Rodiny s dětmi jsou nejperspektivnější cílovou skupinou cestovního ruchu. Jakkoliv z demografického úhlu pohledu mohou první místo za čas zaujmout senioři, z cestovatelského hlediska je jejich masové zapojení přece jen diskutabilnější jak co do fyzické kondice a elánu, tak i ekonomických možností. To rodiny s dětmi, které jsou na tom dnes často finančně neméně diskutabilně, mají před sebou očekávání rozvoje po všech stránkách, nadto nikdo nevytáhne z peněženky poslední rezervu tak účinně jako žadonící dítko. A za čas – nejen pachatelé se vracejí na místo činu…
A tak byly už před nějakou dobou na plakátech lepé děvy v plavkách vystřídány týmiž modelkami s děckem v náručí a ubytovatelé i cestovní kanceláře se předhánějí ve vstřícných nabídkách, od věcně spravedlivých „polovičních slev“ pro děti po „dítě/děti zdarma“, což samozřejmě neznamená, že nabízející poskytne dítku službu ze svého, ale že ji rozúčtuje na všechny pokoje, takže ji vlastně zaplatí ti dospělí, co jedou sami – ale to je téma na jiný článek.
|
Děti jsou tedy lákány – a cena sama by byla trochu moc málo. Dítěti by se mělo na místě líbit, pak budou spokojeni i rodiče, ale hlavně se mohou stát tolik kýženými „štamgasty“. Proto je u hotelu nějaké to dětské hřiště se skluzavkou, prolézačkami, houpačkou atd., kde jsou koupací příležitosti, i s brouzdalištěm a s dětským bazénkem. Většina ubytovatelů dokáže dodat dětskou postýlku do pokoje, nějaký ten „podzadečníček“ na židli do restaurace, v lepších případech i dětskou stoličku, a na jídelníček pár jakžtakž vhodných jídel, které pohříchu respektují spíš dětské chutě než zdravou stravu. Některý hotel nebo penzion nadto nabízí i takovou vymoženost, jako babysitting. Co si víc přát?
V zásadě dvě věci. Především to, aby rodina s dětmi opravdu věděla, jaké kde pro svou dovolenou najde prostředí a aby si mohla pokud možno jednoduše vybrat. Protože právě rodiče malých dětí na nějaké velké shánění a vyhledávání mívají málo času. Já jsem ze studijních důvodů věnovala celé jedno půldne zjištění, že za tu dobu nenajdu v internetové záplavě cestovatelských nabídek jediný server, kde bych si mohla vybírat právě z nabídek pro rodiče/prarodiče s dětmi. Buď najdete (na jediné adrese) výběr zájezdů jen pro děti, nebo naopak jen služby babysitting (větší částí ve městských hotelech!), nebo si musíte univerzálně vybrat, že hledáte rekreaci, zvolit zemi, případně region – a z nabídek si pracně prohlížet jedno zařízení po druhém a z popisu odhadovat, jestli je, nebo není pro děti vhodné. Pravda, ono se to těžko generálně posuzuje, „děti“ je dosti nesourodá skupina; otaxovat, kam až je hotel „běžný“ a odkud už „familienfreundlich“ a ty druhé nějak vytřídit, by nebylo zrovna jednoduché, ale rozhodně záslužné.
Jak to dělají u sousedů
Odvážím se doufat, že pro účely rodinné dovolené se organizované hlídání dětí využívá jen doplňkově. O dovolené by se rodina měla stmelit (ne-li poznat) trochu více než ve shonu pracovních dnů. Na druhé straně si ale i rodiče zaslouží o dovolené svoji porci rekreace – a záleží právě na citlivosti a umu rekreačního komplexu, kolik jim k tomu dá příležitosti. Jako inspiraci uvedu zářný příklad prázdninového komplexu IFA Ferienpark Schöneck pár kilometrů od našich hranic. Komplex je to velký, což samozřejmě dává i větší možnosti, ale to, co mne nadchlo nejvíc, byly právě takové ty velké maličkosti – nebo chcete-li, německá důkladnost. Odhlédněme od toho, že si tam mohou dovolit mít ubytování jak hotelového, tak apartmánového typu. Že tam mají nádherný vodní park s atrakcemi pro děti všeho věku i jejich rodiče včetně pátečního nočního plavání, wellness, lyžařský vlek, lanovku, sportoviště, lanovou lezeckou dráhu i ty prolézačky pro menší děcka – a ještě k tomu tak vymakané, že se tam děti různých velikostních skupin přirozeně rozdělí a nepřekážejí si. Mají tam také dětský klub, kam mohou rodiče děti „odložit“ a nechat hrát, malovat, vyrábět, ty maličko odrostlejší pak vyluzovat či poslouchat hudbu, a dokonce si i něco samy uvařit. V sezoně jsou organizovány nejen různé indiánské hry, ale i zábavné kurzy – děti se třeba mohou vyučit na klauny a podle vyprávění i fotek soudě, klaun-učitel to umí, protože na závěr nepředvede uniformní skupinku napodobitelů, ale z každého toho dítěte je klaunek zcela individuální. V dětském klubu ovšem nejsou děti pořád. Také jsou s rodiči. A nejen děti, ale i rodiče si někdy chtějí hrát, pravda, každý jinak. A tak herní automaty pro dospělé jsou příhodně doplněny ohrazenou „hernou“ pro ty nejmenší. Rodič je tam má pod kontrolou – a přitom si užije vlastní zábavy.
|
Problémy s ratolestmi bývají i v restauraci. Znáte to. Dítě sice dostane stoličku, dostane své jídlo, ale než se tak stane (a až se v něm porýpe a dopapá), pochopitelně se nudí, prchá od stolu a cuchá nervy rodičům, kteří by se rádi najedli aspoň chvíli v klidu. V Schönecku na to mají báječný recept. V každé z restaurací je více či méně oddělený nepřehlédnutelný koutek, kde jsou hračky nebo alespoň omalovánky pro děti. Vděční rodiče – ale ještě víc jejich potomci – zbystří pozornost a rychle najdou do toho svého koutku cestu. Máma nemusí pořád sledovat, kde se zrovna ten její klučina nachází a jestli nepáchá něco, co nemá – rodiče si užijí večeře jako za svobodna (a třeba udělají větší útratu, protože si mohou v klidu dopřát skleničku navíc) – a všichni jsou navýsost spokojeni. Jen tak mimochodem, i ty děti mají z jídla potěšení, protože třeba i taková obyčejná bramborová kaše se jim ke smaženým rybím prstům servíruje ve tvaru myšičky s velikánskýma ušima z oplatek. No – kdo by tomu odolal? A protože ten hotel je od našich hranic co by kamenem dohodil, je tam část personálu od nás, takže není problém dostat nejen jídelníček v češtině, ale i českou obsluhu. Po vstupu do Schengenu tu vyrostla západním Čechám konkurence, kterou bychom neměli jen tak pominout. Však tam také směřuje dubnový Klubový den/víkend Asociace cestovních kanceláří.
Text: Ing. Eva Mráčková,
vedoucí sekretariátu ACK ČR
Foto: Michal Veber, tajemník ACK ČR