Více výsledků...
Vinařská turistika je v posledních letech jedním z nejskloňovanějších termínů, pokud jde o domácí cestovní ruch. Přibývá vinařských akcí, stále více vinařů otevírá návštěvníkům své sklepy a jako houby po dešti rostou penziony ve vinařských obcích. Ale je opravdu rozvoj vinařské turistiky tak idylický, jak se zdá? A mají šanci se na vlně úspěchu tohoto produktu svézt i cestovní kanceláře? Po tom jsme pátrali mezi odborníky z nejpovolanějších…
Byť se to dnes může mnohým zdát nepředstavitelné, ještě před dvaceti lety u nás o vinařské turistice nemohla být prakticky řeč. O předrevolučním období ani nemluvě. „Před rokem 1990 jezdili k vinařům pouze příbuzní z Prahy a ze Slovenska, k těm podnikavějším autobusy horníků z Ostravy a zájezdy ROH,“ vzpomíná na nepříliš dávnou minulost Juraj Flamik z Nadace Partnerství. „Přespávalo se v ubytovnách a víno se dělilo na ‚dá sa, nedá sa a dá sa Pražákom‘,“ s nadsázkou komentuje tehdejší úroveň kvality. Významným mezníkem se stal až rok 2000, kdy právě Nadace Partnerství realizovala projekt Moravských vinařských stezek. „Zhruba 1 200 km cyklistických tras propojilo asi 250 vinařských obcí, z nichž v mnohých viděli turisty na vlastní oči doslova poprvé,“ připomíná Flamik a dodává, že v té době na jihu Moravy kromě Brněnska, Pálavy a Podyjí prakticky neexistovaly ani značené pěší turistické trasy. „Vinařské stezky ožily pouze díky úsilí Nadace Partnerství a podpoře vinařských obcí. Samotní vinaři se od nich dalších pět let odvraceli s tím, že turisté jim budou krást hrozny, že si baťůžkáři u nich víno stejně nenakoupí a že jen zbytečně upoutají pozornost finančních úřadů,“ popisuje Flamik nelehké začátky projektu.
Za průlom lze podle Juraje Flamika označit roky 2006–2008, kdy došlo ke změně orientace Vinařského fondu, který začal masivně podporovat marketing vín na domácím trhu. „Národní vinařské centrum udělalo obrovský kus práce s webem a tiskovinami o vinařské turistice a Centrála cestovního ruchu – Jižní Morava v podpoře gastroturistiky. Nejdůležitějším aspektem byl však nástup nové generace vinařů, mladých lidí s rodinnou tradicí a zkušenostmi ze zahraničí. Jsou studovaní, v zahraničí pracovali a po otcích převzali vinařství. Záhy začaly vinařské spolky organizovat pro vinaře četné exkurze do zahraničí, kde na vinařskou turistiku narazili prakticky v každém evropském vinařském regionu,“ naznačuje posun ve vnímání a podpoře vinařské turistiky Flamik. Díky tomu vznikly první produkty vinařské turistiky a objevily se první vinařské balíčky. Klíčové je přitom to, že malí vinaři, kterých je u nás drtivá většina, pochopili výhody vzájemné spolupráce. Vznikly první akce typu otevřených sklepů a do svých provozů začaly zvát návštěvníky velká a postupně i střední vinařství. „Vinaři začali využívat synergie, kterou tento segment turistiky přináší,“ všímá si Petr Gondáš z Národního vinařského centra a vysvětluje: „Mluvím především o součinnosti a aktivitách organizací, které se zejména o propagaci vinařské turistiky starají. Jsou to Vinařský fond, Národní vinařské centrum, Centrála cestovního ruchu – Jižní Morava a Jihomoravský kraj. Kombinací vinařských produktů a propagace výše zmíněných organizací udělali z jižní Moravy druhý nejnavštěvovanější kraj v České republice.“ Samotní vinaři byli podle něj k většímu zapojení tak trochu donuceni i rostoucí kvalitou vyráběných vín. „Velmi zřídka v současné době narazíte u profesionálních vinařů na špatná vína, a proto pokud se vinař nerozhodne pro nějaký alternativní styl ve výrobě (autentisté, biodynamici atd.), musel se začít soustředit na zlepšení prodeje svých vín. Logicky se tak dostali k vinařské turistice, která jednak zvyšuje odbyt nabízených vín, ale také vynechává v obchodním řetězci mezičlánek obchodníka a s ním spojené slevové programy na prodávaná vína,“ myslí si Petr Gondáš.
