České lázně si na lepší časy ještě počkají

Už už se zdálo, že se začíná lázním blýskat na lepší časy – to když ministerstvo zdravotnictví na jaře oznámilo, že připravuje novelu indikačního seznamu, která by z lázní sejmula břímě ­„hegerovské" vyhlášky, v jejímž důsledku přišly lázně o podstatnou část pojištěnecké klientely. Jako blesk z čistého nebe ale přišlo rozhodnutí Ústavního soudu, které lázeňskou vyhlášku zrušilo. Zákon, kterým by měl být indikační seznam nově upraven, je však v nedohlednu. Přežijí lázně toto období? Kdo a jak jim může být v tomto boji nápomocen?

V úvodu je třeba poznamenat, že pojištěnců v lázních ubývá dlouhodobě, nikoli jen kvůli změně indikačního seznamu z roku 2012. Za posledních pět let se počet těch, kdo v lázních pobývali na účet veřejného zdravotního pojištění, snížil zhruba na polovinu. Zatímco v roce 2009 přijelo do lázní těchto hostů zhruba 123 000, loni už jen 72 000. Nejmarkantnější (z cca 108 000 v roce 2009 na loňských 59 600) byl samozřejmě úbytek u hostů přijíždějících v rámci tzv. komplexní lázeňské péče. K největšímu úbytku ale pochopitelně došlo v loňském roce, kdy se naplno projevily důsledky předloňské změny lázeňské vyhlášky, která mj. zkrátila pobyty ze čtyř týdnů na tři a omezila počty diagnóz léčených na pojišťovnu. Jen u komplexní lázeňské péče došlo loni k meziročnímu poklesu o zhruba 21 000 osob… Úměrně úbytku pojištěnecké klientely klesaly i výdaje státu na lázeňství – zatímco v roce 2012 šlo o tři miliardy korun, loni už jen o 1,6 miliardy.

Lázně se sice všemožně snažily pojištěneckou klientelu nahradit klientelou samopláteckou, což se sice v celkovém počtu hostů víceméně podařilo a svádělo by to k úvahám o tom, že dopad změn nebyl tak tragický, jak původně provozovatelé lázní očekávali, ale pokles vykázaly lázně u celkového počtu přenocování a u tržeb. Navíc je třeba chápat, že dopad nebyl na všechny lázně stejný – velké lázně v Karlovarském kraji, které nebyly na pojištěnecké klientele tak závislé, byly postiženy méně než menší subjekty v ostatních částech republiky.

Eduard Bláha v diskusi mj. volal po dlouhodobých úvěrech pro rozvoj lázní. Margit Beníčková informovala, že podobný nástroj se připravuje

Není proto divu, že prezident Svazu léčebných lázní ČR Eduard Bláha na nedávné COTakhle snídani věnované problematice lázeňství hodnotil loňský rok jako jeden z nejhorších v 10–15leté historii. „Naše obavy z výpadku počtu přenocování a tržeb se bohužel potvrdily," uvedl Bláha. „Z našich představ a kalkulací se potvrdil předpoklad, že počet přenocování pojištěnecké klientely bude vyšší než 35 procent,"poznamenal. Podle něj však nešlo jen o důsledek vyhlášky jako takové, ale i o to, jak byla prezentována a vnímána. Reakce trhu, tedy pacientů ilékařů, byly možná zbytečně přehnané. Vyhláška navíc přišla v době doznívající ekonomické recese.

Hostů v lázních přibylo, ale…

Jak už bylo řečeno, lázně se na výpadek pojištěnecké klientely připravovaly a snažily se ve větší míře přilákat tuzemské samoplátce a cizince. Dlužno říci, že úspěšně. Počty tuzemských pacientů, kteří si pobyt v lázních platili sami, se v posledních pěti letech pohybovaly mezi 106 000 až 115 000 ročně. Loni jich podle informací Ústavu zdravotnických informací a statistik bylo rekordních 139 270.

