní v rámci diverzifikace tržních segmentů a požadavků hostů.
Na základě jejich připomínek k příliš častým výměnám ručníků a dalším aspektům jsme začali uvažovat o určité změně filozofie. A jelikož jsme poměrně malý hotel, od úvah k jejich realizaci u nás není nikdy daleko. Dali jsme se dohromady s agenturou Cenia, která má v ČR na starosti ekologickou certifikaci. Zjistili jsme, že v té době žádný takový hotel v České republice neexistoval. Usoudili jsme, že by šlo nejen o obecně prospěšný počin, ale také o dobrý marketingový tah, a rozhodli se z hotelu Adalbert udělat ekologické ubytovací zařízení. Slovo dalo slovo a po devíti měsících jsme získali ekologický certifikát.
Hotel Adalbert se nachází v areálu Břevnovského kláštera |
Říkáte, že jste reagovali na poptávku od klientů. Z kterých destinací zaznívalo volání po ekologické politice hotelu nejsilněji? A kde nejvíce tato koncepce na klienty zabírá?
Prvotní impulz vzešel od klientů ze Skandinávie, kteří jsou v tomto ohledu asi opravdu nejdál. Ale pokud jde o vlastní chod hotelu, naši hosté přijíždějí prakticky odkudkoli, a je proto velmi těžké říct, kde ekologie funguje jako marketingový nástroj. Je to i specifičností pražského hotelového trhu, který je velmi průřezový. V současné době ale dáváme dohromady formulář, který by nám měl pomoci najít odpověď na tuto otázku. Dosud nemáme úplně spolehlivou zpětnou vazbu, zda si nás hosté vybírají kvůli ekologickému přístupu či „jen“ proto, že hotel stojí v atraktivním prostředí. Výhod, které náš hotel má, je totiž dlouhá řada a zatím neumíme „odstředit“ ekologii jako takovou.
Pojďme k meritu věci – v čem spočívá ekologičnost hotelu? Co musí zájemce o ekoznačku splňovat?
Požadavky na ekologický hotel jsou dány Ministerstvem životního prostředí a je jich asi stovka. Část z nich je obligatorních, část dobrovolných. Naší výhodou bylo, že jsme nemuseli měnit elektroinstalaci, neboť fotobuňky, úsporné zářivky a další zařízení jsme již měli instalovány. Další požadavek, totiž snížení průtoku vody, jsme vyřešili selským rozumem – místo investice jsme prostě „utáhli kohoutky“. Velkou investici naopak představovaly recyklační koše na pokojích, které byly dělány na zakázku, aby zapadly do interiéru našeho hotelu. Koupit jsme museli dávkovače na mýdlo, čímž nám odpadla výrazná část odpadu. Plastových lahví jsme se zbavili tím, že jsme do hotelu nainstalovali fontánku na vodu. Zavedli jsme recyklaci odpadů. Hosté si mohou vybrat, zda budou, či nebudou třídit svůj odpad, personál na výběr nemá. A jelikož nám památkáři nepovolili výměnu oken, museli jsme všechna stávající okna v hotelu odizolovat, abychom dosáhli úspor za vytápění. A v neposlední řadě jsme museli proškolit personál – zaměstnanci se museli naučit jak nakládat s recyklovaným odpadem, jak ovládat vytápění hotelu v jednotlivých denních režimech apod.
Opatření v hotelu Adalbert, která vyplývají z podmínek pro udělení ekoznačky Evropské unie a českého označení „Ekologicky šetrná služba“
• všichni zaměstnanci prošli patřičným školením;
• průtok vody v kohoutku ani ve sprše nepřesahuje 12 litrů za minutu;
• pisoáry splachují pouze po použití;
• používáním doplnitelných dávkovačů mýdla se omezuje jeho plýtvání;
• osušky a lůžkoviny se perou jednou za tři dny, častěji jen na vyžádání;
• hubicí prostředky jsou používány jen tehdy, když to vyžadují hygienické požadavky EU;
• zavedeny byly oddělené odpadkové koše na papír a plasty, třídí se i sklo;
• nebezpečné odpady (náplně do tiskáren, baterie apod.) jsou tříděny a náležitě likvidovány;
• veškerý odpad vzniklý při hotelovém provozu je zpracováván a recyklován v nejvyšší možné míře;
• výrobky určené k jednomu použití se hotel snaží odebírat co nejméně;
• všechna okna v hotelu jsou tepelně izolována;
• hotel nepoužívá žádnou vzduchotechniku;
• většina světel na chodbách je opatřena pohybovým čidlem a vypíná se automaticky;
• v celé budově hotelu jsou namontovány úsporné žárovky, pokud to dovoluje historický ráz budovy;
• topení je regulováno zvlášť v každém pokoji;
• dovoluje-li to nabídka, používá hotel výhradně ekologicky šetrné čisticí prostředky;
• vyřazené textilie a nábytek věnuje hotel na charitativní účely;
• kancelářský papír je recyklován teprve tehdy, je-li popsán z obou stran;
• ve všech možných případech je používán pouze recyklovaný papír;
• hotel upřednostňuje místní dodavatele potravin.