Vinařská turistika sama o sobě je turistickým produktem, dokonce jedním z hlavních, kterými se dnes může Česká republika chlubit. Jakými konkrétními počiny je ale tento produkt naplněn? Námi oslovení odborníci se vesměs shodují na tom, že významným segmentem jsou vinařské akce, mezi kterými hrají prim tradiční velká vinobraní ve Znojmě, Mikulově, Bzenci a dalších městech, a také akce typu otevřených sklepů. „Za posledních osm let se jejich počet zvýšil z pěti na šedesát ročně. Pořádá je téměř každá vinařská vesnice, kde je alespoň deset vinařů. Mezi nimi vyniká nejmasovější akce Ze sklepa do sklepa ve Velkých Bílovicích, kde návštěvnost překračuje 5 000 lidí,“ uvádí Flamik. Jinou cestou podle něj jde Festival otevřených sklepů, který pořádá Nadace Partnerství a který nabízí otevřené sklepy ve 4 až 5 sousedních vinařských obcích a navíc pokaždé na jiném místě na Moravě. „Milovníkům vína tak nabízí celoživotní program poznávání vinařů a jejich vín na celé Moravě,“ říká Flamik. Potenciál v oblasti vinařské turistiky mají i produkty nabízené vinařstvími, která disponují vlastními ubytovacími kapacitami.
Výjimečné postavení mezi turistickými vinařskými programy má společnost Znovín Znojmo. „Vlastními vinicemi a archivními sklepy dokáže provést ročně až 30 000 lidí, přičemž významně spolupracuje i s ubytovateli na Znojemsku. Tyto produkty jsou unikátní i tím, že jde v podstatě o věrnostní program pro klienty a nabídka průvodcovaných prohlídek a degustací ve vinicích či sklepech ‚zdarma‘ je protislužbou za roční odběr vína v řádu několika tisíc korun,“ uvádí Flamik.
Petr Gondáš z Národního vinařského centra logicky si logicky (a právem!) přihřívá vlastní polívčičku, když upozorňuje na Salon vín České republiky, tedy kromě ledna celoročně otevřenou veřejnou degustační expozici nejlepších sta vín České republiky na daný rok, která je umístěna ve sklepení valtického zámku. Kromě toho Gondáš zmiňuje i Valtické podzemí, sklep nabízející zážitkové poznávání vína a historie, degustace, pronájem archivních boxů a různé sezonní akce.
A zapomenout nesmíme ani na již zmiňované Moravské vinařské stezky. Ty považuje vůbec za nejvýznamnější projekt vinařské turistiky třeba Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu. „Pro roky 2014 až 2019 jej agentura CzechTourism vybrala jako jeden ze tří top produktů aktivní turistiky České republiky,“ přidává argument ke své volbě Machovec a dodává, že na projekt Moravských vinařských stezek později navázaly další aktivity a kolem stezek vzniklo mnoho zajímavostí podporujících rozvoj cestovního ruchu.
Na další úroveň se vinařská turistika posunula v posledních letech, kdy vinaři začali ve větší míře nabízet i ubytování a další služby. „Vinařům se kontinuálně ekonomicky daří. Vše, co vyprodukují, také prodají a tuzemská vína tvoří pouze 25 až 40 procent konzumace vína v Česku. Vinaři si postupně opatřili nové technologie, splatili je a začali investovat do oprav a rozšiřování sklepů, budování ubytovacích kapacit nad sklepem, penzionů i hotelů s restauracemi a wellness,“ všímá si Juraj Flamik. Pro vinaře je podle něj stále hlavním úkolem prodat víno, ale už několik let řeší i to, do čeho investovat. A ve velkém se to děje právě do kapacit pro vinařskou turistiku. Celková výše těchto investic se podle Flamika pohybuje v řádu miliard korun. Jenže! Úroveň těchto služeb a produktů je podle něj taková, jakou požadují domácí klienti. „V porovnání s Rakouskem, Německem, Slovinskem a Itálií je u nás o hodně nižší. Náročnější milovníci a znalci vín si užívají spíše zahraničních vín i služeb vinařské turistiky,“ říká Flamik.
