Česká republika je doslova poseta nejrůznějšími klášterními stavbami, které od 10. století začaly (spolu se šířící se christianizací) růst v naší zemi jako houby po dešti. Jejich počet a variabilita je udivující. Přestože měly v dějinách několikrát namále (husitská revoluce, josefínské reformy, fašistická okupace, komunistická éra), je až s podivem, kolik se jich dožilo současnosti. Pojďme si připomenout některá více i méně známá centra víry a vzdělanosti.
Abychom se v začátku vyhnuli přehnanému teoretizování, dovolte mi spláchnout úvodní odstavec definicí ze Slabikáře návštěvníků památek. Pod pojmem „klášter“ tam najdeme následující vymezení: „Sociologický a stavební útvar, skládající se v uzavřeném areálu z budov a případně dalších pozemků (zahrady, sadů, dvorů) a určený za obydlí a působiště řeholnímu řádu mužskému (mniši) nebo ženskému (jeptišky). Nejvýstavnějším objektem je klášterní kostel, k němuž z boku přiléhá křížová chodba (ambit), obklopující rajský dvůr se studnou a spojená s kapitulní síní, popřípadě kaplí. Ke klášterním objektům patřila obvykle zásobárna (cellarium), společná ložnice (dormitář) a jídelna (refektář). V baroku se pro představené řádu budují zámkům podobné prelatury se sály a knihovnami. Zatímco kláštery žebravých a kazatelských řádů (augustiniáni, dominikáni, františkáni, minorité, klarisky) se soustřeďovaly ve městech, starší benediktinské, premonstrátské a cisterciácké řády se usazovaly na ‚zelené louce,‘ případně u malých osad.“
Jednou z nejznámějších pražských památek je Strahovský klášter. Strahovská kanonie premonstrátů, založená roku 1140, patří mezi nejstarší kláštery premonstrátského řádu na světě. Zajímavé je, že v době svého vzniku byl strahovský konvent patrně rozlehlejší než sousední areál Pražského hradu. Význam kláštera slábl po husitské éře až do doby, než do něj byly převezeny ostatky sv. Norberta v první polovině 17. století. Další devastace přišla od Švédů, načež následovala barokní přestavba. Postupem let vznikla dnes největší lákadla areálu – Teologický a Filozofický sál, Strahovská knihovna (jedna z největších privátních biblioték na světě čítající kolem 200 000 svazků) a obrazárna. Dvojice věží patří opatskému bazilikálnímu chrámu Nanebevzetí Panny Marie, uvnitř zdobenému freskami a obrazy pojednávajícími o životě sv. Norberta.
 Teologický sál Strahovského kláštera |
Kutná Hora je nazývána městem dvou katedrál. Tou první je světově proslulý chrám sv. Barbory, druhou představuje kostel Nanebevzetí Panny Marie jakožto součást sedleckého kláštera – jedné z nejslavnějších církevních institucí v Čechách. Nejstarší cisterciácké opatství v našich zemích bylo založeno v roce 1142 šlechticem Miloslavem. Románský konvent velmi utrpěl po smrti Přemysla Otakara II., proto se v osmdesátých letech 13. století za opata Heidenreicha přistoupilo k jeho velkolepé přestavbě, která započala znovuvybudováním chrámu. Práce na svatostánku trvaly takřka 40 let a středověký svět spatřil stavbu dosud nevídanou. Šlo o monumentální katedrální založení (s ochozem a věncem kaplí) přesahující vše, co v té době v kostelním stavitelství u nás existovalo. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl první katedrálou na našem území a do dostavby chrámu sv. Víta na Pražském hradě byl také stavbou největší. Za husitských válek se cisterciáci přiklonili na stranu Zikmunda, což se jim stalo osudným. Husité klášter vypálili, pobořili a mnišskou komunitu pobili. Současná podoba památky, vystavěná ve stylu barokní gotiky, pochází z dílny geniálního Jana Blažeje Santiniho. Po mnohaleté rekonstrukci byl chrám v polovině minulého roku otevřen veřejnosti.
Přesuňme se nyní do Karlovarského kraje, konkrétně k městečku Teplá, kde najdeme stejnojmenný impozantní klášterní komplex. Dějiny tepelského kláštera se datují od roku 1193, kdy ho založil český dvořan a knížecí správce pohraničního území západních Čech Hroznata (1160 – 1217). Další historie kláštera byla pohnutá, střídal se tu rozkvět a úpadek způsobený válkami, loupežemi, požáry a morem. Na přelomu 17. a 18. století byl klášter skvěle barokně přestavěn K. Dientzenhoferem. Poslední období rozvoje zažil klášter na přelomu 19. a 20. století, kdy byla vybudována nová knihovna a muzeum spolu s parkem. Hospodářsky klášter podlomila pozemková reforma po vzniku Československa, nacistická okupace a především komunistická doba, která z kláštera udělala na dvacet osm let kasárna Československé lidové armády. Devastace památky tehdy (zcela v duchu latinského rčení Inter arma silent Musae) dosáhla vrcholu. Vojáci si dokonce zřídili ve vzácné kapitulní síni tělocvičnu. Po odchodu armády budovy dále chátraly. Teprve v roce 1990 byl klášter, těžce poškozený mnohaletým zanedbáváním, navrácen řádu premonstrátů.
