V době, kdy náš hotel procházel změnou managementu, jsme se rozhodovali, jak se odlišit od ostatních tříhvězdičkových hotelů v Praze. Přirozenou cestou jsme dospěli k tomu, že na trhu chybí hotel zaměřený na klienty, kteří nejsou lhostejní k životnímu prostředí.
Když jsme pak začali se samotnou přípravou projektu „zeleného hotelu“ a seznamovali se s příslušnými normami, rychle jsme si uvědomili jednoduchou rovnost: EKOLOGIE = EKONOMIE!
Ekoznačky v Česku (českou Ekologicky šetrná služba a unijní The Flower) výhradně uděluje příspěvková organizace – Česká informační agentura životního prostředí (Cenia). Pro jejich získání jsme museli splnit celou řadu podmínek, jejichž dodržení je snadno doložitelné. Na základě kontroly agentura žádost schválí nebo zamítne. V kladném případě agentura každoročně provádí kontrolní audit, který zjišťuje dodržování stanovených podmínek.
Získání certifikátu Ekologicky šetrná služba je na jednu stranu snadné, na druhou složité. Snadné je vydat směrnice upravující nakládání s odpady, namontovat úsporné žárovky, zaizolovat okna a dveře, snížit průtok vody v kohoutcích a provést další opatření. Hotel Adalbert se nachází v budově ze 17. století, a tak skloubit zavádění těchto úprav s památkovou péčí nebylo sice jednoduché, ovšem ani nemožné. Složité například bylo zajištění úsporného a přitom dostatečného vytápění.
|
Daleko větším problémem však bylo (a zůstává) změnit návyky a myšlení lidí. Pro náš úspěch je nezbytná i spolupráce našich hostů. A tím se dostáváme k dalšímu úskalí. Jak zapojit hosty, aniž by se cítili znásilňováni a omezováni ve svém pohodlí, jehož poskytování je naším prvořadým úkolem. Vše je tedy postaveno na dobrovolnosti. Nicméně jsme přesvědčeni, že dnes, na prahu 21. století, je nezbytnost šetrného přístupu k přírodě zřejmá většině lidí. Ale nezaznamenali jsme žádné vysloveně záporné ohlasy, dokonce si opakovaně hosté chválili například zavedení dávkovačů mýdla (namísto jednorázových balení), protože dobývat tekuté mýdlo z pytlíčku mokrýma rukama není zrovna snadné. K tomu poskytujeme našim hostům jízdenky městské hromadné dopravy zdarma.
Ale jedná se i o zaměstnance. Většina z nich totiž vnímá úsporná opatření (v lepším případě) jako úspory ekonomické. Málo už však jako šetrnost ke zdrojům. „Vždyť ten papír stojí pár halířů…“ Ale spotřebované dřevo a znečištěnou vodu si za A4 papíru představí málokdo. Setkali jsme se i s názorem: „Proč by se měl host omezovat, proč by měl vypínat topení nebo zhasínat, to dělá doma, tady si platí, tak proč by šetřil…“ Jinými slovy krátkozraký pohled na pouhé náklady ekonomické, nikoli na dopady zbytečně spotřebovaných zdrojů na životní prostředí. Takže největší překážkou udělení certifikátu bylo změnit myšlení lidí. Což je za všech okolností úkol nadlidský, a navíc věčný.
A tak osvětová činnost je přidanou hodnotou – nejen naši hosté, ale i zaměstnanci třeba zjistí, že třídění odpadu není tak pracné, že jde vlastně jen o zvyk, že voda z kohoutku nemusí tryskat, a přenesou své nové návyky i k sobě domů. Tato přidaná hodnota přesahuje náš podnikatelský záměr, ale je mocným zdrojem motivace v době krizí.
Filip Kühnel
