Agroturistika – šance možná i pro váš region

Proč lidé chtějí přespat na farmě, napít se čerstvého mléka, zakousnout se do právě dopečeného chleba? Proč chtějí vidět, jak žili a pracovali naši předkové? Proč je lákají prosté obyčejné chutě a potřeba znovuobjevovat pozapomenuté každodenní zvyklosti života na venkově? Agroturistika už dávno neoslovuje jen příznivce alternativního způsobu života. Stále více turistů chce trávit chvíle volna v přírodě, mezi hospodářskými zvířaty, u domácích dobrot, daleko od rušného shonu.

Agroturistika se stala součástí cestovního ruchu. Co do něho vnáší? „Rozhodně přináší nové destinace a nové produkty. Větší výběr pro turistu. Může spojit turistiku nejen s objevováním a poznáváním nových míst, ale s poznáváním kultury té dané oblasti, regionu – a sice prostřednictvím tradičního zemědělství nebo tradičních jídel, které se v dané oblasti připravují a podávají,“ zamýšlí se pro COT business nad přínosem agroturistiky Tom Václavík z agentury Green marketing.

Rozvoji nahrává náš životní styl

Autor publikace Agroturistika na ekofarmách – Jak na to, vydané Ministerstvem zemědělství ČR, chápe agroturistiku jako formu podnikání na fungující zemědělské farmě či ranči, zaměřenou na zabavení návštěvníků, s cílem přinášet zemědělcům dodatečný příjem. Tento moderní produkt cestovního ruchu je ohleduplný k přírodě a umožňuje rozvoj podnikání na venkově.

„Může to být i způsob, jak mohu poznat farmáře, od kterého odebírám zboží v obchodech, systémem bedýnek, nebo na farmářských trzích – takže tu vidíme i sociální, společenský rozměr. Agroturistika nepředstavuje ubytování v hotelu s velkým množstvím lidí a nabídkou například koupání v bazénech. Jde o pobyt v přírodě a na zemědělských farmách. Tento klidnější typ dovolené vyhledávají hlavně rodiny s dětmi. Na farmách ale ubytují tak jednu dvě rodiny, kapacita většinou nedovoluje víc,“ dodává Václavík.

Na biofarmu Slunečná jezdí hlavně rodiny s dětmi

Agroturistice nahrává současný životní styl. Upracovaní lidé, plní stresu směřují do přírody. Vyhledávají pro odpočinek klid. Potřebují si odpočinout. „Možná si dobře odpočinou při fyzické práci. Řada farem nabízí možnost zapojit se do jejího běhu. A hosté pak přímo pocítí, že vyrobit máslo nebo sýr vyžaduje určité úsilí,“ přemítá Tom Václavík.

Agroturistika jako součást tak zvané venkovské turistiky nepředstavuje podle Václavíka jen pobyt na farmách. Zahrnuje i návštěvy významných kulturních či venkovských míst, tradičních tržnic či jarmarků, vyjížďky za poznáním zemědělských zvyklostí a další volnočasové a pohostinské aktivity, které mají v návštěvnících vzbudit zájem o venkovskou krajinu.

Příležitost pro rozvoj venkova

Náplň agroturistiky je různorodá a určuje tak nejen formy relaxace pro turisty, ale zároveň vymezuje i možnosti, které se nabízejí provozovatelům těchto služeb. Farmáři se mohou zaměřit třeba na venkovní aktivity. Hosté se u nich mohou projet na koni nebo si zarybařit. Oblíbené jsou vzdělávací programy. Lidé se přijedou naučit na jednodenním kurzu například aranžovat květiny, připravovat různé pokrmy nebo vařit sirupy a marmelády. Při vícedenních kurzech se hosté také ubytují.

Právě péče o hosty je jednou z možností, jak na farmě najdou pracovní příležitosti i další členové rodiny mimo farmáře a jeho pomocníků. Převezmou starost o ubytování hostů, o jejich stravování a případně se mohou stát i průvodci při výletech po okolí.

Příkladem může být rodinná biofarma Chadimův mlýn v Horních Dubenkách, v kopcovité krajině na Vysočině. Rod Chadimů tu hospodaří už od roku 1644. „Mlýn je původní, mám ho po předcích. V roce 1926 po požáru dědeček mlýn obnovil do podoby, která je tady vidět. Naposledy v něm dědeček mlel v třiapadesátém roce, pak mu mlýn zavřeli. Následnou dobu naštěstí mlýn přečkal, není ale bohužel v provozuschopném stavu,“ vypráví majitel Martin Chadim, kterého neživí jako předky mletí mouky, ale chov krav na maso v biorežimu.

Řada farem nabízí možnost zapojit se do jejich běhu – třeba do výroby sýra

„Lidé u nás na farmě mohou přespat. Zaměřujeme se hlavně na rodiny s dětmi. Jsou tu tři samostatné pokoje, mají společnou kuchyni, hosté si mohou vařit. Uvidí u nás kravičky, které mám celoročně venku. Od loňska chovám i kozy. Pokud by si hosté chtěli nějakou práci vyzkoušet, u nás to moc nejde, protože padesát hektarů luk a pastvin obhospodařuji traktorem. Manželka je učitelka. O prázdninách má volno, takže se v letní sezoně věnuje hostům,“ popisuje chod farmy její majitel.

Návštěvníci by si určitě neměli nechat ujít prohlídku mlynářského muzea, které je v původní mlýnici. „Máme tam mlecí stolice a také turbínu, protože po požáru se vodní kolo už neobnovilo,“ popisuje muzeum Martin Chadim. Hosté se mohou ubytovat v pokojích, kde dříve spávala mlynářská chasa nebo nocovat v kempu. Na louky okolo mlýna mohou zájemci přijet se stanem nebo s karavanem. K dispozici mají elektrické přípojky, kuchyňku a sociální zařízení. Jednou za rok pro návštěvníky farmáři připravují pravidelný festival řemesel, na kterém nechybí dětské divadlo, přednáška i projížďky na koních.

Farma v hlavním městě

Kromě poznávání každodenního života na farmě, může mít agroturistika vedle poučení i funkci zábavnou. Turisté přijíždějí na nejrůznější akce – například na dožínky, masopust, vinobraní nebo na kulinářské festivaly.

Na oživení tradice spolu s ekologickou výchovou vsadilo zájmové sdružení Toulcův dvůr, které v hlavním městě nedaleko sídlištní zástavby provozuje stejnojmenný areál. Veřejnosti je tato nemovitá kulturní památka selského typu v Hostivaři otevřena denně. Návštěvníky možná udiví venkovský charakter této lokality. I takovou Prahu mohou zažít. Komplex dvora a přilehlých pozemků funguje už od 14. století. Historický areál je v majetku hlavního města Prahy a jeho prohlídku s průvodcem zajišťuje místní infocentrum. „Kdo k nám přijde, určitě se dvě tři hodinky nudit nebude. Uvidí zachovalé historické stavby, například gotický špýchar, barokní stáje či hospodářský dvůr, kde se chovají huculské koně, ovce, kozy a další hospodářská zvířata. Zvířata jsou buď ve výběhu v sadu, nebo jsou ustájená,“ popisuje zdejší přírodní areál s farmou Daniel Škvařil, koordinátor PR ze zájmového sdružení Toulcův dvůr.

Agroturistiku je možné praktikovat i v hlavním městě – v Toulcově dvoře

Na ploše osmi hektarů se zachovalo několik zajímavých ekosystémů. Především přírodní rezervace, kterou tvoří přirozené meandry potoka Botiče s jedinečnou pobřežní vegetací, dále lužní les, mokřad, skalní výchoz, javorový les či květnatá louka. Vše na dohled panelových domů. K areálu návš­těvníky doveze od zastávek metra Opatov nebo Skalka autobusová linka MHD č. 177. Stačí vystoupit na zastávce Toulcův dvůr.

