Vesnické památkové rezervace a zóny a cestovní ruch – postoje občanů

Příspěvek se zabývá výsledky sociologického průzkumu mezi obyvateli reprezentativního souboru vesnických památkových rezervací a zón. Jsou zde uvedeny postoje občanů k památkové ochraně, k bydlení v těchto obcích a možnosti využití těchto památkových souborů pro cestovní ruch.

Území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popř. archeologických nálezů, může vláda České republiky nařízením prohlásit jako celek za památkovou rezervaci (§ 5 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb.).

Prohlášením skupiny vesnických památkových rezervací se naplnila dlouhodobá snaha památkové péče o to, aby se také nejhodnotnější historické sídelní celky vesnického typu dočkaly zájmu a ochrany, které jim náleží. Kopírovala či doplňovala se tím snaha, která dosáhla výsledku již dříve u nejhodnotnějších sídel městského typu, prohlášených postupně za městské památkové rezervace a městské památkové zóny.

Dlouhodobé přípravy vyhlašování vesnických památkových rezervací (VPR) a vesnických památkových zón (VPZ) měly i výhody. Oproti do té doby tradované představě o památkově hodnotné vesnici, která byla založena na vnějškové atraktivnosti nejkompletněji zachovaných celků s tradičními dřevěnými i mladšími zděnými stavbami, se použila i další kritéria. Příčinou byl nárůst vědomostí o historické zástavbě vesnic, získávaný uplatňováním průzkumových metod, používaných do té doby právě při stavebně-historických průzkumech v městském prostředí.

Ukázalo se, že v některých oblastech se i na vesnicích zachovaly stavby nebo jejich části mnohem starší, než se dosud pokládalo za možné. U zděných, ale i u dřevěných staveb jsme si zvykali na to, že mezi nimi existují objekty z pozdního středověku, tedy z období ještě před třicetiletou válkou, a že si vývojem často nezadají s domy v historických městech.

Neustálým oddalováním prohlášení vesnických rezervací se sice na jedné straně zkvalitňovalo poznání stavebního fondu v jednotlivých vesnicích, ale současně se také zástavba v těchto vesnicích velmi rychle měnila, a to z památkového hlediska spíše k horšímu, protože poválečné devastace památkového fondu právě v kategorii tzv. lidové architektury patřily k nejrozsáhlejším. V okamžiku skutečného prohlášení sice v návrhu byly po zásluze vesnice, které byly dříve v podstatě neznámé, ale současně tam již nebyly vesnice, jejichž fond byl v té době výrazně poznamenán nežádoucími zásahy, a to i demolicemi a úpravami.

Zkušenosti z památkové praxe však ukazují, že kvalita výsledku v naprosté většině případů závisí především na kvalitě přání stavebníka, tedy na jeho schopnosti pochopit, co mu pracovník památkové péče doporučuje. Velice by také prospělo, kdyby lidé v každé chráněné obci mohli snadno získat přehled o celé soustavě těchto sídel, aby věděli, kolik takových obcí je třeba v regionu a které to jsou, a hlavně čím jsou zajímavé, v čem spočívá jejich hodnota a co je cenné právě na jejich obci a třeba právě na jejich domě.

Dá se očekávat, že jakmile se rozšíří povědomí o chráněných vesnicích, vstoupí do hry zatím opomíjený prvek cestovního ruchu. Vesnice budou postupně zvýrazněny na mapách, a to turistických i automapách, a začne se zvyšovat příliv návštěvníků všeho druhu: náhodných turistů i poučených, specializovaných zájemců z domova i z ciziny /1-3/.

Vesnická památková rezervace je území, jehož charakter a prostředí určuje soubor nemovitých kulturních památek, popřípadě archeologických nálezů. Takové území může prohlásit vláda České republiky VPR. V současné době je to 61 souborů vesnické architektury.

Vesnické památkové zóny jsou území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty. Takové území může Ministerstvo kultury České republiky prohlásit VPZ. V současné době je to 164 obcí nebo jejich částí.

