Skanzeny a cestovní ruch

Abstract. In the paper will be presented the results of the marketing research in two Czech open-air museums. It will be discussed what is important for satisfaction of visitors and which elements touch role in attraction to tourists and holiday makers.

Muzeum lidové architektury, jako důležitá součást kulturního dědictví České republiky (především kulturní a umělecká tradice), má řadu předpokladů pro to, aby produkt kulturní destinace sehrával významnou ekonomickou roli a aby byl jedním z katalyzátorů ekonomického a sociálního rozvoje obce i regionu. Zachování tradic a místních specifik je jeden z trendů regionální politiky Evropské unie. K tomu přispívají i muzea v přírodě, jako významná součást kulturního dědictví. Ve světě je snaha zatraktivnit skanzeny jejich oživením, například „pobytem“ lidí v dobových krojích, chovem domácích zvířat, ukázkami lidových řemesl a podobně.

Zakladatelem prvního samostatného národopisného muzea byl Dr. Artur Hazelius. Jeho zásluhou vzniklo ve Stockholmu v letech 1872 – 1873 Nordiska Museet, zaměřené na lidovou architekturu celé Skandinávie. Dr. Arturovi Hazeliusovi přikládáme prvenství v prosazování nového způsobu prezentace lidové architektury. Usiloval o vystavení věcí v jejich původních funkčních a prostorových vazbách. Hazelius vystavuje lidový interiér v Paříži a ve svém Nordickém muzeu předvádí expozici bydlení Laponců. Dne 11. října 1891 bylo otevřeno první muzeum v přírodě na světě. Stalo se tak ve Stockholmu, v jeho výletní části Djurgarden, v prostoru bývalé královské obory, na návrší zvaném Skansen, což česky znamená hradby. Názvu skansen se po čase začalo v některých zemích střední a východní Evropy užívat jako synonyma muzea v přírodě.

Na valném shromáždění Mezinárodní rady muzeí (ICOM) při UNESCO v Ženevě roku 1956 dochází k rozhodnutí o podpoře výstavby muzeí v přírodě. Šlo o kvalitativní změnu v postoji k těmto muzeím, do té doby muzejními orgány často přehlíženými. Diskutovalo se především o dvou teoretických přístupech. Ten první zastávali pracovníci památkové péče. Lidový dům je pro ně především hmotným dokladem o uměleckých schopnostech a technické dovednosti lidových tvůrců, v druhé řadě je důležitým komponentem osídlené krajiny. Proto prosazují uchování staveb na místě (in situ) pokud možno co nejdéle a s jejich převezením do muzea v přírodě, které má mít především záchrannou funkci, se smiřují až tehdy, kdy jiná možnost nezbývá. Druhý směr zastávali etnografové, zejména ti pracující v muzeu. Lidový dům a lidové stavitelství chápou jako jednu složku lidové kultury, z hlediska muzejního jako sbírkový předmět. Deklarace o muzeích v přírodě z roku 1957, která je výsledkem této diskuse, usměrnila tendence v této oblasti. Stanovila, jaké prvky náleží do muzea v přírodě, vyslovila se k takzvanému oživování muzea i k otázce kopií a rekonstrukcí.

Na severu Evropy je muzeí v přírodě výrazně více než na jihu. Ve Skandinávii jich dnes napočteme na sedmnáct set a na zbytek Evropy zbývá jen tři sta skanzenů. Vysvětlení je prosté: na jihu se stavělo především z kamene a hlíny a takové stavby se – na rozdíl od dřevěných staveb evropského severu – těžko přenášejí. Protože se uchovaly až do současnosti v dobrém stavu, často se mění v památkové objekty chráněné na místě nebo v celé rezervace. V tomto prostředí vzniká nový typ perspektivních muzeí v přírodě, tzv. ekomuzea. Tato muzea ochraňují původní krajinu včetně původních obydlí, která zůstávají v tradiční podobě a jejichž obyvatelé vykonávají obvyklé tradiční práce.

Náměstíčko s dřevěným kostelem ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

Na rozvoji českých muzeí v přírodě se podílely velké výstavy konané na sklonku 19. století v Praze. Součástí Zemské jubilejní výstavy (1891) byla „česká chalupa“, reprezentující idealizovanou stavbu lidového obydlí, v němž byly vystaveny předměty užitého umění. Expozice lidového stavitelství a umění se setkala s nebývalým úspěchem a ohlasem veřejnosti. Dochází k rozvoji etnografické (národopisné) práce, která vrcholí roku 1895 Národopisnou výstavou českoslovanskou. Nejdůležitější částí výstavy se stává „výstavní vesnice (dědina)“. Kolem návsi a na nedalekém pahorku jsou soustředěny hlavní regionální a typologické druhy lidových staveb z Čech, Moravy a Slezska.