Počty léčených cizinců se v posledních pěti letech pohybovaly mezi 132 000 a 157 000, loni jich přijelo rekordních 164 285. Statistiky na zmíněné ­COTakhle snídani komentoval Jiří Vicherek z České lékařské komory. „Možná se budete divit, ale aktuální údaje hovoří o tom, že loni v lázních celkově pacientů přibylo. Ubylo samozřejmě pacientů přijíždějících v rámci komplexní lázeňské péče, významně se ale zvýšil počet lidí, kteří jsou ochotni si za lázeňskou péči zaplatit, což považuji za velmi dobrý jev. Zvýšil se také počet cizinců v českých lázních. K určitému poklesu došlo u celkového počtu léčebných dnů – meziročně asi o 400 000, což z mého pohledu není tak dramatické," uvedl Vicherek. Ten se také jako jediný během diskusní snídaně postavil za předloňskou změnu lázeňské vyhlášky – důvody, které k ní vedly, byly podle jeho slov dostatečně pádné a vyhláška se s nimi prý vypořádala dobře. „Druhá věc je, jak se s vyhláškou a jejími dopady dovedla vyrovnat jednotlivá lázeňská místa. Některá se na avizovanou změnu připravovala a poradila si s ní velmi dobře a dnes prosperují, jinde jsou bohužel problémy," řekl Vicherek.

Jiří Vicherek se v diskusi zastal předloňské změny lázeňské vyhlášky – byla prý nutná a vyhláška se s ní dobře vypořádala

„Statistiky jsou od toho, aby se vykládaly. Já mám zkušenost z lázeňských zařízení na opačných koncích republiky a i proto mohu říct, že lázně, které byly závislé na pojištěncích a samoplátce braly jako určitý doplněk, a léčily především pohybový aparát, se dostaly do velkých problémů," komentoval lázeňské statistiky prezident SLL ČR Eduard Bláha. Podstatný je podle něj počet ošetřovacích dnů, od kterého se odvíjí celková výše úhrad. „Podíváme-li se na statistiky roku 2010, který ještě nebyl zatížen žádnou indikační vyhláškou, zjistíme, že v lázních tehdy pojištěnci strávili 2 800 000 dnů. A loni už jen 1 300 000," uvedl Bláha. Rozhodně přitom podle něj nejde o důsledek neschopnosti managementů lázeňských společností. „Ano, v lázních přibylo samoplátců, ale ani tak se nepodařilo nahradit úbytek pojištěnecké klientely. Celkový počet přenocování byl loni na cca 80 procentech hodnoty roku 2010," řekl prezident SLL ČR.

Iveta Jakoubková nastínila možnosti podpory lázním ze strany agentury CzechTourism

Pro úplnost dodejme, že počty návštěvníků lázní nesleduje pouze ÚZIS, ale také Český statistický úřad. Počátkem února jste se tak mohli v médiích setkat se zprávou, že do tuzemských lázní loni přijelo rekordních 747 000 hostů, meziročně asi o pět procent více. „K růstu přispěli zejména zahraniční hosté, kterých se ubytovalo 375 000, tedy meziročně o sedm procent víc. Domácích lázeňských hostů přibylo 2,9 procenta na 371 000 lidí," citovala tehdy z dat ČSÚ agentura ČTK. ČSÚ ale nesleduje pouze hosty lázní, nýbrž veškeré hosty ubytované v hromadných ubytovacích zařízeních v lázeňských místech. To na dubnové COTakhle snídani připomněla i Iveta Jakoubková, produktová specialistka pro lázeňství z agentury CzechTourism, která se zmínila i o některých pozitivních trendech v příjezdech do tuzemských lázní. Tak například – zatímco průměrná délka pobytu klasických turistů v České republice se zkracuje a aktuálně dosahuje 3,8 dne, lázeňští hosté u nás tráví v průměru asi 8,2 dne, klienti z Ruska nebo Ukrajiny třeba 13–15 dní a u arabské klientely nejsou výjimkou ani třítýdenní pobyty. „Z dalších trendů vnímáme také rostoucí poptávku po wellnessových programech, a to jak po medicínském wellness, tak po wellness programech mimo lázeňská místa. S tím jde také ruku v ruce rostoucí poptávka po komplementárních zážitcích typu golfu či kulturního programu, stejně jako různých relaxačních programech," uvedla Jakoubková.

Komu změna pomohla?