Ano, právě k této mravenčí a téměř zbytečné činnosti by se dalo přirovnat pátrání po tom, jak se produkty tuzemské vinařské turistiky projevují v nabídkách cestovních kanceláří. Pravděpodobnost, že v nabídce tuzemského touroperátora najdete nějaký vinařský balíček, je zhruba stejná, jako že vyhrajete první cenu v loterii – limitně se blíží nule. Pravda, jsou i výjimky. Na nabídky cílené na určité milovníky vína narazíte třeba v katalogu CK Atis. Podle obchodního ředitele CK Atis Petra Krče poptávka po takových nabídkách je, ale vinaři o spolupráci s cestovními kancelářemi nemají zájem. „Vinaři upřednostňují skupiny, které většinou jezdí bez cestovní kanceláře, v krajním případě o skupiny cizinců přes cestovní kancelář. O individuální klientelu přes cestovní kancelář je minimální zájem a malí ubytovatelé s cestovkami spolupracují jen výjimečně,“ uvádí pro COT business Petr Krč. Důvody této neochoty ke spolupráci je podle něj možné hledat mimo jiné v oblasti šedé ekonomiky… Viliam Sivek, předseda Asociace cestovních kanceláří ČR a Fóra cestovního ruchu ČR, pak k problematice dodává, že vinaři dnes nabízejí celou řadu velmi propracovaných vinařských produktů, které jsou uchopitelné individuální klientelou. Skutečností podle něj je, že chce-li tyto balíčky nabídnout svým klientům cestovní kancelář, musí počítat s vyšší cenou. A to může být jedna z hlavních příčin, proč se v nabídkách cestovek vinařské balíčky příliš neobjevují. Zároveň ale Sivek sahá provozovatelům cestovních kanceláří trochu do svědomí: „Nabídka vinařské turistiky v České republice udělala za posledních 10–15 let obrovský pokrok. Přesto je dle mého názoru moravská vinařská oblast světem, která je cestovními kancelářemi stále neobjevena. V České republice podle dosavadních statistických údajů existuje 884 cestovních kanceláří a samotného by mě zajímalo, kolik z nich sleduje vývoj vinařské turistiky, jezdí do regionů a seznamuje se s možnostmi, které nám vinařský svět nabízí.“ Zahraniční cestovní kanceláře podle něj naopak zájem mají a obvykle využívají přímých kontaktů.
Vinařští odborníci to ale vidí trochu jinak. Někteří považují cestovní kanceláře v tomto segmentu cestovního ruchu za zbytečné. „Dle mého názoru je dnes možnost zajistit si ubytování a také následné služby pomocí internetu a toho také zájemci zhusta využívají. Dává jim to také možnost flexibility při návštěvě vinařských oblastí. Zkrátka zajistí si to, co chtějí poznat a zažít sami bez zprostředkovatele,“ říká například Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu.
Petr Psotka, ředitel Vinařského institutu, je názoru, že nabídnout zajímavý produkt či balíček s vinařskou tématikou není jednoduché, proto roli cestovních kanceláří často suplují jednotlivá vinařská zařízení či destinace, u kterých turisté svůj pobyt naplánují a také přímo zakoupí. Příkladem může být podle Psotky Festival otevřených sklepů, který nově nabízí zájemcům balíčky s ubytováním v lokalitě konání. „Specializované cestovní kanceláře nabízejí spíše zájezdy s vinařskou tematikou do zahraničí,“ všímá si Psotka.
