Díky letitému a relativně klidnému soužití židovské a většinové křesťanské komunity se na našem území nachází celá řada židovských objektů a památek připomínající každodenní život izraelitů u nás. Jsou to především někdejší městská ghetta, synagogy a hřbitovy.
Synagoga jako sakrální objekt
Synagogy jsou prostorem pro společnou modlitbu Židů. Jejich historie sahá velmi hluboko do dějin židovského národa. První stavby podobající se dnešním synagogám se začaly stavět během babylonského zajetí Židů a po něm – sloužily jako náhrada za zbořený chrám (586 př. n. l.). V diaspoře se pak staly hlavními centry společenského a duchovního života obce.
Hlavní účel synagogy je bohoslužebný. Ve středověku však k synagogám náleželo několik dalších objektů, jako byla škola, studovna, dům rabína, místo pro rituální očistu, pekárna macesů atd. Byly tedy i místem vzdělávání a setkávání.
Do současné doby je v České republice na 200 synagog, z nichž jen sedm (čtyři v Praze, po jedné v Děčíně, Plzni a Liberci) se používají k bohoslužebným účelům. Některé synagogy byly opraveny a staly se kulturní památkou, jiné byly přebudovány pro světské účely nebo slouží jako modlitebny křesťanských církví. Mnohé z nich nedostatkem prostředků a zájmu chátrají. Stejně jako některé hřbitovy jsou smutnými svědky osudu židovských komunit u nás.
Synagoga jako architektonický útvar
Přední synagoga v Třebíči |
Nejstarší dochovanou synagogou na našem území je raně gotická Staronová synagoga v Praze z poslední třetiny 13. století. Významnými památkami z období pozdní gotiky a renesance jsou synagogy v Dolních Kounicích, Holešově, Kojetíně, Kolíně, Lipníku nad Bečvou, Praze (Pinkasova a Vysoká), Velkém Meziříčí.
Z četných budov postavených v době baroka a rokoka si původní architektonický ráz nejlépe zachovaly synagogy v Kasejovicích, Lomnici, Luži, Praze (Klausová), Třebíči. Prostý i zdobnější sloh poznamenal ještě více dochovaných synagog: např. v Batelově, Březnici, Čkyni, Divišově, Doudlebech nad Orlicí a dalších.
Nejpočetněji jsou u nás zastoupeny budovy v tzv. historizujících slozích, stavěné od poloviny 19. století do počátku 20. století. Jsou to především četné synagogy novorománské nebo novogotické. Sem patří Velká synagoga v Plzni, která je druhou největší synagogou v Evropě a třetí největší na světě. Také starší synagogy byly při přestavbách často poznamenány novou gotikou (např. Boskovice, Polná, Praha – Maislova, Třebíč). Neobvyklými, především ozdobnými prvky obohatila naše synagogy dobová móda tzv. maurského (orientálního) slohu. V tomto poměrně různorodém a často i barevně pestrém stylu se u nás stavěly téměř výhradně synagogy (např. Golčův Jeníkov, Praha – Španělská a Jubilejní…)
Secesním dekorem bylo na počátku 20. století poznamenáno několik starších synagog (např. Jevíčko, Nový Bydžov, Uherské Hradiště). Významnou secesní stavbou s orientálními prvky je synagoga v Hradci Králové.
Také moderní slohové směry 20. a 30. let 20. století, především funkcionalismus, ovlivnily vzhled několika synagog, ať už jde o novostavby (Brno, Český Těšín, Velvary), nebo o přestavbu (Praha-Smíchov). Zcela ojedinělým architektonickým dílem je synagoga v Milevsku, kombinující empírové tvarosloví s prvky kubismu.
Poslední synagoga postavená před 2. světovou válkou je v Kamenici nad Lipou (1937 – 38). Zatím poslední a jedinou novou synagogou po 2. světové válce je synagoga v Liberci (1997 – 2000), která tvoří samostatný blok v rámci objemné budovy Státní vědecké knihovny, zvané Stavba smíření.
Text: -GoGo-
Foto: CzechTourism