|
Lázeňství bylo historicky součástí životního stylu spíše majetnějších vrstev obyvatelstva, nicméně společně s tím, jak se vyvíjí ekonomika, je tento produkt stále dostupnější širším vrstvám populace. K jeho další perspektivě nesporně velmi pozitivně přispívá dnes již prakticky masová orientace na zdravý životní styl společně s rychle se rozvíjejícím cestovním ruchem posledních desetiletí. O tom, co se v lázeňství změnilo, jaké má dnes postavení, kdo jsou lázeňští hosté a jaké mají požadavky, jsem si povídala s Ing. Jiřím Milským, generálním ředitelem a předsedou představenstva akciové společnosti Imperial Karlovy Vary.
Co se v českém lázeňství v posledních letech nejvíce změnilo?
Lázeňství samo o sobě se dá vidět jako hybrid hotelového průmyslu a zdravotnictví.
600letá tradice karlovarského lázeňství má svoje kořeny v místních nezaměnitelných přírodních léčivých zdrojích, převážně v minerálních pramenech. Tyto byly vždy největším motivem pro příjezdy klientů prakticky ze všech kontinentů, měnila se pouze forma péče tak, jak se měnily životní návyky obyvatelstva v té které době.
Lze tvrdit, že české lázeňství prošlo v posledních 10 letech obdobím rozsáhlých změn v nazírání na vlastní produkt. Jestliže samostatné hotelnictví bylo i v naší zemi před rokem 1990 de facto orientováno alespoň zčásti zcela tržně, tak v oboru lázeňské péče se jednalo v absolutní míře o nekomerční, lázeňsky-medicínské manévry na účet tehdejšího státu. Tato skutečnost také nahrávala mnohdy nemocničně-kasárenským praktikám, které byly na hony vzdáleny skutečným přáním klientů.
Dnešní české lázeňství je markantním příkladem toho, jak změny uvnitř společnosti jako celku působí na její jednotlivé subjekty. Vlivem změněných tržních podmínek společně s relativně velmi úspěšnou privatizací došlo během krátké chvíle ke zcela zásadnímu obratu při nazírání na vlastní produkt s naprosto jasnou orientací na požadavky trhu.
Globální otevření ekonomiky společně s prudkým rozvojem možností v cestovním ruchu vedly v rámci naší republiky ke změnám ve složení klientely, což současně vyvolalo zvýšený tlak na kvalitu a rozsah poskytovaných služeb.
Počet zahraničních lázeňských pacientů se od roku 1991 stabilně zvyšuje. Naopak návštěvnost Čechů v domácích lázních zaostává za úrovní z druhé poloviny 80. let. Karlovy Vary jsou na tom z českých lázní s poměrem české a zahraniční klientely s Čechy asi nejhůře. Jak vidíte demografické složení lázeňských hostů dnes a do budoucna?
Těch důvodů, proč česká klientela u nás klesá, je celá řada. Já bych domácí klientelu rozdělil na dvě části. První je segment klientely pojištěnecké. Zde bych rád připomněl, že jsme všichni zdravotní pojištěnci, a jak se se zdravotním pojištěním nakládá, jak ho spotřebovává systém, by nás mělo všechny zajímat. Jsou to stamiliardy, které do tohoto systému plynou. Lázeňství je sice jeho jednou součástí, ale dost často mám pocit, že je lázeňství v tomto systému nechtěným dítětem. To, co v Karlových Varech podle mého názoru primárně chybí, je česká pojištěnecká klientela. Neumím si představit, že by byla do budoucna tím hlavním segmentem karlovarských klientů, ale nedokážu pochopit důvody, proč vymizela tak rychle, tak razantně. Když se na to dívám zákaznickým pohledem, proč čeští klienti nechtějí do lázní do Karlových Varů, je to pro mě záhada. Myslím si, že je to primárně proto, že nevědí, že to vlastně můžou chtít.
V této souvislosti se hovoří o farmaceutické lobby a její úspěšné snaze vše řešit medikamentální léčbou namísto šetrnější lázeňské léčby. To je trochu nerovný boj?
Zde mě napadá jediné přirovnání, kdy farmaceutická lobby je tím biblickým Goliášem a my Davidové tady dole můžeme pouze hledět nahoru. Já si vůbec neumím představit, že bychom spolu bojovali, to nejde, protože farmaceutická lobby všude na světě má tak silné zastání, primárně někde v klinické sféře. Bojovat je nesmysl, já myslím, že bychom vedle sebe měli důstojně koexistovat s tím, že každému, co jeho jest. Za působení pana exministra Ratha byly vůči českému lázeňství vedeny téměř likvidační kroky, které samozřejmě nahrávají té druhé straně tohoto sporu. Protože, ač to prostě lidé nebo zainteresované subjekty mnohdy nechtějí přiznat, ono i v tom zdravotnictví jde o peníze. Pro ilustraci mohu uvést příklad z loňského roku, z ročenky VZP, ze které je patrné, že prostředky plynoucí z veřejného zdravotního pojištění do oblasti lázeňství jsou zhruba podobné jako náklady na jeden jediný frekventovanější lék.
