Slovácký tanec verbuňk a slovenská fujara byly 25. listopadu minulého roku zařazeny na seznam nehmotného světového kulturního dědictví, který sestavuje Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Spolu s nimi se na ceremonii v pařížském sídle UNESCO dostalo stejného ocenění i dalším 41 projevům tradiční lidové kultury ze všech koutů světa.
Pro Českou republiku i pro Slovensko jde o první zápis na seznam, který má nyní 90 položek. Ve zdůvodnění, které zápis doprovází, oceňuje UNESCO verbuňk pro jeho vysokou uměleckou úroveň a označuje ho za výraz kulturní identity jeho oblasti, tedy Moravského Slovácka. U fujary, která tvoří součást tradiční kultury středního Slovenska, zdůrazňuje UNESCO rovněž její vysokou uměleckou hodnotu.
Mezi dalšími výrazy nehmotné a orální kultury, které dnes byly na seznam zařazeny, patří například japonské divadlo kabuki, vířivé tance tureckých dervišů, tradiční indonéská dýka kris nebo zdobené volské potahy z Kostariky.
O zápisu rozhodovala mezinárodní porota, ve které byla také moravská etnoložka Martina Pavlicová. V zařazení verbuňku na seznam vidí morální závazek dál pečovat o zachování lidových tradic. Česká republika se přitom na seznam, který nyní obsahuje 90 položek, dostala díky verbuňku vůbec poprvé.
Ze slavností v Tvrdonicích (okr. Břeclav) |
Verbuňk je starý tanec, který býval na Moravském Slovácku výrazem vzdoru proti verbování na vojnu. Jeho kořeny datují etnomuzikologové do první poloviny 18. století, kdy se v českých zemích ještě verbovali mladí muži do armády. Název tance je odvozen od německého slova Werbung, které lze přeložit jako najímání. Odvedenci tancem mimo jiné uvolňovali napětí pramenící z radikální změny životní situace.
Znalci ho charakterizují jako mužský skočný, improvizovaný tanec, jehož neoddělitelnou součástí je zpěv. Plní řadu rolí, mezi něž patří i „namlouvací“ funkce, kdy se muž předvádí před ženami. Tanec sice předvádí několik tanečníků, každý z nich ale tančí sám za sebe. Verbuňk má tři části – předzpěv, při němž již začíná pohybový projev, dále pak pomalejší a rychlou taneční část.
Verbuňk klade na tanečníka značné nároky. Sám tanec obsahuje výskoky, poskoky, vysoké i nízké figury. Už to samo o sobě je fyzicky dost náročné, navíc se k tomu přidává zpěv. Verbuňk se až do současnosti udržel také díky činnosti řady folklorních souborů, ze kterých také pocházejí jeho nejlepší tanečníci.
Verbuňk jako takový se ale vyvíjel i v průběhu 20. století, kdy tanečníci z jednoduchých mužských cifer začali vytvářet regionální styly. Odborníci rozlišují šest základních regionálních stylů. Jde o oblast Kyjova, Strážnice, Břeclavi, Uherskohradišťska a Uherskobrodska, Velké nad Veličkou a hanáckého Slovácka. V současnosti se tančí ve 142 obcích regionu, nedochoval se naopak v 52.
„Ten tanec žije. Některé prvky se zachovaly, jiné se rozvíjejí,“ řekl letos v červnu Jan Krist, jeden z organizátorů foklorního festivalu ve Strážnici. Proměna je podle něj dána i změnou samotných tanečníků. Zatímco dříve v kraji mezi Břeclaví a Uherským Hradištěm tancovali verbuňk zpravidla sedláci, zvyklí tvrdě pracovat, v současnosti jsou to většinou tanečníci folklorních souborů, což se muselo projevit i v jeho podobě.
Dnes se mu věnují hlavně folklorní soubory, stále je ale i přirozenou součástí tanečního repertoáru například při hodech, svatbách či vinobraních.
Seznam UNESCO se začal tvořit v roce 2001, ale dnešní třetí vyhlašování jeho nových položek bylo zřejmě poslední. Generální konference UNESCO totiž předloni schválila úmluvu o ochraně nehmotného kulturního dědictví, ve které se předpokládá vytvoření reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva.
Tam budou převedeny všechny složky dosavadní listiny, pokud pocházejí z členských států úmluvy.
Zdroj: ČTK
Foto: CzechTourism