Území naší republiky, jako země s dlouhou křesťanskou tradicí, je přímo poseto všemožnými církevními památkami a sakrálními stavbami. Už od dob raného křesťanství mezi nimi důležitou úlohu zaujímají kláštery. V české historii měly kláštery ambivalentí postavení – na jednu stranu byly nositelem písemnictví a vzdělanosti, na straně druhé se často – v rozporu s původním posláním církve – stávaly držitelem velkého majetku. A pro ten si pak přicházeli různí kořistníci – husity počínaje a hordami cizích vojsk konče a tím způsobovali rozvrat země.
Nejstarší křesťanské kláštery vznikly na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu v Egyptě. Zpočátku se jednalo o velké a rozsáhlé kolonie poustevníků, později o velká samostatná osídlení. V Evropě byly zakládány od 5. století benediktinské kláštery. V 9. století byl pro benediktinský řád vyhotoven ideální model kláštera sv. Havla v St. Gallen, který představoval inspiraci při výstavbě pozdějších klášterních objektů. Od 12. století se pak objevuje mnoho klášterů různých řádů – včetně rytířských a i žebravých.
Kláštery byly zakládány jak v tehdejších městech, tak volně na „zelené louce“. V případě mnišských řádů se často vyvinuly ve velké komplexy, které představovaly mimo jiné i všestranně samostatnou a soběstačnou hospodářskou jednotku s mnoha podřízenými vesnicemi, ale též hospodářské a kulturní centrum oblasti. Hlava nejdůležitějšího kláštera (opat) bývala někdy i biskupem. S nástupem renesance v 16. století začíná význam klášterů ve světě (Evropě) podstatně klesat.
České země
Za vůbec nejstarší klášterní stavbu na českém území je považován konvent benediktinek při kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Z mužských řádů je to pak benediktinský Břevnovský klášter v Praze. Jeho založení je spojeno se sv. Vojtěchem. Až od 12. století přicházely na české území také řády premonstrátské a cisterciácké, později také řády rytířské a následně žebravé.
Kláštery byly nejprve zakládány jako venkovské (kolonizační, benediktinské, cisterciácké ad., budovány s opevněním a hospodářskými objekty jako zcela nová stavba volně v krajině, k nim bývaly přiděleny blízké vesnice nebo osady) či městské (zakládány především žebravými řády – dominikány, františkány, budovány ve městech, bez hospodářských objektů, často v chudinských částech na městské periferii, což umožňovalo šíření věrouky a péči mezi potřebnými).
České slovo klášter, podobně jako německé Kloster nebo polské klasztor, je odvozeno z latinského claustrum = uzavřené místo. Ze stejného latinského základu vychází také termín klauzura, kterým bývá označována uzavřená část kláštera, nepřístupná laickým osobám. Nauka o klášterech se nazývá monasteriologie. |
Na rozvoj klášterů měly výrazný vliv husitské války v 15. století. V té neklidné době jich – jako opora katolické církve – byla celá řada vypálena a pobořena. Opětovný rozkvět české klášterní kultury se pak mohl odehrát až v období první poloviny 17. století v rámci pobělohorské rekatolizace.
Velkým útlumem pro kláštery na našem území pak bylo období rakouského osvícenství koncem 18. století, zejména pak reformy císaře Josefa II., jenž většinu klášterů (které se nevěnovaly prospěšným činnostem – školství, ošetřování nemocných…) zrušil a některé řády přímo zakázal. Ze zrušených klášterů se stávala kasárna, věznice, špitály či skladiště, čímž pochopitelně utrpěla jejich architektonická hodnota.
Definitivní ranou se pak pro kláštery stala vláda Němců za Protektorátu, ale zejména pak následné komunistické panování po dobu 40 let. Až po roce 1989 vstaly z mrtvých, díky rekonstrukcím prokoukly, a zejména některé jsou dnes vyhledávanými návštěvnickými cíli – a to nejen církevní turistiky. Jiné byly dány zpět církvi a dnes v nich opět sídlí řeholní řády, další se už ke svému původnímu účelu nevrátily a slouží například jako stylové hotely.