Naše muzea v přírodě lze v zásadě rozdělit na muzea vzniklá z původní historické vesnice a na muzea nově zakládaná. U původních vesnic, do jejichž volných proluk jsou přenášeny zánikem ohrožené stavby, je s výhodou využito kvalit stávajících objektů i původních prostorových vazeb. Nevýhodou se však stává určitá sezonní opuštěnost původně obydlených nebo denně využívaných domů i hospodářských staveb. Nově zakládaná muzea jsou ve vybraných lokalitách budována ze staveb přenesených z blízkého okolí nebo formou stavebních replik vybraných objektů. Právě budování kopií zanikajících objektů namísto jejich záchrany má za následek nízkou míru autentického materiálu a řemeslného zpracování. Nevýhodou je rovněž nepůvodní umístění staveb a nepřirozené prostorové vazby podléhající požadavkům nového provozu a funkčního využití.

Naším nejrozsáhlejším skanzenem je Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, zpřístupněné již roku 1925. Expozice je tvořena Dřevěným městečkem a později dokončenou Valašskou dědinou a Mlýnskou dolinou. Soubor lidových staveb a řemesel Vysočina (1967, zpřístupněno 1972) se rozkládá ve městě Hlinsku a v několika malých osadách obce Vysočina. Muzeum je zaměřeno rovněž na technické památky a výrobní zařízení s využitím staveb na původním místě a staveb přenesených. Roku 1967 bylo rovněž znovu otevřeno Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem, jehož počátky spadají až k roku 1895. Záchranné muzeum je určováno stavbami přenesenými do prostředí nížinné obce středočeského Polabí. Roku 1969 je založeno Národopisné muzeum v Třebízi. Muzeum je tvořeno původní návesní vesnicí ležící v rovinné krajině Slánska, s převahou z kamene vyzděných objektů. Muzeum středočeské vesnice v Kouřimi (1972) leží ve velkém sadu na okraji města a vzniklo na základě potřeby zachránit vybrané stavby ze zátopové oblasti Želivky. O rok později byla zahájena výstavba Muzea vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici (1973), zachycující obraz slovácké vesnice z přelomu 19. a 20. století. V blízkosti muzea leží areál, ve kterém se koná Mezinárodní folkloristický festival – Strážnické slavnosti. Soubor lidových staveb Rymice u Holešova (1977) je představitelem hanácké lidové architektury v této obci a tzv. Hejnici. Mnohé objekty jsou obydleny nebo slouží osvětové funkci. Muzeum lidové architektury Zubrnice (1988) je původní obcí v kopcovité krajině Českého středohoří, do které jsou přenášeny další drobné stavby. Setkávají se zde vedle sebe stavby roubené, hrázděné i zděné. Hanácký skanzen Příkazy u Olomouce byl slavnostně otevřen roku 1994 a lze v něm zhlédnout tradiční hanácké domy, stejně tak jako špaletové stodoly. Muzeum vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (2002) soustřeďuje nechráněné a zánikem ohrožené objekty ze Sedlčanska. Další muzea jsou postupně budována nebo je plánována jejich výstavba.

Základním posláním muzea je uchovávání svěřeného kulturního dědictví. Z pohledu konzumenta historického dědictví je základním produktem prožitek, který návštěvou získává. Můžeme také říci, že produktem kulturní destinace je celý soubor zkušeností a přínosů, které získal konzument od okamžiku zahájení cesty až po návrat domů. Zlepšení muzejního prožitku by mělo jít za tradiční důraz na objekty a sbírky, a dokonce i za novější důraz na informaci a vzdělání. Vytváření prožitků je tvořeno aktivitami, v nichž návštěvníci mohou přímo participovat: intenzivní senzorické vnímání, kombinující zrak, sluch a pohyb, prostředí, do něhož se návštěvníci mohou ponořit a které díky neobyčejným stimulům a efektům činí návštěvu muzea unikátní a zapamatovatelnou a umožňuje víc, než-li se chovat pouze jako divák.