Laik by se mohl domnívat, že změna z roku 2012 mohla přinést pozitivní efekt v podobě lépe cíleného marketingu lázní, tlaku na efektivitu apod. To však v diskusi šmahem odmítl prezident SLL ČR: „Je naivní myslet si, že lázně čekaly, až někdo zredukuje péči, a pak začnou dělat marketing. Ten dělaly samozřejmě už dávno." To podle něj dokládají třeba statistiky příjezdů zahraničních hostů, které největší boom vykazují v období do roku 2010. Pak na lázně dolehla ekonomická recese a teprve nyní sledujeme určité oživení. „Nemyslím si, že by se v lázních něco podstatného změnilo. V určitých případech se tlak odrazil v jisté cenové válce, někteří se dokonce vrhli do slevomatů, což je podle mne cesta do záhuby," varoval Eduard Bláha. Připustil ale, že některým lázním „hegerovská" novela opravdu pomohla – konkrétně těm, kterým otevřela cestu k léčení pacientů s indikacemi, které dříve léčit nemohly. Nově se třeba v Luhačovicích otevřela možnost využívat tamní minerální vody k léčbě nemocí pohybového ústrojí v rámci komplexní lázeňské péče, Priessnitzovým léčebným lázním v Jeseníku dal zase indikační seznam možnost léčit onkologická onemocnění dýchacích cest, kožní nemoci nebo nemoci z poruchy výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí. „A pomůže samozřejmě těm, kteří sousedí s lázněmi, které zkrachovaly," poukázal Bláha na jeden nechtěný vedlejší efekt vyhlášky.

Některé lázně se změnou Indikačního seznamu dostaly do větších, jiné do menších potíží. Lázně Velichovky kupříkladu situaci neustály a byly zavřeny. Prakticky ze dne na den totiž přišly o zhruba 2/3 své klientely, což bylo spolu s nesplacenými závazky a interními problémy mezi akcionáři smrticí kombinací. Letos v únoru však lázním svitla naděje – výběrové řízení na odkoupení zkrachovalých Lázní Velichovky vyhrála společnost Karsit Holding podnikatele Františka Řípy, který podle informací v médiích hodlá ve Velichovkách obnovit lázeňský provoz a část areálu využít pro domov pro seniory. Dalšími lázněmi, které v důsledku ekonomických potíží ukončily svoji činnost, jsou Lázně Dolní Lipová na Jesenicku.

Pomoc byla na dosah

Mýlil by se ten, kdo by si myslel, že „lázeňští" jen s rukama v klíně čekali na zázrak, či naopak na ránu z milosti. Jejich lobby (bez jakýchkoli hanlivých konotací!) patří dlouhodobě k nejaktivnějším. Nelze se tedy divit, že i výměnu politické reprezentace využili zástupci lázní k jednání o problémech v oboru. A jejich aktivity přinesly své ovoce – ministerstvo zdravotnictví pod vedením ministra Svatopluka Němečka chtělo s účinností od dubna tohoto roku lázeňskou vyhlášku novelizovat. Základní délka pobytů v lázních měla být opět 28 dní například u nemocí oběhového, dýchacího a pohybového ústrojí a u duševních, kožních a gynekologických poruch. U dětí mělo být možné prodloužit opakovaný pobyt v lázních bez omezení délky. Jenže pak přišel nečekaný zásah Ústavního soudu, který vyhověl návrhu skupiny senátorů na zrušení lázeňské vyhlášky. Senátoři loni navrhli soudu, aby zrušil celý předpis, jehož přílohou je seznam zahrnující nemoci, odborná kritéria, délku pobytu a indikační zaměření. ÚS se ztotožnil se základní námitkou, podle níž by problematiku měl upravovat zákon či jeho příloha, a nikoliv pouhá ministerská vyhláška. Rozsah bezplatné zdravotní péče má totiž podle Listiny základních práv a svobod vymezovat norma vzešlá z parlamentní demokratické debaty.

Senátoři to jistě mysleli dobře, jenže pro lázně šlo v daný moment o tak trochu medvědí službu. „Pro nás je to prohra," uvedl doslova v dubnu na COTakhle snídani prezident SLL ČR Eduard Bláha. Rozhodnutí Ústavního soudu označil za velmi problematické v kontextu celého zdravotnictví a jeho regulace – namísto ministra zdravotnictví budou nyní o těchto otázkách rozhodovat poslanci a senátoři. „Pokud to dopadne dobře, najdeme sílu a vybojujeme si dobře napsanou předlohu zákona, může jít o určitou jistotu, že situaci nezmění první nový ministr, který se ujme úřadu. Rozhodnutí Ústavního soudu nicméně znamená, že to, co bylo rozjednáno a co bylo určitě přínosem, vyletělo komínem," dodal. Za současné politické konstelace podle něj bude velmi obtížné přijmout nový zákon, nehledě na to, jak frustrující je pro všechny zúčastněné začínat tento „boj" znovu od začátku. Pojišťovny se podle Bláhy musejí skrytě radovat, protože rezervy, do kterých byly premiérem tlačeny, nebudou muset vyplatit. Připomeňme, že podle ministra zdravotnictví počítaly pojišťovny pro letošní rok ve svých zdravotně-pojistných plánech s navýšením o zhruba 300 milionů korun právě pro lázeňskou péči.

