 |
Chrám svatého Víta na Pražském hradě je bez diskuse nejznámější, nejnavštěvovanější a nejdominantnější památkou hlavního města. Je také největší chrámovou stavbou Prahy a nejdůležitějším uměleckým dílem v dějinách naší země. Jedno „nej“ Svatovítské katedrále ovšem chybí – není nejvyšší.
Turisté korzující okolím Jungmannova náměstí často netuší, že je dělí jen pár kroků od unikátního a neprávem opomíjeného gotického skvostu. Stačí jen zvednout oči nad okolní střechy a nemůžete jej přehlédnout. Ukrytý mezi Františkánskou zahradou a budovami dolní části Václavského náměstí stojí karmelitánský klášter s kostelem Panny Marie Sněžné – nejvyšší církevní stavbou v Praze. Po pravdě řečeno, kostelní stavba to není zdaleka úplná. Vystavěn byl „pouze“ vysoký chór, kněžiště, zkrátka východní část původně plánovaného chrámu. Mimořádně vysoké presbyterium o šesti klenebních polích ovšem stojí za to. Svou archaickou dispozicí, která zvýrazňuje délku a výšku a nedbá na vyvážený poměr jednotlivých rozměrů, se totiž naprosto vymyká ze souboru novoměstských kostelů. Ač nedostavěný, má kostel Panny Marie Sněžné nejvyšší klenbu ze všech pražských kostelů, asi 34 metrů. Pro srovnání: klenba Svatovítské katedrály je zhruba o metr nižší, avšak současná klenba novoměstského kostela je až renesanční, původní gotická byla vysoká přes 40 metrů. Na západní straně mělo na velkolepý chór navazovat chrámové trojlodí se zamýšleným vstupním portálem v místech dnešního Jungmannova náměstí. Stavba tak měla dosáhnout impozantní délky sto deseti metrů.
Kostel Panny Marie Sněžné při pohledu z Františkánské zahrady |
Založení prvního karmelitského kláštera v českém království povolil papež Klement VI. v roce 1346. Vlastní fundace byla o rok poz-ději spojena s královskou korunovací Karla IV. a jeho ženy Blanky z Valois. Právě proto měl nový kostel zastínit svou velikostí i Chrám sv. Víta. Do roku 1397 se podařilo vybudovat vysoké kněžiště, počínající husitské „dusno“ však přerušilo další úsilí stavitelů. Za husitů byl kostel stánkem strany Jana Želivského, vůdce pražské chudiny. Později objekt zpustl a zřítila se jeho klenba. Na počátku 17. století dostali klášter s kostelem bosí františkáni, kteří stavbu rychle obnovili, zbudovali nově zřícenou klenbu, nižší střechu a na západě vysokou průčelní stěnu s hudební kruchtou. V 18. století postavili před kostelem klasicistní farní budovu s mohutným portálem.
Západní vchod do chóru fotografovaný z prostoru původně zamýšleného kostelního trojlodí |
Nejvyšším klenba v Praze |
Kostel Panny Marie Sněžné uchovává ve svých zdech ještě jeden unikát – nejvyšší sloupový raně barokní oltář v Praze (29 metrů) s monumentálním sedmimetrovým křížem a sochami svatého Jana a Panny Marie na vrcholu. Ostatně kde také vytvořit nejvyšší oltář než v nejvyšším kostele, že? Vzácná památka je dílem neznámého umělce z let 1649 – 1651. Hlavní oltářní obraz připomíná legendu o vzniku nezvyklého přívlastku Panny Marie – „Sněžná“. Tato legenda vypráví o manželském páru, který se za časů papeže Liberia (352 – 366) rozhodl vybudovat chrám k poctě Panny Marie. Světice jim i papežovi ve snu přislíbila vyznačit místo pro založení kostela. Učinila tak nezvyklým způsobem – v měsíci srpnu vybrané místo, pahorek Esquilino v Římě, hustě zasněžila. Vně kostela Panny Marie Sněžné na severovýchodní straně, hned vedle restaurace U Pinkasů, je zachovalý gotický portál branky na bývalý klášterní hřbitov, zdobený postavami Panny Marie, Karla IV. a jeho choti Blanky. V kryptách farního chrámu je pochováno čtrnáct františkánů umučených pražskou lůzou v roce 1611 a mnoho dalších významných osobností.
Text a foto: Jan Pomykal