Cíl a metoda

Cílem výzkumného projektu bylo zjistit, do jaké míry ovlivňuje památková ochrana souboru lidové architektury ve VPR a VPZ rozvoj venkovského prostoru. Hlavním smyslem práce bylo ověřit výsledky památkové ochrany a postoje občanů, orgánů samosprávy i státní správy k této problematice a její důsledky pro rozvoj vybraných sídel. Do práce byly zahrnuty okresy s vyšším počtem chráněných území. Tato práce zahrnuje pouze postoje občanů a jejich názory na přínos prohlášení jejich obce za VPR nebo VPZ pro cestovní ruch. VPR a VPZ zahrnuté do této studie jsou uvedeny v tabulce 1. V průběhu šetření bylo osloveno 792 respondentů v 9 VPR a 53 VPZ, když šetření bylo rozděleno do 7 souborů /4/. Počet oslovených respondentů v jednotlivých VPR a VPZ byl od 12 do 20. Dotazník obsahoval 13 otázek. Čtyři byly polootevřené a ostatní uzavřené. Dotazníkové šetření probíhalo ve druhé polovině roku 2006 a začátkem roku 2007. Článek hodnotí výsledky tohoto šetření pro celý soubor, v některých případech porovnává postoje obyvatel jednotlivých okresů, v některých případech porovnává názory obyvatel VPR a VPZ. Základní socio-demografická data respondentů jsou uvedena v tabulce 2. Z tabulky je patrný vysoký podíl důchodců (téměř polovina), což naznačuje stárnutí vesnického obyvatelstva. Pracovní příležitost nachází v místě bydliště jen čtvrtina a v zemědělství nebo lesnictví pracuje pouze 15 % obyvatel sledovaných obcí. Jen 17 % respondentů žije v památkově chráněných nemovitostech, 6 % to přesně neví a 77 % obyvatel žije v památkově nechráněných objektech. (viz Tab. č. 1 a 2)

Tabulka 1: Seznam studovaných VPR a VPZ

Tabulka 2: Základní socio-demografická data respondentů

Výsledky a diskuze

První otázka měla rekrutační charakter a týkala se vztahu respondenta k obci. Struktura odpovědí je na obrázku 1. Tři čtvrtiny oslovených obyvatel VPR a VPZ bydlí ve vlastním domě, zbytek zde bydlí v nájmu a nebo ve vlastním rekreačním objektu. Ukazuje se, že v těchto obcích nepřevládá „druhé bydlení“, ale většinu tvoří obyvatelé, kteří zde žijí a pracují. (Viz Obr. 1)

Obr. 1: Vztah k obci

Druhá otázka zněla „Jak dlouho již v této obci trvale nebo přechodně pobýváte?“ Odpovědi jsou shrnuty na obrázku 2. Je patrné, že převažuje dlouhodobý pobyt v obci. Nad 30 let jsou to téměř dvě pětiny obyvatel. Toto zjištění koreluje s vysokým počtem obyvatel důchodového věku. Průměrná doba pobytu byla kolem 25 let. Další otázka zjišťovala, zda obyvatelé obcí ví o tom, že jejich obec nebo její část byla prohlášena VPR nebo VPZ. 52 % obyvatel o této skutečnosti ví a zajímá se o tuto problematiku. Dalších 37 % má o této skutečnosti povědomí. Pouze 9 % se o této skutečnosti dozvědělo poprvé a 2 % se o to nezajímá. (Viz Obr. 2)

Obr. 2: Délka pobytu v obci (průměr 24,3 let)

Další otázky se týkaly výhod a nevýhod prohlášení obce VPR nebo VPZ a přínosu této skutečnosti. Odpovědi jsou shrnuty na obrázku 3 a 4. Dvě třetiny obyvatel ví nebo tuší, jaké výhody a nevýhody prohlášení obce památkovým územím obci přináší. Mezi výhodami bylo nejčastěji uváděno možnost získání dotací a zvýšení atraktivity obce pro turisty. Jako nevýhoda byly nejčastěji uváděny problémy při stavbách a rekonstrukcích domů. To odpovídá i struktuře odpovědí na další otázku, zda se respondenti setkali s tím, že obec byla prohlášena VPR nebo VPZ, při jednání na úřadech. 39 % respondentů odpovědělo, že ano. Jen 28 % obyvatel si myslí, že prohlášení obce VPR nebo VPZ nebylo pro obec přínosem. (Viz Obr. 3 a 4)

Obr. 3: Víte, jaké má prohlášení VPR nebo VPZ výhody či nevýhody pro obec?

