Masarykova univerzita v Brně vydala v roce 2007 publikaci Ing. Bc. Andrey Holešinské s výmluvným názvem Destinační management aneb Jak řídit turistickou destinaci. Toto rozsahem a nákladem nevelké, zato užitečnými informacemi naplněné dílo by nemělo chybět v knihovně nikoho, kdo se problematikou řízení cestovního ruchu v destinaci alespoň trochu zabývá. Ať už teoreticky či prakticky.
Na problematiku řízení cestovního ruchu v destinacích se Andrea Holešinská podívala tak důkladně, jak jí devadesátistránkový rozsah knihy dovolil. V teoretické úvodní části se čtenář seznámí s obecnými základy managementu – autorka se věnuje teorii a mechanismu řízení stejně jako jeho strategii a taktice. Ve druhé kapitole se teoreticky zamýšlí nad destinačním managementem – definuje základní pojmy a popisuje principy, na kterých řízení cestovního ruchu v destinacích stojí. Tedy zejména kooperaci, koordinaci a komunikaci. Vysvětluje také důvody pro vznik destinačních společností. Třetí kapitola teoretické části publikace je pak věnována vlastnímu procesu řízení destinace a jeho specifikům. Holešinská popisuje, jaké činnosti obnáší řízení destinace na normativní, strategické i operativní úrovni, a detailněji se věnuje kooperaci při řízení destinace. Čtenář se mimo jiné dozví, že destinační management plní plánovací funkci, funkci nabídky, funkci zastupování zájmů a funkci marketingovou, a seznámí se s tím, jaká je váha těchto funkcí u destinačních společností na různých územních úrovních.
Teoretická část je nezbytnou součástí knihy, její silnou stránkou je ale pak část praktická. V ní shromáždila autorka cenné zkušenosti s fungováním destinačních společností v zahraničí i v tuzemsku. Inspirativním příkladem zpoza hranic je v knize velmi dobře popsaný destinační management v Dolním Rakousku. Domácí zkušenosti pak hovoří spíše o problémech plynoucích především z neochoty tuzemských subjektů ke kooperaci, ale i ze zdejšího politického prostředí.
Ryze praktických rad se čtenář dočká v závěrečné kapitole. Holešinská v ní popisuje nejdůležitější úkoly vyplývající z jednotlivých fází životního cyklu destinační společnosti. Podrobně je v této části kupříkladu rozebráno, jaké výhody a nevýhody s sebou nesou různé myslitelné právní formy destinačních společností, jak je možno tyto subjekty financovat, jaké činnosti vyvíjejí či jak a s kým mohou spolupracovat.
Jak již bylo uvedeno, knihu vydala Masarykova univerzita v Brně už předloni. Mohlo by se tedy zdát, že pořizovat si ji nyní je již zbytečné. Leč opak je pravdou. Zdaleka ne ve všech regionech a mikroregionech –na–jdeme opravdu funkční destinační společnosti. Publikace může být užitečným čtivem pro případné zájemce o jejich založení, případně návodem na zlepšení fungování instituce stávající. Některé z již fungujících společností navíc musí v těchto měsících obhajovat smysl své existence. Jejich manažeři by mohli v knize nalézt nejeden užitečný argument. Jako učební pomůcku by knihu měly ocenit také školy zaměřené na cestovní ruch či regionální rozvoj.
-pmu-