To jsou ale paradoxy, pane Vaněk…

I na stránkách našeho časopisu či při několika COTakhle snídaních jsme se v minulosti zabývali jedním z klíčových problémů našeho cestovního ruchu, totiž dlouhodobým nedostatkem kvalifikovaných pracovníků. Nezasvěcenému pozorovateli by se mohlo zdát, že nyní, když se na obor valí vlna propouštění, se zmiňovaný problém jaksi sám vyřeší. Jenže chyba lávky! Podle zástupců profesních svazů a dalších odborníků tomu bude právě naopak – mnoho lidí sice přijde o práci, zejména pak v hotelnictví a gastronomii, ale to vůbec neznamená, že najednou bude na trhu řada špičkových, zkušených a vzdělaných profesionálů, po kterých bude snadné sáhnout po restartu poptávky. Ty opravdu kvalitní se jejich současní zaměstnavatelé snaží udržet stůj co stůj. A když už o práci v důsledku koronavirové krize přijdou, je velmi pravděpodobné, že mnozí z nich budou a priori hledat uplatnění v oborech, které nejsou tak náchylné na vnější vlivy jako turismus.

Musíme bohužel počítat s tím, že náš obor minimálně v krátkodobém horizontu nebude vnímán jako příliš perspektivní, pokud jde o jistotu zaměstnání. A co je horší, nejspíš se do něj ani příliš nepoženou mladí lidé – i zájem o vzdělání v cestovním ruchu, který ani v minulosti nebyl nijak extrémní, zřejmě načas poklesne.

Zdá se, že stejně jako covid-19 zanechává dlouhodobé (byť třeba méně patrné) následky na těch, kdo jej prodělali, poškodí i náš cestovní ruch na delší dobu, než si mnozí myslí. A tady bohužel žádná vakcína nepomůže…