A do třetice Juraj Flamik z Nadace Partnerství: „Vinařskou turistiku si přivlastnili samotní vinaři a pro cestovní kanceláře v ní na domácím trhu nezbývá místo. „Byli to vinaři, kdo do kapacit vinařské turistiky investovali miliardy,“ připomíná. „Navíc jsou invenční, pracovití a výhodu současného prodeje vína a dalších služeb jim nikdo nemůže vzít. Vytvořili tisíce stabilních pracovních míst a sami mají životní perspektivu spojenou s místem, kde žijí, tedy s jižní Moravou. Kde je mezi těmito komplexními službami prostor pro cestovní kancelář? Obzvláště, když klientelu tvoří téměř výlučně domácí návštěvníci,“ vysvětluje Juraj Flamik.
Připusťme, že velkou část domácí klientely by ani ve snu nenapadlo kvůli víkendové cestě do moravského sklípku pročítat katalogy cestovních kanceláří. Ale co zahraniční turisté? Mají šanci se k nabídkám tuzemských vinařských subjektů dostat a zorientovat se v nich? A byly by pro ně zajímavé? Ani v odpovědích na tyto otázky nejsou odborníci, které jsme při přípravě tohoto článku oslovili, zcela jednotní. Kupříkladu Petr Gondáš z Národního vinařského centra na otázku, zda jsou tuzemské projekty vinařské turistiky uplatnitelné na zahraničních trzích, odpovídá značně skepticky: „Moc si to neumím představit, jsme příliš malinkým hráčem na evropském trhu. Jen v produkci vína dokážeme uspokojit pouze 30 procent tuzemské poptávky po víně.“ Podle Gondáše je to tedy spíše tak, že jsou projekty vinařské turistiky nabízeny i zahraničním turistům. V praxi tak třeba Národní vinařské centrum za podpory Vinařského fondu ČR vydává komplexního vinařského průvodce včetně kontaktů na všechny vinaře v ČR a zajímavé turistické a vinařské cíle nejen v češtině, ale i v angličtině.
Podobný, možná ještě vyhraněnější názor, má i Juraj Flamik z Nadace Partnerství. „Na světové mapě vinařské turistiky nejsme vidět. Nemáme na to dostatečnou velikost,“ říká rezolutně. Čeští producenti vína podle něj mohou uspět na světových výstavách, kam stačí poslat tři lahve od každého přihlášeného vína, ale nemohou uspět na zahraničních trzích, protože nedokážou dodat dostatečně velké šarže vín. Tato image vinařského mikroregionu nás podle Flamika limituje i z hlediska vinařské turistiky. Svůj podíl na tom, že nás zahraniční vyznavači vinařského turismu ještě neobjevili, má dle Flamika i kvalita našich vín. „Jsme úchylní na sladší vína,“ tvrdí Flamik a dodává, že jsou u nás samozřejmě vinařství, která nekompromisně produkují skvělá suchá vína, ale většina prý vychází vstříc domácím konzumentům, kteří požadují vína sladší. „Za této situace k nám vína znalé návštěvníky nedostaneme. Nezačnou k nám za vínem jezdit lidé ze západní Evropy, ani z amerického kontinentu, ani Austrálie, a dokonce ani sousedé z Německa, Rakouska či Slovenska,“ tvrdí Flamik a dodává, že naším hlavním cílovým trhem zůstává Polsko, případně návštěvníci z exotických zemí, kteří nemají s vínem větších zkušeností. S Polskem coby hlavním zahraničním zdrojovým trhem souhlasí i Petr Psotka z Vinařského institutu. „Potenciál mají Poláci, kteří dříve přes Moravu projížděli k Jadranu či do Alp a nyní se ve vinařských oblastech zastavují či se do nich vracejí,“ uvádí. Na rozdíl od Juraje Flamika vnímá Petr Psotka pozitivně i potenciál trhu slovenského či rakouského. Slováky označuje za tradiční cílovou skupinu pro tuzemské projekty vinařské turistiky, Rakušany pak za návštěvníky přirozené, neb moravské a rakouské vinařské oblasti spolu sousedí. V případě Rakouska ale Psotka přiznává, že od této země se máme v oblasti vinařské turistiky stále co učit.
