Stručný etymologický slovník jazyka českého hovoří o slově rada jako o výrazu všeslovanském, souvisejícím se slovy raditi, odraditi, zraditi, viz radnice. Nejsou to příliš lichotivé reference. Přesto jsou městské radnice budovy slovutné a všeobecně vážené. Mnoho z nich jsou architektonické skvosty – jako například radnice liberecká. Většinou stojí na náměstí, ale jsou i výjimky, jako například v Brně. Podívejme se na radnice, jejich vznik, historii a jejich zvláštnosti poněkud blíže.
O Přemyslu Otakarovi I. (vládl v letech 1192-93 a 1197-98 jako český kníže a od roku 1198 do roku 1230 jako král) se říká, že to byl „král, který dal českému státu pevné hranice“. Hospodářská situace se zlepšovala a začalo docházet k tzv. vnitřní kolonizaci. Zemědělství, které bylo již značně rozvinuté, se oddělilo od řemesel. Řemeslníci se stěhovali do podhradí, kde byla na příkaz krále zakládána města. Čilá obchodní činnost podněcovala krále k zakládání nových měst na obchodních cestách, u brodů a soutoků řek. Tato města byla vybavována různými privilegii, právy a povinnostmi ke králi. Bohatí kupci si zde stavěli domy na náměstích, řemeslníci se usadili v uličkách a na okrajích. Jak tato města rostla, ukazovala se čím dál tím víc potřeba nějaké organizace, správy či administrace. Zpočátku král dosazoval svého zástupce – rychtáře, později si ho měšťané volili sami. Vzrůstající agenda si vynutila stavbu rathauzu – tedy radnice. Musela to být budova reprezentativní, pýcha města, kde byla soustředěna správní i výkonná moc včetně soudu, zbrojnice, často i vězení a bytů zaměstnanců.
Zdaleka ne hned ve svém
Heslo té doby zřejmě bylo „musíme si pomáhat“. Dnes se neustále omílá nutnost spolupráce veřejného a soukromého sektoru, jako kdyby to bylo nějaké novum. Není, stačí se podívat do historie.
Pražská Staroměstská radnice |
Vzhledem k tomu, že investiční činnost v té době nebyla ještě na patřičné výši, vypadaly počátky fungování radnic často tak, že se radní scházeli v soukromých domech. Do roku 1338 ostatně nezbývalo nic jiného ani konšelům Starého Města pražského. Až po dlouhých žádostech a urgencích jim král Jan Lucemburský povolil zřízení radnice. Jejím jádrem se stal dům Wolflina od Kamene, brzy však byl přikoupen i sousední dům kramáře Kříže.
Z panského domu vznikla i radnice v Prachaticích. Prodal jej obci Petr z Rožmberka v roce 1544. Improvizovaná radnice nějakou dobu sloužila, ale nebylo to ono. Dům byl zbořen a na jeho místě vznikla v letech 1570 – 1571 radnice nová.
Podobná byla i situace v Kolíně, kde syn Jiřího z Poděbrad – Hynek, vévoda münsterberský, daroval obci v roce 1484 svůj panský dům. Radnice v Kadani se zrodila z kaufhausu nástavbou patra.
První radnice v Moravské Třebové vznikla roku 1475 v budově fojtství Jakuba Fasana. A historická radnice v Novém Městě nad Metují povstala z bývalých masných krámů a školy.
Radnice v úzkých
Zvláštní byl vznik radnice Malostranské. Ta byla postavena jako novostavba v roce 1407 uprostřed náměstí, ale hned po 12 letech její existence ji královští žoldnéři spálili a měšťanům nezbylo, než opět hledat pomoc u soukromého sektoru. Uchýlili se do měšťanského domu na jižní straně náměstí, ten jim ale nestačil, takže přikoupili ještě jeden. Nakonec se rozhodli přece jen si vystavět znovu radnici vlastní.
Svoji radnici mělo od roku 1520 na malém náměstí zvaném Chlebný trh i svobodné město Jáchymov. Jenže město se rozšiřovalo a radnice přestávala stačit, takže obec koupila dům na rohu hlavního náměstí a po požáru v roce 1538 zde postavila radnici novou.
