Od svého založení v roce 1978 přitáhl Seznam světového dědictví Vzdělávací, vědecké a kulturní organizace Spojených národů (UNESCO) miliony návštěvníků z celého světa do míst, která jsou v seznamu uvedena díky jejich kulturnímu významu a kvalitě ochrany, kterou umístění na seznam světového dědictví zaručuje. V tomto článku se budeme zabývat tím, jak seznam světového dědictví UNESCO vznikl, co doopravdy znamená výraz „světové dědictví“, a podíváme se blíže na některá z míst na seznamu v zemích, které Českou republiku obklopují, tedy v Německu, Rakousku, Polsku, Maďarsku (protože je členem V4) a na Slovensku.
V roce 1972 přijala Generální konference UNESCO usnesení, které podepsalo 175 zakládajících států a jmenovalo se Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví. Záměr byl jednoduchý – definovat a konzervovat světové dědictví pomocí seznamu vynikajících míst, která mají význam pro celé lidstvo, a zajistit jejich ochranu pomocí úzké spolupráce mezi národy. Signatáři Úmluvy se zavázali k ochraně míst ze seznamu na svém území a k tomu, že o ně podle svých nejlepších schopností budou pečovat pro budoucí generace. Do roku 1978 bylo do seznamu vloženo prvních 12 míst.
Ale co je to kulturní dědictví? Podle definice, uvedené v Úmluvě, „kulturním dědictvím je památka, skupina budov nebo lokalita mající historickou, estetickou, archeologickou, vědeckou, etnologickou nebo antropologickou hodnotu. Přírodní dědictví je vymezeno jako význačné fyzikální, biologické a geologické jevy, společenství ohrožených rostlin nebo živočišných druhů a území cenná z hlediska vědeckého, estetického nebo z hlediska ochranářského.“ Je toho kupa, ale všechno je to důležité, zejména pro budoucí generace.
Když se probíráte seznamem, narazíte na tak různorodé položky, jako je Grand Canyon, Galapážské ostrovy, železárny Volklingen nebo citadela na Haiti, ale dohromady představují obecné dědictví a podle tvrzení UNESCO jsou svědectvím „přetrvávající minulosti“. „Kdyby tyto objekty zmizely, byla by to nenahraditelná ztráta pro všechny a pro každého z nás. Co více, mnoho z nich je ohroženo, a to zvláště v dnešní době. Ochrana tohoto obecného dědictví je věcí každého z nás.“
Jak se tato místa vybírají? Památky se přidávají do seznamu nominačním procesem, který začíná v zemi, kde se toto místo nachází. Po nominaci přijde ke slovu Výbor pro světové dědictví, který se skládá z 21 osob volených valnou hromadou zástupců států – signatářů Úmluvy. Ten za asistence Mezinárodní rady pro památky a Světové ochranářské unie provede expertní zhodnocení každého návrhu a rozhodne, zda se objekt do seznamu přidá, nebo ne.
Dnes je na seznamu světového dědictví zapsáno 754 míst (582 kulturních, 149 přírodních a 23 smíšených) ve 129 zemích a seznam se každým rokem prodlužuje podle toho, jak se přidávají další místa, která prošla schvalovacím procesem. Pokud se týká zemí v blízkosti České republiky, vede Německo s 27 místy, následuje Polsko (11), Rakousko (8), Maďarsko (7) a Slovensko (4). Samotná Česká republika se může pyšnit 12 položkami na seznamu.
Zde jsou některé z těch nejdůležitějších podle jednotlivých zemí:
Německo
Podle německých webových stránek UNESCO tato země vstoupila do UNESCO v roce 1951. UNESCO bylo mezi prvními specializovanými agenturami Spojených národů, jehož se Spolková republika Německo stala členským státem a ukončila se tak intelektuální izolace Německa, způsobená nacistickým režimem v letech 1933 – 1945. K UNESCO se v roce 1972 připojila také Německá demokratická republika (NDR) a tím se také stala poprvé členem Spojených národů. Po sjednocení Německa 3. října 1990 se používá jako oficiální název „Německo“. Po Spojených státech a Japonsku je Německo třetí zemí, které mají největší podíl na financování UNESCO.
