Zdejším touroperátorům vyrůstá v exotických destinacích silný soupeř – Češi, kteří svým krajanům prostřednictvím internetu či sociálních sítí nabízejí zprostředkování krásné dovolené bez využití služeb cestovní kanceláře. Je to dobrodružné, je to autentické, může to být levnější, ale ve většině případů je to také nelegální. Ale také téměř nepostižitelné. Řeč je o tzv. necestovkách.
Na první poslech to může znít jako pohádka. Český influencer vycestuje do některého z exotických rájů a svými krásnými snímky a poutavě sepsanými zážitky pravidelně zásobuje své početné publikum. Po čase se do země vrátí, a jelikož je jí upřímně uchvácen, rozhodne se svůj pobyt prodloužit na několik měsíců. Facebook a Instagram sítě se opět plní stovkami snímků a příhod, fanoušci šílí. Influencer navštěvuje čím dál odlehlejší kouty země a získává zkušenosti. A pak přijde bod, kdy dotyčný usoudí, že by byla škoda nezprostředkovat krásy destinace ostatním také naživo. A vydělat tím nějaké peníze by také nebylo na škodu, fototechnika není právě levná. Na Facebooku se tak objeví nabídka, že by dotyčný případným zájemcům pobyt zprostředkoval. Levněji, než by to dokázala cestovní kancelář. A další dobrodruh se octne na hraně propasti zvané Neoprávněné podnikání. I když, jak si přečtete dále, v tomto případě je propast vystlána pořádnou vrstvou molitanu…
Považujete-li tento minipříběh za přitažený za vlasy, vězte, že takové případy nejen jsou, ale dokonce se množí. „Zatímco dřív jsme se o neoprávněném podnikání bavili v případě cvičitelek aerobiku, sportovních klubů nebo cestovních agentur vypravujících eurovíkendové nebo zimní ‚zájezdy‘, dnes se vše významně posouvá právě do exotiky,“ uvádí místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR a majitel CK Siam Travel Zdeněk Kříž. „Už jsem to říkal mnohokrát a zopakuji to znovu – na české cestovní kanceláře je neustále vyvíjen tlak, v důsledku kterého jsou dnes nejzajištěnější v celé Evropské unii, takže když vidím, jak vesele fungují ony ‚necestovky‘, které nikdo nekontroluje a nepostihuje, je mi smutno,“ konstatuje. A jeho asociační kolega a majitel CK Marco Polo Jan Papež doplňuje: „Co nás jako cestovní kanceláře v zahraničí poškozuje nejvíc, to jsou Češi, kteří v zahraničí neuspěli v jiném oboru a dospěli k závěru, že jediná šance, jak se uživit, je pořádat zájezdy pro Čechy.“ Obvykle to podle něj nejsou odborníci na cestovní ruch a dokonce ani na danou destinaci – jedinou jejich „kvalifikací“ je fakt, že v místě žijí. Třeba jako tzv. digitální nomádi. „A Češi mají bohužel pocit, že když někdo v destinaci třeba i jen pár měsíců žije, je automaticky větší než ten, který zemi a její reálie, historii či kulturu celý život studuje,“ konstatuje smutně Papež. Tito lidé podle něj často splňují veškeré znaky černého podnikání, včetně toho, že platby za služby chodí na jejich účty u českých bank, používají české telefony, mají své zástupce v Čechách a často nabízejí kompletní balíčky, tedy kombinace letenek s dalšími službami. Aktivity těchto lidí, z nichž mnozí dříve pracovali jako průvodci cestovních kanceláří, jsou podle Jana Papeže postižitelné, byť se tak v reálu příliš často neděje. V mnoha případech prý ale stačí postihem jen pohrozit a neoprávněné podnikání skončí. Horší je situace u subjektů, kterým budeme pro účely tohoto článku používat termín vypůjčený z úvodní citace Zdeňka Kříže. Ještě o nich bude řeč.
Rozhořčení obou místopředsedů ACK ČR je pochopitelné. Už proto, že se přímo týká jejich vlastních byznysů. I naše redakce ví třeba o jedné české dvojici (říkejme jim třeba Petra a Pavel), která, aniž by k tomu měla licenci cestovní kancelář, zprostředkovává Čechům okružní cesty po Šrí Lance, tedy jedné z nosných destinací z nabídky Siam Travel. Nejde samozřejmě jen o partikulární zájmy zmiňovaných dvou cestovních kanceláří, nýbrž o princip. Poškozování jsou všichni, kteří to s podnikáním v oblasti prodeje zájezdů myslí vážně. A oněch „necestovek“, které tak obratně kličkují mezi paragrafy tuzemské legislativy, podle zástupců ACK ČR neubývá. Spíše naopak. Jan Papež říká, že se často jedná o různé „kluby průvodců“, které svým klientům nabízejí, že je naučí, jak lacino cestovat po světě. Inkasují několik tisíc s tím, že zákazníkům umožní levně rezervovat letenky, ubytování a další služby. „A co víc, obvykle mají tendenci pomlouvat cestovky, přestože ve své podstatě jsou sami cestovkami,“ kroutí nad situací hlavou Jan Papež.