O poznání optimističtěji vnímá situaci Jaroslav Machovec, ředitel Vinařského fondu. Už proto, že v nabídkách cestovních kanceláří pro zahraniční turisty mířící do Česka se podle něj zájezdy za vínem a s ním spojenými věcmi objevují. „Určitě můžeme být atraktivní destinací pro mnohé země na východ od nás,“ věří Machovec. Pokud jde o incoming, má podle něj Česká republika vedle vína ještě další trumf v podobě skvělých folklorních akcí.
Francie? Španělsko? Itálie? Nebo snad Portugalsko? Ne, jednoznačně Rakousko! Země našich jižních sousedů je podle vinařských odborníků destinace, kterou bychom se při rozvoji vinařské turistiky měli nechat inspirovat. Je to logické, charakter vinařských obcí je v obou zemích podobný, mnoho společného mají koneckonců i tuzemská a rakouská vína.
Vinou čtyřicetileté pauzy v rozvoji soukromého podnikání však máme bohužel ještě stále co dohánět, byť podle některých expertů se zejména v posledních zhruba deseti letech podařil velký skok kupředu. Ale konkrétně. Podle Juraje Flamika nám může být inspirací zejména Dolní Rakousko. „Mají víno, které je pro celý region typické, a když se řekne Weinviertel, znamená to Veltlínské zelené. Pochopili, že sklepní uličky jsou světovou raritou a dokázali si je jako památky lidové architektury ochránit,“ poukazuje na některá specifika tohoto vinařského regionu Flamik. „Vinaři a farmáři spolupracují a všude vám nabízejí místní produkty nejvyšší kvality. Malým vinařům je umožněno legálně prodávat přebytky produkce formou ‚heurige‘, kdysi i u nás fungujícího prodeje pod víchem. Dolnorakouský spolek DAC dělá společné prezentace vín ve velkých evropských městech,“ vypočítává klíčové přednosti dolnorakouského vinařství Juraj Flamik. Rovněž třeba Vídeň má podle něj úžasný vinařský program, chrání si svoje vinice, má svoje víno a propaguje jeho kultivovanou konzumaci. „Nic z toho se u nás neděje,“ konstatuje Flamik a vysvětluje, že přestože si vinaři za rozvoj vinařské turistiky zaslouží pochvalu, ustrnuli na úrovni obcí a mezi sebou moc nespolupracují. „Měli by spojit síly a vytvořit společné produkty, nabídnout výběr toho nejlepšího, co na Moravě je. Jedině tím můžeme upoutat pozornost zahraničních návštěvníků,“ radí Flamik.
Inspirovat se v Dolním Rakousku radí i Petr Psotka z Vinařského institutu. „Ve Weinviertelu se podařilo propojit víno, místní produkty, vinařské stezky, turismus a kulturní akce pod jednu značku a koncepčně ji budovat. Díky této spolupráci zastřešené Weinviertel Tourismus GmbH a Weinviertel DAC se podařilo ze zapomenutého kraje vybudovat TOP destinaci vinařské turistiky a krajinu kulinářských zážitků, kam ročně zavítá půl milionu návštěvníků. Takže pokud se u nás na úrovni destinace podaří takovéto propojení a spolupráce, posune se vinařský turismus dopředu,“ věří Psotka. V minulosti u nás podle jeho slov vzniklo hodně zajímavých projektů, které oslovují stejnou cílovou skupinu, každý je ale komunikován zvlášť, má vlastní webové stránky apod.
