Proč dálkové cyklotrasy končí u šípkového keře

Jak skutečně vypadají dálkové cyklotrasy v terénu? Jsme připraveni na turisty z Německa či Holandska, nebo představuje síť dálkových tras jen čáry v mapách? Podívali jsme se blíže na možnosti české cesty k cyklistické velmoci.

Česká republika je protkána sítí cyklotras, které společně měří více než 36 000 km. Cyklotrasy jsou ze svojí definice jen doporučené cesty, vyznačené v terénu známými žlutými cedulkami. Trasy mohou vést po silnicích, lesních a polních cestách a také po cyklostezkách, tedy po samostatných komunikacích vedených odděleně od motorové dopravy.

Dunajská stezka je obecně považována za nejpopulárnější dálkovou trasu Evropy. Setkávají se na ní výletníci, sportovci i místní obyvatelé na cestách do sousední vesnice nebo nejbližšího města

Dálkoví cykloturisté s koly zatíženými brašnami, často s přívěsnými vozíky, ve kterých vezou vše potřebné pro delší cesty, potřebují ale komfortní a bezpečné cesty. Ty by se měly stát základem pro vybudování sítě tzv. dálkových cyklotras. Jejich význam pro cestovní ruch je jednoznačně pozitivní, přesto vznikají jen velmi zvolna a bolestivě. I když bylo postaveno více než 2 500 km cyklostezek, síť dálkových cyklotras je stále velmi děravá. Cykloturisté tak často skončí v poli doslova na tankodromu rozježděném zemědělskou technikou nebo na frekventované silnici. Sebelepší marketing tady nepomůže. Osobní doporučení je nejsilnější marketingový nástroj – podle výzkumu z roku 2011, který realizoval pro CzechTourism tým národního cyklokoordinátora, dá na osobní doporučení 85 procent cykloturistů negativní zpráva se šíří rychleji než ta dobrá. Pokud je navíc trasa přerušená třeba jen na pár set metrů, stěží může být vnímaná jako celek.

Zahraniční cykloturisté, kteří k nám přijíždějí nejčastěji z Německa, ale také z Holandska či Dánska, jsou většinou zvyklí na bezpečné a komfortní cesty, po kterých se dá jezdit prakticky na jakémkoli kole včetně silničního. Nabízí se tedy otázka, kdo by se měl postarat o to, aby naše dálkové cyklotrasy měly stejný standard jako v zahraničí?

Graf 1 – Přehled cyklostezek podpořených ze Státního fondu dopravní infrastruktury v letech 2000–2014

Celkový souhrn

Geografická data poskytl VGHMÚř Dobruška, © MO ČR, 2008

Labská stezka, která je často uváděná jako vzor a na jejíž propagaci se podílí také partneři ze sousedního Německa, je vedená po oddělených cyklostezkách jen ze 40 procent. Jak uvádí sdružení Labská stezka, které vydalo také mapu trasy, zbývající část vede nejčastěji po silnicích (40 procent) nebo po lesních a polních cestách (20 procent).

Výstavba cyklostezek leží přitom v naprosté většině na bedrech jednotlivých obcí. Pro ně je často cyklostezka velké sousto, a to i v případě, když leží na mezinárodní dálkové trase. Že se cyklostezky staví hlavně v okolí aktivních měst a méně podél tras, ukazuje i graf projektů financovaných v posledních 15 letech ze Státního fondu dopravní infrastruktury.

Když kraje pomáhají

I když zhruba polovina českých krajů pomáhá obcím a podporuje cykloturistiku a cyklistickou dopravu svými dotačními tituly, u dálkových cyklotras se stále střetávají zájmy jednotlivých regionů. „Z vlastní zkušenosti mohu říci, že není jednoduché dostat k jednomu stolu zástupce nejen krajů, ale i dalších organizací, které mají své zájmy. S trochou nadsázky tak každá obec dělá svůj vlastní marketing,“ říká národní cyklokoordinátor Jaroslav Martinek. Ani společný úspěch při budování jednoho produktu, který přesahuje hranice kraje, často nebývá dostatečným argumentem. U několika dálkových tras se nicméně taková spolupráce již podařila a například Labská stezka, cyklostezka Ohře nebo některé další trasy jsou dobrým příkladem, kde se podařilo proznačit trasu logem, vydat společně průvodce a nastavit pravidla pro společný marketing. Za úspěch je možné považovat smlouvu o partnerství v marketingu Labské stezky, kterou letos v únoru podepsali zástupci dvou krajů (Královéhradeckého a Ústeckého) a statutárního města Děčína.

