Kostely – středobody historických měst

Za hradbami středověkých měst neexistovala důležitější stavba než kostel. Chrámy Páně byly ústředním prvkem městských center, jejich velikost a architektonická výstavnost demonstrovaly postavení a bohatství městských komunit. Sloužily jako shromaždiště křesťanského obyvatelstva při církevních obřadech, v časech válečných se často stávaly posledním úkrytem před nepřáteli. Vysoké věže kostelů fungovaly jako vyhlídkové strážní body a zároveň z dáli upozorňovaly pocestné, že se blíží k městské aglomeraci, k větší a organizovanější koncentraci lidí.

Liturgické poslání městských svatostánků se během staletí nezměnilo. Kromě klidu a rozjímání dnes můžeme v kostelech obdivovat také stavitelské umění našich předků a výjimečnou architektonickou krásu, která z některých staveb přímo sálá. Městských chrámů je v České republice bezpočet, jen část se jich ovšem svými parametry, originální výtvarnou podobou nebo zachovalostí vymyká průměru. Níže uvedené kostelní stavby jsou vzorkem těch nejzajímavějších.

Kostel sv. Bartoloměje v Plzni je impozantní gotický trojlodní chrám z druhé poloviny 13. století a do širšího povědomí veřejnosti vešel především díky nejvyšší kostelní věži v České republice. Ta byla vybudována roku 1838 jako náhrada za svou zřícenou předchůdkyni (zničena po úderu bleskem). Kamenná část věže je vysoká 65 metrů a navazuje na ni útlá špice, končící přibližně 103 metry nad úrovní země. Po zdolání 301 schodů mohou turisté z vyhlídky dohlédnout až na šumavské stráně. Plzeňská dominanta bývá často nazývána katedrálou (vícelodní kostel s ochozem kolem kněžiště a věncem kaplí), což někteří znalci památek nesou při pohledu na „Bartoloměje“ velmi nelibě. Takže na vysvětlenou: nejedná se o katedrálu v architektonickém smyslu, nýbrž ve smyslu církevním, kdy je kostel sídelním chrámem biskupa. Proto po zřízení plzeňského biskupství byl dosavadní kostel sv. Bartoloměje povýšen na katedrálu.

Chrám sv. Bartoloměje v Plzni se chlubí nejvyšší kostelní věží v České republice

Monumentální chrám sv. Bartoloměje v Kolíně s parléřovským chórem, osmibokými věžemi a pozdně gotickou zvonicí

Stavební vývoj farního kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi má poněkud kuriózní historii. Na jeho místě stál původně románský kostelík sv. Michala z 11. století a stavitelům nového gotického chrámu bylo líto starý kostel zbourat. Proto byl efektivně začleněn do hmoty nově budovaného chrámu a posloužil jako sakristie. Vnímavý návštěvník může dodnes rozeznat románskou podkovovitou apsidu a malou věž se sdruženými okny mezi vysokými gotickými zdmi. Podle architektury presbytáře lze předpokládat, že čáslavský farní kostel vznikl na přelomu 13. a 14. století. Trojlodí bylo bohužel zcela přestavěno v pozdějších letech.

Top 5 – nejvyšší kostelní věže v ČR

A ještě dvě zajímavosti se váží ke zdejšímu chrámu: když v roce 1910 došlo na generální rekonstrukci kostela, odhalili zedníci pod omítkou desku a za ní tajný výklenek, kde nalezli kosterní pozůstatky, mezi nimiž byla i část lebky. Na základě důkladného antropologického výzkumu bylo zjištěno, že lebka je středověkého původu a patřila staršímu, asi šedesátiletému muži s mohutným orlím nosem a s těžkými vyhojenými poraněními obou očnic. Nebylo pochyb – čáslavský kostel ukrýval kosterní pozůstatky Jana Žižky. Druhou pozoruhodností je štíhlá, zdaleka viditelná kostelní věž, která je třetí nejvyšší v Čechách a pátá v celé České republice. Je na ni možné vystoupit od dubna do října. Více informací získáte v informačním centru v nedaleké knihovně.

Jednu z vrcholných perel české pozdní gotiky si můžete prohlédnout v Lounech. Zdejší chrám sv. Mikuláše, který nahradil starší kostel zničený požárem (1517), je dílem slavného stavitele Benedikta Rejta. Ten z původního kostela použil jen zdivo věže a v pozdně gotickém slohu zbudoval trojlodní stavbu s krásnou žebrovou klenbou na pilířích. Charakteristický rys lounského chrámu tvoří štíhlé stanové střechy kryté břidlicí. Pýchou kostela je pozdně gotický vchod na jižní straně se síťovou klenbou a portálem zdobeným renesančními ornamenty kolem dveří. Cennou součástí vnitřního vybavení je kamenná kazatelna z roku 1540 zdobená trojlístky a liliemi. Vchod na ni zkrášlují květy a dva andílci v renesančním slohu. V současné době je možno vystoupit na ochoz věže, ze kterého je krásný výhled na celé město a do krajiny Českého středohoří.