Klášterům vděčíme za dvě památky UNESCO
Ano, je to tak. Z celkem dvanácti pamětihodností České republiky, které jsou v tuto chvíli zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, mají dvě přímou souvislost s kláštery. Dalo by se říci, že jim tak v pomyslné důležitosti náleží první místo.
Prvním z nich je poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou. Kostel k uctění památky tehdy nového českého světce, Jana z Nepomuku, nechal vybudovat Václav Vejmluva, který byl v letech 1705-1738 opatem zdejšího cisterciáckého kláštera. K tomuto rozhodnutí jistě přispěl vztah žďárského kláštera k místu, kde Jan Nepomucký vyrůstal. Původní mateřské sídlo cisterciáckého řádu, odkud mniši v roce 1251 do Žďáru přišli, bylo v letech 1144 až 1420 právě na Zelené hoře u Nepomuku (později ze Švandrlíkových Černých baronů známé sídlo PTP). Jako stavební místo byl vybrán strmý vrch nedaleko žďárského kláštera, kterému se později začalo říkat Zelená hora. Stavba byla zahájena v roce 1719, kdy byl v hrobě blahoslaveného Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta nalezen jeho domněle neporušený jazyk a kdy byla zahájena příprava na jeho kanonizaci. Kostel byl vysvěcen v roce 1722 a stal se první velkou svatyní zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Dílo představuje vyvrcholení tvorby geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla, příslušníka již třetí generace italské umělecké rodiny, usazené od 17. století v Praze. Výjimečné hodnoty tohoto poutního kostela vedly k tomu, že v roce 1994 byl zapsán jako první solitérní stavba v českých zemích do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Druhým místem, které vděčí za svou příslušnost na listinu UNESCO také klášterům, je Kutná Hora. Konkrétně se jedná o klášter řádu sv. Voršily a Sedlecký klášter s chrámem Nanebevzetí Panny Marie.
Stavba barokního kláštera ženského řádu sv. Voršily byla provedena v letech 1738 – 1743 podle plánu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který byl stejně jako jeho otec Kryštof vynikajícím barokním architektem a stavitelem. Stavba byla založena na čtvercovém půdorysu, v jehož úhlopříčné ose měl být zbudován kostel s věží, kterou architekt koncipoval jako svůj dosud největší projekt kupolovitého útvaru – věž měla mít průměr 19 metrů. Práce však byly z finančních důvodů zastaveny. Podle původního projektu byla vybudována pouze dvě křídla klášterní budovy. Namísto monumentálního kostela byla v letech 1895 – 1901 postavena pouze kaple při jihovýchodním křídle stavby. Klášter byl určen pro výchovu dívek, avšak v r. 1950 byly odsud řádové sestry vystěhovány. Po roce 1989 byla budova opět navrácena řádu.
Druhou jmenovanou památkou je Sedlecký klášter s chrámem Nanebevzetí Panny Marie. Tento klášter náležel na přelomu 13. a 14. století k nejvýznamnějším církevním ústavům v Čechách. Bohatství, které mu plynulo z nepřímé účasti na kutnohorském dolování, bylo obrovské a umožnilo rozsáhlou stavební činnost, z jejíhož výsledku se dodnes dochovala významná část.
Konventní kostel Nanebevzetí P. Marie byl vystavěn v letech 1282 – 1320 jako stavba katedrální s ochozem a věncem kaplí. Šlo o monumentální založení přesahující vše, co v té době v kostelním stavitelství v Čechách existovalo. Byl první katedrálou na našem území a do dokončení dostavby chrámu sv. Víta na Pražském hradě byl též stavbou největší. V roce 1421 byl klášter vypleněn husity a katedrála zůstala v troskách až do konce 17. století. Na přelomu 17. a 18. století byla obnovena ve slohu barokní gotiky stavitelem Janem Blažejem Santinim. Objevný styl, který uplatnil především v katedrále (tzv. barokní gotika), nemá v Evropě obdoby a spojuje oba slohy v pozoruhodné jednotě.
