Djerba uhranutá českýma očima

Když jsem v březnu navštívil majitelku a ředitelku cestovní kanceláře ORIANA Tours JUDr. Janu Smrčkovou, abych si s ní pohovořil o tom, jak se cítila při fotografování na ostrově Djerba, netušil jsem, že vznikne lehce kontroverzní rozhovor o problémech, které mají v poslední době incomingové cestovní kanceláře s pražskými hotely. Slíbil jsem ale, že se k fotografování na Djerbě vrátíme, proto jsem se do sídla cestovní kanceláře v pražské Italské ulici vypravil znovu. Nejprve mne ale zajímalo, zda se od minulého rozhovoru situace cestovních kanceláří změnila.

Samotnou mě překvapilo, jakou odezvu článek vyvolal, a jsem ráda, že mnohé hotely vybudil. Mnoho lidí se mě ptalo, zda si uvědomuji, že mi to na oblibě nepřidá. O to mi ale nikdy nešlo, prostě jsem cítila potřebu ozvat se proti něčemu, co cestovní kanceláře trápí. Stojím si za každým slovem, které jsem řekla, a nehodlám na tom nic měnit. S hoteliéry, kteří mé názory kvitovali negativně, jsme si situaci vyříkali a myslím, že začali problém alespoň částečně vnímat i z druhé strany. A kupodivu se našli i tací, kteří mi jednoznačně dávali za pravdu a vyjadřovali mi podporu.

Minule jsme slíbili rozhovor o vaší „fotografické expedici“ s Jakubem Ludvíkem na Djerbu, během které vznikly fotografie provázející tento článek. Jak se vám na Djerbě líbilo a pracovalo?

Cestu jsme podnikli loni v dubnu a musím přiznat, že dodnes na svoji první návštěvu tohoto ostrova ráda vzpomínám. Djerba mě oslovila víc než samotné Tunisko, kde jsem byla několikrát předtím. Uchvátily mne nejen krásy ostrova, ale i místní lidé, s kterými jsme si perfektně rozuměli. Byla jsem překvapená, jak neuvěřitelně milí byli lidé z vesničky, u které jsme fotografovali, a jak nám vycházeli ve všem vstříc. Návštěva u nich mi pomohla pochopit, jak odlišné jsou naše kultury. Zjistila jsem například, jak důležité jsou pro arabský svět oči. Vesničané byli svědky mé proměny, kdy jsem přijela v džínách a nenamalovaná, ale pro fotografování jsem se oblékla do jejich tradičního oděvu a nechala se vizážistkou nalíčit. Přestože jsem byla prakticky celá zahalená a zpod šátku byly vidět jen moje oči, muži z vesnice mi téměř klečeli u nohou. To neříkám proto, že bych si chtěla něco dokazovat a vyžadovala obdiv. V tu chvíli jsem začala přemýšlet o rozdílnosti našich světů a zatoužila hlouběji poznat ten arabský. Djerba si mě ale získala i ojedinělou kombinací exotiky s perfektní turistickou infrastrukturou a čistotou. A samozřejmě jsem podlehla i kouzlu květin, které ostrov v dubnu téměř zaplavily.

Předpokládám, že se budete chtít na Djerbu vrátit…

Ano, moc ráda, protože ostrov mě doslova uchvátil. A nejen mne, i Jakuba Ludvíka a mnoho mých známých i klientů, kteří na moje doporučení Djerbu navštívili. Díky svému zaměstnání jsem procestovala mnoho zemí, v řadě z nich jsem i fotografovala, ale musím říct, že dojmy z Djerby mi už z mysli nezmizí.

Kde všude jste fotografovala a čím bylo fotografování na Djerbě tak výjimečné?

Těch zemí bylo několik, nejvíce snímků vzniklo asi v Itálii. Naposledy jsem fotografovala na Velikonočním ostrově, kde jsme také natáčeli film. Mohu zkrátka srovnávat a musím říct, že vše má svoje, ale takovou srdečnost místních obyvatel jako na Djerbě jsem nikde jinde nezažila. Byla bych ráda, aby u nás přestali být muslimové vnímáni téměř výhradně negativně, jako se tomu dosud dělo. Nechci se zastávat extremistických skupin a teroristů nebo obhajovat džihád, ale odmítám házet všechny muslimy do jednoho pytle. Koneckonců – národ, který má takové množství lyrických a romantických písní, jež jsem díky překladatelce poznala, nemůže být v jádru zlý. Se zahanbením musím přiznat, že i já sama jsem měla jen povrchní znalosti o arabském světě a jeho kultuře.

Fotografie z Djerby jsou opravdu povedené. Předpokládám, že neskončily ve vašem rodinném albu. Kde je mohou lidé vidět?

Používáme je pro různé propagační účely, jsou tedy v našem katalogu, doprovázejí některé mé rozhovory do časopisů, používá je i Jakub Ludvík při své práci. Výstavu ale rozhodně dělat nehodlám… Zajímavé je, že jen málokdo mne na fotografiích poznává.

Jak se doktorka práva a majitelka cestovní kanceláře dostane k pózování před objektivem?

Shodou náhod a díky dlouhodobému kamarádství s Jakubem Ludvíkem, který usoudil, že jsem fotogenická, a vyzkoušeli jsme si spolupráci. Postupně jsem se seznámila a spolupracovala i s dalšími fotografy, například s Jadranem Šetlíkem, Vladimírem Štrosem nebo Petrem Škvrněm. Vždy se nám podařilo spojit zájmy a spolupráci „napasovat“ na cestovní ruch.

Chystáte se v dohledné době fotit i v nějaké další destinaci?

V blízké budoucnosti určitě ne. Fotografování je pěkné, pokud to neděláte denně. I kdybych na to měla, nedělala bych to. Na první pohled se zdá, že je to pro modelky zábava, ale teprve když si to člověk zkusí, zjistí, že jde o pěkně tvrdou práci, která obnáší brzké vstávání kvůli ideálnímu světlu, nekonečné opakování a zkoušení póz, výrazů a gest, desítky exponovaných filmů a objíždění nejrůznějších lokací. Výsledné fotografie jsou odrazem neskutečně velkého množství práce fotografa, modelky, vizážistky a asistentů. Od toho všeho si chci po červnové premiéře našeho filmu z Velikonočního ostrova alespoň rok odpočinout a soustředit se na jiné aktivity, které zatím nechci zveřejňovat.

-pmu-