Zatímco mnoho žen se během cestování v Turecku setkává s něčím víc než jen s koketním žertováním, menšina zažívá nechtěnou pozornost a vážnější obtěžování jak v letoviscích, tak ve venkovských oblastech. Klíčem k zabránění problémů je uvědomit si své okolí, uvědomit si jak neprovokovat svým oblečením a chováním a jaké signály vydávat a jak by tyto signály mohly být pochopeny.
Pokud cestujete samy, dámy, je nejlepší držet se v prostorách hotelu. A pokud si plánujete výlet autem, taxíkem nebo autobusem, tak se ujistěte, že návrat zpět do hotelu bude ještě během denního světla. Uličky většiny tureckých měst jsou v noci mnohem bezpečnější než u mnoha západních měst. To je částečně způsobeno silnou přítomností policie. Kdyby něco, neváhejte je požádat o pomoc. V noci a daleko od hlavních letovisek jsou ale ženy bez doprovodu vzácným úkazem. Pokud se přesto vydáte na večer z hotelového resortu, raději choďte ve skupinách, nejlépe smíšených, jinak jako skupina žen získáte nevítanou pozornost. V restauracích mohou být ženy bez doprovodu jen v tzv. aile salonu (rodinném salonku), obvykle nahoře. A pozor, veřejná opilost je pro obě pohlaví nepřijatelná, obzvláště pro ženy.
Turecké ženy v průběhu let si vymyslely úspěšnou taktiku před obtěžováním mužů. Především se vyhýbají očnímu kontaktu s muži a vypadají maximálně sebejistě. A když všechno ostatní selže, nejlepší způsobem, jak neutralizovat obtěžování, je vytvořit veřejnou scénu. Slova Ayıp („Hanba!“) Nebo Beni rahatsız ediyorsun („Vyrušujete mě“), vyslovená velmi hlasitě, mají obvykle požadovaný účinek. Zakřičte hlasitě: Defol („Piss off!“) či Bırak beni („Nech mě na pokoji“). Obecně platí, že turečtí muži hned ustoupí, když jsou takto konfrontováni. Případy násilného sexuálního obtěžování jsou velmi vzácné.
Prostituci se v Turecku daří, a to jak v legálních, státem kontrolovaných nevěstincích, tak ilegálně v ulicích a v některých barech a pochybných hotelech. Mnoho prostitutek, které pracují nelegálně, pochází z Ruska a zemí bývalého sovětského bloku, jako je Moldavsko nebo Ukrajina, a místně jsou známé jako „Natashas“. Místní muži si vás, milé turistky, mohou splést s prostitutkami, pokud budete v nočních hodinách na ulici bez doprovodu. Stačí ale, když jim vysvětlíte, že nejste ukrajinská „Natasha“.
Turecká společnost byla vždy hluboce rozpolcená ohledně mužské homosexuality, a to již od dob nekontrolovatelně bisexuální osmanské kultury, kdy byli normou transvestitní tanečníci a baviči. To znamená, že postoje veřejnosti jsou obecně netolerantní nebo uzavřené. Jediným místem s uznávanou gay scénou je Istanbul, ačkoli liberálnější města Antalya a İzmir a letoviska Bodrum, Marmaris a Alanya jsou považována za gay přátelská.
Homosexuální činy mezi dospělými staršími 18 let jsou v Turecku legální, přesto jsou práva homosexuálů nenápadně omezována. Obhajoba homosexuálního životního stylu zůstává pořád trestným činem, přestože v roce 2011 hlavní pochod Gay Pride Week v Istanbulu přilákal více než deset tisíc účastníků a proběhl bez incidentů.
Lambda (wlambdaistanbul.org) je skupina domácích gayů, stejně jako Kaos (wkaosgl.com), ale oba weby jsou pouze turecké a často nepřístupné. Spolehlivější a užitečnější pro návštěvníky informací o istanbulské gay scéně jsou wistanbulgay.com a wabsolutesultans.com.
Přestože více než čtyřicet procent dospělé populace (přibližně 25 milionů) se oddává nikotinu, a hláška „kouří jako Turek“ je přesná, hodně se v této nikotinové blaženosti v posledních letech dramaticky změnilo. V roce 1997 bylo ve veřejné dopravě a na letištích, autobusových terminálech a nádražích zakázáno kouřit a v roce 2009 byl stejný zákaz vyhlášen ve všech veřejných budovách a na všech uzavřených veřejných prostranstvích včetně barů, kaváren, restaurací a klubů, včetně vodních dýmek. Samozřejmě došlo k velkému pobouření, převážně na straně majitelů kahvehanes (mužská čajová a kávová „doupata“) a barů a restaurací. Zákaz je ve velkém porušován navzdory vysokým pokutám. Kouření je v Turecku všudypřítomné. Lidé kouří i mezi chody během večeře.
