Package Travel Directive a storna – ochrana spotřebitele, nebo skryté povinné pojištění?

EU v červenci představila návrh nové směrnice pro zájezdovou činnost, která zvyšuje ochranu spotřebitele. Někdy až za hranici jeho zájmů. Jak to navrhuje, pokud jde o storno zájezdu ze strany klienta?

Návrh nové směrnice Package Travel Directive, která má nahradit více než dvacet let fungující Směrnici 314/90/EHS, obsahuje řadu prospotřebitelských novinek. Pokud jde o podmínky pro stornování zájezdů, je tam jedno dost ošemetné novum. V článku 10 „Zrušení smlouvy před zahájením realizace souborných služeb“ se kromě dosud běžných podmínek stanoví:

2. Cestující mají právo bez náhrady smlouvu zrušit ještě před zahájením realizace souborných služeb, jestliže v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti s výrazným dopadem na souborné služby.

3. Pořadatel může smlouvu zrušit, aniž by cestujícímu musel poskytnout finanční náhradu, jestliže:

(a) počet osob přihlášených k souborným službám je nižší než minimální počet stanovený ve smlouvě a pořadatel oznámí zrušení smlouvy cestujícímu ve smluvně stanovené lhůtě a nejpozději 20 dnů před zahájením realizace souborných služeb; nebo

(b) mu v plnění smlouvy brání nevyhnutelné a mimořádné okolnosti a o zrušení uvědomí cestujícího bez zbytečného odkladu ještě před zahájením realizace souborných služeb.

4. Je-li smlouva zrušena podle odstavců 1, 2 a 3, vrátí pořadatel cestujícímu do čtrnácti dnů veškeré platby, jež mu nenáleží.

Ponechme nyní stranou, nakolik je ve všech případech reálné, aby pořadatel, který musel zrušit zájezdy nečekaně, mohl vrátit cestujícím zaplacené částky do 14 dní, pokud provedl předplatby do zahraničí a zájezdy krátce před realizací zrušil, protože v destinaci došlo k událostem vyšší moci. Troufám si tvrdit, že tak rychle ty peníze nesežene, ledaže by těch zájezdů rušil málo. Podstatnější ovšem je, kdo aza jakých podmínek stornuje.

Dosavadní praxe u nás je, že když cestovní kancelář sezná, že v destinaci nastaly takové události vyšší moci, které brání řádnému uskutečnění zájezdu, nebo které by znamenaly pro klienty nadměrné riziko, zájezd zruší. Klientům nabídne náhradní variantu (pokud tak můžeučinit) nebo odklad na pozdější termín – nebo vrátí peníze „bez zbytečného odkladu“, aniž kdo paušálně určil, dokdy to je. Při rozhodování o stornu se cestovní kancelář řídí vlastními informacemi z teritoria, kde má partnery a zpravidla i delegáty, a přihlíží přitom ke stanovisku ministerstva zahraničních věcí. Jen přihlíží, protože ministerstvo svá doporučení formuluje obvykle obecně pro všechny občany,tedy i pro individuálně cestující, kteří jsou vystaveni většímu riziku už proto, že nemívají průběžně informace tak, jako je má delegát cestovní kanceláře. Ostatně, i přes koordinaci v rámci Evropské unie, bývají doporučení v různých státech různá. Tak třeba nedávno české cestovky stěhovaly klienty k jejich nelibosti z Egypta domů na základě varování MZV ČR – a britští turisté se vesele rekreovali dál, protože jejich vláda letoviska na jihu Sinaje z varování výslovně vyňala. Pokud vtakové situaci cestovní kancelář zájezd nezruší, ale klient na zájezd odjet nechce, záleží na vzájemné dohodě. Obvykle mu cestovní kancelář nabídne nějaké náhradní řešení – a když je klient nepřijme a účast na zájezdu stornuje, pak platí stornopodmínky, tj. příslušné stornopoplatky.

Návrh Package Travel Directive tedy stanoví, že cestující může v případě, kdy v destinaci nebo jejím bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti s výrazným dopadem na souborné služby, zrušit smlouvu bez stornopoplatků. Tak trochu by se tím otevřelaPandořina skříňka: kdo určí před zahájením zájezdu, že ty mimořádné okolnosti budou mít výrazný dopad na souborné služby? Obavy klienta – nebo nějaký nezávislý orgán, jako je ministerstvo zahraničí? A ponese odpovědnost za to, když pak ty služby budou probíhat bez výrazných dopadů, jako třeba teď v Egyptě? A co v případě lesních požárů, povodní atp., kdy se zasažení liší podle lokálních podmínek v místech, kam státní úředníci nezavítají – ale o nichž média přinášejí ty nejbarvitější zvěsti?

