Asociace cestovních kanceláří ČR, věrna svým bojovým tradicím, opět nastoupila do předních linií v bitvě o snesitelnou legislativu v cestovním ruchu. Mimořádný klubový den, který svolala kvůli projednání připomínek k novele zákona 159/1999 Sb. se konal 19. února v lehce prochladlých prostorách restaurace Letenský zámeček.
Pozvanými hosty z Ministerstva pro místní rozvoj byla ředitelka odboru cestovního ruchu Dr. Křížová a ředitel legislativního odboru Mgr. Velík. Ti seznámili přítomné s některými problémy s implementací Směrnice 314/90/EHS (což je matka zákona 159/1999 Sb.) v Evropské unii a s tím, co by měla přinést novelizace našeho zákona. MMR chce, aby „stopadesátdevítka“ chránila spotřebitele (před neschopnými a nepoctivci) a stát (před ublíženými spotřebiteli, kteří by jej mohli žalovat). Při pohledu na znění některých paragrafů je ovšem zjevné, že ani v příštích letech o zábavu nepřijdeme.
Návrh novely zákona 159/1999 Sb. (stav z 19. února) přidává vedle pojištění ještě možnost bankovní záruky. Tím vypadává ze všech obecných paragrafů, slovo „pojištění“ a nahrazuje se „zajištěním“. Dále se zavádí rozdíl mezi organizátorem zájezdu (CK, dělají to pro zisk) a pořadatelem zájezdu (odbory, pionýři…, nedělají to pro zisk). Z definice zájezdu mizí v kombinacích služeb u položky „jiné služby“ omezení 20 % celkové ceny zájezdu. Za zájezd se považují i forfaity. Zavádí se informační povinnost o zajištění a evidence všech zajištěných subjektů na webových stránkách MMR. Zavádí se kontrolní a sankční činnost.
Z návrhu novely mnohem zřetelněji vyplývá, že zákon se vztahuje nejen na outgoing, ale i na incoming a domácí cestovní ruch. Vzhledem k tomu, že stále platí, že zájezdem není poskytnutí ubytování a stravování v ubytovacím zařízení v rámci živnostenského podnikání, existuje řada CK, které by rády pojistily i pobyt v apartmánech s vlastní dopravou, protože to klienti chtějí. Na druhou stranu se tu nabízejí jiné sporné výklady: jestliže hotel dopraví svého klienta z nádraží do pár kilometrů vzdáleného ubytovacího zařízení, dá se to chápat jako doplněk ke službě ubytování. Když však veze klienta přes půl republiky, už je to doprava, a tudíž i zájezd. Beze vší pochybnosti spadají pod působnost zákona provozovatelé letních táborů a rekreačních zařízení, kteří veřejnosti nabízejí tábory pro děti s dopravou např. z Prahy. Ti by měli mít koncesi.
Dalším radostným momentem je požadavek EU, aby byla jištěna platební neschopnost. Zákon 159/1999 Sb. pracuje jen s úpadkem a náš právní řád platební neschopnost (kupodivu) nezná. Co je to platební neschopnost? Kdo určí, že je CK v platební neschopnosti? Věřitel, kterému tato CK nezaplatila fakturu v den splatnosti? To bude pokojík pro korupcičku jako malovaný…
Otázka kontrol a vymáhání zákona je také veselá. Umírněnější vykladači zákona se domnívají, že bude stačit, když se budou kontrolovat všechny subjekty (organizátoři i pořadatelé) zájezdů. „Jestřábi“ ovšem tvrdí, že služby spadající do působnosti cestovního ruchu nesmí organizovat nikdo bez koncese. V horším případě si budu muset pro svůj pionýrský oddíl objednat víkendový výlet do Adršpachu u některé koncesované cestovní kanceláře, v lepším budu nucen předložit úředníkům MMR své účetnictví a přesvědčit je, že z onoho výletu v oddílové pokladničce nezbyla ani korunka…
Dean Valášek