Lázeňský hotel, nebo hotel v lázních?

Že je to to samé? Chyba lávky! Španělský ptáček přece také není to samé, jako ptáček ve Španělsku. Zatímco v případě masového závitku a opeřence obývajícího část Iberského poloostrova je rozdíl zřejmý každému, v problematice ubytovacích zařízení v lázeňských místech laik tápe. A na to sází nejeden vykuk.

Zmást klienta je dnes poměrně jednoduché. Doby, kdy se mnohé lázeňské hotely vyznačovaly personálem v bílých pláštích, jejich restaurace servírovaly dietní a mdlou stravu, interiér pokojů si nezadal s nemocničním a klient byl spíš pacient než host, jsou dávno pryč. Jenže s nimi i jistota, že péči, kterou dané zařízení v lázeňském místě poskytuje, přináleží označení „lázeňská“. ­Lázeňské hotely dnes vypadají většinou stejně jako ty wellnessové, srovnatelná bývá úroveň gastronomických služeb a na první pohled se často neliší ani škála nabízených procedur. Nezkušený host nemusí nutně poznat, že voda, v které se dopoledne koupal, přitekla ze vzdálené vodárny, a ne z místního pramene, ani že sestra, která mu odpoledne poskytovala další procedury, ještě před půl rokem prodávala šrouby v hobby marketu.

Seriózním lázeňským společnostem se nelze divit, že se proti takové nekalé konkurenci vymezují a že hledají cesty, jak se odlišit. Na dveřích či v recepcích lázeňských hotelů se proto v posledních letech objevují certifikáty stvrzující, že to či ono zařízení opravdu využívá přírodní léčivé zdroje a že jsou jeho zaměstnanci patřičně kvalifikovaní. Jenže to je teprve začátek cesty. Delší a možná i trnitější cesta čeká všechny zainteresované na poli osvěty. Bude třeba klienty naučit rozeznávat, co který certifikát vlastně znamená. Nebude to krátké a nebude to levné. Ale udělat se to musí, jinak se budou vykukové dál vysmívat těm, kdo to s kvalitou myslí vážně.

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz