Agroturistika je květina, která nemůže růst všude. Potřebuje své půdní podmínky, příznivé podnebí a správné lidi. Těžko vykvete v krajích nehostinných, průmyslových nebo tam, kde žijí lenoši. Příznačné je i to, že se jí příliš nedaří ani v „tvrdých“ turistických regionech. Krom základních požadavků na úspěšnou zemědělskou činnost, farmářské a turistické infrastruktury, ochoty místních lidí poskytovat služby a samozřejmě patřičných zákazníků vyžaduje i jisté estetické vlastnosti okolní krajiny – malebnost, různorodost, a pokud to jde, tak velkou míru neporušenosti. Proto není divu, že se agroturistice daří zejména v Pošumaví.
Když odhlédneme od nesporných kladů, jako je zdravý život na zdravém vzduchu, dostatek pohybu v přirozené krajině, spousta příležitostí k novým emocionálním vzruchům, má rekreační pobyt na farmách i svou nezanedbatelnou vzdělávací úlohu. Nemám teď na mysli zrovna takzvanou kulturně-poznávací činnost, provozovanou na výletech po okolí, návštěvy muzeí, hradů, případně vinohradů, ale udržování obecné povědomosti o tom, jak naše základní potraviny přicházejí na svět a jak vypadají, než je koupíme v hypermarketu. Že krávy opravdu nejsou fialové, že se mléko musí vymačkat z jejich struků, že vajíčka vypadávají ze slepic stejnou dírkou jako dvě další věci nebo že kuřatům – ještě než je napíchneme na gril – musíme za normálních okolností oškubat peří.
Není pro každého
Na rozdíl od „tvrdé“ turistiky (hotelové komplexy, továrny na dovolenou a turistický průmysl v tom nejnegativnějším smyslu slova) oplývá agroturistika cenným nábojem ekologického vztahu k životnímu prostředí a k udržitelnému rozvoji. Proto se agroturistice věnují lidé, kteří mají kladný vztah k nepřetechnizovanému způsobu života, k potravě spíše prosté než rafinované, k pohybu raději vlastní silou než silou zakoupenou. Potěšitelné je, že se k této vrstvě „konzumentů“ začíná řadit čím dál tím více mladých rodin s dětmi. Pokud budeme zkoumat, který z evropských národů nejvíce vyjíždí do agroturistických oblastí, zjistíme, že to jsou tradičně Holanďané a také Belgičané. Na farmách budeme jen velmi těžko hledat lidi, kteří jsou zvyklí trávit svou dovolenou ve vybavených přímořských letoviscích all inclusive stylem „zaplatil jsem, bavte mě“.
Rostlinky vs. zvířátka
Ale vraťme se k tomu Pošumaví. Agroturistika tu bují jak na farmách, orientovaných na pěstování plodin, tak na těch, které se specializují na chov různých zvířat. U plodinově zaměřených se dá očekávat, že má klient širší možnost konzumace potravin, vypěstovaných na místě, navíc často ekologickým způsobem, tedy bez použití chemických postřiků a hnojiv. Farmy se zvířaty jsou zase zajímavější hlavně pro děti, pro které jsou přece jenom zvířátka atraktivnější než nějaké rostliny. Spoustu možností mohou nabízet farmy, na nichž se chovají například koně nebo psi, jejichž majitelé vytvořili turistický produkt, založený na přímém styku klienta a zvířete.
Jak může vypadat taková konkrétní nabídka? Například na jedné farmě u Kašperských hor chovají koně různých plemen od anglických plnokrevníků až po ponyho. Nabízejí vyjížďky na koních pro úplné začátečníky a pokročilé jezdce. Může to být výlet na hrad Kašperk nebo celodenní výlet po šumavském předhůří. Velmi zkušení jezdci si mohou objednat vyjížďku na plnokrevnících. Jak to vypadá cenově?
