U příležitosti třicátého výročí od revoluce si pojďme zavzpomínat, jaké že bylo hotelnictví za minulého režimu. Pobyt v hotelu za socialismu měl svoje kouzlo. Dnes už si na to v podstatě nikdo nepamatuje. Občas nám to ale nechtěně připomene hotel ve stylu retro, který se za poslední tři dekády moc nezměnil.
Chcete konkrétní příklady? Mohl bych vzpomenout třeba největší hotel ve Žďáru nad Sázavou – tříhvězdičkový hotel Jehla. Nebo penzion Metuje v Teplicích nad Metují. Jak probíhala hotelová rekreace v osmdesátých letech 20. století? Přenesme se do té doby.
Začíná to tím, že si doma sbalíte věci do koženkového kufru nebo do pěkného batohu s železnou konstrukcí, a vyrazíte autobusem do odpočinkové destinace. Autobus má jako obvykle zpoždění dobrých dvacet minut. Modlíte se, abyste vůbec stihli dorazit do hotelu před 17. hodinou, kdy se recepce zavírá – další hosté se mohou dostavit až další den po poledni. Late check-in neexistuje.
Když meziměstský spoj konečně dorazí do cíle, otevřete skleněné dveře s mosazným reliéfem do hotelu a tam vás přivítá oblak kouře. To si právě prošedivělý recepční zapálil svou dnešní dvacátou šestou cigaretu. Nějak přece musí zabít nudu…
Vejdete dovnitř a recepční na vás sotva koukne. Na vaše „Dobrý den!“ se ozve „Nó?“ a pozdravem je akorát pozdvihnuté obočí. Pak recepční s otráveným výrazem vytáhl ručně psané „štafle“, tedy knihu rezervací. „Jméno a kolik vás je?“ vyštěkne. Musíte vytáhnout červenou plastovou knížku se spoustou stránek. (Pro generaci Y a Z připomínám, že ta knížka se jmenuje občanský průkaz.) Složitě a pomalu vypisuje recepční do dlouhého formuláře veškeré vaše osobní údaje. Pokud se mu to nechce psát právě teď, vaše občanky si nechá u sebe a vrátí vám je, až se mu to bude hodit. Možná večer, možná až na konci vašeho pobytu.
Dostáváte klíče s velkým světle modrým umakartovým číslem a už se trmácíte k výtahu. Jaké však překvapení – do třetího patra musíte pěšky. Strašná smůla, výtah se zrovna předchozí den rozbil. Kdyby už existoval internet a na něm dokonce recenze, tak byste se dozvěděli, že „výtah se zrovna rozbil“ už před třemi měsíci.
Přijdete na pokoj. S trochou snahy si otevřete mechanickým klíčem dveře. Vítají vás omšelé postele s proleženými matracemi. Okno panelákovitého vzezření, kterým poněkud táhne. Na stolku uvidíte popelníček. Že by sen našeho současného prezidenta?
Světle modrá, oranžová nebo hnědá koupelna s oblíbeným prvkem – bílou vanou s krásným rezavým potůčkem od baterie až k odtoku. V přihrádce vedle toalety skládaný toaletní papír – papírky, které mají do měkkosti daleko a pěkně řežou. A že neteče teplá voda? Zavoláte na recepci a po osmi zvoněních se ozve muž otráveným hlasem.
„Recepce. Co je?“
„Promiňte, pane, opravdu nerada vás obtěžuji, ale neteče nám teplá voda.“
„A voda teče?“
„Ano, pane vedoucí, ale jen studená.“
„Paní, buďte ráda, že teče vůbec nějaká.“
„Jenomže my jsme si zaplatili rekreační pobyt, a ne otužování!“
„Á, madam si vyskakuje! Jestli se vám něco nelíbí, jeďte jinam.“
Máte pobyt s polopenzí. Ostatně jak jinak. Běžné restaurace existují jen v omezené formě a většina obyvatel si nemůže dovolit jít do restaurace na jídlo. Kuchyňka v hotelu není. Objednat si jídlo z místní jídelny a nechávat si ho dovážet v jídlonosiči je nepředstavitelné. Takže polopenze.
Večeře začíná v 18.00, ani o minutu později. Přesně v šest hodin večer zamyká paní provozní vstupní dveře do restaurace a už se sem nikdo nedostane. Pořádek musí být a na tržbách nebo množství hostů skutečně nezáleží. Jsme v socialismu, všechno patří všem a výsledky nejsou důležité. Pokud zrovna není konec pětiletky. Personálu na place je ovšem spousta. Je tu dostatek číšníků a servírek, jsou tu uklízečky i debaras. Barman na baru, kde září český rum, myslivec a režná. Tolik personálu, že bychom si o tom dneska mohli nechat jenom zdát.
Všechno běží jak na drátkách. Předkrm. Polévka s tvrdým rohlíkem (že pečivo může být i čerstvé, to přijde až s kapitalismem). Vepřo-knedlo-zelo topící se v omastku a na závěr roláda. Však je to scénář, který se již tisíckrát opakoval, a ještě tisíckrát bude. Týden co týden, každou sobotu večer začínáte stejným „meníčkem“…
Občas noviny píší, že dřív bylo líp. Opravdu? Není špatné si to sem tam připomenout, viďte?
Foto: Shutterstock.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
První velká incomingová akce na podporu návštěvnosti České republiky po pandemii covid-19. Tak vnímají odborníci na cestovní ruch z celého světa Czech Republic Travel Trade Day (TTD) 2022. Ve spolupráci s Destinační agenturou Živý kraj ho uspořádala...
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