Městské kostely byly dominantami středověkých měst a fungovaly jako výborné orientační body v krajině. Na snímku město Louny a chrám sv. Mikuláše

V jihovýchodním cípu rozměrného náměstí Míru v Kouřimi stojí bazilikální románsko-gotický chrám sv. Štěpána. Jeho nejhodnotnější součástí je podzemní kaple sv. Kateřiny z let 1260 – 1270 zaklenutá osmibokou hvězdicovou žebrovou klenbou na jediný svazkový pilíř s listovou výzdobou. Památku tohoto typu budete v kontinentální Evropě hledat marně. Naprosto unikátní je i její fresková výmalba z doby kolem roku 1410, kterou mimo jiné tvoří komplex dvaceti čtyř postav andělů hrajících na dobové hudební nástroje. Další takovýto andělský chór se na území České republiky nachází pouze na Karlštejně. Přetrvávající záhadou však zůstává, k jakému účelu byla kaple zřízena. Jedna z hypotéz tvrdí, že prostor pod kněžištěm neměl původně funkci krypty (jak je vesměs označován), ale že sloužil jako zvláštní kultovní místo, snad jako schránka relikvií. Kostel byl restaurován v sedmdesátých letech 19. století, poté znovu v době před první světovou válkou pod vedením Kamila Hilberta. Obě renovace svou snahou o obnovu „středověkého“ vzhledu stavby bohužel značně narušily její autenticitu. Vedle chrámu stojí pozdně gotická zvonice (později opatřená renesančními sgrafity), jejíž dva zvony jsou zavěšeny po husitském způsobu srdcem vzhůru. Podobný úchyt zvonů mají v České republice jen v Rovensku pod Troskami. Vstup do kostela sv. Štěpána si lze dohodnout v místním informačním centru.

Kostel sv. Mikuláše ve Znojmě se nachází ve výrazně exponované poloze na ostrohu nad řekou Dyjí při severozápadním okraji historického města. Chrám byl postupně budován od roku 1338 až do druhé poloviny 15. století na místě staršího románského kostela z 12. století. Jedná se o monumentální síňové trojlodí s pětibokým presbytářem, k jehož severní stěně přiléhá dvoupatrová sakristie. K nejstarším částem náleží severní předsíň s obkročnou klenbou, obvodové zdivo a obě podlaží sakristie. Klenba presbytáře i střední lodi byla koncem 15. století zaklenuta síťovou klenbou, boční lodě byly zaklenuty klenbou křížovou. Rovněž byly přistavěny jižní kaple a do západní části byla vložena pozdně gotická kruchta. Bez výraznějších stavebních úprav budova kostela přečkala až do poloviny 19. století. Původní dvě kostelní zvonice byly v této době zdemolovány (zbyla pouze spodní část severní věže) a v letech 1848 – 1851 byla vybudována nová neogotická zvonice při závěru presbytáře. Ke třem stranám chrámového trojlodí byly také postupně přistavovány kaple a předsíně. Větších úprav se kostelní loď dočkala až v prvních desetiletích 20. století. Raritou interiéru je kazatelna v podobě zemského glóbu od J. Winterhaldera z roku 1760.

Kostel sv. Mikuláše ve Znojmě upoutává svou výraznou polohou nad údolím Dyje

Nad náměstím v Sedlčanech (poněkud skryt za socialisticky obludnou stavbou obchodního domu Rozvoj) ční bělostný kostel sv. Martina, který je jedním z nemnoha dochovaných obranných kostelů v Čechách. Město nikdy nebylo výrazně opevněno a kostel stojící za pevnou kamennou hradbou plnil funkci posledního útočiště obyvatel při nepřátelském napadení. Dnešní zvonice je pozůstatkem vstupní brány v kostelní hradbě (dodnes je vidět zbytek ostění vjezdu), hradba samotná je sice recentní, nicméně byla vystavěna na středověkých základech, čímž kopíruje původní průběh ohrazení. Kostel sv. Martina se strmou střechou, výraznými gotickými okny a subtilní hranolovou věží doznal od doby své výstavby (kolem roku 1270) jen málo změn a působí strohým, vznešeným dojmem. Mimochodem, město Sedlčany je výrazně spjato s postavou slavného renesančního „podnikatele“ Jakuba Krčína z Jelčan, který dlel na nedaleké tvrzi v Křepenicích a byl pravidelným účastníkem bohoslužeb v sedlčanském chrámu.