COTakhle snídaně se za pojišťovny účastnil Jiří Havrlant, náměstek ředitele ZP Revírní bratská pokladna a člen zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven. Ten se přítomné pokusil uklidnit, když na obavy o financování lázeňství v tomto roce reagoval slovy o tom, že pojišťovny i přes rozhodnutí Ústavního soudu budou pokračovat v tom, co dělaly dosud, aby naplno využily možností indikačního seznamu. Mimo jiné to prý znamená intenzivnější komunikaci mezi revizními lékaři pojišťoven, proskribujícími lékaři a lékaři lázeňskými o přínosech lázeňské péče, o možnostech jejího předepisování apod.

Podle Jiřího Havrlanta se budou pojišťovny i přes rozhodnutí Ústavního soudu snažit naplno využít možností indikačního seznamu

Na situaci ve financování lázeňství v letošním roce jsme se otázali i ředitele největší tuzemské zdravotní pojišťovny VZP Zdeňka Kabátka. Ten na náš dotaz reagoval e-mailem s následujícím prohlášením: „Bez ohledu na aktuální rozhodnutí Ústavního soudu, vypracovala VZP již loni na podzim svůj zdravotně pojistný plán pro rok 2014, který je pro oblast lázeňské péče příznivý. Úhrady za lázeňskou léčebně rehabilitační péči jsou zde naplánovány ve výši 1,025 miliardy korun.

Celkově tento plán počítá s meziročním navýšením úhrad na lázeňskou léčebně rehabilitační péči o 9 %, přičemž u příspěvkové lázeňské rehabilitační péče je nárůst dokonce 12,1 %. Rád bych připomněl, že takové meziroční navýšení úhrad nenaplánovala VZP v téměř žádném jiném segmentu zdravotní péče.

Vzhledem k tomu, že VZP meziročně znatelně ubylo klientů, je ovšem reálný nárůst plánovaných plateb lázeňským zařízením ještě větší. Úhrada za jednoho průměrného klienta se pro lázeňskou léčebně rehabilitační péči zvýší meziročně o 11,2 % a v případě příspěvkové lázeňské péče jde dokonce o nárůst o 14,3 %.

VZP opakovaně deklarovala, že si je vědoma nelehké situace lázeňských zařízení. Již v prvním pololetí loňského roku jsme apelovali na revizní lékaře, aby k problematice lázeňských pobytů přistupovali otevřeně a vstřícně. Pokud má klient pocit, že mu lékař neindikuje lázně, byť on se domnívá, že na ně má nárok, tak je tu pojišťovna od toho, aby se na ni obrátil a ona by měla být tím, kdo případně bude působit na svého smluvního partnera, aby pojištěnci poskytl veškeré služby a benefity, na které má nárok. Totéž hodláme prosazovat i nadále. To vše samozřejmě v rámci platné legislativy, kterou je VZP vázána."

Nejen statistiky, ale i výroky veřejných činitelů se dají vykládat různě. K vyjádření ředitele VZP tak zaujal zcela jednoznačný postoj prezident SLL Eduard Bláha: „Tato slova se dají vyložit jako ‚Nezlobte se na nás, neuděláme vůbec nic. Je tady Ústavní soud a my to musíme respektovat.‘ " Pokud totiž podle Bláhy ředitel VZP uvádí, že pojišťovna navýšila úhrady o 9 procent, o žádné zvýšení v praxi nejde. Rok 2013 byl spojen s extrémním propadem a navíc byl zrušen stokorunový regulační poplatek, resp. tato částka byla přesunuta do úhradové vyhlášky a zvýšila se o ni úhrada za den. A že je nárůst úhrad vyšší u příspěvkové péče, je podle Bláhy logické – ona stokoruna byla totiž přidána i do úhrad za příspěvkovou péči, což prezident SLL označil za „jedinou úlitbu lázním, která se udála".