Petr Gondáš z Národního vinařského centra k problematice inspirace obecně uvádí, že českým a moravským vinařům jednoznačně prospělo cestování a realizace projektů přeshraniční spolupráce, které některým vinařům pomohly nastartovat jejich podnikání lepším směrem. „Výroba moštů, vinných marmelád a olejů rozšířila portfolio nabídky produktů pro spotřebitele vinařské turistiky, proto by bylo dobré se v dalších programových obdobích evropských dotací zaměřovat na tato výměnná setkání vinařů a jejich zkušeností s dobrými příklady ve vinařské turistice, a to nejen s Rakouskem,“ myslí si Gondáš. Podle něj ale může být naopak i Česká republika zdrojem inspirace pro některé další země, zejména pokud jde o vinařské akce. „Myslím, že v žádné evropské vinařské zemi neexistuje tak silná tradice koštů a vinobraní s účastí profesionálních i hobby vinařů,“ uvádí Psotka.
„Jsem hluboce přesvědčen o tom, že jestliže máme rezervy v cestovním ruchu, a jakože je máme, tak bychom se měli podstatně více zabývat agroturistikou, vinařskou turistikou, více se specializovat na tyto oblasti, které bohužel stále nejsou ze strany centrálních orgánů dostatečně finančně i marketingově propagovány,“ poznamenává obecně na téma budoucnosti vinařské turistiky u nás předseda Fóra cestovního ruchu ČR a Asociace cestovních kanceláří ČR Viliam Sivek.
Podle vinařských odborníků by k dalšímu rozvoji vinařského turismu pomohla mimo jiné úprava, resp. zjemnění tuzemské legislativy, která se týká ochutnávek v otevřených sklepích. Juraj Flamik z Nadace Partnerství na dotaz, co by rozvoji vinařské turistiky u nás nejvíce prospělo, říká, že si zejména musíme uvědomit, v čem jsme jedineční a chránit to. Hovoří především o stále živé tradici malých vinařů. „Ještě stále jsou tady, udržují ve sklepech a sklepních uličkách autentické prostředí a život. Jsou nositeli propojení s lidovými tradicemi a folklorem,“ vyzdvihuje přínos malých vinařů Flamik. Sklepní uličky se podle něj stávají doslova centry soustředěné nabídky produktů a služeb vinařské turistiky – Flamik zmiňuje třeba Kraví horu v Bořeticích, Pavlov, Belgrady ve Velkých Pavlovicích nebo Modré sklepy v Novém Šaldorfu. „To je světový unikát a náš poklad,“ věří Flamik. Malým vinařům by podle jeho názoru měly být vytvořeny takové podmínky, aby přežili a nechtěli se stát velkými vinaři. Současné podmínky totiž považuje pro malé vinaře za likvidační. „Každý malý vinař, který vám dnes ve sklepě nalije víno k degustaci, porušuje zákon. Pokud využívá sklep pro výrobu vína, měl by splňovat podmínky stavebního zákona a požárních předpisů. Chce-li sklep používat k degustaci, měl by vyhovovat podmínkám hygieny a mít živnost pro hostinskou činnost. S tím nastupuje povinnost hygienicky nezávadných prostor, obkladů, větrání, únikových východů atd.,“ vysvětluje Flamik a dodává, že pokud se mezi úředníky objeví takový, který bude rigidně trvat na splnění veškerých těchto požadavků, všechny malé sklepy se budou muset zavřít. „Zůstanou nám jen výrobní haly. Vinice skoupí velká vinařství a přijde konec tradic, historie, romantiky a úspěšného segmentu udržitelné turistiky,“ varuje Flamik.
Další překážky týkající se specificky Moravy si pak všímá Jaroslav Machovec z Vinařského fondu. Je jí dopravní dostupnost, která je pro rozvoj turismu klíčová. „Dostat se do některých částí naší krásné jižní Moravy třeba z Brna, byť se jedná jen o 50–60 kilometrů, trvá někdy i víc než dvě hodiny. Ani stav páteřní dálnice D1 rozvoji turistiky moc nepomáhá,“ konstatuje Machovec.