„Snažíme se posilovat vztah návštěvníků k přírodě a obnovovat staré zvyky a řemesla,“ popisuje Škvařil cíl sdružení, které areál dvora provozuje. „Vedle výuky nabízíme i programy pro veřejnost. Seznamujeme je s tím, jak se dříve žilo. Ukazujeme tradice možná tradičněji než v některých vesnicích. Máme tu velké dožínky, které vrcholí vjezdem povozů. Při mikulášském jarmarku jde průvod masek, které se už dneska nikde nenosí,“ říká tiskový mluvčí, který dodnes vzpomíná na svou první cestu do Toulcova dvora: „Můj první dojem byl opravdu němý úžas. Nejsem z Prahy a byl jsem příjemně překvapen, jak je to místo nabité – příroda, tradice, venkov – vše na jednom místě.“

Nejen udržovat, ale i dále zvelebovat

Důvody, proč se lidé stali farmáři a své farmy otevírají turistům, jsou různé. Přístup Pavla Štěpánka z biofarmy Slunečná nedaleko jihočeského Lipna na česko-německo-rakouském pomezí v sousedství Šumavského národního parku se možná zdá být někomu velkorysý. Padesát míst ve čtrnácti velmi prostorných apartmánech, některé z nich řešené jako lofty. „Snažíme se dávat ty nejlepší materiály, kvalitní dlažbu, nábytek z masivu. Nemyslím si, že bychom chtěli oslovit klientelu, která je zvyklá na velkorysejší ubytování. Podle mého názoru, když už člověk něco buduje, měl by tomu dát co nejvíc. Nocleh s wellness prostorem za pětistovku s bohatou snídaní z našich bioproduktů v naší restauraci s unikátní pecí, která hosta ohromí,“ popisuje nabídku farmář, který farmě dal ještě další rozměr – duchovní. Vybudoval v ní totiž i galerii.

„Moje prvotní myšlenka byla zachránit tady polorozpadlé anebo úplně rozpadlé domy, které už ani nebyly zapsány v katastru nemovitostí. Teď jsem zachránil poslední budovu a splnil jsem, co jsem si splnit chtěl. Člověk by neměl prostor jen udržovat, ale pořád jej zkrášlovat. Chystáme se vybudovat biotop, přírodní koupání,“ popisuje svůj nejnovější plán farmář, původem fotograf.

Hospodaří už od roku 1999. Na farmu jezdí hlavně rodiny a dětmi. „Děti celé dny bývají ve stájích, protože některá zvířata se chystají rodit. To je velký zážitek, protože někdy se během dne narodí deset až dvanáct ovcí a koz. Dokrmujeme je i z lahví, takže děti už tam ráno čekají a chtějí je nakrmit,“ říká s úsměvem Pavel Štěpánek.

A proč podle něho lidé chtějí spát na farmě, hladit zvířata a pochutnávat si na dobrotách? „K tomu si myslím dojde každý normální člověk. Měl jsem tu hosty, kteří se vraceli z Chorvatska ze čtrnáctidenní dovolené u moře. Zastavili se tady a říkali: teď si teprve odpočineme. Turisté si u nás mohou půjčit kola. Jsme blízko Lipna a tedy Vltavy, mohou si udělat výlet na kánoi. Základ je, že tu něco zažijí, nasnídají se pořádnými potravinami, a ne náhražkami. To je hlavní myšlenka mé farmy. Mě až uráží, když mi někdo říká, že jsem podnikatel v turismu. To nejsem,“ říká rozhodně farmář Pavel Štěpánek z biofarmy Slunečná.

Foto: archiv Biofarma Slunečná, Toulcův dvůr, Pavel Jakubův