Ubytovací zařízení, právo a koronavirová krize

Právní úprava týkající se ubytovacích zařízení je přitom již nyní značně nepřehledná. Obecně je úprava cestovního ruchu i pro právníka dosti komplikovaná a bohužel málo stabilní, zde je však situace svým způsobem ještě horší. Jednotlivé normy jsou totiž roztříštěné v nejrůznějších částech právního řádu a řada otázek není řešena. Existuje rozsáhlá a alespoň v jádru poměrně přehledná právní úprava například lázeňství nebo vinařství, některé klíčové prvky fungování cestovních kanceláří řeší zákon č. 159/1999 Sb., ale k hotelům speciální předpis chybí. Zásadní je smlouva o ubytování § 2326–2332 občanského zákoníku, která je ale stručná, protože vychází z dobře známé povinnosti ubytovatele stanovit podmínky v ubytovacím řádu, s nímž se ubytovaný může předem seznámit. Podnikatelské činnosti jsou vymezeny v živnostenském zákoně č. 455/1991 Sb., což také není nijak překvapivé. Jenže mnohé prvky včetně důležitých definic jsou ve stavebních předpisech. Klíčový je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), z něj vycházejí vyhlášky vydané Ministerstvem pro místní rozvoj č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a také č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, která poměrně podrobně stanoví podmínky staveb ubytovacích zařízení.

V současné koronavirové krizi projevuje stát snahu obyvatelstvu i podnikatelům pomoci, ale ne vždy je podpora efektivní, přitom cestovní ruch má někdy svérázná specifika, která takovéto zásahy kompli­kují. Zmínit je možné například program COVID lázně, kdy se mluví nejen o složité administrativě, což asi nebude nic neobvyklého u podpůrných programů, ale bohužel dokonce o nechuti lázní. Značná část poukazů nebyla zřejmě uplatněna nebo je hotely nepřijaly. Ke koncepci podpory lázní se ostře kriticky vyslovil například v otevřeném dopise šéf portálu Lázně Travel Libor Stočes (viz např. článek z 15. 8. na Echo24.cz „Jenom přináší komplikace. Lázně dávají od voucherů ruce pryč“).

Speciálně pro ubytovací zařízení schválila vláda program COVID – ubytování. Program sice ještě podléhá notifikaci EU, ale obdobné programy v jiných zemích prošly bez obtíží. Stát přispěje částkou 100–330 Kč – suma se liší dle typu zařízení – za jeden pokoj na období, kdy musely být od března do května uzavřeny. Obavy v praxi opět vyvolává možná administrativní náročnost a obecný problém, kdy programy vznikají narychlo a někdy působí i zpětně. Podnikatelé, kteří dokázali svá ubytovací zařízení alespoň částečně využít, mohou mít nyní smůlu.

Velmi zajímavou otázkou je, zda koronavirová krize přinese také něco nového pozitivního, zejména z hlediska rozvoje technologií. Již před březnem 2020 se projevovaly dlouhodobé snahy o automatizaci hotelů především kvůli drahé pracovní síle, nyní to samozřejmě razantně podporují tlaky na omezení kontaktů osob (viz například článek v červnovém COT na str. 50). Složitou otázkou je, zda nenarazí takovéto modernizace na nějaké právní obtíže. Lze například připomenout, jak náročná bývá EU u ochrany osobních údajů, kdy sankce u proslulého GDPR jsou leckdy likvidační. Například automatizované recepce přitom mohou přinášet rizika zneužití informací. Celá situace je ale ještě složitější, protože v současnosti v polovině srpna není vůbec jasný další vývoj koronavirové krize, tedy hlavně nakolik bude nutné opět přitvrdit opatření a jak dlouho bude panovat strach. Co je bohužel pravděpodobné, že ekonomická krize, jejíž příchod se ostatně očekával ještě před koronavirem, nyní dorazí v míře opravdu razantní.