Nenechte si líbit neoprávněné podnikání

V posledních letech jsme asi všichni zaznamenali méně či více úspěšné pokusy například sportovních svazů a různých a priori neziskových organizací o organizování zájezdů. Pokud se jedná o jednorázovou, nahodilou a neziskovou akci, nelze zřejmě nic namítat. Situace je úplně jiná v případě, kdy by taková činnost byla opakovaná, soustavná a realizoval by se na ní zisk, případně převážný zdroj příjmů takové organizace.

Činnost cestovních kanceláří a agentur upravuje vám všem jistě dobře známý zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Spolu s občanským, obchodním a trestním zákoníkem a zákonem o přestupcích dává mantinely a pravidla pro podnikání v cestovním ruchu.

Musíme vycházet z toho, k čemu jsou jednotlivé organizace a spolky zakládány, jaký je jejich předmět činnosti. Z podstaty to jsou subjekty neziskové a subjekty, které nejsou určeny k podnikání. Pokud by ovšem takové zájezdy organizovaly opakovaně, nejen pro své členy a ještě ke všemu se ziskem, dala by se taková činnost hodnotit jako podnikání – a to jako podnikání neoprávněné, což je sankcionováno nejen na poli přestupkového práva, ale v některých případech by mohlo jít i o trestný čin. Sankce tady připadají v úvahu i od finančního úřadu. Celá taková činnost pak může vést i k vynucenému zániku takové organizace či sdružení. Návrh na přezkoumání souladu činnosti takového subjektu může podat kdokoli, ať už například k živnostenskému úřadu či k tomu orgánu, který subjekt registroval, nejčastěji tedy k ministerstvu vnitra.

Ilustrace: Thinkstockphotos.com

Pozor na odlišnosti právních řádů

Výjezdový cestovní ruch je nejen jedním z hlavních témat tohoto vydání, ale také nosným tématem z hlediska právního. V potaz je třeba brát například odlišnosti právních řádů jednotlivých zemí.

V outgoingu vstupuje do hry celá řada zajímavých právních aspektů, které začínají uzavřením cestovní smlouvy. To se děje podle českého práva, ale už nástupem do letadla může dojít ke změně právního režimu. Pominu teď detaily, které jsou upraveny v mezinárodních smlouvách a úmluvách o civilní letecké dopravě. Vypíchnu pouze některé zajímavosti: vstupem na palubu letadla, pokud nepatří českému dopravci, je cestující podřízen právu státu, jehož je přepravce. To zmiňuji záměrně, protože se může stát, že cestující neznalý právního pořádku země dopravce se může dopustit protiprávního jednání, které by podle českého práva vůbec být protiprávním nemuselo. Přitom důsledky mohou být závažné – od pokut až po případné trestní řízení. Zvlášť pikantní to může být v případech, kdy se stát přepravce řídí například islámským náboženským právem šaría. Další změna může nastat po přistání – to pokud cestující letěl do jiné země, než z které byl letecký dopravce. V momentu vystoupení z letadla na území takového státu dochází opět ke změně právního režimu. Nelze než doporučit, aby se i cestovatel laik alespoň rámcově seznámil se základními právními parametry země, do které cestuje. V rámci kontinentální Evropy v zásadě žádné dramatické rozdíly nejsou, ale už Velká Británie je signifikantní změnou – platí tam „Common Law", což je zjednodušeně řečeno právní systém založený na soudních precedentech, které vytvářejí právní rámec.

Pokud jede cestovatel do exotičtějších zemí, je dobré, aby věděl, z jaké právní tradice daná země vychází. Lze zjednodušeně zobecnit, že bývalé britské kolonie v převážné míře převzaly anglický právní systém, samozřejmě často s modifikacemi. Tady je na místě použít nějakou perličku. Tak třeba Fidži. Tato země je bývalou britskou kolonií. Základy práva proto vycházejí plně z anglického. Země má i parlament, ale nad ním, místo našeho senátu, je shromáždění náčelníků kmenů, které má vůči parlamentu, či snad raději poslanecké sněmovně, právo veta. Navíc na jednotlivých ostrovech mají silné pravomoci právě jednotliví náčelníci.

Je také dobré vědět, že se dodnes v mnoha zemích Asie a Afriky uplatňují i tělesné tresty, a to mnohdy za přestupky z našeho pohledu zanedbatelné. Každopádně je proto třeba respektovat právo země, do které člověk jede, a to nejen ve smyslu čistě formálním, ale i kulturním a historickém.

Autorem textů je Michal Kroft, Managing Partner NWD Legal   NWD Legal, European Business Center Dukelských hrdinů 34, Praha 7 Tel.: +420 224 215 221 Fax: +420 224 210 244 E-mail: info@nwd-legal.com  www.nwd-legal.com