Současná situace není nastavena pro lázeňství vůbec příznivě. Není nastavena příznivě ani pro české pojištěnce, tzn. pro nás všechny, kteří jsme přispěvovateli toho systému. Tyto peníze jsou naše, pojištěnecké, nikoliv peníze jakýchkoliv lobby, to znamená, že takhle bychom se k nim tedy měli umět chovat.
Postrádám v tomto směru u odpovědných institucí zdravý rozum, jímž by začaly přemýšlet, že by jednotlivé segmenty ve zdravotnictví měly být vybalancovány a že i to lázeňství vzhledem k jeho šestisetleté tradici a nesporným výsledkům má právo na větší podíl v tomto systému.
Samopláteckou léčbu v roce 2006 absolvovalo 66 756 domácích a 134 803 zahraničních lázeňských hostů. Jak moc si lidé začínají vážit svého zdraví a jsou ochotni si platit léčbu v lázních?
Pohled na vlastní zdraví jako na prioritu se pomalinku mění. Lázeňská péče je zbytný prvek kvality života každého jednotlivce zpravidla do té chvíle, než přijdou nějaké zdravotní problémy a postižený hledá řešení. Pak jsou jednou z variant také lázně. Určitě ale existuje segment lidí, kteří vzletná slova o zdraví jako nejvyšší hodnotě chápou malinko jinak než jenom výkřik do tmy, a řekl bych, že se podle toho chovají.
S potěšením mohu konstatovat, že máme velmi vysoké procento opakovaných nástupů, máme velmi vysoké procento stálých hostů v řádech několika desítek procent. Protože jsou samoplátci a lázeňský pobyt si sami hradí ze svých vlastních prostředků, tak bych se nesmírně divil tomu, kdyby ten pobyt v lázních pro ně neměl nějaké pozitivní efekty. Proč by sem jinak jezdili? A platí v takových řádech, o nichž se našim českým hostům ani nezdá. To mě pouze utvrzuje v mém nezvratném přesvědčení, že pozitivní efekty lázeňské léčby tady určitě existují.
Kdy by tedy měli lidé pomýšlet na lázně?
Péče o vlastní zdraví by měla mít dvě základní roviny. Primárně to je otázka úspěšné nebo účinné prevence, kde si myslím, že lázně mají nezastupitelné místo. Už také proto, že v lázních je možno vybalancovat nejenom péči o zdraví fyzické, ale i duševní. V tom hektickém tempu, které dneska řada z nás má, není špatné občas přibrzdit a udělat si čas na duševní pořádek. Psychická stránka věci by se měla dostávat do rovnováhy s dobrým fyzickým stavem. Umíme to lépe než návštěva přímořského letoviska, kde ležíte za své peníze na nacpané pláži s dalším milionem lidí. V oblasti prevence má lázeňství nezastupitelné místo.
Pak je zde nezastupitelná úloha lázní v pooperační rekonvalescenci a samozřejmě při samotné léčbě řady onemocnění. Výhodou lázeňských zařízení a cílem jejich změn na léčebné složce pobytu klienta je vzdálení se neosobnímu, nemocničně chladnému přístupu k medicíně. Současné moderní lázně nabízejí přátelskou atmosféru založenou na vysoké odbornosti a důvěrné individuální komunikaci s klientem. A právě v tomto dochází k rovnováze psychické a fyzické. V příjemném prostředí se lidský organismus léčí mnohem lépe než ve studeném nemocničním prostředí.
|
Lázeňský pobyt má mnoho lidí spojený s dietou, a tedy s něčím méně příjemným. Musí být lázeňská strava vždy dietní?
Já se stravuji v lázních už patnáct let a nevypadám, že bych trpěl (smích). V lázních opravdu nemusí nikdo trpět přísnou dietou, když nechce. Samozřejmě teď bych se nerad dotkl pacientů, kteří k tomu mají vážné zdravotní důvody. Pro ně samozřejmě dokážeme zajistit sebepřísnější a komplikované dietní stravování. Ale dnes se i přísná dieta dá udělat zajímavě a nadstandardně. Přirozeně, že se to těžko dá dělat super nadstandardně a zajímavě za 195 Kč na den.