Zdroj: www.hoteladalbert.cz
Tvrdíte, že hosté mohou, ale nemusejí recyklovat odpad. Jak postupujete v případě, že u nich zvítězí pohodlnost? Recyklujete za ně, nebo se plasty, papír a další odpadky dostávají mezi směsný odpad?
V takovém případě provádíme částečnou recyklaci. Najde-li například personál v odpadkovém koši plastovou láhev, vyhodí ji mezi plasty. Odpadky samozřejmě nepřehrabujeme. Naší povinností je důsledně recyklovat to, co sami vytvoříme.
Ekologická politika hotelu se nikterak nedotýká komfortu hostůHotel Adalbert se nachází v areálu Břevnovského kláštera v Praze |
Nesetkali jste se někdy s tím, že by některým hostům, kteří neměli tušení, v jakém hotelu se ocitnou, byla vaše ekologická politika proti srsti? Někdo je třeba zvyklý napustit si každý den plnou vanu horké vody…
Konkrétně tomuto jsme zabránili již v prvopočátku tím, že nemáme ani jednu vanu. Ale jinak musím říct, že s výhradami jsme se zatím nikdy nesetkali. Je to nepochybně i tím, že vyjma dávkovačů na mýdlo se u nás klient se žádným omezením svého komfortu nesetká. Například vytápění je omezováno v době, kdy se host pohybuje mimo hotel.
Pokud vím, součástí ekologického přístupu je také nákup surovin ve velkém, čímž se snižuje množství používaných obalů apod. Jsou na ekologické požadavky hotelů připraveni hoteloví dodavatelé?
Řekl bych, že ano. Na druhou stranu je třeba říct, že my jsme malý hotel a naše nákupy ve velkém nejsou zase v tak velkém Pokud ale hovoříme o nákupech, stojí za zmínku také fakt, že platí úzus, že ekologické hotely nakupují od dodavatelů, kteří rovněž vyznávají ekologický přístup a stejně jako my mají ekologické certifikáty. V tomto smyslu je pro nás nabídka v České republice omezená a ekologické výrobky jsou dražší, ale v maximální možné míře se snažíme jít touto cestou. Používáme například ekologický prací prášek, ekologické mýdlo apod. Věřím, že do budoucna se nabídka těchto ekologických produktů ještě rozšíří a stane se standardem.
Velmi důležitým aspektem ekologického chování je také zásobování od místních dodavatelů. Jednak podporujeme naše nejbližší okolí a pak také odpadá nutnost dopravy.
Jak vám jako ekologickému hotelu vycházejí vstříc úřady? Máte například nějaké daňové či jiné úlevy?
Tady si musím malinko postěžovat. Nevelké pochopení pro nás mají například památkáři, s kterými jsem v poslední době řešil otázku osvětlení horní chodby. Do tohoto prostoru nemá přístup denní světlo, což jsme chtěli řešit pomocí čtyř světlovodů, díky kterým bychom ušetřili za energii na osvětlení. Leč narazili jsme… Já se ale nevzdávám a budu se snažit památkáře přesvědčit, že není naším cílem narušit ráz budovy, pouze se snažíme udělat maximum pro životní prostředí. A ptáte-li se na daňové úlevy, musím s lítostí konstatovat, že nic takového u nás zatím neexistuje. Rád bych ale tímto směrem zkusil zapůsobit prostřednictvím Asociace hotelů a restaurací České republiky. Jsem přesvědčen, že tyto úlevy by nastartovaly boom v ekologické certifikaci. Zatím totiž ekoznačka jen stojí hoteliéry peníze, takže ten, pro koho není ekologie součástí jeho životní filozofie, jde o ztrátový projekt. Tedy pokud nejde o hotel budovaný na zelené louce. V takovém případě jde podle mého soudu o nejlepší investici. Současné moderní technologie de facto splňují většinu ekologických požadavků. Rozdíl v investicích při stavbě takového ekologického hotelu oproti hotelu „běžnému“ je minimální, rozdíl v provozních nákladech naopak zásadní.