Stihne ministerstvo připravit zákon?

Ale zpět k zákonu. V reakci na rozhodnutí Ústavního soudu chce Ministerstvo zdravotnictví podle náměstkyně pro legislativu Lenky Teska Arnoštové obsah vyhlášky vtělit přímo do zákona o veřejném zdravotním pojištění, druhou variantou je příloha zákona. „Pro pacienty se významně změní to, že dojde k prodloužení pobytu z 21 dnů na 28 a nebude se určitě počítat se základním a opakovaným pobytem," řekla Arnoštová novinářům. V praxi by to znamenalo, že hrazen by byl i opakovaný pobyt.

Aby byl zákon účinný od ledna příštího roku, musel by být nejen urychleně připraven, ale také projednán a schválen. Je to reálné? Námi oslovení odborníci o tom vesměs pochybují. Necelý rok je na sepsání, projednání a schválení legislativní normy velmi krátká doba. To ostatně potvrdil i Jiří Vicherek z Lékařské komory, který uvedl, že nad přípravou někdejší lázeňské vyhlášky se 10–15členný pracovní tým scházel zhruba dva roky. „Nedovedu si představit, že by to parlament s jeho mnoha ne vždy odbornými zájmy zvládl za tuto nebo dokonce ještě kratší dobu," uvedl Vicherek.

Co by se stalo, kdyby vláda zákon připravit nestihla, případně by zákon nestačil projít celým legislativním procesem? Čím by se v takovém případě řídilo lázeňství v příštím roce?

Na tyto otázky odpovídal opět Jiří Vicherek: „Tuto zkušenost máme. Zákon o veřejném zdravotním pojištění (č. 48/1997 Sb.), který byl koncipován jako ‚dočasný‘, trvá prakticky dodnes." V praxi by tak podle něj nejspíš došlo k nějaké dílčí novele, resp. dodatku k zákonu, případně by se prodloužila platnost vyhlášky – a takovéto „provizorium" by mohlo trvat třeba dalších ­10–15 let. O tom, že dopady takového řešení na lázeňství by byly víceméně negativní, netřeba příliš diskutovat.

Kdo a jak může lázním pomoci?

Z dosud uvedeného vyplývá, že lázně se musejí spolehnout především samy na sebe a na schopnosti svých obchodních oddělení při oslovování samoplátců. To samozřejmě znamená tlak na kvalitu služeb a často i na investice. A zde mohou lázně narážet na problém – v důsledku nedávných změn se staly méně důvěryhodným partnerem pro banky. Na úvěry mohou provozovatelé lázní v současné době většinou zapomenout. To na COTakhle snídani potvrdil předseda SLL ČR Eduard Bláha: „Změna indikačního seznamu z roku 2012 se projevila v nedostatku likvidity cash flow a tímto prizmatem se na lázeňství dívají banky. A když už se nám je podařilo alespoň částečně přesvědčit, přišel zásah Ústavního soudu a banky se opět stahují." Uvedl, že lázně by určitě uvítaly zejména dlouhodobé úvěry, třeba hypoteční formou, které kdysi stály za úspěchem německého lázeňství. V tomto směru se možná blýská na lepší časy. Alespoň to v diskusi na toto téma naznačila ředitelka odboru cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR Margit Beníčková. Ta na dotaz, zda mohou lázně v aktuálním programovém období počítat s možností podpory ze strukturálních fondů, uvedla, že Evropská komise aktuálně zastává názor, že lázeňství by mělo být podporováno toliko ze soukromých zdrojů. „Prosadit program, z kterého by plynuly investice do soukromé sféry, se nám už zřejmě nepodaří," konstatovala Beníčková. Zcela bezvýchodná ale podle ní situace není. Vzhledem k tomu, že Evropská komise vnímá cestovní ruch jako podnikatelský sektor, otevírá se cesta k tzv. investičním finančním nástrojům. V praxi by tedy mohl vzniknout finanční nástroj sloužící k úvěrovému financování soukromých investičních záměrů. Takovéto nástroje by mělo vytvářet Ministerstvo průmyslu a obchodu – za tímto účelem již byly z MMR na MPO přesunuty určité finanční prostředky. Z prostředků IROP by na tento účel mohly podle Beníčkové jít až 2,5 miliardy Kč, otázka ale je, zda má obor vůbec tak vysokou absorpční kapacitu.