 Bohatě zdobený barokní interiér chrámu Zvěstování Panny Marie v Teplé |
Nejvýznamnější součástí klášterního komplexu je kostel Zvěstování Panny Marie. Exteriér kostela je cennou ukázkou přechodu románského slohu v gotický, interiér má barokní podobu. Nejstarší částí tepelského trojlodí je jeho východní závěr, který ještě zcela náleží románské slohové fázi. Význam baziliky daleko přesahuje rámec českých zemí a chrám patří k nejpozoruhodnějším zjevům středoevropské architektury první třetiny 13. století. Neméně atraktivní částí kláštera je knihovna, která náleží k nejstarším a nejvýznamnějším historickým knihovnám v České republice. Je druhá největší u nás a obsahuje zhruba 100 000 svazků.
Ve městečku Osek si můžete prohlédnout patrně nejkrásnější klášter Ústeckého kraje. Osecký klášter vznikl kolem roku 1200 a jeho současná architektonická podoba by se dala velmi zjednodušeně popsat jako románsko-gotická perla v barokním hávu. Velkolepý komplex cisterciáckého kláštera dodnes ohromuje svou monumentalitou. Exteriér z přelomu 17. a 18. století je dílem význačného stavitele Octaviana Broggia a honosí se především skvělou sochařskou výzdobou. To nejcennější se ovšem skrývá uvnitř: románský portál v jižní zdi kostela, překrásná kapitulní síň z doby kolem roku 1240 s raně gotickým portálem a jedinečným kamenným pulpitem umístěným ve středu síně, studniční kaple v ambitu a gotická křížová chodba z první poloviny 14. století.
 Barokní sochařská výzdoba na oseckém klášterním kostele |
Za dalším geniálním dílem Jana Blažeje Santiniho se vypravíme do Plzeňského kraje, konkrétně do Kladrub. Zdejší bývalý benediktinský klášter, nyní ve správě Památkového ústavu v Plzni, založil již na počátku 12. století kníže Vladislav I. Jeho současná podoba ve stylu barokní gotiky však pochází až ze století osmnáctého. Nejpozoruhodnější součástí kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Na jeho přestavbě se kromě Santiniho podíleli i sochařští mistři Karel Legát nebo bratři Asamové, blízcí spolupracovníci Matyáše Bernarda Brauna. Na jihu chrámu je umístěn starý konvent, na východní straně prelatura. Součástí komplexu je i budova nového konventu, která pochází z dílny Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
 Klášterní komplex v Kladrubech |
Nejstarší památka Libereckého kraje stojí ve středu třítisícového Českého Dubu. Jde o naprosto unikátní část románského kláštera řádu johanitů z první poloviny třináctého století, která byla až do počátku devadesátých let minulého století skryta ve hmotě nenápadné zámecké budovy a činžovního domu. Objev johanitské komendy (komenda je název pro kláštery rytířských a některých křižovnických řádů) byl jedním z nejúžasnějších archeologických úspěchů porevoluční doby, který zároveň rozřešil hádanku, jež historikům dlouho nedávala spát – kde a jak působila Zdislava z Lemberka. Zakladatelem českodubské komendy byl totiž Havel z Lemberka, manžel Zdislavy, a johanitům, které sem pozval, se říkalo špitálníci, protože se věnovali převážně charitativní činnosti. Z uvedených skutečností vyplývá, že Zdislava s velkou pravděpodobností léčila své pacienty právě v dubském špitálu. Dnes si mohou návštěvníci prohlédnout unikátní dvoupodlažní středověkou budovu s klenbami, okny a řadou místností, zbytek konventu a románskou kapli. Součástí kláštera jsou i pozdně gotické podzemní prostory s osmdesát metrů dlouhou únikovou chodbou.