V roce 1783 byl nařízením císaře Josefa II. cisterciácký klášter zrušen, kostel odsvěcen a dočasně využíván jako sklad mouky. V roce 1812 byla do opuštěných budov z nedalekého Golčova Jeníkova dokonce přenesena tabáková režie. Pozdější výstavba přilehlé vsi zčásti setřela monumentální rozsah celého areálu.
Přes všechny moderní změny tvoří sedlecká katedrála i další budovy vynikající soubor, který byl společně s dalšími významnými kutnohorskými stavbami zapsán v roce 1995 na seznam UNESCO.
Ovšem, Sedlecký klášter měl nechtěně „prsty“ i ve zrodu další místní památky UNESCO – chrámu sv. Barbory. Historie tohoto chrámu je totiž spojena s dlouhodobým zápasem ambiciózních měšťanů Kutné Hory o duchovní samosprávu nad městem právě s nedalekým Sedleckým klášterem. Tento po staletí trvající mocenský boj vyústil nakonec ve vybudování prestižního chrámu svaté Barbory na pozemku Pražské kapituly za tehdejšími městskými hradbami (tedy mimo působnost Sedleckého kláštera). Prostě, vše souvisí se vším…
Některé z pražských klášterů
Jak již bylo řečeno, klášter sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarším klášterem na našem území. Kníže Vratislav I. založil roku 921 ve východní části Pražského hradu chrám. Svěcení stavby se konalo teprve v roce 925, kdy zde kníže Václav nechal pohřbít svou babičku Ludmilu. V letech 974–976 vykonala sestra knížete Boleslava II. Mlada diplomatickou cestu do Říma, odkud přivezla souhlas se zřízením biskupství a prvního ženského benediktinského kláštera v Čechách, který později řídila jako abatyše. Jako mnoho dalších byl roku 1782 klášter zrušen a byly v něm zřízeny kasárny dělostřelectva. Od konce 19. století probíhaly průběžně opravy a archeologický výzkum celého areálu. V letech 1963 – 1974 byla budova rekonstruována pro sbírky Národní galerie (NG). Na jaře 1976 pak zde byla veřejnosti zpřístupněna stálá expozice starého českého umění.
Další pražský klášter, který má ve správě NG, je Anežský klášter. Konvent sv. Anežky české byl založen kolem roku 1230 a je vůbec první ukázkou gotického slohu v Praze. Tento klášter klarisek založila Anežka Přemyslovna, příslušnice tehdejšího vládnoucího rodu, která byla mimořádnou duchovní osobností 13. století. Nebyla totiž pouze zakladatelkou tohoto klášterního komplexu, kde se stala abatyší, ale založila i jediný český řeholní řád – a to řád křížovníků s červenou hvězdou.
V druhé polovině 20. století byl klášter zrestaurován pro potřeby Národní galerie v Praze. Ta v klášteře otevřela svoji první expozici v roce 1980. Návštěvníci zde najdou středověké umění v Čechách a střední Evropě.
Velkou vzácností Anežského kláštera jsou dva cykly obrazů. Je zde devět maleb od Mistra vyšebrodského oltáře, který patří k zakladatelům české gotické deskové malby.
Dalším pozoruhodným cyklem obrazů je cyklus Mistra Theodorika, který byl dvorním umělcem císaře a krále Karla IV. a jeho syna. A zajímavostí mezi obrazy je tzv. Svatojiřská archa – první malba, na které jsou zachyceny brýle.
Druhým nejstarším klášterem u nás je Břevnovský. Byl to první mužský klášter na českém území vůbec. Ke vzniku kláštera se váže zajímavá pověst. Nad pramenem nazývaným Vojtěška (dnes v areálu kláštera, překlenutý zvláštní osmihrannou klenbou ze 13. století), ze kterého vytéká potok Brusnice, se roku 993 setkal kníže Boleslav II. a biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců. Oba měli podobný sen, v němž viděli silný pramen studené vody ve studánce s břevnem. Uposlechli společného vnuknutí a založili poblíž studánky klášter. A podle břevna ležícího v prameni ho pojmenovali Břevnov. Místní obyvatelé věřili, že voda působí blahodárně na lidský zrak. Léčivé účinky byly připisovány i bahnu z potoka Brusky, které se vybíralo a používalo k zábalům proti revmatismu.
