Opět nám nastal čas prázdnin a dovolených a s tím souvisí cestování a hlavní sezona hotelů a penzionů. Hosté jsou různí. Tlustí, tencí, malí, velicí, mladí, staří… A také zapomětliví! Ruku na srdce – kdo z nás nikdy nic někde nezapomněl? Lidem se to stává běžně. V hotelech a penzionech možná dokonce častěji. Sám jsem jednou v Krkonoších zapomněl ve skříni hotelového pokoje košili, ale přišel jsem na to až pozdě a po vyhodnocení ekonomických parametrů jsem už po ní nepátral.
Proč to vše tak obšírně uvádím? Inu, zapomenuté, nebo chcete-li ztracené, věci jsou i z právního pohledu zajímavé. Musíme ještě rozlišit věci opuštěné a ztracené. Opuštěné jsou ty, které jejich majitel vědomě nechává na místě s tím, že je srozuměn s tím, že věc někdo může najít a použít, resp. užívat. Ztracená věc je věc opuštěná bezděky, tedy bez vůle jejího majitele nechat ji na určitém místě do moci třetí strany. To má samozřejmě důležité právní účinky, jak s věcí dál nakládat.
Základním právním předpisem, který řeší otázky vlastnictví na soukromoprávním poli, je občanský zákoník, čili zákon č. 40/1964 Sb., v platném znění. Úprava v něm uvedená bude podle všeho platit už jen do konce tohoto roku, protože od ledna příštího roku je plánována účinnost nového občanského zákoníku, který přinese opravdu zásadní změnu do našeho soukromého práva. Na komparaci obou úprav není v tomto příspěvku prostor, ale určitě se k novému občanskému zákoníku na stránkách tohoto časopisu ještě dostaneme. Zpět tedy ke stávajícímu kodexu. Dnešní občanský zákoník upravuje vlastnická práva v části druhé, tedy v ustanoveních § 123 až 180. Z uvedených paragrafů nás bude nejvíce zajímat § 135, který přímo o ztracené věci hovoří. Ukládá následující povinnosti: kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Občas je totiž mezi lidmi rozšířen názor, že „co najdu, to je moje". Jak vidíte, omyl! A dvojnásobný omyl v případě, že nálezce ví, komu ztracená věc patří.
Důležité je také to, že pokud se do šesti měsíců vlastník věci o ni nepřihlásí u dotčené obce, přechází vlastnictví ke ztracené věci na obec. V dalším odstavci stejného paragrafu se ale také říká, že nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Pokud se vlastník ztracené věci přihlásí obci ve shora uvedené lhůtě, pak je povinen uhradit obci náklady, které jí vznikly v důsledku opatrování ztracené věci. Vše uvedené se přiměřeně použije i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné. Tady použiji typický příklad opuštěné věci – autovrak. Známe to asi všichni z velkých měst. Zničehonic se na ulici objeví zaparkované auto, velmi často bez registračních značek, ve zjevně nepojízdném nebo doslouženém stavu. Vrak parkuje obvykle několik měsíců, než je na náklady obce odtažen, resp. převezen na vrakoviště. Díky čím dál větší propojenosti registrů a databází se ale snáze zjišťuje vlastník takového autovraku, který se pak, byť s odstupem i pár let, nestačí divit, když mu přijde vyúčtování od obce, na jejímž území vrak opustil.
Podle současného občanského zákoníku se za věc považuje i zvíře. Tudíž opuštěnou věcí jsou i psi a kočky. Opustit je může vlastník i v hotelu, jedná-li se o nechtěný dárek apod. Opuštění věci je tedy záležitostí volní. Tudíž vlastník věci svoji věc nechává na místě s plným vědomím a jeho vůlí je věc opustit. Kdežto ztracená věc atribut vůle věc opustit postrádá. Vlastník ztracené věci ji neopouští dobrovolně, ale nevědomky. To byl takový stručný výkladový exkurz. Každopádně povinnosti jsou pro nálezce, potažmo pro obec, u obou variant v podstatě stejné. Zůstaňme ještě u těch ztracených domácích mazlíčků. Ano, pes se také může ztratit, ale to jen když se zaběhne proti vůli svého vlastníka. Ten, kdo jej najde, se jej ujme a snaží se najít jeho vlastníka, což může nějakou dobu trvat. Může se přitom jednat o březí fenu, která v mezidobí vrhne štěňata. Komu ta štěňata patří? Myslíte, že nálezci nebo obci, stane-li se tak v jejím útulku? Ne, ustanovení § 135a jasně říká, že vlastníku věci náležejí i přírůstky věci, i když byly odděleny od věci hlavní. To je ale právnická mluva, co?
Je mi jasné, že člověk je schopen zapomenout, či chcete-li ztratit, na pokojích hotelů a penzionů leccos. V případě střelné zbraně, pokud to není vzduchovka, ale pravidlo s předáním obci neplatí, a to proto, že je tady zvláštní zákon o zbraních a střelivu, který postup upravuje odlišně. Abych vás tím nezatěžoval nad míru, pokud se neví, kdo zbraň ztratil, rozhodně ji neberte do ruky a nepřenášejte do hotelového trezoru apod. Prostě a jednoduše zavolejte policii a do jejího příjezdu zabezpečte pokoj tak, aby tam nikdo nemohl, a to ani uklízečka.
Protože je sezona dovolených v plném proudu, přeji všem čtenářům krásnou dovolenou, co nejméně ztracených věcí, žádné nálezy zbraní a v září zase na viděnou. Tedy vlastně na počtenou…
Foto: Thinkstockphotos.com
Autorem textu je Michal Kroft, Managing Partner NWD Legal, NWD Legal European Business Center Dukelských hrdinů 34, Praha 7 Tel.: +420 224 215 221 Fax: +420 224 210 244 E-mail: info@nwd-legal.com www.nwd-legal.com |