Za dalším architektonickým klenotem si odskočíme do jižních Čech. Klášter v Milevsku je největší románskou stavbou Jihočeského kraje. Zdejší klášterní bazilika Nanebevzetí Panny Marie a kostel sv. Jiljí jsou od 12. století do dnešních dob domovem řeholního řádu premonstrátů. Klášter byl založen kolem roku 1184 Jiřím z Milevska a prvním opatem se tenkrát stal mladý, teprve dvaadvacetiletý Jarloch, autor známé kroniky, která je důležitým pramenem pro české dějiny konce 12. století. Východní část velkého románského bazilikálního chrámu s dvojvěžovým průčelím a konventem nahradil v šedesátých letech 13. století nový raně gotický závěr (původní románské základy jsou vyznačeny v terénu). Důležitou novostavbou té doby je výstavná opatská kaple, jež se dochovala takřka v intaktní podobě. Ve 14. století klášter roste a bohatne. Vystavěna je například tzv. latinská škola, dokládající rozkvět vzdělanosti, a systém opevnění. V dalších staletích narostl především počet renesančních a barokních budov hospodářského zázemí kláštera. V průběhu 19. a 20. století celý areál zchátral. V devadesátých letech 20. století se začal unikátní areál obnovovat. Členové řádu se v současné době netají snahou využít zrekonstruované klášterní prostory ke vzdělávacím i komerčním účelům. Důležité poznatky o prvopočátcích osídlení dnešního Milevska byly ukryty pod podlahou baziliky. Nedávno proběhnuvší archeologický výzkum totiž potvrdil výraznou sakrální tradici lokality, přičemž nejzásadnějším důkazem byly základy staršího kamenného kostela s apsidou, který je díky nálezu mince Vratislava II. datován již do 11. století.
Skutečný bonbonek čeká na milovníky klášterní architektury v Třebíči. Bývalý benediktinský klášter s kostelem sv. Prokopa patří nepochybně k největším a nejpozoruhodnějším stavebním monumentům 13. století nejen v českých zemích, ale i v celé střední Evropě. Památka UNESCO, jejíž působení umocňuje už samotná poutavá poloha na terénním ostrohu, obsahuje pestrý rejstřík vzácných stavebních prvků a prostor (výtvarně bohatý románský portál, rozsáhlá raně gotická krypta, rozeta – kruhové okno – ve východním boku kněžiště, vzácná osmidílná klenební pole apod.). Třebíčský chrám bohužel nelze datovat na základě písemných zpráv. Podle posledních stavebněhistorických výzkumů lze usuzovat, že začal vznikat kolem roku 1230 a do konce první poloviny 13. věku byla stavba z podstatné části dokončena. V architektuře kostela sv. Prokopa se tak unikátně snoubí rysy románského umění s principy a detaily příznačnými pro vlnu nastupující gotiky.
 Vzácně dochovaná krypta pod kostelem sv. Prokopa v Třebíči |
 Velehrad – první cisterciácký klášter na Moravě, dnes místo s výjimečnou poutní tradicí |
Jestliže v Čechách vznikly první cisterciácké kláštery již před polovinou 12. století, pak na Moravě byl jejich výskyt zaznamenán teprve na počátku 13. století. První takovou stavbou se stal velehradský klášter u Uherského Hradiště založený kolem roku 1205. Původní románsko-gotický klášter se (až na tři kostelní apsidy) nedochoval. Několikeré zničení a četné přestavby změnily jeho stavební a umělecký charakter dost podstatně. K prvnímu zničení došlo za husitských válek v zimě 1421. Vypálený a vydrancovaný klášter zůstal několik let zcela opuštěný. Dílčí opravy proběhly v 16. a 17. století, přičemž současnou barokní podobu získal klášter teprve radikální přestavbou po požáru v roce 1681. O bohatství jeho původní architektury svědčí velké množství pestře zdobených a precizně tesaných kamenných článků, které dnes můžeme obdivovat v lapidáriu pod podlahou kostela a konventu.
 Křížová chodba kláštera cisterciaček v Předklášteří u Tišnova |
Ženskou větev cisterciáckého řádu na Moravě zastupuje klášter Porta Coeli (Brána nebes) v Předklášteří u Tišnova. Na počátku třicátých let 13. století jej založila královna Konstancie, vdova po Přemyslu Otakaru I. Konventní kostel byl vysvěcen v roce 1239 a v témže roce se stal místem pohřbu markraběte Přemysla, bratra Václava I. O rok později byla v klášteře pochována zakladatelka Konstancie. Přestože byl klášter několikrát zpustošen, zůstala zachována podstatná část původní raně gotické architektury – trojlodní konventní kostel s nádherným ústupkovým portálem v západním průčelí (který plně odpovídá jménu kláštera), ambit a kapitulní síň. Po zrušení kláštera Josefem II. v roce 1784 sloužily jeho budovy průmyslovému provozu. Od roku 1899 je opět osazen cisterciačkami, i když v době vlády komunistů byl jejich řeholní život minimalizován a formálně znemožněn. Plným obnovením života komunity v roce 1990 je klášter v Předklášteří jediným cisterciáckým konventem na Moravě.
Text: Jan Pomykal
Foto: CzechTourism a Jan Pomykal