Pražská Novoměstská radnice |
Stavební vývoj
Města bujela, ba bobtnala a potřeba uřídit ten bouřlivý vývoj byla stále vyšší. Rovněž regulí přibývalo a radní se museli starat čím dále o víc věcí (nepřipomíná vám to náhodou něco?). Zkrátka, původní měšťanské domy kapacitně nestačily, přikupovaly se další, radnice se rozšiřovaly, bouraly, stavěly nové a větší a podobně pořád dokola. Na drtivé většině těchto staveb se podepisovaly jednotlivé stavební slohy, pokud se ovšem radnice nestaly v průběhu časů oběťmi ničivých katastrof. A k tomu docházelo zhusta, jak o tom bude řeč později.
Už jsme se zmínili o tom, že například budova Staroměstské radnice vznikla z měšťanského domu, ke kterému byl přikoupen druhý. Oba domy nechali konšelé přestavět do roku 1371 v novou dvoupatrovou budovu, na nároží vztyčili věž a přistavěli arkýřovou kapli. Roku 1402 na věž umístili hodiny, o sedm let později zvon a poté i orloj. Pak přikoupili další dům a celou radnici přebudovali v pozdně gotickém slohu. Jak se průběhem času slohy měnily, každý z nich zanechal stopy v portálech, malovaných stropech, freskách, sochách a obrazech, na nichž se podíleli přední cizí i čeští umělci. Byly přikoupeny další domy i na straně proti Týnu. Ty ovšem byly zbořeny a v letech 1838-1848 postaveno východní křídlo radnice. To bylo téměř celé poničeno nacistickou palbou 8. května 1945, a přestože vzniklo několik projektů, nebylo nikdy dostavěno. Možná je to dobře, protože bychom se mohli také dočkat přístavby ve stylu pasáže Myslbek.
Radnice Nového Města pražského byla postavena po vzoru radnice Staroměstské na nároží Vodičkovy ulice a Dobytčího trhu. Východní křídlo do ulice vznikalo v letech 1377-1398, západní křídlo v letech 1411-1418 jako jednopatrová budova s vězením a mučírnou. V letech 1452-1456 byla postavena šedesát metrů vysoká věž vybavená hodinami, zvonem a bytem věžného. Začátkem 16. století bylo jižní křídlo přestavěno v renesančním slohu s gotickými štíty. Po Bílé hoře byla zřízena v 1. patře kaple. Roku 1806 byla celá radnice rozšířena, zvýšena o patro a přebudována v empírovém slohu pro trestní soud. Až roku 1905 architekt Kamil Hilbert upravil stavbu do původního renesančního stavu.
Radnicí, která jako jedna z mála neustále měnila svou podobu podle právě probíhajících stavebních slohů, se může pochlubit město Kolín. Původně panský dvůr od vévody Hynka byl přestavěn, ale dvorní stěna dokládá gotický původ dodnes zazděným portálem a okny až po třetí patro. Poslední přestavbu z empírové podoby provedl architekt Jan Vejrych v roce 1887 po vzoru plzeňské radnice. Krom jiného přistavěl boční štíty a středovou věž s hodinami.
Jsou vzácné případy radničních budov, které se příliš neměnily. Příkladem může být třeba nová radnice, která byla postavena v Prachaticích. Na této dvoupatrové budově se v průběhu staletí změnilo jen velmi málo. Její jádro tvoří mázhauzy, jejichž stropy jsou v přízemí klenuté a v patrech mají ploché stropy.
Čím se zdobily
Nejobvyklejším atributem radnic byla věž a hodiny. Nicméně výzdoba mnoha radnic byla skvělá, odpovídající významu budovy.
V Prachaticích jsou například světově unikátní sgrafita na volných plochách fasády. V přízemí mezi okny můžete najít výjevy ze soudů a staročeské texty, v nadokenním pásu texty latinské a nad nimi pak biblické scény. Úplně nahoře jsou v oválných kartuších zpodobněny alegorie ctností.
Velkou obecní síň pozdně gotické radnice v Táboře zdobí hlava Jana Žižky, socha Jana Husa na hranici, hambaté sochy Adama a Evy a různé další lidské a zvířecí hlavy.
V Kolíně najdete sochy Síly a Moudrosti od J. Maudera. Přízemí oživuje plastická rustika, první a druhé patro sgrafita, ve třetím jsou mezi okny malované výjevy od Adolfa Liebschera. Stejně upravený je i sousední o patro nižší dům, připojený k radnici a vrcholící štítem se sochou rytíře.
Na kadaňské radnici jsou pod okny druhého patra vytesány do kamene čtyři znaky: říšský s jednohlavou orlicí, uherský, český a městský.
Přízemí věže brněnské radnice bylo vyzdobeno sochami Spravedlnosti, dvou měšťanů a dvou zbrojnošů, ale hlavním atributem Brna zůstává pověstný drak-krokodýl, zavěšený v průjezdu, a kolo od vozu, které prý vyrobil a přivalil kolář Jan Birk až z Lednice za pouhý jeden den.
Na radnici v Českých Budějovicích mají sochy Spravedlnosti, Moudrosti, Statečnosti a Opatrnosti.
Socha Spravedlnosti byla v roce 1715 vztyčena i na špičce věže radnice v Uherském Brodě. Její věžní hodiny doplnil hodinář František Lang v roce 1730 soškou Černého Janka, který zvonil před uplynutím každé hodiny.
Radnici v Hostinném hlídají dvě sochy Rolandů držících erby. Na radnici v Kyjově byla při rekonstrukci v roce 1971 obnovena psaníčková sgrafita a portál zdobí znak města s habsburským orlem.
Renesanční fasáda radnice v Novém Městě nad Metují je opatřena dvoukřídlými slunečními hodinami s latinským nápisy Hora ruit, respice finem a Luste vive et cole Deum (Hodiny ubíhají, pamatuj na konec. Žij spravedlivě a cti Boha).
Když se na to podíváte, neujde vám, že radnice si zhusta potrpěly na spravedlnost. To ostatně souvisí s tím, co se na nich dělo. V mnoha z nich totiž sídlily soudy, některé měly i vězení, obecní šatlavu a občanům muselo být jasně naznačeno, že vše, co se jim děje, děje se po právu. Někde ale dali radní přednost komerci: Prostorný mázhaus radnice v Kadani se využíval jako tržiště, přízemí kroměřížské radnice pronajímala obec před švédským vpádem roku 1643 řemeslníkům a obchodníkům a na nádvoří původní radnice ve Vyškově byl pivovar. Opět nic nového pod sluncem.
Radnice v Olomouci |
Co mají téměř všechny historické radnice společného
Řekli byste: starostu, radní světskou moc. Máte pravdu, ale je tu ještě jeden fenomén: drtivá většina radnic ve své historii vyhořela, některé několikrát, jiné mnohokrát. Podívejte se jen na malý vzorek:
Těsně poté, co bylo počátkem 16. století jižní křídlo pražské Novoměstské radnice přestavěno v renesančním slohu s gotickými štíty, zapálil blesk věž a vyhořela radní síň i sirotčí pokladna.
Prachatickou radniční věž zapálil blesk roku 1707, o dvanáct let později vyhořela její dvorní část a v první třetině devatenáctého století si radnice dopřála požáry ještě několikrát.
Ke gotické přestavbě kadaňské radnice dal popud požár v roce 1498. Pak vyhořela ještě v letech 1635 a 1811, ale tyto ohně přestála alespoň radniční věž.
Střecha radnice v Kyjově shořela v roce 1636.
Uherskobrodská radnice lehla popelem při nájezdu Švédů v roce 1643 a znovu ještě v roce 1667. V roce 1803 shořela nejen radnice, ale i velká část města.
Nová radnice v královském městě Vysoké Mýto, postavená v roce 1536, hořela několikrát za sebou.
V roce 1565 shořela radnice v Dobrušce i s celým městským archivem. Po požáru došlo k výstavbě nové radnice uprostřed náměstí, poměrně malé budovy, jejíž celou čtvrtinu půdorysu zabírá věž. Kronikáři se zmiňují, že „její zastřešení se několikrát měnilo – hlavně po požárech“. V devatenáctém století vyhořela třikrát a její dnešní podoba pochází z doby po posledním požáru roku 1866.
Pokud se týká radnice v pražské židovské čtvrti Josefov, vyhořela při velkém požáru Starého Města v roce 1689 i s celým ghettem.
Gotická radnice v Hostinném, zbudovaná roku 1525 na čtvercovém náměstí, prodělala požár koncem 16. století, což bylo důvodem k tomu, aby byla renesančně přestavěna.
