Právo, památky, nemateriální kulturní dědictví

S cestovním ruchem souvisí řada právních institutů. Zejména v zemích s bohatým kulturním dědictvím hraje výraznou roli právní úprava ochrany a využívání památek - tedy předpisy památkové péče.

Seznam těchto předpisů najdete například zde: https://www.mkcr.cz/pravni-predpisy-z-oblasti-pamatkove-pece-253.html. Klíčový je zde nadále zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který přes opakované snahy o náhradu stále platí. V poslední době přípravu nového památkového zákona komplikovalo hlavně vytváření nového stavebního zákona, ale spory o jiné pojetí právní úpravy památek jsou mnohaleté. Zejména v letech 2008 a 2017 se již neúspěšně projednával nový zákon v parlamentu. Lze se poměrně důkladně obeznámit s přípravnými materiály, které jsou na stránce příslušného ministerstva, tedy Ministerstva kultury – https://www.mkcr.cz/priprava-noveho-pamatkoveho-zakona-255.html

Čtenáře neznající památkový zákon nebo obdobné předpisy správního práva je třeba upozornit, že v zásadě pouze stanoví obecné principy a metody ochrany památek a především vytváří systém příslušných úřadů. Posouzení konkrétních případů je pak již na širokém uvážení úředníků, protože při mimořádné různorodosti památek nelze stanovit přesná pravidla, třeba jak staré budovy je již třeba chránit. Tak tomu bývá i jinde ve světě, kdy k nejkomplikovanějším problémům technickým i právním patří ochrana budov z posledních desetiletí nebo rozsáhlých průmyslových areálů.

Otázka památek je komplikovanější, než by se mohlo zdát. Vedle veřejnosti dobře známých památek movitých a nemovitých (upravuje zejména zákon č. 20/1987 Sb., ale mj. i Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví – č. 159/1991 Sb.) existují také památky písemné včetně archiválií (zejména zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě). Jejich přímé využití pro turismus je sice minimální, kdy návštěvníky přiláká jen nemnoho slavných dokumentů jako je Zlatá bula sicilská z kilometrů materiálů v archivech, jenže pro poznání minulosti je jejich význam mnohem větší. Právě z nich se převážně dozvídají odborníci o historii, přitom bez důkladné znalosti lokální minulosti je využití památek pro turismus problémové.

Jsou i speciální kategorie památek, které vyžadují odlišné nakládání i právní úpravu. Nejzásadnější jsou archeologické (zejména Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy – č. 99/2000 Sb.m.s.), ale složitým problémem je také např. ochrana památek hornických neboli montánních, kde dochází ke komplikovanému prolínání s právní úpravou hornictví – viz třeba časopis Studia turistica 1/2020 (https://www.studiaturistica.cz/archives/). V České republice přitom mají tyto památky výraznou roli, kdy vedle Kutné Hory lze zmínit nejnovější českou (i německou) památku na Seznamu světového dědictví Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří.

Ochrana nemateriálního kulturního dědictví

K nejoriginálnějším – a z právního hlediska nejnovějším – problémům patří ochrana nemateriálního kulturního dědictví, tedy zejména tradic lidové kultury. Tu zajišťuje mezinárodní Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví – v ČR č. 39/2009 Sb.m.s. (viz např. https://www.mkcr.cz/umluva-o-zachovani-nematerialniho-kulturniho-dedictvi-300.html). Tento dokument schválila Generální konference Organizace spojených národů pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO) na zasedání 17. října 2003 v Paříži, vstoupila v platnost 20. dubna 2006, pro ČR až 18. května 2009. Ta ovšem vyšla z předchozích aktivit, jak uvádí i preambule Úmluvy „…majíc na zřeteli význam nemateriálního kulturního dědictví jako hybné síly kulturní rozmanitosti a záruky trvale udržitelného rozvoje, jak byl zdůrazněn Doporučením UNESCO na zachování tradiční a lidové kultury z roku 1989, Všeobecnou deklarací UNESCO ke kulturní rozmanitosti z roku 2001 a Istanbulskou deklarací z roku 2002 přijatou Třetím kulatým stolem ministrů kultury,…“. Navazuje přitom zejména na úmluvu UNESCO vytvářející proslulý a pro turismus zásadní Seznam světového dědictví – dle preambule „…zaznamenávajíc dalekosáhlý dosah činností UNESCO při zavádění normativních nástrojů na zachování kulturního dědictví, především Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví z roku 1972, zaznamenávajíc dále, že dosud nebyl přijat závazný mnohostranný nástroj na zachování nemateriálního kulturního dědictví“.

Foto: Shutterstock.com

Mnohé otázky související s nemateriálním kulturním dědictvím jsou komplikované, což je patrné již na složité definici (čl. 2 Úmluvy) tohoto pojmu i vymezení jeho ochrany – odst. 3 „Zachováním se rozumějí opatření, jejichž cílem je zajistit životaschopnost nemateriálního kulturního dědictví, včetně jeho identifikace, dokumentace, výzkumu, udržení, ochrany, podpory, zhodnocování, předávání, především prostřednictvím formální i neformální výchovy, jakož i revitalizace různých aspektů tohoto dědictví.“ Místní lidová kultura láká turisty, a to nejenom u tradičně žijících kmenů Afriky, což se v Česku využívá jen málo. Například akce Baráčníků – klíčové české organizace věnující se udržování lidových tradic – by mohly přilákat mnohokrát více turistů než dosud (http://baracnici.sweb.cz/ nebo https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1126666764-toulava-kamera/215562221500018/obsah/398026-baracnici)

Aktuální problémy

V dnešní složité koronavirové době je potřeba naznačit i nejaktuálnější problémy. Památky sice zažily od března 2020 již dvě dlouhá období uzavření, přesto je u nich situace vcelku lepší než u cestovních kanceláří nebo hotelů. Zásadní roli hraje velký podíl financování z veřejných zdrojů. Podporu bude potřebovat téměř celý sektor turismu, zasažený z ekonomiky asi vůbec nejhůře, jenže to naráží na řadu právních překážek. Velké možnosti jsou právě u památek a kulturního cestovního ruchu, dosud málo využívána je např. podpora menšinových památek, kterou se snaží autor tohoto textu propagovat i jako člen Rady vlády pro národnostní menšiny.

Zájem o památky je po koronavirové izolaci mezi místním obyvatelstvem zřejmě větší, jak mnohde ukázala Noc kostelů 28. května, ale zahraničních návštěvníků je dosud minimum. Mnohdy právě v této složité době vznikly nové expozice nebo se dokonce zpřístupnily významné objekty. Třeba v Kolíně se 20. září otevřelo pro návštěvníky okolí hlavního kostela svatého Bartoloměje (Bartolomějské návrší – viz např.  https://www.kutnohorskokolinsko.cz/prehled/pamatky/), což znamená zcela zásadní rozšíření atraktivních prostorů města. Je zde dokonce i šance na zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO kvůli cenným židovským památkám – tedy problém výše zmíněných menšinových památek. Česká republika má ohromné kulturní bohatství, kdy stále lze objevit mnohé nevyužité.