Klíčová přitom bývá finanční podpora a koordinační role právě krajů. Asi nejdál je tady Jihomoravský kraj, který schválil svoji první koncepci rozvoje cyklistiky a začal finančně podporovat obce již v roce 2007. Zpočátku přispíval obcím formou indivi­duálních dotací především na projektovou přípravu a realizaci, později od roku 2010 formou dotačních programů také na údržbu a budování cyklostezek a drobné infrastruktury. Kraj v rámci realizovaných projektů zahájil instalaci osmi sčítačů bezmotorové dopravy na různých místech, takže souvislé měření tu probíhá od roku 2009. Jako vůbec první z krajů v minulém roce nechal vypracovat studii, jejímž cílem bylo ohodnotit ekonomický přínos cykloturistiky. Ta prokázala, že na výši útraty (a tedy objemu peněz, které zůstanou v území) má vliv hlavně to, jestli turisté v kraji přenocují a vy­užijí přitom služeb některého z ubytovacích zařízení. Je lhostejné, zda cyklisté přijíždějí na jedno místo, ze kterého se potom vydávají na okružní výlety nebo zda se jedná o dálkové cykloturisty obtěžkané brašnami a putujícími z místa na místo. Zatímco denní útrata přenocujících cykloturistů představuje 1 247 Kč, u jednodenních výletníků je to necelá polovina (582 Kč). Celkově tak cyklisté přinesou do území kraje každoročně 190 mil. Kč. Podle průzkumu Vysoké školy ekonomické, prováděném na Labské stezce, výrazně více utrácejí návštěvníci ze zahraničí, kterých je zatím 1–6 procent z celkového počtu. Je to hlavně díky výdajům za noclehy v hotelech; zahraniční hosté si rádi zaplatí i za kvalitnější ubytování. Na druhou stranu, Češi podle tohoto výzkumu často využívají vlastní chaty nebo bydlí u známých či příbuzných.

Dálkové trasy se budují hlavně pro místní

Výdaje cyklistů ale představují samotný vršek stavby, jejíž základy tvoří nejen bezpečné cesty, ale také třeba i cyklostojany či odpočívky na cestách. Jak už bylo řečeno, za stavbu a údržbu cyklostezek zodpovídají obce a města, na jejichž katastru úsek trasy leží. Trasa přitom vůbec nemusí procházet středem obce, ale třeba jen na okraji katastru. V takovém případě znamená přítomnost dálkové trasy pro obec jediné – starost o její stav a nutné opravy. Je potom logické, že obce se do stavby cyklostezky vůbec nehrnou, místní občany zajímají především přínosy pro samotnou obec. Důležitější než cykloturistika tak může být hotová kanalizace, vodovod či místní fotbalový klub.

To byl také příklad Lysé nad Labem, přes kterou prochází dálková Labská stezka. Město ležící už podle svého jména na řece ale u Labe nežije. Bezpečné přístupové cesty z města směrem k řece prakticky ne­existují, stejně tak dálková cyklotrasa vedoucí podél Labe, která po směru toku končí u Kostomlátek a navazuje až v Káraném. Samotné město se v uplynulých letech stalo křižovatkou dvou hlavních silničních tahů a železnice. Nespokojenost s dopravní situací byla tak velká, že sami občané nakonec založili iniciativu Lysá v pohybu, která uspěla i v loňských komunálních volbách. Hlavním bodem volebního programu přitom bylo zlepšení možností pro pohyb ve městě a zvýšení bezpečnosti na silnicích. Úspěch byl přitom poměrně značný – rodiče už jednoduše přestalo bavit pravidelně dovážet své děti automobilem do školy nebo do sportovních kroužků kvůli obavě o jejich bezpečnost. Zastupitelům vadí ale také nedostatečné možnosti pro trávení volného času a vlažný zájem o město ze strany turistů.

Labská cyklotrasa v Lysé nad Labem dnes připomíná bahnitý tankodrom. Během několika let by tu mohla vzniknout rekreační zóna nabízející zázemí nejen pro obyvatele, ale i pro projíždějící turisty

„Není divu, že k nám cyklisté za turistikou zatím nejezdí, není proč, když není kudy jezdit. Jezdí tedy do Nymburka a Poděbrad, kde během víkendů rodiny utrácí peníze,“ říká místní cyklokoordinátorka Dana Hančová. Podle ní ale město nechtělo budovat dálkovou stezku jen kvůli přitáhnutí cykloturistů, ale také jako rekreační zázemí pro obyvatele Lysé. „Kolem cyklostezek, je vždy živo, cyklostezka přinese život i městu, přinesla by i našemu,“ plánuje Dana Hančová a pokukuje přitom do nedalekého Nymburka a Poděbrad, kde jsou cyklostezky vedoucí po obou stranách Labe celoročně zaplněné nejenom cyklisty, bruslaři, pěšími turisty, pejskaři, ale i rodinami s kočárky, malými dětmi a staršími občany. Pro ně tu potom vznikají restaurace a odpočinková místa. „Naše Polabí nabízí příležitosti pro cyklistiku, lodní dopravu a vodní turismus, což přináší obcím nejenom rekreaci pro své občany, ale také zisky z turistů návš­těvníků,“ říká Hančová. Jak vzápětí dodává, sama vnímá cyklostezky jako místa, kde se potkávají místní s přespolními a které oživují město a zvyšují kvalitu života v něm.