Kdyby toto ustanovení mělo platit bez přesných mantinelů, měli by advokáti a soudy o zábavu postaráno a cestovním kancelářím by nezbylo, než se pro takové případy raději pojistit. Buď paušálním navýšením cen zájezdů do teritorií, kde lze takové události předpokládat, nebo uzavřítnějaké pojištění. Zeptali jsme se proto pojišťoven, zda by o nějakém takovém speciálním pojištění cestovních kanceláří uvažovaly. Zřejmě je to velmi překvapilo. Většina oslovených se odpovědi vyhnula. Ředitel obchodu a marketingu ERV pojišťovny Ondřej Rušikvas to vyjádřil asi za všechny: „Nechystámezměnu produktu, který by zohledňoval rozhodnutí klientů nevycestovat dosjednané destinace kvůli obavě z tamní situace. Těžko si dovedu představit, že je toto riziko standardně pojištěno a pokud někdo tvrdí, že ano, tak jsou důvody poměrně populistické. Všechny významné pojišťovny obavu jako důvod pro zrušení cesty nehradí a velmi dobře vědí, proč to tak je. Jedním ze základů pojišťovnictví je, že riziko, nakteré se člověk či firma pojišťují, je jasně vymezené a ohraničené, cožby v tomto případě nebylo.“

Pokud by právo klienta na storno cesty bez náhrady bylo striktně vázáno na rozhodnutí ministerstva zahraničí, nastala by zajímavá situace. Pojištění tohoto rizika totiž existuje již dnes. Tvoří součást pojištění storna, resp. u některých pojišťoven „storna plus“. Jenže to uzavírá klient podle svého rozhodnutí a nese spoluúčast, takže o stornu rozhoduje uvážlivě. A také s ním nemůže spekulovat tak, jak by se v případě textu směrnice dalo. Například mluvčí Union Pojišťovny uvádí:„Union Pojišťovna má ve svých pojistných podmínkách uvedeno stornování zájezdu pojištěným z důvodů oficiálního prohlášení Ministerstva zahraničních věcí České republiky, že v místě konání zájezdu, kam měl pojištěný vycestovat nebo že v zemi, kterou měl projíždět (není-li možnépoužít náhradní, bezpečnou trasu), je zvýšené nebezpečí pobytu z důvoduživelné události, války, občanských nepokojů, terorismu a z uvedených důvodů nedoporučuje do konkrétního místa konání zájezdu vycestovat, je-li předpoklad, že zvýšené nebezpečí pobytu bude trvat i v den, kdy měl pojištěný nastoupit na cestu. Právo na pojistné plnění nevzniká v případě, že byla pojistná smlouva uzavřena v době, kdy už důvod zvýšeného nebezpečí byl známý, ohlášený nebo očekávaný.“

Z nejznámějších pojišťoven, nabízejících cestovní pojištění, mají storno z důvodu události vyšší moci v destinaci zahrnuto: Česká pojišťovna, Generali Pojišťovna, Komerční Pojišťovna, Slavia Pojišťovna,Union Pojišťovna a s určitými restrikcemi a rozlišením zemí i ERV pojišťovna.

Není divu, že cestovní kanceláře nechápou, proč by se praxe, že se klient pojistí podle svého uvážení, měla měnit. Pavlína Pešová z FIRO-tour říká: „Jiždnes máme v případě pojištění Storna plus taxativně vyjmenováno zrušenícesty klientem či cestovní kanceláří z prokazatelného důvodu, jako jsounapř. stávky, občanské nepokoje, sopečná aktivita, epidemie, přírodní katastrofy aj. Vede nás k tomu již dnes náš prioritní zájem, a to spokojenost klienta.“

Faktem ovšem zůstává, že pojištění stornopoplatků v současné době mívá horní hranici pojistného plnění a kryje v nejlepším případě 80 procent ceny zájezdu. Ustanovení Package Travel Directive by v případě jeho schválení znamenalo, že by cestovní kanceláře částku pojištění „storna plus“ zvýšenou na 100procentní hranici zahrnuly do ceny zájezdu apojistily všechny klienty.

Byla by to ale nějaká výhoda pro klienty – nebo spíš pro pojišťovny?

Text: Božena Horáková
Foto: Thinkstockphotos.com