Bezpečnost na cestách – zlepšeme svou přípravu, jednejme podle plánu, dejme o sobě vědět

V jednom z nedávných čísel časopisu Forbes napsal jeden úspěšný český podnikatel, že miluje cesty po Africe. Údajně mu zbývá procestovat posledních sedm afrických států, a v těch předchozích 43 státech kde už byl, zažil řadu neuvěřitelných a nebezpečných příhod. Volně parafrázováno, nejhorší z nich byla situace v Čadu, kde výpravu zatkly místní bezpečnostní autority a do kauzy se musel vložit francouzský konzulát, který dosáhl propuštění.

Ne vždy jsou příběhy cestujících v zahraničí až tak dramatické, přesto statistiky hovoří výmluvně. Ročně se dostává do problémů více než 1 500 státních občanů České republiky, a to musíme zdůraznit, že se jedná o číslo výrazně podhodnocené. Jsou v něm totiž zahrnuty jen osoby, které si vyžádali spolupráci ze strany konkrétního velvyslanectví nebo konzulátu ČR. Jedná se v největší míře o vydávání náhradních cestovních dokladů, ale ročně evidujeme i přibližně jedno sto úmrtí. Nezanedbatelné číslo je i v případě Čechů zadržených, odsouzených nebo ve vazbě v zahraničí. Na řešení těchto případů se nejvíce podílejí velvyslanectví a konzuláty v Londýně, Vídni, Mnichově, Madridu a Římě. Lze předpokládat, že to je pouze špička ledovce, protože řada cestujících se při problému obrací spíše na pojišťovnu, mateřskou firmu nebo rodinu.

Je za těmito čísly nějaký zřejmý ukazatel? Je to tím, že jsme poněkud laxní v plánování, na cestě neukáznění, nebo se jen jednoduše ocitáme v nesprávný čas na nesprávném místě? Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by se Češi v problémech ocitali kvůli politické příslušnosti, členství v NATO, prozápadní orientaci či ochotě přistupovat na podmínky vyjednávajících kriminálních a teroristických skupin. Překvapivě vstřícně nás doposud vítá Balkán (včetně Srbska), arabský svět i post-sovětské země. Společný ukazatel na zdroje ohrožení jsme při psaní tohoto článku nenašli.

Identifikovali jsme však velmi širokou škálu hrozeb, ať už na základě různých zdrojů na internetu a zpravodajských médií, tak na základě vlastních rozhovorů s klienty, kteří „problém na cestě“ museli vyřešit. V oblasti Safety (a záměrně používáme anglický termín, protože čeština sdružuje termíny Safety a Security do jednoho českého překladu – Bezpečnost) to jsou všechny možné přírodní jevy: tsunami, erupce sopek, zemětřesení, laviny, pády z výšek, utonutí, sportovní úrazy a úmrtí, ohrožení zdraví spojená se stravou, exotickými nemocemi atd. V oblasti Security pak přibývají jevy spojené s činností jiné osoby: dopravní nehody, krádeže a přepadení, ublížení na zdraví, průmyslová špionáž, korupční a diskreditační techniky, popřípadě únosy a usmrcení. Složité k zařazení pak jsou další jevy, ke kterým však dochází: havárie vlaků, pády mostů, požáry v tunelech či letecké katastrofy.

Cílem článku není pracovat na snižování čísel ve statistikách, ale změnit úhel pohledu na důležitost dobré přípravy před cestou, dodržování plánu cesty a informování osob doma o případných změnách. To jsou totiž tři základní kroky k bezpečnému návratu.

Dobré plánování cesty je komplexní činnost, zpravidla začínající dlouho před cestou. Kromě toho, že jsme již mentálně na cestě, těšíme se a vlastně již „cestu prožíváme“, tak si vytvoříme i prostor k tomu, abychom se věnovali podpůrným činnostem. Stihneme tak například lépe očkování nebo absolvovat kurz první pomoci, sestavit si správně lékárničku, stáhnout offline mapy nebo si vytisknout základní slovníček nejpoužívanějších frází. Lze sem zařadit i metodickou přípravu zaměstnanců, jak se v zahraničí chovat či nechovat a co případně podniknout, nejdou-li události podle očekávání.

Na fázi dobrého plánování navazuje fáze dobrého provedení. S ní se pojí pojem „udržení digitální stopy“. Tento termín zachycuje stav, kdy cestující, v ideálním případě, dodržuje svůj již dříve pečlivě připravený plán či záložní plán, a informuje svoji rodinu blízké či kolegy v práci o tom, že je vše v pořádku. V okamžiku, kdy se od plánu odchyluje, tak dává svému kolegovi, nadřízenému nebo rodině informaci o změně, a to v co nejpodrobnější míře. Informace kam přesně jede, s kým, na jak dlouho, přesnou lokaci místa, telefonní číslo na spolucestujícího nebo průvodce, fotografii SPZ pronajatého auta, kopie letenek, to vše jsou informace později k nezaplacení, pokud dojde k těžkému úrazu nebo jinému ohrožení.

Dlouhodobá praxe nás naučila, že pomoc může doputovat na místo určení velmi rychle. Lze provést transfer peněz, zkontaktovat konzulát, obrátit se na specializované firmy, vyžádat spolupráci místních úřadů a pojišťoven, přeposlat dobropisy nebo platby do nemocnic, to vše ale pouze jen tehdy, pokud jsou údaje o zraněném, pohřešovaném nebo člověku v nesnázích čerstvé a přesné – tedy jeho „digitální stopa“ ještě nevychladla.

Závěrem lze pouze zdůraznit fakt, který platný i pro zkušené cestovatele samotáře – neštěstí se občas přihodí a není důvod, proč by se mě měli vyhnout. S každou úspěšnou cestou vzrůstá možnost, že ta další už tak dokonalá nebude. Lze však přijímat protiopatření a snižovat případné následky.