Používáním doplnitelných dávkovačů mýdla se omezuje jeho plýtvání |
Dokážete takové úspory vyčíslit?
Letošní zima bohužel ukázala, že vyčíslit úspory nebude úplně jednoduché. Pokud totiž řeknu, že jsme na vytápění ušetřili třicet procent, každý namítne, že byla teplá zima. Jenže to je pravda jen částečně. Úspory dosahujeme samozřejmě i v ostatních oblastech, nejen na vytápění. Ve finančním vyjádření nejde o tak závratné sumy, ale v procentuálním vyjádření jde o velký rozdíl. Navíc si musíte uvědomit, že ekologie je globální disciplína, což znamená, že je třeba zvažovat i úspory nepřímé. Když se například rozhodneme místo papírových napronů používat textilní, stoupnou nám náklady na jejich praní. Ale na druhé straně se ušetří na výrobě papírových napronů.
Ekologických ubytovacích zařízení je u nás ve srovnání s dalšími vyspělými státy málo. Proč tomu tak je?
Jedním z důvodů je onen poplatek za certifikaci. A v případě, že nejde o nově budovaný hotel, pak k těm důvodům patří i náklady na výměnu elektroinstalací a další úpravy. Ekonomický efekt není v takových případech zcela zřejmý a ne každý se pro certifikaci rozhodne. Úkolem hotelu je vytvářet zisk, a pokud hoteliér nevidí ekonomický přínos ekologického přístupu, těžko se touto cestou vydá. Jako ekonom to chápu, jako ekologa mne to ale mrzí.
Na kolik přijde samotná certifikace?
My máme certifikáty dva. Evropská ekoznačka The Flower nás stála řádově třicet tisíc korun, každým rokem pak platíme udržovací poplatek ve výši zhruba 100 eur. Takto příznivé podmínky jsme ale dostali za to, že jsme de facto průkopníky. Všichni ostatní již platí poplatky podle výše obratu. Tuzemské označení Ekologicky šetrná služba je o něco levnější a roční poplatky se neplatí.
Na loňském HORECA Summitu jste nabízel pomocnou ruku všem, kdo by se chtěli vydat ve vašich šlépějích. Reagoval na tuto nabídku někdo?
Ano, s určitými reakcemi jsem se setkal. Například v květnu se budu účastnit semináře, jenž pořádá destinační management České Švýcarsko. Tam mají v úmyslu zrealizovat projekt, který by propojil národní park s ekologickým cestováním a některým hoteliérům pomoci přebudovat jejich hotely na ekologická ubytovací zařízení. Doufám, že jim budu moci být při realizaci nápomocen.
Jak jste již naznačil, zájemci o certifikaci mohou volit mezi ekoznačkou tuzemskou a evropskou. Vy máte obě. Proč? V čem je rozdíl?
Pro evropskou ekoznačku jsme se rozhodli z prozaického důvodu – drtivá většina našich klientů přijíždí ze zahraničí. Jinak kritéria pro získání obou značek jsou prakticky totožná. Evropská značka má ale podle mého názoru větší budoucnost. S představiteli Evropské komise jsme se na jednom summitu bavili o tom, že v budoucnu bude možná existovat pouze evropská značka, respektive že ten, kdo získá národní certifikát, by automaticky mohl získat i onen evropský. Tím by se evropský trh s ekologickými výrobky a službami sjednotil a bylo by jednoduché vyhledávat na webových stránkách výrobky a služby podle kategorií, zemí či jiných kritérií. To by bylo zajímavé nejen pro zájemce o tyto produkty, ale také pro jejich dodavatele. Je to vlastně zatočená spirála. Aby byla nabídka zajímavá pro klienty, je nejprve třeba rozšířit počet nabízených ekologických produktů. Další se připojí postupně. V první fázi je ale třeba získat důvěru dodavatelů, kteří budou ochotni něco obětovat a „vystřelit“ tento projekt vzhůru. Až bude evropská ekoznačka všem na očích, budou to mít dodavatelé jednoduché. Příkladem může být tuzemská Klasa – dnes má tuto značku téměř každý výrobce. Jde o výborný projekt – podle mého názoru – s geniální propagací. Sice to není zadarmo, ale lidé to chtějí. Kdyby se něco takového podařilo v oblasti ekologie, byl bych spokojen. Je mi ale jasné, že jde o „úzkoprofilovou“ záležitost a že tu bude trvat déle. Věřím ale, že vyhrajeme!
Text: Petr Manuel Ulrych
Foto: Hotel Adalbert
Další informace:
www.cenia.cz
http://ec.europa.eu/environment/ecolabel/index_en.htm