S unikátními písemnými památkami je spojen Strahovský klášter. Strahovská kanonie premonstrátů, založená roku 1140, patří mezi nejstarší kláštery premonstrátského řádu na světě. Při jeho založení však stáli jiní řeholníci. Olomoucký biskup Jindřich Zdík pojal po své pouti do Svaté země v roce 1138 myšlenku založit v Praze klášter řeholních kanovníků. S pomocí pražských biskupů a panovníků byl na místě zvaném Strahov založen klášter, který však nepříliš prosperoval. Teprve od roku 1143, kdy přišli na Strahov premonstráti z porýnského Steinfeldu, začíná klášter vzkvétat. Později dokonce došlo k přenesení ostatků zakladatele premonstrátského řádu sv. Norberta z Magdeburku na Strahov, kde odpočívají dodnes.
Perlou barokního komplexu je knihovna s původním mobiliářem, umístěná zejména v Teologickém a Filosofickém sále. Byla zřízena spolu se založením kláštera.
Snahy mnichů o vybudování knihovny byly silně poznamenány vpádem švédských vojsk za třicetileté války, kdy byla většina knižních sbírek odvezena na sever Evropy.
Strahovská knihovna je jednou z nejvýznamnějších historických privátních knihoven na světě. Knižní sbírky obsahují kolem 200 000 svazků, v nichž je odhadem 260 000 prací. Knihovna je součástí Památníku národního písemnictví, který v areálu sídlí.
V rámci prohlídky je možné navštívit i Kabinet kuriozit s přírodovědnými sbírkami (či modelem válečné lodi z přelomu 17. a 18. století) a obrazárnu, kde je mimo jiné k vidění i kopie slavného obrazu „Růžencová slavnost“, která byla pořízena při příležitosti restaurování Dürerova originálu v letech 1840 až 1841.
Na Hradčanech se již více než 300 let nachází Loreta. Tento pozoruhodný areál provincie kapucínů v ČR sestává z ambitů, kostela Narození Páně, Svaté chýše a věže s hodinami a světoznámou zvonkohrou. Loretě ji věnoval bohatý malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Svěcení zvonků v Loretě roku 1695 před jejich umístěním na hodinovou věž se stalo velkolepou slavností. Každý zvon měl svého kmotra z řad vysoké šlechty, nad prvním z nich dokonce převzal patronát sám císař Leopold I. Pražský hodinář Petr Neumann potom v průběhu několika měsíců zvonkohru sestavil a napojil na hodinový stroj věže v průčelí. Zároveň lze zvonky ovládat pomocí klaviatury o rozsahu 2 a 1/2 oktávy, na niž se dodnes hrají o církevních svátcích různé skladby. Loretánské zvonky se nad pražskými střechami poprvé rozezněly 15. srpna 1695.
A poslední pražský klášter v našem výčtu je U Hybernů na dnešním náměstí Republiky. V roce 1630 získali pozemek od císaře Ferdinanda II. irští františkáni, kteří se po vypovězení královnou Alžbětou usadili v Nizozemí, odkud je císař povolal k nám. Mnichům se říkalo „hyberni“ podle latinského názvu Irska – Hybernia. Jejich zásluhou se u nás poprvé objevily brambory, které byly pěstovány v klášterní zahradě – a zpočátku pouze pro okrasu…
Křížem krážem po zemích Koruny české
Významné kláštery se nacházejí i mimo hlavní město. Nejprve zamiřme na jih – do jižních Čech. Cisterciácký klášter Vyšší Brod je drahocennou perlou gotické architektury zrozenou z vltavských vod uprostřed hustých šumavských lesů. Jeho dnešní návštěvník má i možnost účasti na mši svaté a pravidelné chórové modlitbě mnichů (gregoriánský chorál – latinsky). Druhý cisterciácký klášter na řece Vltavě Zlatá Koruna byl zřízen roku 1263 Přemyslem Otakarem II. původně jako Sancta Corona. Své jméno získal podle relikvie trnu z Kristovy koruny, kterou obdržel Přemysl Otakar II. od Ludvíka IX. Svatého a daroval ji nově založenému klášteru. A upozornit je nutné i na klášter v Milevsku, kde v současnosti probíhá rozsáhlý archeologický výzkum korunovaný pozoruhodnými objevy.
