Slovenská královská města – 2. část

V prázdninovém vydání COT business jsme zavítali do dvou slovenských královských měst – Bardějova a Levoče. Přesuňme se nyní trochu západněji a nahlédněme do historických kulis Kežmaroku a Staré Ľubovni.

Řemesla i kultura

Kežmarok, který vznikl na řece Popradu sloučením starších slovanských a německých osad, obdržel oficiální městská práva od uherského krále Bély IV. v roce 1269. V 15. století město získalo další významná privilegia – právo dvou výročních trhů, právo skladu, právo meče či právo užívat městský erb (1463). Jeho výhodná geografická poloha při obchodní cestě směřující z Orientu na sever Evropy se podepsala na dynamickém rozvoji řemesel a obchodu. V 15. až 19. století pracovalo v Kežmaroku více než 40 cechů, což ho řadilo mezi čtyři hospodářsky nejrozvinutější města na Slovensku. Zmínka z roku 1715 udává, že v jeho ulicích fungovalo 263 řemeslnických dílen. Kežmarok byl také kulturním centrem. Ve městě studovalo a působilo mnoho významných spisovatelů, umělců a vědců, jejichž věhlas se šířil po celé Evropě. První zmínka o škole spojené se začátkem hudebního, výtvarného a divadelního umění pochází již ze 14. století.

Kežmarocký hrad

UNESCO a živé tradice

Více než sedm století existence města se odrazilo v jeho urbanistické podobě i architektuře, která obsahuje všechny stavební slohy od románského přes gotický, renesanční, barokní a klasicistní až po historizující styly. Zvláštností je vidlicovitý tvar náměstí s radnicí umístěnou uprostřed. Kromě řady dochovaných měšťanských domů je významnou památkou městský gotický hrad, poprvé připomínaný v roce 1463. V 16. století byl majetkem rodiny Laských a potom přešel do rukou Thökölyovců, kteří ho přebudovali na mohutnou renesanční pevnost. V současnosti slouží celý hradní areál kežmarskému muzeu, které v něm vystavuje svoje expozice. Kežmarok, jakožto městská památková rezervace, se ovšem chlubí množstvím dalších historických skvostů. Jde především o dřevěný artikulární kostel z roku 1717, který dodnes udivuje svojí vnitřní výmalbou a dekorativností. Jedinečnost objektu ocenila mimo jiné komise UNESCO, která ho roku 2008 zapsala na prestižní seznam světového kulturního dědictví.

Bez zajímavosti není ani blízký nový evangelický kostel (1894) vystavěný v tak trochu bizarním, byzantsko-maurském slohu. Mimořádně cenné je evangelické lyceum z druhé poloviny 18. století s největší školní knihovnou v Evropě, která čítá 150 tisíc svazků. Dominantou města je pozdně gotická bazilika sv. Kříže, která patří mezi největší sakrální památky na Spiši. Interiéru vévodí vzácný oltář z roku 1498 – dílo Mistra Pavla z Levoče. Vedle kostela stojí půvabná zvonice, která je považována za nejstarší renesanční stavbu na Slovensku. Jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí v Kežmaroku je třídenní Festival evropského lidového řemesla, který se koná každoročně o druhém červencovém víkendu a pokaždé přemění „moderní“ náměstí na středověké tržiště. Tradiční akce se pravidelně účastní kolem dvou stovek lidových umělců nejen ze Slovenska, ale i z ostatních evropských zemí.

Město a hrad

První písemná zmínka o Staré Ľubovni pochází z roku 1292. Nejvýznamnější privilegia město získalo v roce 1364 od uherského krále Ľudovíta I. spolu s povýšením na svobodné královské město. Staré město charakterizuje pravidelná uliční síť s centrálně situovaným náměstím, kde jsou k vidění nejzachovalejší historické domy. V jednom z nich je umístěna muzejní výstava „Dům ľubovňanského měšťana“, která představuje živou expozici přibližující život měšťanstva v 19. století. K jejím nejzajímavějším částem patří černá kuchyně s otevřeným ohništěm a dýmníkem v klenebním otvoru. Důležitou budovou je také tzv. Provinční dům – sídlo místní galerie. Dominantu náměstí tvoří původně raně gotický kostel sv. Mikuláše z doby kolem roku 1280.

Působivý interiér dřevěného kostela v Kežmaroku – památky UNESCO

Uvnitř si můžete prohlédnout soubor vzácných barokních oltářů nebo sochu Madony s dítětem – cennou plastiku z poloviny 14. století. Nejnavštěvovanějšími památkami patřícími k městu jsou bezesporu hrad Stará Ľubovňa a pod ním položený skanzen. Hrad vznikl na počátku 14. století a patřil do série pevností strážících bývalou hranici uherského království. Nejvýznamnější událostí jeho dějin je dohoda o míru z roku 1412, kterou tu podepsali panovníci Uherska a Polska. V následujících obdobích poctilo hrad svojí návštěvou několik známých panovníků (Vladislav II. Jagellonský, Jan Albert, Jan Kazimír a Jan II. Sobieski). V letech 1655–1661 zde byly uloženy dokonce polské korunovační klenoty. Posledním soukromým majitelem středověké pevnosti (do 1945) byl polský gróf Jan Zamoyský a jeho manželka Izabela de Bourbon, která pocházela ze španělského královského rodu.

Dominantou lubovňanského hradu je okrouhlá věž, dnes atraktivní výhledové místo

Nejcennější objekt skanzenu v podhradí – dřevěný svatostánek z roku 1883

Skanzen

Samostatnou expozici představuje Muzeum lidové architektury v podhradí se vzácnou památkou – dřevěným kostelíkem ze šarišské obce Matysová z roku 1883. Součástí jeho mobiliáře je vzácná ikona „Ukřižování“ ze 17. století. Nejširší zastoupení mezi objekty skanzenu mají roubené obytné domy z první třetiny 20. století. Z technických staveb stojí za prohlídku kovárna, stolařská dílna nebo mlýn s bohatým interiérovým zařízením.

Atraktivitu areálu násobí početné kulturně-společenské akce, například festival „Hradní dny“. Návštěvnost skanzenu se také zvýšila po otevření nového středověkého vojenského tábora.

Text: Jan Pomykal
Foto: SACR
(Zdroj: Slovenská královská města)

www.royal-towns.sk