Vyškovskou radnici navštívil červený kohout nejméně dvakrát, v roce 1753 a 1754. Poté byla radní síň vybavena štukově zdobenou barokní klenbou.
V roce 1782 byla po požáru přestavěna radnice v Jáchymově, dlouho ale nevydržela, protože ji zdevastoval obrovský požár města roku 1873.
Opět Švédové se za třicetileté války podepsali na vydrancování a požáru radnice v královském městě Čáslav.
Za oblíbené místo radničních požárů se dá směle označit Moravská Třebová. Hned její první radnice, umístěná v budově fojtství, shořela při požáru města v roce 1508. Dlužno podotknout, že fojtství bylo s největší pravděpodobností dřevěné. Pozdější kamenná radnice i s novou věží padla za oběť ohni v roce 1541. Poté byla celá radnice přestavěna v renesančním slohu jen proto, aby vyhořela v roce 1721 a 1726. Další požár následoval v roce 1844. Její nynější podoba s bání a dvěma lucernami je z roku 1849.
Dobrá, byly tu blesky a vynálezce bleskosvodu Prokop Diviš (1698 – 1765) neměl patřičné marketingové možnosti, aby svůj produkt (1754) dokázal masově rozšířit. Přišly požáry, při kterých shořela celá města a bylo by přinejmenším podezřelé, kdyby to neodnesla radnice. Podíváme-li se na požáry radnic z hlediska stavebního vývoje a tak zvaného pokroku, byly vlastně prvkem pozitivním: na troskách starých radničních budov vznikaly radnice nové, prostornější, zdobnější, v novém slohu… A právě tady se vkrádá svatokrádežná myšlenka: Co když to v mnohých případech bylo jinak? Co když po dlouhém jednání příliš demokratické a nesjednotitelné rady v nevytopitelné místnosti promrzlý purkmistr prohodil „ta naše gotická radnice je sice historicky cenná, ale uživatelsky příšerně unfriendly. Co kdybychom…?“ Ale to jsou samozřejmě pusté spekulace, že.
Radnice v Litovli |
Historické radnice dnes
O drtivé většině historických radnic platí, že jsou opečovávané, udržované, krásné a města a jejich obyvatelé jsou na ně hrdí. Zároveň je nutné říci, že k chodu obecních úřadů a jejich správné funkci nestačí, zvláště pak poté, co byla na obce delegována celá řada nových pravomocí. V lepších případech v nich sídlí starosta a jeho sekretariát. Jednotlivé odbory jsou pak roztroušeny v různých objektech po celém městě, takže potřebuje-li si člověk oběhat své úřední věci, je záhodno, aby si pořídil specializovanou mapku obecních pracovišť a vzal si v práci den volna.
V ostatních, stále ještě dobrých případech, se radnice přestěhovaly do větších důstojných prostor, v těch horších si nechaly postavit vlastní panelák. A pro budovu historické radnice našly obce pokud možno nějaké důstojné využití – tu muzeum, onde galerii, koncertní síň nebo kulturní středisko s knihovnou.
Například takový soubor budov pražské Staroměstské radnice slouží dnes pouze kulturním a reprezentačním účelům hlavního města. V přízemí se nachází mimo jiné i informační středisko Pražské informační služby. Místnosti v druhém patře má k dispozici Galerie hlavního města Prahy, v nichž představuje veřejnosti aktuální tendence současného umění. Staroměstská radnice je také oblíbeným místem pro svatby.
Novoměstská radnice slouží po celkové rekonstrukci jako obřadní síň pro Prahu 2 a rovněž k reprezentačním účelům – někteří z vás si možná vzpomenou, že jsme v ní několik let pořádali setkání osobností cestovního ruchu pod názvem Poslední tropická noc, než jsme se s podobnými akcemi z kapacitních důvodů přesunuli na Žofín.
Ve staré prostějovské radnici, která sloužila do roku 1850, je dnes Muzeum Prostějovska.
A musím zamáčknout nostalgickou slzu nad faktem, že se i radnice v mém rodném Novém Městě nad Metují stěhuje z historického náměstí o pár set metrů dále, do budovy bývalého okresního soudu, kde budou moci být všichni pohromadě. Do staré radnice přijde také muzeum. A tak dále…
Eh, kletě, pokrok nezastavíš.
Dean Valášek
Foto: Dean Valášek a Petr Manuel Ulrych