Opevněný kostel sv. Martina v Sedlčanech, jehož hlavní obrannou složkou byla mohutná oválná hradba

Na nejvyšší kostelní věž jižních Čech můžete vystoupat v Táboře. Děkanský kostel Proměnění Páně (výšková dominanta Žižkova náměstí) byl budován od roku 1440 a dokončen kolem roku 1512 zaklenutím trojlodí (navrhl i prováděl mistr Staněk z Prahy). V roce 1532 kostel i s věží poškodil požár, byl později opraven v renesančním slohu. Opět byl poškozen požárem v roce 1602, stejně jako střelbou v listopadu 1621 při obléhání Tábora císařskými vojsky. V letech 1896 – 1898 byl kostel regotizován a byla mimo jiné přistavěna druhá sakristie, původní barokní oltář byl nahrazen oltářem neogotickým. Gotická věž s barokní bání je vysoká 77,8 metru a vede na ni asi 250 schodů. Je šestou nejvyšší kostelní věží v České republice.

Za další raritou se vypravíme do středověkého města na soutoku Labe a řeky Mrliny – do Nymburka. Originalita zdejšího kostela sv. Jiljí (vystavěn na konci 13. století) spočívá ve volbě stavebního materiálu. Téměř celý chrám je totiž vybudován z cihel, pouze věž, architektonické články a kvádry armující opěráky jsou provedeny z tesaného kamene. Tato stavební technika, kombinující červené cihly s pečlivě opracovaným kamenem, je barevně velmi působivá a v Čechách se s ní v tak velkém měřítku setkáváme vůbec poprvé. Ptáte se proč cihly? Inu proto, že v Polabské nížině byla nouze o kámen a jeho dovoz byl v tehdejší době neúměrně drahý. Ostatně i stavební technologie dochované části nymburských hradeb nebo nedalekých zbytků lužního hradu Mydlovar souvisejí s ostrovem cihelné gotické architektury v Polabí.

Představu o tom, jak bolestně se kolem poloviny 13. století rodil nově nastupující gotický sloh, si můžete udělat v Písku. Tamější kostel Narození Panny Marie byl založen jako bazilikální trojlodí, které završovaly dvě stejné věže, umístěné nad západními poli bočních lodí. Zatímco severní věž se dochovala takřka v původní hmotě, na místě jižní byla ve druhé polovině 15. století postavena podstatně mohutnější a vyšší věž stávající. Přestože shoda architektonických forem prozrazuje, že kostel v Písku byl dílem huti (středověká stavební dílna), která pracovala na píseckém hradě a na paláci královského hradu Zvíkova, kostel Narození Panny Marie vykazuje stále konzervativní podobu románské architektury. Při prohlídce interiéru sice zaznamenáte gotické znaky (lomené oblouky, křížové klenby), ovšem celá stavba působí robustním, až těžkopádným dojmem, prostou a strohou monumentalitou, příznačnou pro předcházející architektonické období. Všechno zkrátka nešlo ze dne na den a gotika si často jen těžko razila cestu v pevně ustálených českých tradicích.

Unikátní podzemní kaple sv. Kateřiny pod kostelem sv. Štěpána v Kouřimi nemá v kontinentální Evropě obdoby

Západní průčelí kostela Narození Panny Marie v Písku. Vlevo původní věž ze 13. století, vpravo vysoká věž z druhé poloviny 15. století s barokní bání

Jednu z nejkrásnějších a nejvýznamnějších církevních památek si lze prohlédnout v Kolíně, v dominantní poloze na nejvyšším místě původního městského areálu. Chrám sv. Bartoloměje se stavěl přibližně čtyři desetiletí zhruba od počátku šedesátých let 13. věku. Po požáru v roce 1349 nahradil Petr Parléř původní presbytář monumentálním třicet tři metrů vysokým chórem katedrálního typu s ochozem a věncem kaplí. Vzorem mu byl kostel sv. Kříže ve švábském Gmündu, budovaný jeho otcem Jindřichem Parléřem.

Východní část kolínského kostela, která nápadně převyšuje starší síňové kostelní trojlodí, patří k nejlepším dílům tohoto skvělého stavitele. Západnímu průčelí vévodí dvě osmiboké, zdaleka viditelné věže, jejichž jednotlivá podlaží s hrotitými okny jsou oddělena vodorovnými římsami. S chrámem souvisí pozdně gotická zvonice stojící samostatně v blízkosti severní věže. V nejvyšším patře se nacházel byt hlásného s ochozem.

Kostel sv. Bartoloměje patří mezi stavbami vzniklými ve druhé polovině 13. století na půdě nově založených českých královských měst k nejpřednějším. Svou monumentalitou byl nepochybně nejen vyjádřením prosperity města a jeho obyvatel, ale neméně se tu projevily nároky a ambice zakladatele města, krále Přemysla Otakara II. Zřejmě jen za takových okolností mohlo vyrůst tak náročné a impozantní dílo, přesahující běžné možnosti nově vznikajících městských komunit.

Text: Jan Pomykal
Foto: Jan Pomykal, Martina Pomykalová, CzechTourism, archivy měst Kolín a Louny