Jordánsko všemi smysly (II.)

V minulém vydání jsme se ohlédli za historií a geografií Jordánska a popsali si některé výjimečnosti této unikátní destinace na Středním východě. Na následujících řádcích se blíže zaměříme na gastronomii země a na její kulturní tradice.

Jak můžeme charakterizovat místní obyvatelstvo, které žije v zemi, kde 90 % území tvoří poušť? Hrdost a čest jsou atributy pravého Jordánce, a praví Jordánci pocházejí z pouště. Jordánci jsou velmi pohostinní, přátelští a k turistům vstřícní. Národnostní složení jordánské populace není příliš různorodé. Arabové tvoří 98 % populace, zbylá 2 procenta jsou Čerkesové, Čečenci a Arméni. Přibližně 65 % arabského obyvatelstva je palestinského původu. Jordánsko je arabský stát, kde většina obyvatelstva (92–96 %) vyznává islám, jehož pravidly jsou jasně ohraničeny kultura i kulturní zvyky v zemi. Zbytek populace představují křesťané a několik desítek drúzů.

Na vepřové zapomeňte

Společné jídlo je pro Jordánce velmi důležité a účastníky spojuje (už jen tím, že se často jí ze společné mísy). Jordánská kuchyně ovlivněná po tisíciletí kuchyní syrskou, libanonskou a palestinskou, je chutná a vydatná.

Obvykle začíná bohatým výběrem předkrmů (tzv. mezze), které se jedí s ještě teplým nekvašeným chlebem a podávají se pro celý stůl. Předkrmy jsou dosti vydatné, i když ve většině z nich nenajdeme maso. Příkladem mohou být různé pasty – lilková, cizrnová či falafel, což jsou smažené kuličky z cizrny. Chybět nesmějí ani olivy, nakládaná zelenina (lilek, rajčata, okurky) nebo vinné či zelné listy plněné rýží (event. i hovězím masem).

Po předkrmu následuje polévka (čočková, zeleninová) a poté hlavní chod. Jako hlavní chod se obvykle podává hovězí, kuřecí nebo jehněčí maso (z náboženského důvodu nikdy ne vepřové. (Pozn.: vepř je podle muslimů nečistý, živí se hnijící potravou a odpadky, stejně tak se nesmí jíst sádlo a vše, v čem se vepřové maso vyskytuje). Méně časté jsou ryby. Nejoblíbenější úpravou masa je grilování a maso na rožni. Běžnou přílohou je arabský chléb a dušená rýže. Národním jídlem je „mansaf“ – jogurtová omáčka podávaná s vařeným skopovým či telecím masem a s rýží.

Jordánským národním jídlem je mansaf

Po hlavním jídle následuje dezert. Oblíbené je ovoce (fíky, hroznové víno, granátová jablka a meloun). Milovníci sladkostí si v Jordánsku přijdou na své, zákusků je bohatý výběr a jsou opravdu sladké, jelikož jsou máčeny v medu nebo v „cukrové vodě“ (tzv. qater) a plněné různými druhy oříšků. Mezi tradiční zákusky patří baklava a „kanafeh“ z kozího či ovčího sýra, „cukrové vody“, pistácií a z tenkých nudliček listového těsta. (Pozn.: „kanafeh“ je typický dezert pro období ramadánu. Ramadán je největší muslimský svátek trvající 28–30 dnů, během kterého se od východu do západu slunce nesmí jíst, pít, mít pohlavní styk a je nutné se také vyvarovat hádek. Po západu slunce se poté sejde celá rodina k modlitbám a jídlu.) Na závěr stolování se v miniaturních šálcích podává silná a aromatická arabská káva nebo arabský čaj – černý nebo bylinkový (mátový, jasmínový apod.).

Mizející beduíni

Jordánsko je také zemí beduínů. Památku na beduínský život udržují hlavně pro turisty, kteří jezdí do jižního Jordánska poznat přírodní rezervaci Vádí Rum a její masivní skály trčící z různobarevného písku. Jordánští beduíni nabízejí turistům průvodcovské služby a možnost přespání v připraveném kempu. O přestěhování do města žádný z nich neuvažuje. Jedním z prvních spokojených návštěvníků Vádí Rum byl T. E. Lawrence, britský voják a hrdina filmu Law­rence z Arábie, který se podílel na arabském povstání během první světové války. Je po něm pojmenován jeden ze skalních pramenů i ruiny domu.