Další pomoc, které se lázním může dostat, je marketingová. Konkrétně ze strany agentury CzechTourism. Jak na dubnové COTakhle snídani uvedla Iveta Jakoubková, aktivit je v tomto ohledu realizována či plánována celá řada. Lázně mohou například využít možnosti prezentace na serveru Kudy z nudy, který měsíčně navštíví 750 000 uživatelů, a nově se zapojit i do Klubu Kudy z nudy, který jsme podrobněji představili v minulém vydání a v kterém bude od září spuštěna „lázeňská" sekce, v níž budou moci provozovatelé lázní lákat české hosty na zvýhodněné nabídky či bonusy. Obecně podle Jakoubkové platí, že se CzechTourism snaží vyzdvihovat zejména preventivní úlohu lázní a zviditelňuje proto hlavně wellnessové programy, které mohou do jisté míry sloužit jako „ochutnávka" pro následné klasické léčebné pobyty. Pokračovat samozřejmě bude to, co agentura činila dosud – počítá se tedy s obvyklými lázeňskými prezentacemi, s kampaněmi a s dalšími aktivitami. A to nejen na českém trhu, ale i v zahraničí – kromě tradičních trhů, jako jsou německý a ruský, se CzechTourism snaží lázeňský potenciál České republiky prezentovat i na trzích nových, aktuálně zejména asijských. V letošním roce se navíc CzechTourism hodlá více zapojit do podpory medicínského turismu, který s lázeňstvím velmi úzce souvisí.

Optimistický výhled?

Navzdory všem problémům, které jsme zmínili, čeká české léčebné lázeňství slibná budoucnost. Alespoň podle prezidenta SLL ČR Eduarda Bláhy. Jak poznamenal na COTakhle snídani, k tomuto optimismu jej opravňuje pohled na demografický vývoj a na trendy v cestovním ruchu. Na jedné straně je stárnoucí populace stále více sužovaná civilizačními chorobami, na druhé pak rostoucí touha českých turistů poznávat krásy jejich vlasti. „Abychom byli úspěšní, pokud je takováto příležitost, musíme nejprve vyřešit všechny své vnitřní problémy, mezi které bezpochyby patří schopnost poučit o lázních lékaře, kteří lázně doporučují a vysílají do nich své pacienty. A o efektu lázeňské léčby musíme poučit i zákazníka, který s ním zatím nemá osobní zkušenost. A do třetice musíme ošetřit své zdroje, což jsou jednak finance, ale také pracovní síla," řekl Bláha. Narazil tím na další problém, který české lázně v poslední době trápí – v době, kdy se ekonomické a další aktivity koncentrují ve velkých městech, je v pohraničí, kam je většina tuzemských lázní situována, stále větší problém udržet kvalifikované zaměstnance.

Někteří provozovatelé lázní vidí budoucnost v pojištěnecké klientele ze zahraničí, což ale podle Eduarda Bláhy není vůbec jednoduché, protože pojišťovny mají specifická kritéria a jazykové nároky jsou kvůli tomu velmi vysoké. První smlouvy se zahraničními pojišťovnami se podle něj již objevují, ale nabízený produkt ne vždy odpovídá tomu, co je u nás považováno za komplexní lázeňskou péči. „Obecně trvám na tom, že si lázně musejí z dlouhodobého hlediska poradit bez veřejného zdravotního pojištění, už proto, že závislost na státu se snižuje v celé Evropě," uvedl Bláha. Za současné konstelace ale podle něj lázním nezbývá než bojovat o to, aby si veřejné zdravotní pojištění udržely co nejdéle. Klíčem k budoucnosti lázní je podle prezidenta SLL ČR zejména domácí trh.

Optimistický byl, pokud jde o budoucnost českého lázeňství, na dubnové COTakhle snídani také náměstek ministryně pro místní rozvoj Jiří Houdek, někdejší dlouholetý předseda Sdružení lázeňských míst ČR. Zároveň ale dodal, že má-li i do budoucna zůstat lázeňství pevnou složkou zdravotní péče, je vše nutné odpracovat – kvalitou, novými náměty a produkty. A svůj díl práce musejí odvést také politici.

Text a foto: -pmu-