O jazykové vybavenosti Čechů se vyprávějí legendy. Třeba o tom, že prý máme ministra, který neumí anglicky, a tak nemohl vyjednávat o evropských uprchlických kvótách. Ale to je určitě jen sprostá pomluva, vždyť je to ministr, a ne nějaký chovanec…
Ale dost laciných žertů. Faktem je, že ani čtvrt století po revoluci na tom jako národ nejsme s jazyky úplně slavně. Dokonce ani dnešní pětatřicátníci prý nevládnou angličtinou tak dobře, aby se dokázali v zahraničí bezproblémově domluvit. A za této situace přicházejí některé cestovní kanceláře s nabídkou zájezdů s anglicky hovořícími průvodci, resp. delegáty. Podle mého názoru to chce notnou dávku odvahy. Není totiž řeč o pobytových zájezdech, během kterých se turista s delegátem prakticky téměř nepotká, ale o zájezdech poznávacích, tedy takových, kdy je účastník s průvodcem v celodenním kontaktu a u kterých je kvalita cestovatelského prožitku přímo úměrná kvalitě průvodce a jeho výkladu.
Jak zjistíte v příslušném článku v hlavní tematické rubrice tohoto vydání, představitelé cestovních kanceláří se na problematiku používání lokálních průvodců dívají z různých hledisek a mají často velmi odlišné názory. Jak od zastánců, tak od odpůrců používání domorodých průvodců zaznívají srozumitelné a logické argumenty. Ano, zájezdy postavené na anglicky hovořících průvodcích a delegátech mohou být levnější. Stejně tak je pravděpodobné, že člověk, který se v dané destinaci narodil a prožil v ní celý život, bude mít reálie v malíku spíš než Čech, který se je učil teprve v posledních pár letech. Na druhou stranu se dá předpokládat, že produktový manažer cestovní kanceláře, který zájezd sestavil a doprovází ho v roli průvodce, bude mít vůči klientům větší pocit zodpovědnosti než najatý místní průvodce. A tak bychom mohli pokračovat. Jaký je váš názor na tuto problematiku? Je podle vás český trh na používání anglicky mluvících průvodců připravený? Nebo mají pravdu ti, kdo tvrdí, že jazyková bariéra zcela pomine až za dalších dvacet let? Napište nám!
