Umění skončit business včas

Ze zkušenosti vím, že podnikatelé v cestovním ruchu byli až dosud zvyklí koncentrovat se na prodej. To je pochopitelné, protože každý by měl dělat to, čemu rozumí nejlépe. Bohužel se pak stává, že jednatelé, potažmo společníci, nemají úplný přehled o závazcích své společnosti. Řada B2B vztahů dosud fungovala, a tak se neřešilo, jaké závazky ve skutečnosti formálně stanoví smlouva, kterou si kdysi podnikatelé mezi sebou uzavřeli, pokud tedy vůbec nějakou uzavřeli. V případě, že na společnost bude podán insolvenční návrh, postupuje naopak insolvenční soud a správce naprosto formálně. Podívá se, jaké závazky jsou podle smluv a jiných důkazů splatné a podle toho úpadek jako faktický stav posoudí, včetně okamžiku, ke kterému se společnost v úpadku ocitla.

V návaznosti na zjištění úpadku zahájí insolvenční správce zjišťovací proces, jehož cílem je získat pro věřitele co možná nejvíce prostředků do majetkové podstaty společnosti. Pro tyto účely je oprávněn, či v určitých případech i povinen, odporovat určitým úkonům společnosti (tj. žádat zpět co takovým úkonem z majetku společnosti ušlo), které byly uskutečněny v době, kdy se společnost ocitla v úpadku. Nadto je insolvenční správce oprávněn v určitých případech požadovat finanční plnění také po jednatelích společnosti a jejích společnících. Jak je to možné?

Podle příslušných ustanovení insolvenčního zákona platí, že statutární orgán dlužníka je povinen podat insolvenční návrh, zjistí-li, že se nachází v úpadku buď ve formě platební neschopnosti, nebo ve formě předlužení. O platební neschopnosti hovoříme, když podnikatel eviduje více než dva věřitele se závazky po splatnosti více než 30 dnů a tyto závazky není schopen hradit. V současné situaci bude důvodem neschopnosti platit především výpadek cash flow. O předlužení se jedná v situaci, kdy společnost má více věřitelů a tržní hodnota majetku společnosti je nižší než účetní hodnota všech splatných i nesplatných závazků společnosti a tato situace nemůže být do budoucna zvrácena s přihlédnutím k dalšímu očekávanému provozu.

Při nepodání insolvenčního návrhu vzniká osobní odpovědnost jednatelů, členů představenstva a dalších manažerů dlužníka, kteří znají ekonomický stav firmy. Odpovědnost hrozí také společníkům, protože schvalují účetní závěrku a mají přístup k podkladům a informacím, z nichž zjistí stav závazků společnosti. Od 1. 11. se povinnost podat insolvenční návrh a spojené následky uplatní plně, pokud nedojde k dalšímu odkladu. Ovšem pozor, skutečnost, že jednatelé nejsou povinni podat insolvenční návrh, neznamená, že nejsou povinni postupovat s péčí řádného hospodáře. Měli by tedy přemýšlet nad tím, zda jejich kroky hospodářský stav společnosti dále nezhoršují nebo zda hrozí vznikem škody na straně zákazníků a obchodních partnerů.

Navíc, od 1. 1. 2021 vstupuje v účinnost novela zákona o obchodních korporacích, která dále zásadně zpřísňuje odpovědnost statutárních orgánů. Nejvýznamnější změnou je povinnost člena statutárního orgánu poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace v případě, že přispěl porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace. S uplatněním této nové povinnosti se v praxi očekávají výkladové obtíže, jelikož bude často problematické určit míru, jakou člen statutárního orgánu k nedostatku majetku přispěl. Očekávají se spory, které mohou insolvenční řízení prodlužovat. Většina podnikatelů chce přitom raději začínat nový business, a ne dlouze administrovat ukončení starého.

Aktivní neřešení hospodářského stavu společnosti, případně živelné přijímání rozhodnutí s dopadem na majetek společnosti, může v budoucnu negativně ovlivnit nejen společnost, ale i členy statutárních orgánů, zákazníky nebo obchodní partnery společnosti. Lze proto více než doporučit, aby společnosti za současné situace své kroky dopředu konzultovaly se svými právními zástupci. Může se tím předejít vzniku osobních rizik, anebo naopak docílit ochrany potřebných hodnot.