Obr. 4: Domníváte se, že prohlášení vaší obce VPR nebo VPZ bylo pro obec přínosem?

Na otázku „Myslíte si, že se starosta a obecní zastupitelstvo zajímá o problémy spojené s památkovou ochranou vaší obce?“ odpovědělo 61 % ano nebo spíše ano, 30 % nevědělo, jak se k této otázce postavit, a jen 9 % si myslí, že se zajímá nedostatečně. Na dalším obrázku 5 je uvedena struktura odpovědí, které se týkaly emocionálního vztahu k obci. Téměř dvě pětiny obyvatel jsou na svou obec hrdé a 45 % je s bydlením v památkově chráněném území spokojeno. Jen 5 % obyvatel je s bydlením v těchto obcích nespokojeno. (Viz Obr. 5)

Obr. 5: Jaký je váš vztah k obci?

Bylo obtížné odhadnout počet turistů a návštěvníků v těchto obcích. Proto jsme provedli pouze subjektivní hodnocení počtu turistů obyvateli těchto obcí. Výsledek dotazování je uveden na obrázku 6. Dvě třetiny respondentů se domnívá, že k nim turisté jezdí, z toho 28 % si myslí, že velmi často. Odpovědi se však významně lišily podle jednotlivých regionů. Jak plyne z obrázku 7, nejméně turistů jezdí do VPZ na Plzeňsku, nejčastěji můžeme potkat turisty v památkově chráněných obcích bývalých okresů České Budějovice a Česká Lípa. Paradoxní je, že právě obyvatelé VPZ na Plzeňsku jsou nejčastěji přesvědčení o tom, že prohlášení jejich obcí VPZ bylo přínosem (64 %), zatímco na Českolipsku je to jen 22 % a v jedné části Českobudějovického okresu je to 24 %. Zvýšený počet turistů není vždy považován obyvateli obce za přínos. Další otázka se týkala také cestovního ruchu: „Co by měla Vaše obec udělat pro to, aby k vám lidé jezdili na výlety a jako turisté?“ Každý respondent mohl uvést maximálně tři odpovědi. Na obrázku 8 jsou odpovědi seřazeny podle četnosti. Nejčastěji si obyvatelé těchto obcí myslí, že by se měli zaměřit na kvalitu komunikací, veřejných prostranství a na pořádek v obci. Druhá nejčastější odpověď se týkala marketingu (infocentra, publikace a celkové propagace obce). Teprve na třetím místě je požadavek získat veřejné prostředky na opravu domů v obci, především památkově chráněných. Nejméně návrhů se týkalo vybudování restaurací, penzionů, sportovišť či různých kulturních akcí. (Viz Obr. 6, 7 a 8)

Obr. 6: Jak často se setkáváte s turisty, kteří si přijeli prohlédnout vaši obec?

Obr. 7: Jezdí k vám turisté?

Obr. 8: Co by se mělo udělat pro cestovní ruch ve vaší obci?

Při statistickém zpracování výsledků šetření byly také srovnávány postoje obyvatel VPR a VPZ. Dalo se očekávat, že obyvatelé vesnických památkových rezervací, kde je vyšší podíl památkově chráněných objektů, budou mít poněkud odlišné názory na některé otázky. V tabulce 3 jsou uvedeny ty odpovědi obyvatel VPR a VPZ, které se statisticky významně lišily. Tak především obyvatelé VPR jsou lépe informováni o tom, že jejich obec byla prohlášena památkovou rezervací, jaké výhody to obci přináší a častěji se s touto skutečností setkali při jednání na úřadech. Domnívají se, že k nim mnohem častěji jezdí turisté, a jsou více hrdí na to, že bydlí právě v takové obci. Ještě výraznější rozdíly se projevily u obyvatel Holašovic, která jako VPR byla zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO (20 respondentů). (viz Tab. č. 3)