Průmyslový komplex uhelných dolů Zollverein v Essenu
Tento komplex se dostal na seznam UNESCO v roce 2001. UNESCO považuje průmyslový komplex uhelného dolu Zollverein za výjimečnou industriální památku kvůli tomu, že budovy jsou vynikajícím příkladem aplikace designérského konceptu Moderního hnutí v architektuře v celkovém industriálním komplexu. Technologické a další systémy objektu Zollverein XII jsou údajně představitelem klíčového období v rozvoji tradičního evropského těžkého průmyslu, kdy se v průmyslu používaly pozitivní a člověku sympatické architektonické návrhy vynikající kvality.
Klášterní ostrov Reichenau
Ostrov Reichenau na Kostnickém jezeře uchovává stopy benediktinského kláštera založeného v roce 724, který si získal nezanedbatelný duchovní, intelektuální a umělecký vliv. Kostely sv. Marie a Marka, sv. Petra a Pavla a sv. Jiřího byly postaveny převážně od 9. do 11. století a poskytují panorama rané středověké architektury ve střední Evropě. Jejich nástěnné malby a další památky z 10. a 11. století přinášejí svědectví o tehdejší působivé umělecké aktivitě. Reichenau byl na seznam přidán v roce 2000.
Zahradní království v Dessau-Wörlitz
UNESCO v něm vidí vynikající příklad aplikace filozofických principů osvícenecké doby na design a tvorbu krajiny, které v sobě integrují umění, vzdělání a ekonomiku v harmonickém celku. Zahradní království v Dessau-Wörlitz je jedním z posledních příkladů vrcholu designu krajiny 18. století a na seznam UNESCO se dostalo v roce 2000. Jeho různorodé části – význačné budovy, upravené krajinné parky a zahrady v anglickém stylu a jemné modifikované plochy zemědělské půdy slouží příkladným způsobem estetickým, vzdělávacím a hospodářským účelům.
Katedrála v Kolíně
V seznamu UNESCO se uvádí, že „stavba tohoto mistrovského díla gotiky započala v roce 1248, měla několik etap a byla dokončena až roku 1880. Přes sedm století byli stavitelé jeden po druhém naplněni stejnou myšlenkou a duchem absolutní věrnosti původním plánům. Nehledě na výjimečnou vnitřní hodnotu a umělecké mistrovství, které představuje, dokládá kolínská katedrála přetrvávající sílu evropského křesťanství.“ Kolínská katedrála byla přidána na seznam v roce 1996. Prvním německým objektem, který byl do seznamu zanesen v roce 1978, byla katedrála v Cáchách (Aachen).
Polsko
Středověké město Toruň
Město Toruň bylo zaneseno do seznamu UNESCO roku 1997. Za svůj původ vděčí Řádu německých rytířů, kteří tam v polovině 13. století vystavěli hrad jako základnu pro další výboje a evangelizaci Pruska. Město začalo brzy hrát ekonomickou roli v rámci Ligy hanzovních měst. Ve Starém a Novém Městě se nachází mnoho impozantních veřejných a soukromých budov ze 14. a 15. století (je mezi nimi i Koperníkův dům), které svědčí o tom, že Toruň byla významným městem.
Dřevěné kostely v jižním Malém Polsku
V seznamu UNESCO se píše: „Dřevěné kostely Malého Polska nesou důležité svědectví o středověkých tradicích výstavby kostelů a mají souvislost s liturgickými a kultovními funkcemi římskokatolické církve v relativně uzavřeném regionu ve střední Evropě. Kostely jsou nejreprezentativnějšími příklady dochovaných gotických kostelů, postavených roubenou technikou z vodorovných klád. Jsou obzvlášť působivé ve svém uměleckém a technickém provedení a sponzorovaly je šlechtické rody a vládci jako symboly sociální a politické prestiže.“ Dřevěné kostely si našly své místo na seznamu v roce 2003.