Metodika výzkumua charakteristika obou institucí

Cílem výzkumu, prováděného ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, bylo zjistit a analyzovat spokojenost návštěvníků s „produktem muzea“, zjistit míru participace města a provozovatele.
Výzkum byl prováděn formou oslovování jednotlivých návštěvníků s rozložením v jednotlivých dnech týdne, a to v hlavní turistické sezoně a úměrně i mimo ni. Celkem bylo osloveno v každém muzeu 200 respondentů a byl též formou řízeného rozhovoru osloven kompetentní zástupce města a muzea.

a) Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici (ve zkratce MVJ)
V roce 1973 se začíná s výstavbou muzea ve Strážnici. Koncepce vychází z představy jeho iniciátorů o ukázce lidového stavitelství jednotlivých oblastí Slovácka, a proto je skanzen rozčleněn do areálů představujících tyto regiony. Od roku 1981 jsou veřejnosti zpřístupněny areály Moravských Kopanic, luhačovického Zálesí, Horňácka, technických vodních staveb, vinohradnický areál a areál lučního hospodářství. Celkem je zde umístěno 64 objektů v terénu, který byl uměle modelován tak, aby odpovídal původnímu prostředí.

b) Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm (ve zkratce VMP)
V roce 1913 se objevuje první projekt muzea, z velké části ovlivněný cestami Aloise Jaroňka po skandinávských skanzenech. Realizaci muzea však zmařila válka a k výstavbě došlo až několik let po ní. Bratři Jaroňkové a muzejní spolek, v němž oba působili, využili příznivé atmosféry roku 1925, kdy se v Rožnově připravoval první folklorní festival na Valašsku zvaný Valašský rok. Prosadili, aby se tyto slavnosti konaly v areálu nově vzniklého muzea v přírodě, umístěného v lázeňském parku, kde již stály první dřevěné domy z rožnovského náměstí a okolí. Tímto se muzeum stalo nejstarším skanzenem ve střední Evropě.

Výsledky a diskuze

Výsledky jsou shrnuty v tabulce 1. Více než polovina dotázaných je na návštěvě MVJ ve Strážnici poprvé, zatímco pouze jedna sedmina respondentů navštěvuje muzeum pravidelně. K návštěvě MVJ vedou dva hlavní důvody: poznávání památek, folkloru a návštěva muzea jako prostředku k odreagování, k načerpání sil, inspiraci a relaxaci. Více než polovina respondentů tráví v regionu více dní, průměrně 5,0 dne. Přibližně jedna třetina dotazovaných je v regionu pouze na jednodenním výletě. Celkový dojem z návštěvy a spokojenost s úrovní služeb je respondenty hodnocena kladně, nejlépe hodnotí návštěvníci výši vstupného, chování personálu a přírodní prostředí. Naopak méně příznivě je hodnocena úroveň průvodcovských služeb a podmínky pro odpočinek. Návštěvníkům v muzeu nejvíce chybí volnost pohybu v rámci celého objektu, stěžují si na nepřiměřenou délku čekání na prohlídku, chybí jim doplňkové produkty oživující a zvyšující atraktivitu muzea a odpočinkové zóny v areálu muzea.

Tabulka 1: Výsledky marketingového výzkumu

MVJ – Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici, VMP – Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm

Více než polovina dotázaných je na návštěvě VMP v Rožnově již poněkolikáté, zatímco méně než jedna třetina respondentů navštěvuje muzeum pravidelně. Nejvyužívanější zdroj informací vedoucí k návštěvě VMP Rožnov pod Radhoštěm je reklama v hromadných sdělovacích prostředcích. K návštěvě muzea vedou nejméně dva důvody: pro nejvíce návštěvníků slouží muzeum jako prostředek k odreagování, k načerpání sil, inspiraci a relaxaci nebo je důležitým motivem konkrétní kulturní program. Velkou roli taky hraje poznávání památek a folkloru. Zhruba stejná část návštěvníků připadá na výletníky a návštěvníky pobývající v regionu víc dní (průměrně 6,8 dne). Velmi pozitivně je v muzeu hodnoceno přírodní prostředí a celkový dojem z návštěvy. Méně příznivě je hodnocen orientační a informační systém a výška vstupného.