Toalety v západním stylu jsou nyní běžné v mnoha hotelech, restauracích, kavárnách a barech. Jediným rozdílem, který si pravděpodobně všimnete, je malá trubka umístěná na zadním okraji nádrže, která slouží ke stejnému účelu jako bidet. Klepnutím jej zapnete, je obvykle umístěn na zdi za záchodem. Odpadkové koše na toaletách jsou pro použitý toaletní papír, ucpání toalety není neobvyklé.
Ve venkovských oblastech a v méně turisticky navštěvovaných částech velkých měst jsou však stále běžné squatové toalety, zejména ty, které jsou připojeny k čerpacím stanicím, restauracím a mešitám. Mešita loos je často jedinou „veřejnou“ toaletou, kterou najdete v odlehlých částech velkých měst nebo v menších městech. Vedle toalety je vždy k dispozici vodovodní kohoutek a plastový džbán na mytí, stejně jako zásobník na jednorázové ubrousky, ale jen málo z nich papír obsahuje, takže si něco vezměte s sebou. Hlídač u vchodu vás na cestě zbaví liry a na oplátku vám dá kapesník a šplouchnutí kolínské vody na ruce.
Hamam, turecké lázně, kdysi hrály klíčovou roli v hygieně, společenském diskurzu a náboženském životě. Byly často součástí komplexu mešit v Turecku, ale jak se zvýšila životní úroveň, jejich význam se snížil. Jako cvičení nostalgie však stojí jedny z nich navštívit zejména v Istanbulu. Istanbul se může pochlubit mnoha historickými hamamy The Ayasofya Hürrem Sultan Hamamı, Çemberlitaş Hamamı, Süle. Přežilo jen asi 20 hamamů. Nejnavštěvovanějšími jsou v současnosti ty palácové, kde zaplatíte nejméně 55 lir za tradiční koupel, povrchovou masáž a kese, což je drhnutí pomocí abrazivní rukavice.
Pravděpodobně nejpozoruhodnějším hamamem je vyřazený Haseki Sultan Hamami v parku Sultanahmet. Postaven Sinanem v roce 1557 na symetrickém plánu, který poskytoval dvě oddělené části identických klenutých hal. Nejstarším a největším hamamem v Istanbulu je Tahtakale Hamami z druhé poloviny 15. století. Tato nádherná dvojitá lázeň jakoby zázrakem dokázala přežít zemětřesení z roku 1894, požár z roku 1911 a nedůstojnost sloužit jako skladiště sýrů v 80. letech. Nyní se dobře využívá ne jako koupel, ale jako Istanbul Kahvehanesi, kde se servírují šálky silné černé turecké kávy. Pokud hledáte luxus a osobní pozornost, více v duchu moderní lázeňské léčby, navštivte některých z hotelových hamamů. Mými osobními favority jsou Les Ottomans, palác Çiragan, Ritz-Carlton a hotel Sofa. A jedna zajímavost. Zatímco v Turecku jsou běžné koupací lázně pro všechny, pro Osmany byl trest smrti uložen muži, který byl nalezen v ženské části hamamu.
Tuto římskou a byzantskou tradici veřejného koupání přijali Turkové za své, protože v domácnostech chyběla tekoucí voda. Společnost zkrátka přijala hamam, který se vyvinul nejen v místo očištění těla a duše, ale také v sociální fenomén. Dokonce i výzdoba hamamu převzala symboly stavu: dřevěné dřeváky vykládané perleti, ručníky vyšívané zlatou nití atd. Muži se shromáždili, aby si popovídali o politice, sportu a ženách, zatímco dámy hledaly vhodné manželky pro své syny.
Nesmíme opomenout ještě jeden rituál – pití turecké kávy a čaje. Nikdy neodmítněte a nedolívejte mlékem, urazili byste hostitele.
A dobrá rada závěrem: mějte prosím alespoň jemné povědomí o prvním prezidentovi Turecké republiky Mustafovi Kemal Atatürkovi, který mimo jiné v roce 1918 navštívil Karlovy Vary.
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
Ras Al Khaimah doslova znamená špička stanu. Tento emirát skutečně na mapě tvoří severní špičku Spojených arabských emirátů, s nimiž sousedí se všemi vyjma Abu Dhábí. Místo na špici má ovšem i z hlediska udržitelnosti a zážitků.
