Kulturní památky Plzeňského a Karlovarského kraje

Co zmíněné památky trápí, ale co je i zároveň vyzdvihuje, byla otázka pro paní Ing. Janu Čížkovou, ekonomického náměstka NPÚ v Plzni.

V českých zemích zanechal tisíciletý vývoj architektury, umění a řemesel velké množství kulturních památek. Vybrané nejhodnotnější z nich tvoří fond národních kulturních památek, o které se stará stát. Tato architektonická díla – komplexy hradů, zámků, klášterů včetně jejich parků a zahrad mají skutečně výjimečnou hodnotu. Slouží nejen ke všeobecné vzdělanosti všech generací o historii českého státu a celé Evropy, ale zprostředkovávají návštěvníkům i příjemný estetický zážitek.

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Plzni, se stará více jak o 20 takovýchto památkových objektů umístěných v Plzeňském a Karlovarském kraji.

Obnova minulým režimem opomíjených a zanedbávaných památek je zdlouhavá a samozřejmě i finančně náročná. Za oněch 40 let období špatného socialistického hospodaření se na nich nastřádal neuvěřitelný dluh ze zanedbané údržby. Přestože ročně na obnovu námi spravovaných památek vynakládáme 20 – 30 mil. Kč, nelze říci, že by to byla částka postačující. Každý si přece dokáže představit, kolik stojí jen opravy na rodinném domku, natož na tak mohutných a rozsáhlých kulturních památkách, které spravujeme. Mnohdy je nutné používat při obnovách metody a ruční řemeslné práce, které jsou finančně velmi náročné.

V rámci UNESCO byla Českou republikou v Paříži podepsána Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, která se pro naši republiku stala závaznou dnem 15. 2. 1991. Hlavním posláním této úmluvy je povinnost smluvního státu zabezpečit ochranu, zachování a předávání kulturního dědictví budoucím generacím, neboť ubývání či zničení jakékoli položky kulturního dědictví představuje nenahraditelné ochuzení nejen českého národa, ale všech národů světa a lidstva vůbec. Úmluva dále smluvní státy – tedy i naši republiku – zavazuje, aby usilovala o přijetí všeobecné politiky zaměřené na posílení úlohy kulturního dědictví. To znamená přijetí odpovídajících právních, vědeckých, technických, administrativních a zejména finančních opatření potřebných pro ochranu, zachování, prezentování a obnovu tohoto dědictví.

Jistě se mnou souhlasíte, že s památkami souvisí turistika a cestovní ruch vůbec.

Cestovní ruch a další odvětví, která uspokojují potřeby vyvolané cestovním ruchem, se v současnosti podílejí na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP) z 9 – 11 %. Devizové příjmy z cestovního ruchu představují cca 6 % podílu na HDP a činí cca 105 – 131 mld. Kč ročně. Zpátky do kultury stát vrací jen cca 0,5 % z HDP. V ostatních evropských zemích se však toto procento pohybuje od 1 do 3% HDP daného státu. Nebyla by zde určitá možnost pomoci památkám? Vždyť tím, že budeme prezentovat opravené a zrestaurované památky, přitáhne to více návštěvníků, a to nejen tuzemských, ale i zahraničních. Předpokládá to ovšem u památkových objektů vytvořit také příslušnou infrastrukturu (zde je prostor pro další soukromé subjekty cestovního ruchu hoteliéry, restauratéry aj.).

Podle statistik k nám jezdí ročně něco přes 100 mil. zahraničních návštěvníků s průměrnou délkou pobytu 4 dny. Průměrně vydají 40 Euro za den.

Jaký by byl přínos, kterého by mohl stát dosáhnout, pokud by se zabýval systémovou podporou rozvoje cestovního ruchu – což znamená věnovat se údržbě a obnově kulturně historických památek? To lze jednoduchým způsobem kvantifikovat následujícími příklady:

Při zvýšení počtu zahraničních turistů v ČR o 100 tisíc za rok (při průměrném výdaji 40 Euro za den a s přihlédnutím k průměrné době pobytu 4 dny) by bylo možné zvýšit devizové příjmy téměř o 17 mil. Euro. Zvýšení průměrného výdaje zahraničního návštěvníka o 5 Euro denně by přineslo (opět s přihlédnutím k průměrné době pobytu 4 dny a spodnímu intervalu odhadovaného počtu turistů) asi 160 mil Euro. Prodloužení doby pobytu o jeden jediný den by přineslo zvýšení o 285 mil. Euro. Závěr si každý čtenář laskavě udělá jistě sám.

Oblast ochrany kulturních památek je dlouho opomíjenou oblastí, nejen co se týká jejich obnovy. Víte, že průměrná hrubá mzda v této oblasti v roce 2002 činila 12 500,- Kč? Proto také existuje poměrně vysoká fluktuace zejména mladých pracovníků. Nebýt těch „starších“ zaměstnanců, kteří svůj život upsali památkám, nevím, nevím.

Přesto všechno se snažíme naše památky co nejlépe prezentovat. Na rozdíl od ostatní části Evropy nabízíme návštěvníkům nejen kvalitní průvodcovské služby, také interiéry máme vybaveny mnohem bohatěji než u našich zahraničních sousedů.

A nemyslete si, ani teď v prosinci naše památky nespí. Udělejte si i v hektickém předvánočním období čas, zastavte se a přijďte na některou z námi nabízených akcí. -LGS-

O památkách a významu a poslání naší organizace je možné se více dozvědět na:

www.npu.cz