Kalwaria Zebrzydowska – poutní místo,
krajinný výtvor a perla manýrismu
Protireformace vedla v 16. století v Evropě k rozkvětu výstavby Kalvárií nebo náboženských zahrad založených na pašijích. Kalwaria Zebrzydowska je vynikajícím příkladem tohoto typu rozsáhlého krajinářského designu, který v sobě obsahuje přírodní krásy s duchovními účely a principy barokního parkového designu. Je to výjimečná kulturní památka, v jejímž případě byla přirozená krajina použita jako základ pro symbolické ztvárnění událostí, spojených s utrpením Krista. Kalwaria Zebrzydowska byla na seznam UNESCO přidána v roce 1999. Od doby, kdy byla v 17. století založena, zůstal park prakticky nezměněn a zůstal dodnes oblíbeným poutním místem.
Koncentrační tábor Auschwitz
V seznamu UNESCO je uvedeno: „Opevněné zdi, ostnaté dráty, nástupiště, baráky, šibenice, plynové komory a kremační pece ukazují prostředí, ve kterém se uskutečňovala nacistická genocida v bývalém koncentračním a vyhlazovacím táboře Auschwitz – Birkenau, který byl největším svého druhu ve Třetí říši. Podle historických výzkumů jím prošlo 1,5 milionu lidí, mezi nimiž bylo mnoho Židů. Zde v tomto táboře byli systematicky mořeni hladem, mučeni a vražděni. Je to symbol největší lidské krutosti vůči jiným lidským bytostem 20. století.“ Auschwitz byl do seznamu UNESCO zanesen v roce 1979.
Rakousko
Kulturní krajina v oblasti Hallstattsko-
dachsteinské solné komory
Kulturní krajina Hallstattsko-dachsteinské solné komory byla přidána do seznamu UNESCO v roce 1997. Leží v oblasti, obepínající Hallstattské jezero a město Hallstatt, které je známé svými legendárními solnými doly. Lidská aktivita v nádherné přírodní krajině solné komory začala už v předhistorických dobách. Zdejší zásoby soli se využívaly už ve druhém tisíciletí před naším letopočtem. Tento přírodní zdroj tvořil základ prosperity tohoto území až do poloviny 20. století. Prosperita se odráží v nádherné architektuře města Hallstattu. V bezprostřední blízkosti mohou návštěvníci najít i Hallstattské muzeum místního dědictví, archeologické naleziště, kostnici, farní kostel a muzeum solných dolů.
Železnice v Semmeringu
Semeringská železnice byla postavena v letech 1848 – 1854 a v délce 41 kilometrů vede vysokohorským terénem. Je to jedno z největších děl civilního stavebnictví od pionýrských dob budování železnice. Vysoký standard tunelů, viaduktů a dalších prací zajistil nepřetržitý provoz na trati až do dnešních dnů. Trať vede malebnou horskou krajinou a podél ní se vyskytuje mnoho pěkných budov, určených k trávení volného času, které byly postaveny v době, kdy toto území železnice zpřístupnila. Trať vede z Vídně do italského Terstu. Je to první železnice, která překonala vysokohorský hřeben a stala se tak prototypem horské železnice. Do seznamu UNESCO byla zařazena v roce 1998.
Kulturní krajina Wachau
Wachauská kulturní krajina se rozkládá v údolí Dunaje mezi Melkem a Křemží a je to terén s vysokou vizuální kvalitou. Obsahuje v sobě mnoho prvků – architektonické (kláštery, hrady, zříceniny), prvky městského designu (města a vesnice) a zemědělského využití, které se soustřeďuje především na pěstování vinné révy. Lidské osídlení se tu datuje už od předhistorických dob, poznamenává seznam UNESCO. Do jeho seznamu se tato krajina dostala v roce 2000. O Wachauské kulturní krajině se říká, že živě ilustruje v základě středověkou krajinu, která se během časů organicky a harmonicky vyvíjela.
