Je situace opravdu tak zoufalá?

Nevím, kterému dobrodinci za to vděčím, ale na Facebooku mne před časem kdosi zařadil do skupiny, která je tematicky zaměřena na práci v pohostinství. A musím říci, že je to pro mne velká škola.

Pokud ona skupina opravdu vypovídá o tom, co se v oboru odehrává (a s ohledem na víc než 20 000 členů se to dá předpokládat), není to vůbec dobré. Restaurace dnes mají problém sehnat kuchaře i za 40 000 hrubého. Číšníci si řeknou jen o trochu méně, zároveň ale často hledají ještě krátkodobé brigády. Zájemci o práci si mezi řádky stěžují na zacházení u svých dřívějších zaměstnavatelů a jako červená nit se diskusemi vine téma nevyplácení mezd. Každý druhý zájemce o práci vyžaduje po předchozích špatných zkušenostech výplatu po každé směně. Podniky, které hledají kuchaře, číšníky či barmany opakovaně v intervalu pár týdnů, pomalu nelze spočítat. A úmyslně nechávám stranou stylistickou a gramatickou úroveň inzerátů – mnohdy má člověk problém vůbec pochopit, co vlastně daný člověk hledá či nabízí.

Tato skupina bezděky potvrzuje závěry průzkumu, který provedl Národní ústav pro vzdělávání mezi absolventy tuzemských středních škol a odborných učilišť. Kupříkladu třetina absolventů učilišť přiznala, že důvodem pro volbu oboru byly špatné studijní výsledky na základní škole. A víc než polovina z absolventů by v případě možnosti opakované volby zvolila jiné zaměření. Jaký vztah asi pak mohou mít tito lidé k práci, pokud už v oboru zůstanou? U absolventů středních odborných škol byly výsledky v tomto směru o něco lepší, na druhou stranu však byli tito studenti v porovnání s průměrem za všechny obory výrazně méně spokojeni s tím, co se ve škole naučili.

Není žádným tajemstvím, že absolventů zůstává v oborech gastronomie, hotelnictví a turismus jen relativně málo. Důvodem jsou obvykle nevhodné pracovní podmínky, nízká úroveň školní přípravy, ztráta zájmu o obor nebo nízká perspektiva oboru. Tady by asi měli školy a zaměstnavatelé zpytovat svědomí. A spojit síly, protože absolventi kromě jiného citelně postrádají spojení teorie s praxí. Ale bez „viny“ není ani druhá strana, totiž absolventi. Ti mají vesměs dost zkreslené představy o hodnotě práce. Pokud dnes není čerstvě vyučený číšník ochoten nastoupit za 1 500 korun za směnu, je zřejmě něco špatně. A jak si u nás přečtete, řešením není ani nábor personálu v zahraničí. Kdy a jak to skončí? To si zřejmě nikdo netroufá odhadovat…

Petr Manuel UlrychC.O.T. media
šéfredaktor časopisu COT a portálu iCOT.cz
petr.ulrych@cot.cz