Hora Nebo, cíl turistů i poutníků z celého světa	S beduínskými tradicemi se návštěvníci setkají především v rezervaci Vádí Rum

Etnikum označované jako beduíni (z arabského „badawi“, neusazení) je tvořeno příslušníky arabských nomádských kmenů, žijících převážně v pouštích od Sahary a Západní pouště v severní Africe přes Sinajskou a Negevskou až k Arabské poušti. Dělí se do kmenů, které odvozují svůj původ od konkrétního předka; v čele kmene stojí staršina čili šejk. Kmeny bývají propojeny sňatky nebo přátelskými vztahy. Silný je kodex cti a zvykové právo. Soudržnost vystihuje beduínské přísloví „Já proti svému bratrovi, já a moji bratři proti našim bratrancům, já, moji bratři a naši bratranci proti celému světu“. Většina beduínů žije ve vesnicích, někdy se však po určitou část roku vracejí ke kočování se stády za zdroji vody a k nespaseným pastvinám. Ve 20. století bylo mnoho kmenů donuceno skončit s tradičním způsobem života, odejít do měst a najít si práci. Jen menšina je schopna trvalé nomádské existence, a tradiční beduínský životní styl tak rychle mizí.

Přepestrá kultura

Hudební, literární a umělecké tradice této země jsou velmi bohaté, a nejspíš i proto vyhlásilo UNESCO v roce 2002 Ammán Městem kultury. Architektura Jordánska je velmi rozmanitá, můžeme obdivovat mešity (Mešita krále Abdulláha v Ammánu, Mešita Al Masih Issa Ibn Mariam), rozvaliny datované do doby Římského impéria (město Jerash, památky v Ammánu), úžasné mozaiky (zejm. ve městě Madaba), pouštní křižácké hrady (Kerak, Shobak) či skalní město Petra.

Mešita Al Masih Issa Ibn Mariam je první mešita nesoucí jméno Ježíše Krista. Imám této mešity Belal Hanini říká: „Je to poselství světa o tom, že muslimové považují Ježíše Krista za svého proroka, protože předem informoval lidstvo o budoucím příchodu proroka Mohameda.“

Nedaleko města Madaba najdeme Mount Nebo. Jak říká Starý zákon: „Na horu Nebo vystoupil Mojžíš z Moábských pustin, Hospodin mu ukázal celou zemi, do které mu však nebylo souzeno vstoupit. Zemřel Mojžíš na hoře Nebo a nikdo až dodnes nezná jeho hrob.“ Poslední dny Mojžíše jsou popsány ve Starém zákoně a od nepaměti proudí na 800 m vysokou horu Nebo zástupy poutníků. Na hoře byly odkryty zbytky kostelů ze 4. a 7. století. Na vrcholu je umístěna moderní plastika italského umělce Fantoniho znázorňující symboliku bronzového hada a Ježíšova kříže. Úchvatný je výhled do údolí Jordánu, na Jericho a hory Judské pouště.

Město Petra je vytesané do skály a bylo v roce 2007 zařazeno mezi nových 7 divů světa. Patří mezi nejvyhledávanější turistické cíle nejenom v Jordánsku. Skalní město Petra bylo dlouhou dobu skryto před zraky turistů. Znovu objeveno bylo až v roce 1812 švýcarským badatelem Johannem Ludwigem Buckhardtem. Až do roku 1918 ho mohli navštívit pouze Evropané za doprovodu ozbrojených stráží. Město Petra leží v místě, kde se setkávají tři údolí, a tudíž je perfektně skryto. Jeho vznik se odhaduje někdy kolem 2 500 let před naším letopočtem. V roce 106 n. l. bylo dobyto Římany, zanedlouho došlo k ničivému zemětřesení a město bylo částečně opuštěno. Zhruba ve 14. století již bylo zcela zapomenuto.

Skalní město Petra, jeden z novodobých divů světa

V současné době se v Jordánsku nacházejí tři kulturní a jedna přírodně-kulturní památka zapsaná na seznam světového dědictví UNESCO. V roce 1985 byly na seznam zapsány skalní město Petra a hrad Quseir Amra, v roce 2004 Um er-Rasas a v roce 2011 chráněná oblast Vádí Rum. Na seznamu je i Jeruzalém (navržený Jordánskem). Patnáct památek je nyní na předběžném seznamu UNESCO.

V Jordánsku se v průběhu celého roku konají divadelní, umělecké, hudební, svatební či náboženské festivaly a koncerty či jiné organizované a sociální aktivity. Mezi významné regionální akce a události konané v Jordánsku patří závod FIA World Rally Championship, festival kultury a umění v Jerashi, kde se každoročně představují umělci z více než 30 zemí světa, charitativní závod Dead Sea Ultra Marathon, jehož trasa vede z Ammánu k Mrtvému moři a převýšení činí 900 m, a také Red Sea Marathon v Akabě. V létě se pořádají koncerty vážné hudby a hrají se představení v Odeonu a v římském divadle v Ammánu a také ve městech Salt a Fuhajs.

Foto: Visit Jordan a Thinkstockphotos.com