Vůbec není potřeba se obávat lázeňské stravy tam, kde se tomu odpovědně věnují. Ano, je možné udělat velmi zajímavé i dietní stravování, a já tvrdím, že my to umíme, a jsem hodně pyšný na řadu z našich kuchařů, na výstupy jejich práce. Dneska už naši lidé sbírají ocenění na mezinárodní úrovni v konkurenci špičkových hotelů. A naši hosté nepovažují lázeňskou stravu za nutné zlo, naopak.
Neodrazuje v dnešní dynamické době od léčení v lázních délka pobytu?
Je skutečností, že v oblasti akutní a klinické medicíny jsou jednotlivé procesy čím dál tím dynamičtější. Příkladem je třeba operace menisku před 15 lety a dneska. Dříve byl člověk měsíc v pracovní neschopnosti a dneska ho s určitou nadsázkou tři hodiny po zákroku vystrčí z nemocnice. V tomto směru je pokrok obrovský, a to znamená, že se nemůžeme zastavit ani v našem segmentu.
K čemu to vede? Vede to k tomu, že v rámci lázeňství budeme muset připravit mimo tradiční produkty, které tu určitě mají své místo, produkty nové s ohledem na požadavky klienta, který je pro nás primární. Pro něj je složitěji akceptovatelný klasický lázeňský pobyt, ať je na různých lázeňských místech nadefinován z hlediska času různě, tady ve Varech to byla jednadvacetidenní léčba. Přirozeně, že tato délka pobytu má svoje medicínské opodstatnění. Ale ne u všech diagnóz. U těch ostatních se budeme muset snažit být intenzivnější ve výstupech své práce. A nabízet klientům produkty odpovídající jejich časovým možnostem.
S tím souvisí i vaše rozšiřující se nabídka wellness? Vaše lázeňská péče je založena na medicínských parametrech. Přesto rozšiřujete i wellness nabídku, kterou řada lázeňských lékařů opovrhuje. Proč?
Jednak proto, že zde pracuje ruka trhu, a uzavřít se jenom v čistě medicínské sféře mi nepřijde příliš moudré, a jestliže si to klient žádá, tak bychom mu to měli být schopni v odpovídající kvalitě nabídnout. Jiná věc je, jaké jsou naše priority. Naše lázeňské hotely se profilují jako léčebné lázeňství, které se opírá o medicínskou bázi, a tento směr je pro ně primární. Je tomu tak proto, že Karlovy Vary mají skutečně nenahraditelné postavení z hlediska minerálních pramenů, z hlediska přírodních léčivých zdrojů. A nevyužívat je by byla šílená naivita nebo hloupost.
Ani do budoucna nehodlám tuto pozici opouštět.
Wellness není nepřítelem lázeňství jako doplněk té základní kúry. Wellness k životu patří, myslím si, že wellness je přítelem lázeňství v tom smyslu, že učí určitý segment klientely do lázeňských míst jezdit. Wellness je kámoš, který nám vychovává budoucí stabilní pacienty. Protože když někoho ve třiceti píchne, ve čtyřiceti bolí záda, tak v padesáti je už prostě zralý na prevenci. Hovořím z vlastní zkušenosti, mnohdy je to to nejlepší, co každý z nás může udělat. Prostě normální selský zdravý rozum použít, podívat se na sebe a říct si, jestli by nebylo dobré, stejně jako své milované auto občas dáváme do servisu, nedat do servisu i sebe. Lázně nejsou nic jiného než zdravotní servis.
Počátkem letošního roku jste předělali v lázeňském hotelu Imperial komplet celý balneo provoz. Proč, vždyť to předchozí balneo nebylo tak špatné?
Na to se nabízí jednoduchá odpověď – protože pro nás není měřítkem nebýt tak špatní, pro nás je měřítkem být na špičce. Takže přesně proto jsme předělávali balneo. Zadání bylo jasné, už jsme nebyli na špičce a potřebovali jsme se na ni zpátky dostat i v tomto oboru nebo i v této části naší činnosti.
Takže jste nejlepší ve Varech?
Přál bych si, aby to tak bylo. Zhodnotit to musí klient, já si nemyslím, že je na místě, aby někdo o sobě sebevědomě prohlašoval, že je nejlepší. Já budu vždycky prohlašovat s přiměřeným sebevědomím, že jsme vysoce kvalitní, ale nejlepší je prchavé měřítko a já upřednostňuji dlouhodobě vysokou kvalitu té služby. A těm, kteří mají vždycky pocit, že jsou úžasní a výjimeční, tak bych chtěl připomenout, že existuje i cesta dolů a k dlouhodobému úspěchu vede spíš pokora než přehnané sebevědomí, kterého jsme i v Karlových Varech občas svědky.
Text: Eva Frindtová
Foto: Imperial Karlovy Vary a.s.