Maďarsko
Historická kulturní krajina Tokajské vinařské oblasti
Do seznamu světového dědictví UNESCO byla zařazena v roce 2002 a je to nejnovější maďarský přírůstek. Tato krajina byla vybrána pro svou zřetelnou vinařskou tradici, která tu existuje minimálně celé jedno tisíciletí a která přežila až do dnešních dnů. UNESCO píše, že „celá krajina tokajského vinařského regionu včetně vinohradů a prastarého osídlení živě ilustruje specializovanou formu tradičního využití půdy, kterou reprezentuje“.
Tokajská vinařská oblast se nachází 200 kilometrů od Budapešti blízko slovenských a ukrajinských hranic. Oficiálně uznaná a ohraničená zemědělská půda obnáší zhruba 6 000 hektarů a zahrnuje 26 vesnic. Vína, která se zde pěstují, mají oprávnění nést na svých etiketách název Tokaji. Tento region byl první, který plodil víno registrované pod ochrannou známkou už v 18. století.
Národní park Hortobágy – Puszta
Kulturní krajina Hortobágy – Puszta byla do seznamu UNESCO zařazena v roce 1999 a představuje obrovské území plání a mokřin ve východním Maďarsku. Tradiční formy využití půdy, jako je pastva domácích zvířat, se vyskytuje v tomto pastorálním prostředí už více než dvě tisíciletí. Podle materiálů UNESCO představuje kulturní historie této oblasti „harmonickou interakci mezi lidskými bytostmi a přírodou“.
Raně křesťanská nekropole v Pécsi (Sopianae)
Ve 4. století byla na pohřebišti římského provinčního města Sopianae (dnes se jmenuje Pécs neboli Pětikostelí) postavena pozoruhodná série zdobených hrobek. Je důležitá jak z hlediska strukturálního, tak architektonického. Hrobky byly vybudovány jako podzemní pohřební komory s pamětními kaplemi na povrchu země. Hrobky jsou důležité také z uměleckého hlediska, protože jsou bohatě zdobené nástěnnými malbami vynikající kvality, které zpodobňují křesťanská témata. UNESCO považuje toto místo za unikátní příklad raně křesťanského funerálního umění. Do seznamu bylo zapsáno v roce 2000.
Slovensko
Spišský hrad a přilehlé kulturní památky
Spišský hrad je největším středověkým hradem ve střední Evropě. Jeho vznik se datuje do roku 1113, kdy byl vybudován jako královský hrad na důležité obchodní stezce k Baltskému moři. Druhou částí historického osídlení je Spišská kapitula, založená jako nezávislá církevní komunita. A v neposlední řadě je to také vesnice Zehra, kde stojí gotický kostel Svatého Ducha s nádherným interiérem a gotickými obrazy. Spiš byla do seznamu UNESCO přidána v roce 1993.
Banská Štiavnica
Staré středověké hornické centrum navštěvovali v průběhu staletí mnozí vynikající inženýři a vědci a mnoho z nich se podílelo na jeho slávě. Postupně tak vzniklo město s renesančními paláci, kostely ze 16. století, elegantními náměstími a hrady. Městské centrum se mísí s okolní krajinou, která obsahuje živé relikty důlních a metalurgických aktivit z dávné minulosti. Banská Štiavnica je nejstarším hornickým městem na Slovensku a leží v jeho centrální části. Jednotlivé části města vystupují po terasovitých úbočích malebného údolí mezi kopci Glenzenberg, Paradajs, Sobov a Kalvaria, které tvoří část vulkanického Štiavnického pohoří. Okolí města lemují umělé nádrže či jezera Klinger, Štiavnica, Hodruša, Belian a další, která byla vybudována pro využití v důlním průmyslu. Štiavnické hory byly vyhlášeny chráněným přírodním územím a jsou jedním z největších pohoří vulkanického původu v západních Karpatech. Banská Štiavnica byla zařazena na seznam UNESCO v roce 1993.
Potřebujete-li více informací, odkazů anebo chcete-li se podívat na kompletní Seznam světového dědictví UNESCO, zavítejte na adresu http://whc.unesco.org.
Sestavil Kip Bauersfeld
whc.unesco.org