Z výsledku marketingového průzkumu plyne, že do VMP v Rožnově se návštěvníci vrací častěji a cestu si plánují dlouho dopředu. Propagace v tomto muzeu je také výrazně lepší, protože téměř polovina návštěvníků byla při rozhodování ovlivněna reklamou a propagačními materiály rožnovského muzea. U obou skanzenů převažují rodinné výlety, do MVJ ve Strážnici přijede více organizovaných zájezdů. Do Strážnice jezdí návštěvníci především za folklorem. Způsob dopravy je u obou skanzenů srovnatelný a převládá doprava vlastním automobilem. Z těch, kteří se ubytují, využívá hotely a penziony v Rožnově asi jedna třetina, ve Strážnici je to jen pětina. Často jsou využívány kempy a chaty. S ohledem na demografickou strukturu obyvatel daleko nejčastěji cestují lidé s vysokoškolským vzděláním a lidé středního věku, mírně převažují ženy.

Rozdílné je hodnocení kvality služeb v obou srovnávaných skanzenech. Celková úroveň služeb a spokojenost je výrazně vyšší u skanzenu v Rožnově. Je to dáno tím, že návštěvníci mají možnost si prohlížet skanzen individuálně i s průvodcem, zatímco ve Strážnici musí chodit jen s průvodcem. Tyto postoje se projevují i v odhodlání doporučit návštěvu příbuzným a známým. U návštěvníků skanzenu ve Strážnici to určitě doporučí necelá třetina, u návštěvníků skanzenu v Rožnově je to 83 % dotazovaných. U muzea v Rožnově je výrazně lepší spolupráce s městem a město muzeum považuje za prioritu z hlediska rozvoje cestovního ruchu.

Souhrn a závěry
Obě muzea disponují kvalitním a jedinečným kulturním potenciálem. U VMP v Rožnově však vidíme v jedinečné podobě snahu o vytvoření „živého muzea“, a to již od začátku jeho existence, a lze ho hodnotit jako organizaci, která má v České republice dobré umístění na trhu cestovního ruchu. Má ideální předpoklady k vybudování pevného místa na mezinárodních trzích. MVJ vykazuje značné rezervy v oblasti jeho „oživování“, a to především mimo konání kulturních akcí, kterých je poměrně málo vzhledem ke spojitosti Strážnice jako města konání mezinárodního folklorního festivalu a jako sídla Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.

Vzájemná spolupráce muzeí lidové architektury s městem má v obou případech různou intenzitu. Město Rožnov pod Radhoštěm si výrazněji uvědomuje význam VMP, a to jak v oblasti vzájemné propagace, přílivu investic, tak i společných projektů v oblasti dotací. Město Strážnice sice spolupracuje s MVJ na některých akcích, ale neuvědomuje si a nevyužívá v plné míře výhody vzájemně prospěšné spolupráce v již zmíněných oblastech.

Důležitým aspektem, podílejícím se na dalším rozvoji muzeí lidové architektury, je implementace kultury do základních strategických cílů České republiky, zvolení kulturních destinací jako jeden z primárních faktorů regionálního rozvoje a růstu v mezinárodní konkurenci na trhu volného času a cestovního ruchu.

Autor:
doc. RNDr. Jiří Vaníček, CSc.
Vysoká škola polytechnická Jihlava
Tolstého 16, 586 01 Jihlava
tel.: 567 141 130, e-mail: vanicek@vspji.cz
Ing. Róbert Markvart, absolvent obchodně podnikatelského oboru ZF JČU, Tábor, 2006
Foto: CzechTourism

Odkazy:
1 Blažek, J., Uhlíř, D. Teorie regionálního rozvoje, Karolinum 2002, ISBN 80-246-0384-2
2 Brabcová, A. Brána muzea otevřená. Průvodce na cestě muzea k lidem a lidí do muzea, Praha: Nadace Open Society Fund, 2003.
3 Bureš, P., Škabrada, J., Šnajdrová, H. Památková ochrana historických vesnic v České republice, MKČR, 1996, ISBN 80-902096-2-9
4 Kesner, L. Marketing a management muzeí a památek, Praha: Grada, 2005.
5 Malý, I. Vliv veřejného sektoru na efektivnost rozvoje regionů, Masarykova universita v Brně, ISBN 80-210-2571-9
6 Štika, J. a Langer, J. Československá muzea v přírodě. Ostrava: Osveta, 1989.
7 Vaško, M. Cestovní ruch a regionální rozvoj. Praha: VŠE, 2002.
8 Waidacher, F. Príručka všeobecnej muzeológie. Bratislava: Národné múzejné centrum, 1999.