Tři kultury souběžně psaly svou historii v českých zemích – česká, německá a židovská. Franz Kafka jako židovsko-německo-český spisovatel je nejznámějším příkladem jejich propojení, které ovšem ve své době nebylo nijak výjimečné. Tisíciletá přítomnost židovského obyvatelstva zanechala v české metropoli nesmazatelné stopy, a Praha se tak může pochlubit jedněmi z nejcennějších židovských památek v Evropě.
Historie pražských Židů
V Praze se Židé se usadili už v 10. století, konkrétně na dnešní Malé Straně, kde v té době fungovalo velké opevněné tržiště. O dvě století později se přesunuli na Staré Město, do oblasti Josefova. Kamenné židovské město tu existovalo bez větších změn od 13. až do poloviny 19. století. Ve třicátých letech 20. století žilo v Praze 35 tisíc Židů, většina z nich však nepřežila druhou světovou válku. Po celou dobu totalitního režimu, tedy od roku 1948 až do roku 1989, pražská židovská obec nepřestala – i za velmi těžkých podmínek, pod dohledem státních orgánů, především Státní tajné bezpečnosti – pracovat. Plnila své náboženské funkce a stala se tak po pádu komunismu základem pro obnovení židovského života v Praze. Dnes má pražská židovská obec okolo 1 600 členů.
Město ve městě
Od středověku museli Židé bydlet odděleně od křesťanů, a tak ve městech vznikaly židovské ulice a čtvrti. Nejinak tomu bylo i v Praze. Pražské židovské město bylo zrušeno až v roce 1849 a koncem téhož století se dočkalo zásadní přestavby. Razantní asanaci přežilo jen šest synagog, hřbitov a židovská radnice. Dobové fotografie zachycují zcela jinou atmosféru než dnes: křivolaké středověké uličky, potemnělé dvorky, hustě osídlené domy. Snaha prosvětlit a „ozdravit“ centrum tehdy zvítězila nad námitkami těch, kteří bojovali o zachování původního rázu židovského města. Přes všechny změny a razantní demolice je současný komplex židovských staveb unikátní. Všechny jsou součástí pražské památkové rezervace a pod ochranou UNESCO. V synagogách lze zhlédnout expozice pražského židovského muzea, které je nejnavštěvovanějším muzeem a třetím nejpopulárnějším turistickým cílem v České republice.
Staronová synagoga
Nejstarší česká synagoga byla postavena ve 13. století, a dnes je tak jednou z nejdéle využívaných synagog v Evropě. Pro její netypický název je snadné vysvětlení. V době, kdy vznikla, se jí přirozeně říkalo „Nová“. V následujících staletích však přibývaly další synagogy a z „Nové“ se postupně stávala „Stará“. Stavba v sobě nese typické znaky gotiky – křížovou klenbu, úzká vysoká okna. Dvojice vnějších štítů je rovněž gotická, ale zřejmě o něco mladší než interiér. Později byl k synagoze připojen přístavek, který tu nahradil tradiční ženskou galerii. Jak se sami můžete přesvědčit, nebylo to nikterak pohodlné – ženy mohly sledovat bohoslužbu pouze úzkými štěrbinovými okénky. Staronová synagoga je nejstarší dochovanou synagogou severně od Alp. Pravidelné bohoslužby tradičního ritu se zde konají dodnes.
Pinkasova synagoga
Synagoga byla vystavěna v druhé polovině 16. století a jméno dostala po rabim Pinkasovi. O něco později byl přistavěn renesanční vstupní portál a ženská galerie. Synagogu několikrát vážně ohrozily povodně (naposledy v roce 2002) i spodní voda. Dnes je zde památník českých a moravských Židů, kteří zahynuli za nacismu. Téměř 80 000 jmen obětí holocaustu bylo přepsáno na zdi synagogy, a tvoří tak působivou připomínku jejich osudů. Návštěvníci zde také uvidí stálou výstavu dětských kreseb z Terezína.
Maiselova synagoga
Na konci 16. století vznikla synagoga, jejíž výstavbu financoval Mordechaj Maisel, vážený primas židovského města a rovněž iniciátor renesanční přestavby ghetta. Budova poničená požárem byla koncem 17. století opravena v barokním stylu a zásadně přestavěna v 19. století do současné novogotické podoby. Nyní slouží jako výstavní prostor Židovského muzea. V hlavní lodi synagogy se zájemci mohou dozvědět více o dějinách Židů v Čechách a na Moravě.