Vyjížďky do okolí v rozsahu 1-3 hodiny přijdou na 150 Kč/hod., děti se mohou vozit na kruhu po louce za 30 Kč. Vycházky do přírody na koních pro rodiče s dětmi do 15 let do 3 osob stojí 150 Kč. Celodenní výlet při minimálně 2 lidech do 80 kg obnáší 970 Kč/osobu, dvoudenní výlet za stejných podmínek 2 300 Kč/osobu a výuka jezdců pro celodenní a dvoudenní výlety přijde na 230 Kč/hod. Některé farmy nabízejí zimní skijöring, zajímavé jsou rovněž nabídky farem, kde chovají tažné psy.
Co takhle firemní agroturistika?
Se stoupající oblibou agroturistiky v České republice stoupá i trend firemních akcí na venkově, v klidném, domáckém a přírodním prostředí. Celková atmosféra venkovského stavení poskytuje dostatečnou pohodu pro jednání, relaxaci nebo naopak intenzivní duševní činnost nebo pro stmelení pracovního kolektivu (to v případě, že se firmě zdá být klasický teambuilding příliš náročný). Někteří podnikatelé oceňují, když v místě není mobilní signál, který by je při náročnějších jednáních rušil. Ubytování je přitom na úrovni a rozhodně nejde o to, že se člověk musí smiřovat s polními podmínkami. Většina venkovských ubytovacích kapacit, které se na firemní agroturistiku orientují, splňuje standardy Svazu podnikatelů ve venkovské turistice a agroturistice.
Některé ubytování dokonce splňuje jedno nebo více mezinárodních kritérií ECEAT (Evropského centra pro eko agro turistiku) týkající se ekologie, tradic a rozsahu služeb. Výběr ubytování pro firemní agroturistiku se dá pořídit z několika variant. Může to být certifikovaná ekologická farma, konvenční farma nebo malé domácí hospodářství.
Agroturistika motivovaná prací, tedy zadarmo
Konečně tu existuje ještě jeden druh agroturistiky, který je nekomerční a má zkratku WWOOF. World Wide Opportunity on Organic Farm v překladu znamená Celosvětové příležitosti na ekologických farmách a je to výměnná síť, ve které za pomoc ekologickým farmářům dostane dobrovolník výměnou ubytování a stravu a také cenné praktické zkušenosti z oblasti ekologického zemědělství. Doba pobytu se různí a jde vždy o dohodu mezi farmářem a dobrovolníkem, v podstatě je řízená potřebou práce na farmě. WWOOF mimo jiné skýtá výbornou příležitost k získávání zkušeností o ekologickém hospodaření a poskytuje pomoc producentům biopotravin. Tento systém využívají převážně mladí lidé. WWOOFeři jsou dobrovolníci, kteří neplatí za pobyt na farmě a naopak, farmáři neplatí nic za jejich pomoc.
Aby se agroturistice dařilo
Na podporu rozvoje venkova a jeho oživení vznikají nejrůznější sdružení. K nim patří například Mikroregion Šumava – Západ, který je prostorově vymezen územím členských obcí Železná Ruda, Čachrov, Prášily, Srní, Modrava, Horská Kvilda, Hamry, Kvilda a Kašperské Hory. Mezi členy sdružení patří cca 14 podnikatelských subjektů, jimž je jasné, že podpora vzniku ekofarem s ukázkami tradičního chovu hospodářských zvířat a výrobou tradičních mléčných a masných produktů obohacuje nabídku atraktivit regionu. Zároveň vytváří síť drobných producentů těchto bioproduktů, které mohou najít uplatnění v kuchyních a stravovacích zařízeních místních restaurací. Členové mikroregionu jsou si vědomi toho, že podpora místních zemědělců je součástí kultivace krajiny a její estetické působení napomáhá k udržení image regionu a vede k oblibě a opětovné návštěvnosti milovníků přírody. Ubytovací kapacity řetězce ekofarem dále napomáhají k doplnění různorodosti forem rekreace a ubytování.
K tomu, aby agroturistika dobře fungovala, potřebuje zkušený destinační management. Bez cílené organizace cestovního ruchu a propagace klesá obliba u návštěvníků, kteří se nejen nevracejí, ale vyhledávají lépe organizované turistické destinace i za vyšší cenu. Úkolem destinačního managementu je také působit stmelujícím způsobem na roztříštěné a konkurující si formy služeb a přispívat ke zvyšování jejich úrovně zejména v oblasti tréninku a vzdělávání.
Dean Valášek