Nastala jarní turistická sezona a blíží se letní. Je to období dlouho očekávané zejména pro ty z nás, kteří jezdí rádi na kole, či, jako v mém případě, na motorce. Budeme teď několik měsíců jezdit na výlety, využívat víc ubytovacích služeb penzionů, hotelů a motelů a užívat si zahrádek restaurací. Věřte nebo ne, je to sezona zajímavá i z pohledu právního! Nevěříte? A co třeba odpovědnost za vnesené nebo odložené věci? To je přece téma, které se týká každého z nás. Pro ty z vás, kteří chtějí více detailů, doporučuji občanský zákoník, konkrétně pak jeho ustanovení § 433 a následující.
Nebojte se, nebudu zatěžovat nesrozumitelnou právnickou hantýrkou. Rád bych ale upozornil na pár základních pravidel, a to nejlépe na obecných příkladech. Věřím, že si je snadno zapamatujete a v praxi se vám to bude hodit.
Často se lze v hotelech a restauracích setkat s různými cedulemi nebo nápisy s rozličně formulovanými upozorněními typu „Za odložené věci neručíme". Můžeme to znát i z kin, bazénů, ale třeba i z pracoviště! Preventivní funkce takových nápisů je neoddiskutovatelná, ale jak je to z právního pohledu? Když vidím někde obdobný nápis, jako advokát se bavím. Hned mi naskočí pár případů, které jsem za svoji dvacetiletou praxi řešil, ať už na straně poškozeného nebo na straně provozovatele některého z uvedených zařízení. Zkrátka a dobře – cedule necedule, nápis nenápis, provozovatel za věci vnesené nebo odložené ručí, a to do jejich plné výše. Vyřčené má ale také svá „ale", a o těch si povíme. Věci vnesené nebo odložené musejí být takové, které si běžně návštěvník například do restaurace nosí s sebou a odkládá je buď na vyhrazených místech, nebo na místech obvyklých, jako jsou šatny, věšáky, botníky, kočárkárny apod.
Na co se ale odpovědnost provozovatele nevztahuje? Například na vnesené nebo odložené věci, které by podlehly zkáze i tak – jedná se tedy o potraviny či květiny. Jak je to ale se zvířaty? Stále ještě platí současný občanský zákoník (pro šťouraly: až do konce tohoto roku), takže z právního pohledu je zvíře věc. Pokud tudíž uvážete psa na vyhrazeném nebo obvyklém místě a někdo jej ukradne, pak se můžete úspěšně domáhat finanční náhrady u provozovatele příkladné restaurace. Nicméně pokud si například do hotelu přinesete šperky v hodnotě větší než pět tisíc korun českých a necháte je v kabátě, který pověsíte na věšák, a po večeři, když půjdete na pokoj, šperky z kapsy zmizí, máte smůlu. V těchto případech máte svěřit vyšší majetkové hodnoty do úschovy provozovatele – například do trezoru – a vše by bylo v pořádku.
Uveďme si pro jasnost ještě jeden příklad. Šperky byly v kabátě, kabát na věšáku a po večeři zmizí šperky i kabát. V takovém případě máte smůlu, pokud se týká šperků, ale máte nárok na náhradu ceny kabátu. A řekněme si hned, že cena kabátu nebo kožichu může být i vyšší než cena šperků zapomenutých v kapse. Jestliže ale šperky svěříte provozovateli zařízení do úschovy, pak provozovatel ručí za takovéto šperky nebo předměty v plné výši. Inu, jako hoteliér bych si rozmyslel, jestli vezmu do úschovy platinový náhrdelník s dvaadvaceti jednokarátovými diamanty…
Zastavme se ještě u kol a motorek. Přijedeme do hotelu, který je vybaven hotelovými garážemi, případně hotelovým parkovištěm. Tam můžete svého miláčka v klidu nechat, stačí jej jen jednoduše uzamknout. Pokud kolo, motorku nebo i auto druhý den nenajdete, případně najdete poškozeny, máte nárok požadovat náhradu škody po provozovateli. Celé to má ale rovněž háček – veškerou zjištěnou škodu musíte u provozovatele ohlásit a nárokovat bez zbytečného odkladu, nejdéle však ve lhůtě patnácti dnů od chvíle, kdy jste škodu zjistili, případně zjistit mohli a měli. V neposlední řadě je také nutné prokázat, že jste skutečně ten ztracený kabát měli, resp. že jste v něm do provozovny přišli a odložili jej na místě k tomu určeném nebo na místě obvyklém. Prokázat se to dá jakýmkoli důkazem, tedy například a nejčastěji svědecky, prostřednictvím audiovizuálního záznamu nebo fotografie. Druhá věc pak ještě je najít podklad, kolik onen kabát nebo kožich stál. I to se však dá prokázat svědecky.
Tedy, co říci závěrem? Jednak že připravenému štěstí přeje a také, že je nutné domáhat se práva a nevěřit všemu, co se píše. Na samotný konec ještě douška – i když vás provozovatel donutí podepsat dohodu, že provozovatel za vnesené nebo odložené věci neručí, můžete tak učinit s klidem. Je to totiž právně absolutně neplatné ujednání. Přeji mnoho šťastných kilometrů a žádné újmy na vnesených nebo odložených věcech!
 Autorem textů je Michal Kroft, Managing Partner NWD Legal, NWD Legal European Business Center Dukelských hrdinů 34, Praha 7 Tel.: +420 224 215 221 Fax: +420 224 210 244 E-mail: info@nwd-legal.com www.nwd-legal.com |