Klausová synagoga
O století mladší než Maiselova synogaga je synagoga Klausová. Vznikla po ničivém požáru ghetta koncem 17. století. Její název sice pochází z německého „klaus“ – malá budova, ve své době však šlo o největší synagogu v pražské židovské čtvrti. O její dnešní vzhled se zasloužily přestavby v 19. století. Zdejší expozice Židovské tradice a zvyky odhaluje základní charakteristiky judaismu a prostřednictvím zachovaných exponátů provede návštěvníka životem židovského jedince od narození až do smrti.
Španělská synagoga
Nejmladší z šestice synagog židovského města byla vystavěna v roce 1868. Tehdy populární maurský sloh dal vzniknout působivé stavbě s čtvercovým půdorysem a kopulí. Nepřehlédnutelná je především zlacená štuková arabeska (dekorativní prvek), inspirovaná islámským uměním. To se ostatně projevuje i jinde, například v nezaměnitelném tvaru oken, převzatém z maurské španělské architektury. Výstava v synagoze navazuje na příběh židovských dějin započatý v Maiselově synagoze. Pravidelně se tady pořádají koncerty židovské hudby.
 Bohatě zdobená Španělská synagoga |
Starý židovský hřbitov
V srdci města, nedaleko od vibrující ulice 17. listopadu, najdete místo klidu a rozjímání – Starý židovský hřbitov. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1439, celkem jich tu stojí téměř dvanáct tisíc. Počet pochovaných Židů do roku 1787 (tehdy se s pohřbíváním přestalo) byl ještě vyšší; hřbitov se několikrát rozšiřoval. To, co návštěvník vidí dnes, je pouze nejsvrchnější z několika na sobě ležících pohřebních vrstev. Součástí prohlídky je rovněž návštěva bývalé obřadní síně a márnice. Jistě nemusím připomínat, že zde má svůj hrob i nejproslulejší postava pražského ghetta – učenec a pedagog rabi Jehuda Liwa ben Becalel, zvaný rabi Löw (zemřel roku 1609), tvůrce legendárního golema.
Další synagogy a hřbitovy
Při svých toulkách Prahou můžete narazit na další synagogy, které vznikly mimo židovské město. V synagoze v Praze-Karlíně dnes sídlí farní úřad, na Palmovce se pořádají výstavy a koncerty. Pozoruhodná je synagoga v Jeruzalémské ulici na Novém Městě.Říká se jí Jubilejní (nebo také Jeruzalémská), vznikla počátkem dvacátého století v maurském slohu a dodnes se v ní pořádají bohoslužby. Nevšední je především její výzdoba ve stylu vídeňské secese – tou se nemůže chlubit žádná jiná dochovaná synagoga na světě.
Další synagogu najdete uprostřed rušného obchodního centra na Smíchově. Budova vznikla v roce 1863, velká přestavba ve třicátých letech 20. století jí dala současnou funkcionalistickou podobu. Při nedávné rekonstrukci bylo přistavěno moderní badatelské centrum. Dochované pražské synagogy si můžete prohlédnout také v Uhříněvsi nebo v Michli.
Na území Prahy se nacházejí také další židovské hřbitovy. Na Starém olšanském hřbitově ve Fibichově ulici v těsné blízkosti žižkovské televizní věže se pohřbívalo od morové epidemie roku 1680. Mezi 40 tisíci zesnulými tu spočinulo i mnoho významných učenců a rabínů. Díky své umělecké a historické hodnotě je hřbitov památkově chráněn.
Franzem Kafkou jsme putování po pražských židovských památkách začali a také ho se slavným spisovatelem zakončíme. Ti, kdo si chtějí připomenout místo jeho posledního odpočinku, musí zamířit na Nový židovský hřbitov na Olšanech. Ten byl založen koncem 19. století a je to jediné místo v Praze, kde se stále konají židovské pohřby. Kromě vzpomínky na zesnulé stojí za návštěvu i kvůli náhrobkům ve slohu pražské a vídeňské secese.
Text: Markéta Chaloupková
Foto: CzechTourism a Židovské muzeum v Praze