S velkými obavami vyhlížejí kasteláni hradů a zámků po celé zemi letošní letní sezonu. Podle nového zákoníku práce už totiž není možná výjimka, která v sezoně umožňovala průvodcům na památkách pracovat 40 hodin týdně.
Tato výjimka se týkala doby maximálně 3 měsíce v roce, což plně pokrývalo letní sezonu a vyhovovalo tak správcům památek i brigádníkům. Teď je všechno jinak a brigádníci mohou pracovat pouze 20 hodin týdně.
Kasteláni se jednak bojí odchodu svých stálých kvalitních průvodců, neboť se jim takto malá (a tudíž méně honorovaná) práce již nevyplatí a nebudou ochotni dál jako průvodci pracovat, ale zároveň českým hradům a zámkům hrozí, že přijdou i o svou tradiční jazykově dobře vybavenou letní pracovní sílu – studenty. Díky nim památky zvládaly prázdninový nápor, ale nemusely je už zaměstnávat v klidnějších časech, kdy provoz stíhaly obsloužit stálými průvodci.
Při snížení úvazku na polovinu původní doby budou památky logicky potřebovat dvojnásobný počet průvodců. Na ně však kasteláni státních objektů nemají peníze a může se stát, že se v létě leckde nebude provádět vůbec, protože bude rozpočet už zkrátka vyčerpán. Nehledě na to, že památky nejsou na dvojnásobek zaměstnanců vybaveny, není na ně v historických budovách prostě místo.
Podle kastelána brněnského hradu Veveří Petra Fedora a zároveň předsedy sdružení Památky 2000, ve kterém je většina tuzemských kastelánů sdružena, je tato nová situace pro všechny velký problém. Oříšek, který se projevil v plné síle teprve nyní, kdy začala sezona a blíží se její letní vrchol.
Ještě letos žádné řešení nebude
Ministr kultury Václav Jehlička kastelánům při slavnostním zahájení sezony začátkem dubna v Telči slíbil, že zkusí ještě vést jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí, které má tuto problematiku na starosti, zda by nešlo znovu obnovit onu výjimku, která dříve platila.
Žádná jednání však mezi zástupci obou ministerstev podle vyjádření Jiřího Sezemského, vedoucího oddělení styku s veřejností Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, dosud neproběhla. Ze zákona bohužel stejně žádná výjimka není ani možná. Celý problém je podle něj dalším důkazem, jak současná podoba zákoníku práce, prosazená loni ČSSD a KSČM, komplikuje situaci na pracovním trhu řadě profesních skupin (kromě průvodců to jsou například také učitelé, zdravotníci, doprava…). Jedinou možností je zásadní koncepční změna zákoníku práce, která se připravuje na příští rok. Letošní novela zákoníku práce bude odstraňovat desítky jiných legislativních chyb a nepřesností.
Být tedy pořadatelem zájezdu, ověřím si v létě vždy raději předem, zda se na zámku vůbec provádí, popřípadě, zda nebudou moji klienti muset dlouze čekat, než přijdou na řadu…
Text: Jiří G. Souček
Slovo právníka
Dohoda o pracovní činnosti podle nového zákoníku práce a problémy v praxi
Co říká nový zákoník práce
Dohoda o pracovní činnosti je pro zaměstnavatele i pracovníka vhodnou, a proto častou formou zaměstnávání brigádníků, neboť oba účastníky, zvláště pak zaměstnavatele, svazuje mnohem méně než pracovní poměr a oproti dohodě o provedení práce ji lze sjednat i na delší dobu a na větší objem práce než (jen) 150 hodin za kalendářní rok. Na základě dohody o pracovní činnosti není ovšem podle nového zákoníku práce (a jeho ust. § 76 odst. 2 ve spojení s odst. 3) možné vykonávat práci v rozsahu překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. Pracovní úvazek může být oproti pracovnímu poměru tedy nejvýše poloviční. Pokud pracovní doba u zaměstnavatele činí 40 hodin týdně (což je obvyklý a zákonem stanovený rozsah), dohoda může být sjednána jen na 20 a méně hodin týdně. Dodržování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. (Příklad: Zaměstnavatel a zaměstnanec sjednají dohodu o pracovní činnosti na 26 týdnů. Zaměstnanec může za dohodnutých podmínek pracovat i nepravidelně, například tak, že jeden týden odpracuje 25 hodin, druhý týden 15 hodin, další týden nemusí pracovat vůbec apod. Za období, na které byla dohoda sjednána, musí však být v průměru za týden odpracovaná doba maximálně polovinou stanovené týdenní pracovní doby; ve většině případů půjde o 20 hodin.)
Výjimka už neplatí
Od 1. ledna 2007 se už neuplatní výjimka (kterou umožňovalo ust. § 237 odst. 2 zrušeného zákoníku práce ve spojení s ust. § 39 písm. a) někdejšího prováděcího nařízení vlády č. 108/1994 Sb.), že ve větším rozsahu (nad polovinu stanovené týdenní pracovní doby), až do úrovně stanovené týdenní pracovní doby, lze na základě dohody o pracovní činnosti vykonávat práci, jde-li o práce k zabezpečení naléhavých zvýšených úkolů zaměstnavatele, nepřesahující dobu 3 měsíců v kalendářním roce, jestliže splnění těchto úkolů vyžaduje dočasné nárazové hromadné výpomoci zaměstnanců. (Předepsaný limit poloviny stanovené týdenní pracovní doby mohl být podle dřívější právní úpravy dále překračován, šlo-li o výpomoc občanů zabezpečovanou obcemi k zvelebování obcí a zaměstnanec nebyl v téže době zaměstnán v jiných pracovně-právních nebo obdobných vztazích v celkovém rozsahu přesahujícím polovinu stanovené týdenní pracovní doby.)
Podnikatelé tak na základě uvedené výjimky mohli nabídnout plný úvazek i brigádníkovi a zaměstnat jej na dohodu o pracovní činnosti, a to dočasně – maximálně na 3 měsíce např. v době dovolených, sezonních prací, zvýšené poptávce po službách zaměstnavatele apod.
Možných řešení není mnoho
Uvedený limit poloviny pracovního úvazku však již je bezvýjimečný. Proto hrozí kastelánům nedostatek průvodců a i jiným zaměstnavatelům další problémy s brigádníky…
Současný stav je tedy nyní v praxi mnohdy obcházen, např. zejména (formálním) sjednáním rozsahu vykonávané práce na 20 hodin týdně, ačkoliv sjednaná odměna odpovídá skutečně (fakticky) vykonávané práci v rozsahu 40 hodin týdně, popř. složitěji např. sjednáním pracovně-právního vztahu (formálně) na dobu 6 měsíců, přičemž (fakticky) je práce vykonávána toliko po dobu 3 měsíců, a to na plný pracovní úvazek, zatímco v dalších 3 měsících zaměstnanec pro zaměstnavatele práci vůbec nevykonává.
Richard W. FETTER, podnikový právník, zabývající se zejména právem pracovním a občanským