Tabulka 3: Rozdíly v názorech obyvatel VPR a VPZ

Souhrn a závěry

V letech 2006 až 2007 byl řešen projekt na téma: „Regionální rozvoj a plošná ochrana souborů lidové architektury“. Z 10 zadaných diplomových prací bylo v termínu dokončeno 7. Z celkového počtu 61 vesnických památkových rezervací a 164 vesnických památkových zón byl proveden výzkum v 9 VPR a 53 VPZ. V těchto památkově chráněných obcích bylo osloveno 792 respondentů. Lze tedy konstatovat, že provedený a dokončený výzkumný soubor obcí a respondentů je dostatečně reprezentativní, aby charakterizoval postoje občanů památkově chráněných vesnických území v České republice.

Z provedeného výzkumu plynou tyto hlavní závěry:
• V památkově chráněných vesnicích zdaleka nepřevládají rekreační objekty, ale 77 % obyvatel žije ve vlastních domech.
• Mezi obyvateli VPR a VPZ převládají obyvatelé, kteří zde již dlouhodobě bydlí, a projevuje se to také na vysokém podílu obyvatel důchodového věku.
• Zhruba tři pětiny obyvatel si uvědomuje výhody a nevýhody bydlení v památkově chráněných vesnických územích a asi čtvrtina obyvatel si myslí, že prohlášení obce VPR nebo VPZ nebyla pro obec přínosem.
• Téměř dvě pětiny obyvatel jsou hrdé na to, že bydlí právě v těchto obcích a pouze 5 % obyvatel je s bydlením v těchto obcích nespokojeno.
• Průměrně dvě třetiny obyvatel se domnívá, že k nim velmi často nebo občas jezdí turisté, aby si obec prohlédli. V tomto směru jsou však velké rozdíly mezi sledovanými regiony. Podíl odpovědí však nekoresponduje s podílem těch, kteří považují prohlášení obce za VPR nebo VPZ za přínos pro obec. Přiliv turistů tedy pro ně není prioritou.
• Zvýšení cestovního ruchu by bylo podle obyvatel VPR a VPZ dosaženo především zlepšením kvality komunikací, veřejných prostranství a pořádku v obci a větší propagací těchto obcí.
• U některých otázek se struktura odpovědí výrazně lišila mezi VPZ, VPR a památkou UNESCO (Holašovice). Obyvatelé VPR a Holašovic jsou lépe informováni o smyslu prohlášení památkové ochrany a o jeho výhodách a nevýhodách a častěji se setkají s touto problematikou při jednání na úřadech. Jsou na svou obec častěji hrdí a jsou přesvědčeni, že k nim jezdí velmi často turisté.

Text: doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc.

Literatura
1. Bureš, P., Škabrada, J., Šnajdrová, H.: Památková ochrana historických vesnic v České republice, Praha: Ministerstvo kultury ČR, 1996, 120 s., ISBN 80 – 902096 – 2 – 9
2. Vaníček, J.: CR – marketingový nebo sociologický výzkum? Marketing a komunikace 1/05, s. 24-6, ISSN 1211-5622 (2005)
3. Vaníček J.: Problémy kvantitativního marketingového výzkumu v cestovním ruchu. C.O.T. business, Září 2005,ISSN 1212-4281 (2005)
4. Cozlová, K., Pešková, L.,Hanzlíčlková, M., Douchová, I., Hejná, V., Metličková, M., Šebáková, A.: Regionální rozvoj a plošná ochrana souborů lidové architektury v obcích vybraného okresu. Diplomová práce. Jihočeská univerzita, Zemědělská fakulta, České Budějovice 2007 (vedoucí všech prací Vaníček, J.)

Kontaktní adresa:
doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc., Vysoká škola polytechnická Jihlava
Tolstého 16, 586 01 Jihlava
tel.: 567 141 130, e-mail: vanicek@vspji.cz