Že dálkové cyklotrasy slouží hlavně jako rekreační zázemí velkých měst, si myslí také předseda Asociace výrobců a dovozců jízdních kol a velomateriálu Josef Přib: „Například stezka podél Vltavy v Praze, která je protažená až do Vraného, je přece krásný produkt. Rodina s dětmi se vyhne hlavní silnici, ve Vraném si mohou v cukrárně dát zmrzlinu, je to báječný tip na výlet.“ Dálkových cyklistů je podle něj na stezkách o poznání méně. „Vždyť kdo má možnost utéct z práce, vzít si dovolenou na půl roku a jet přes celou Evropu? Takových lidí je opravdu jen málo, já je neznám,“ doplňuje Josef Přib s tím, že tomu odpovídají i prodeje například expedičních brašen. Dálková cykloturistika je podle něj vhodná především pro skupiny, které nemají děti, tedy studenty, případně pro starší manžele po odchodu dětí z hnízda. Dálková cykloturistika je tak špičkou pyramidy, která je založena na spolupráci měst a obcí, další aktivity jsou už v režii krajů, specializovaných organizací nebo privátního sektoru, ať už jde o proznačení, společný marketing nebo provázání na turistické cíle v okolí, mezi které ale patří například i dětská hřiště nebo restaurace se zahrádkou a nabídkou místních specialit.
Dodatek redakce: Debatu o zájmu o dálkovou cykloturistiku přibližuje text Dálková cykloturistika. Vzkvétá, nebo zachází na úbytě?.

Jde to i bez peněz

Na vytvoření bezpečných cest nejsou potřeba vždy miliony. Řadu opatření pro cyklisty lze udělat téměř bez nákladů – jde jen o to se domluvit. Příkladem může být chráněný prostor v podobě cyklopruhů na frekventovaných silnicích I. a II. třídy, tedy na státních a krajských komunikacích. Jak ukazují zkušenosti, někde se to už daří. Projektování stezek a opatření pro cyklistiku podstatně ovlivňuje také silniční zákon, jehož novela by měla jít do Parlamentu v průběhu nejbližších měsíců. Jeho součástí by měl být také tzv. cyklobalíček. Co se nakonec v rámci tohoto balíčku podaří prosadit, je otázkou. V návrhu je hned několik opatření – například obousměrný průjezd pro cyklisty v jednosměrkách nebo souvislé vedení cyklostezek tam, kde je kříží výjezdy například do pole nebo do průmyslových areálů. Dnes v těchto místech bývá stezka přerušena. Zákony a normy mohou pomoci třeba k tomu, aby se při nedostatku místa mohl místo cyklostezky vyznačit jen cyklopruh. Náklady na vyznačení cyklopruhu na silnici jsou přitom minimálně o řád nižší než náklady na cyklostezku.

Co na to Evropa

Zatímco Evropská unie se podpoře cestovního ruchu v současné době věnuje jen okrajově, přesto mohou mít cyklostezky a infrastruktura pro cyklisty zelenou i v dalším programovém období 2014–2020. Celá Evropa se potýká se závažným problémem nedostatku pohybu své populace, což s sebou přináší řadu důsledků na naše zdraví. Až příliš snadno jsme si zvykli na pohodlí, které nabízejí osobní automobily, výtahy nebo dopravní eskalátory. Důsledky jsou zřejmé už dnes – Česká republika je nejobéznějším národem v Evropě, kde raketově roste výskyt cukrovky, vysokého krevního tlaku a dalších souvisejících onemocnění. Recept hledá Evropská unie v podpoře tak zvané aktivní mobility, která zahrnuje pohyb jako součást každodenní dopravy do škol nebo do zaměstnání na kole či pěšky. K tomu je ale potřeba vytvořit podmínky. V současné době připravovaný Integrovaný regionální operační program umožní financovat také stavbu cyklostezek a třeba i úschovny pro jízdní kola v dopravních terminálech. Šanci dosáhnout na finance ale budou mít pouze žadatelé, kteří cykloturistiku a cyklodopravu budou řešit jako součást vyššího zadání. Jinými slovy, nejde jen o vytvoření podmínek pro cyklisty, cílem je budovat silné a konkurenceschopné regiony s využitím šetrných forem dopravy. Pro Lysou nad Labem a další města a regiony to znamená možnost zabít ne dvě, ale hned několik much jednou ranou. S využitím prostředků dostanou možnost zároveň vytvořit svým obyvatelům rekreační zónu, postavit na svém území část dálkové cyklotrasy, která přitáhne turisty a pomůže místním podnikatelům, a také alespoň částečně vyřeší problémy s dopravou. Investice do stezek a infrastruktury pro cyklisty přitom mohou mít řadu dobrých efektů. Příjmy z cestovního ruchu budou příjemným důsledkem, zdaleka ne ale jediným.

Text a foto: Jitka Vrtalová