Tedy svět cestovního ruchu. A sice ve chvíli, kdy média minulý měsíc vytroubila do světa zprávu o tom, že zkrachoval jeden z největších a nejstarších touroperátorů této planety, cestovní kancelář Thomas Cook.
Pro mne osobně – a myslím, že i pro velkou část cestovatelské veřejnosti – to je signálem, že se hroutí tradiční jistoty a že cestovní ruch už nikdy nebude jako dřív. Jistě, díra na globálním trhu se zacelí poměrně rychle a řada cestovních kanceláří na situaci nejspíš vydělá, ale dobrou zprávou to prostě není. Minimálně pro segment organizovaného turismu. Pokud krachují i takto velcí hráči, komu a čemu už má zákazník věřit?
I ti, kdo si budou dělat zálusk na část z devatenáctimilionové zákaznické obce britského touroperátora, budou muset investovat do posílení důvěry lidí v cestovní kanceláře.
Zkrátka a dobře, krach cestovní kanceláře Thomas Cook je vodou na lopatky mlýna vyznavačů individuálního cestování. A také těch, kdo volají po silnější ochraně klientů cestovních kanceláří. Myslím, že jejich hlasy budou pár týdnů světovými médii rezonovat poměrně silně…
O tom, že se svět cestovního ruchu výrazně mění, ostatně píšeme i na stránkách hlavní tematické rubriky tohoto vydání. Využili jsme totiž toho, že letos tomu bude třicet let od pádu železné opony, a ohlédli se za tím, jak velký kus jsme od té doby ušli. Na paškál jsme si vzali konkrétně segment exotických zájezdů, ale ono se to týká prakticky celého oboru. Myslím si, že opravdu stojí za to, si sem tam (třeba před volbami) připomenout, kam a čím jsme tehdy cestovali, kde jsme bydleli, za co a kolik jsme utráceli, jak se většina z nás stravovala a jaké jsme měli cestovatelské zkušenosti. Za připomenutí ale stojí i problémy, které i po třiceti letech svobodného cestování přetrvávají a s kterými se musejí zdejší cestovní kanceláře potýkat. I o nich si u nás přečtete. Vnímáte sami nějaké jiné? Napište mi, prosím!
P. S. Uhodnete, v kterou cestovní kancelář jsem během uplynulého léta vložil svoji důvěru a vycestoval za hranice všedních dnů?