Obě tuzemské asociace sdružující cestovní kanceláře jsou v boji s neoprávněným podnikáním aktivní a na patřičná místa (ministerstvo pro místní rozvoj, živnostenské úřady, Česká obchodní inspekce) ročně podávají několik desítek podnětů k šetření. Bohužel jen malá z nich končí tak, jak by si představitelé asociací přáli, tedy reálným postihem provinilců a narovnáním stavu. Zdaleka ne vždy se totiž podaří nelegálnost takového počínání prokázat. Problém bývá mj. při dokazování soustavnosti, opakovanosti a ziskovosti konání. Je třeba konstatovat, že provozovatelé „necestovek“ už mají často legislativu takřka v malíku a mezi paragrafy proplouvají poměrně umně.
Vrátíme-li se na Šrí Lanku za Petrou a Pavlem, musíme uznat, že jejich systém je poměrně jednoduchý a skoro neprůstřelný. Jejich „klienti“ (uvozovky jsou na místě, neboť obchodní vztah mezi nimi v pravém slova smyslu nevzniká) si letenky pořizují sami a sami si také vybírají z doporučených hotelů na ostrově, případně si nechají doporučit další služby. Jistě, mohou sáhnout i po jiných hotelech, které si najdou sami, ale proč by to dělali, když ty vytypované jsou levnější (minimálně o cenu za ubytování řidiče, který je „klientům“ zároveň po celou dobu pobytu průvodcem)? Vše se platí až na místě a turisté tak mají pocit, že absolvovali cestu víceméně individuálně a ušetřili za provizi cestovní kanceláře. Jenže Petra s Pavlem nejsou žádní altruisté, kteří by vše podnikali jen z lásky k lidem a ke Šrí Lance – o jejich provizi od hoteliérů se jen veřejně nemluví. Ta samozřejmě nejde přes žádný účet v české bance, ale pěkně v hotovosti z ruky do ruky. A jsme u jádra exotického pudla: mají české úřady šanci takovouto formu podnikání kontrolovat a sankcionovat? Pošle ČOI své kontrolory na Šrí Lanku? Nebo se tam vypraví zaměstnankyně živnostenského úřadu? A i kdyby, čeho by tam asi docílila? Zkrátka a dobře, takovéto případy jsou prakticky nepostižitelné. A o peníze nepřicházejí kvůli této konkurenci jen cestovní kanceláře, ale také pojišťovny a stát – lidé jako Petra a Pavel samozřejmě neplatí pojištění pro případ úpadku, neodvádějí peníze do garančního fondu a s největší pravděpodobností ani daň ze svých příjmů. Naštvanosti cestovních kanceláří se nelze divit.
Mnozí z těch, kdo využívají služeb zmiňovaných legálních či pololegálních zprostředkovatelů, argumentují tím, že se jedná o mnohem operativnější přístup a že si mohou termíny i služby přizpůsobit svým potřebám. Jenže si neuvědomují, že to samé jim prostřednictvím tzv. dynamických balíčků či spojených cestovních služeb může nabídnout každá druhá cestovní kancelář. A že to nemusí být o mnoho dražší. „Pokud to cestovní kancelář dělá dobře a nepřehání to se svojí marží, může být konkurenceschopná,“ komentuje tento stav Zdeněk Kříž. S tím souhlasí i Jan Papež, podle kterého dokonce není výjimkou, že „necestovkám“ zaplatí klienti v konečném součtu víc, než kdyby vyrazili s řádnou cestovní kanceláří – „kouzlo“ tkví v tom, že většinu služeb platí klienti až na místě, a konečnou sumu si tak spočítají až na konci dovolené. A to už vůbec není řeč o tom, že služby zakoupené přes cestovní kancelář jsou pojištěné a že je možné je reklamovat. Ano, většina „zákazníků“ Petry a Pavla je zatím spokojená, soudě podle recenzí na jejich webu. Jenže co když dojde k nějakému problému? Budou „klienti“ na Pavla pořádat na Šrí Lance hon, aby si osobně postěžovali, že dovolená neproběhla podle jejich představ? A když už ho náhodou doženou, co si na něm vezmou? On jim přece nic neprodal, jen doporučil… Podle Jana Papeže je problém také v tom, že „necestovky“ obvykle nemají ani místní koncesi, a dostávají se tak do křížku i s legislativou země, v které působí, čímž dostávají do svízelné situace i své klienty. Ti by totiž mohli být policií popotahováni za to, že využívají služeb nelegálních subjektů. Kudy ovšem z této slepé uličky, těžko říci. Správnou mapu zřejmě v tento moment nemá nikdo. Osvěta, která se jeví jako jeden z návodů, rozhodně nestačí. A navíc: kdo by ji platil?!
Foto: Shutterstock.com
Vážení čtenáři, Váš oblíbený portál Celyoturismu.cz bude v horizontu 3 měsíců uzavřen. To podstatné z cestovního ruchu – vývoj, statistiky, analýzy, legislativní problematiku atd. – proto nově najdete na zpravodajském portálu Hospodářské komory ČR www.komoraplus.cz a také ve...
Nejen tři inspirační videa, ale i zajímavá čísla o turistice z České republiky představil minulý týden ředitel Německé turistické centrály (DZT) v Praze Jan Pohaněl na setkání s novináři.
Kazašská nízkonákladová společnost FlyArystan spustí od 12. června přímé spojení mezi Prahou a kazašským Aktau. Odlety Airbusu A320 pro 180 cestujících jsou plánované vždy v neděli, od 6. července přibude ještě čtvrteční let. Dopravce si Českou republiku vybral jako...