Z klášterů v západních Čechách nelze opomenout zejména Klášter v Plasích. Ten je pozoruhodný tím, že je největší konventní budovou v Evropě založenou na dubových pilotách. Stavba stojí dle pramenů na 5 100 dubových kůlech. Součástí areálu je i hrobka rodiny Metternichů. Výlet za touto geniální Santiniho architekturou na západ Čech doporučujeme spojit s návštěvou další národní kulturní památky – s klášterem v Kladrubech. Opět jedinečná Santiniho kompozice – tentokrát pro benediktiny – je třetí největší kostelní stavbou v Čechách. A do třetice ze západních Čech – klášter Teplá. Rozlehlý komplex kláštera premonstrátů byl založený roku 1193 blahoslaveným Hroznatou (ostatky dodnes k vidění) a přestavěný barokně K. I. Dientzenhoferem. Klášterní knihovna je druhá největší u nás (obsahuje 100 tisíc svazků).
Na severu Čech stojí za pozornost klášter v Oseku. V kapitulní síni starého gotického konventu se mimo jiné dochoval vzácný kamenný čtecí pult.
Z východních Čech připomínáme klášter v Broumově, který se smutně zapsal do dějin české církve. V 50. letech sloužil tento benediktinský klášter k internaci kněží a později i řádových sester…
Přeskočili jsme Čechy centrální. V nich to je zejména známý klášter Sázavský. Tento bývalý benediktinský klášter byl založený poustevníkem sv. Prokopem a knížetem Oldřichem v roce 1032 po jejich legendárním setkání, kdy se voda, kterou Prokop nabídl unavenému knížeti, proměnila ve víno a Prokop se stal knížeti duchovním rádcem. V klášteře mnichové pěstovali duchovní život a písemnictví ve staroslověnštině, šířili odkaz sv. Cyrila a Metoděje. Dodnes se v neděli sloužívá staroslovanská mše. Druhým klášterem uprostřed země je Želiv na soutoku Trnávky a Želivky. V klášteře byla až do roku 1992 psychiatrická a protialkoholní léčebna. Mniši, kteří se vrátili v roce 1991, však naopak začali vařit klášterní pivo – a ne ledajaké, nýbrž speciální „trapistické“ (dělá ho jen šest pivovarů na světě). Dalším zajímavým místem je Tišnov-Předklášteří. Tento jediný ženský cisterciácký klášter v zemi ze 13. století byl nazýván Porta Coeli (Brána nebes). Působí tak totiž podivuhodný kamenný portál klášterního kostela, nádherná ukázka uměleckého stylu na pomezí románské doby a gotiky.
Předklášteří u Tišnova – vstupní portál kláštera Porta Coeli |
A míříme na Moravu. V prvé řadě je třeba jmenovat Velehrad, patřící k nejvýznamnějším poutním místům na Moravě. Je především úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, spolupatronů Evropy, sv. Cyrila a Metoděje, činí z Velehradu pojem známý daleko za hranicemi našeho státu. Uvnitř baziliky se nachází tzv. klenot moravského baroka – vyřezávané chórové lavice ze 17. stol., Raabovy obrazy či podzemní labyrint chodeb o celkové délce téměř 500 m, s lapidáriem nálezů ze základů původního románského kostela. Velehrad je nejvýznamnějším poutním místem na Moravě. A zapomenout nelze také na Rajhrad – nejstarší klášter na Moravě. Stojí, podobně jako klášter v Plasích, na dřevených kůlech. V létě 2005 byl v klášteře otevřen Památník písemnictví na Moravě.
Text: -GoGo-
Foto: CzechTourism