Podle Petra Gondáše z Národního vinařského centra začíná být problémem množství akcí cílených na vyznavače vinařské turistiky. A vrásky mu působí také nerovnoměrné rozložení potenciálu využitelného pro tento segment cestovního ruchu. „Nejvíce mě trápí slabá nabídka vinařsky atraktivních cílů ve vinařské oblasti Čechy,“ uvádí Gondáš a vysvětluje: „Do této chvíle zde máme pouze dvě certifikovaná zařízení, a to Vinné sklepy Kutná Hora a Žernosecké vinařství. V létě se chystáme na certifikaci Hradu Litoměřice.“ Certifikace vinařských cílů je podle Jaroslava Machovce, ředitele Vinařského fondu, určitě přínosem. „Máme informace o tom, že řada návštěvníků se dle ní orientuje. Jedná se zejména o klientelu, která chce být předem dobře informována, jaký rozsah služeb může očekávat. To jí certifikace poskytuje,“ uvádí Machovec.
Národní vinařské centrum se podle Petra Gondáše bude dále snažit aktivně pracovat na vinařské turistice se všemi partnery, kteří se na projektu certifikace více či méně podílejí a věnují se také svým aktivitám v oblasti vinařské turistiky, které se jim snaží Národní vinařské centrum propagovat v edici Krajem vína. „Mezi tyto partnery patří Vinařský fond, Centrála cestovních ruchu – Jižní Morava, Jihomoravský kraj, Nadace Partnerství, Svaz vinařů České republiky a Cech českých vinařů, se kterými se snažíme veškeré aktivity konzultovat a slaďovat tak, aby nedocházelo ke křížení aktivit a aby všechny naše individuální projekty měly synergický efekt. Za velmi důležité také považuji rozumné čerpání Evropských dotací na projekty, pomáhající k rozvoji vinařské turistiky, a to nejen u nás, ale i v Rakousku či na Slovensku,“ uvádí Gondáš.
Pokud bychom hledali trend, který bude udávat tón rozvoji vinařské turistiky v příštím období, určitě nesmíme přehlédnout rozvoj projektů vinařské turistiky mimo tradiční vinařské oblasti. O tom podrobně hovořil třeba Petr Psotka z Vinařského institutu na letošním AdCampu ve Zlíně (viz str. 7 letošního květnového vydání COT business) a pro účely tohoto článku se k tomu trendu vyjádřil i Juraj Flamik z Nadace Partnerství. „Rozvoj vinařských produktů je zřejmý i mimo hlavní vinařské oblasti. Rozmáhají se zejména městské festivaly vín, například Tábor, Jihlava, Pardubice, Litoměřice, ale především Praha. Zde se konají akce jako Prague Wine Week, Slavnosti růžových vín a mnoho akcí spojených se Svatomartinskými víny. Letos se například v Brně uskutečnily v průběhu dvou týdnů festivaly Víno z blízka, Festival vín pod Petrovem, Wine Picnic, Vínománie a Špilberk Food Festival,“ uvedl Flamik a podotkl, že tyto akce jsou orientované v drtivé většině na domácí klientelu a jejich návštěvnost spíše stoupá. „Víno patří k modernímu životnímu stylu, milovníci vín v průměru mládnou a patří k vzdělanějším a příjmově lépe zajištěným skupinám,“ naznačuje Flamik, kterým směrem se bude vinařská turistika v příštích letech ubírat a na jakou cílovou skupinu by se měli vinaři zaměřit.
Rozvoj vinařské turistiky je pochopitelně závislý i na aktivitách všech zainteresovaných subjektů. O tom, jak tento segment turismu podporují Nadace Partnerstvi, Vinařský fond, Vinařský institut či Národní vinařské centrum, se dočtete v pokračování tohoto článku na www.iCOT.cz pod následujícím odkazem: http://goo.gl/L19Wi4.
Foto: CzechTourism
Ajeto Lindava, Preciosa, Rautis i Lasvit: kam na Liberecku za sklem a šperky, ceny exkurzí a kdy se konají otevřené dny.
EuroVelo 13 po Česku: 800 km podél bývalé hranice. Šumava, jižní Morava, značení i tipy na etapy pro cykloturisty.
Výpustek 2026: 3 trasy, ceny, rezervace zážitkové trasy i historie krytu. Vše, co potřebujete vědět před návštěvou.
